Ohnivá vůle se nevzdává! Shimaki bojuje, část 16.

Minato jakmile slyšel, že by Kaze měla být jeho manželkou ho tak rozžárlilo, že nahlas zařval: „Ona nebude tvoje!“
Kaze si s hrůzou uvědomila, co Minato provedl, ale už se to nedalo vrátit zpátky.
Keichi se na ní podíval jako by byla z jiného světa a tichým hlasem se zeptal.
„Co jsi to řekla?“
„Nic jsem neřekla a pokud ano, tak to se vám velice omlouvám. Občas mívám takovéto záchvaty…“ dál se nedostala, protože ji Shimaki umlčel.
„Má pravdu, proto bere takové zvláštní pilulky, aby se zklidnila a asi si v tomhle zmatku zapomněla vzít, že je to tak?“
„Máš pravdu, okamžitě to napravím a nevěděla jak, ale náhle se duší přesunula do své mysli, kde se potkala s Minatem. Ale i když se takhle přesunula, tak mohla mluvit.

„Minato, to jsi si nemohl odpustit?! Ty žárlíš?“ rozkřičela se na něho.
„Ano, a za to jak jsem vybuchl se omlouvám, ale při pomyšlení, že by Shimaki prohrál a on by si tě vzal za manželku a měl tě u sebe a miloval se s tebou, mě doslova rozpálila a neovládl jsem své city na uzdě,“ přiznal se Minato.
„Shimaki by nedopustil, aby on vyhrál. A i kdyby ano, tak bych nikdy nedopustila, aby se mě jakkoli dotkl, protože tě miluji a dokážu si představit jak ti bylo,“ řekla Kaze a při posledních slovech se objali a políbili. Polibky byly vášnivé, protože byli tak dlouho odloučení a jejich city se draly na povrch…
„Nerada ruším tuhle nádhernou chvilku, ale musím se vrátit, ale jsem přijdu opět co nejdřív, abychom dokončili to co jsme teď, tak pěkně načali, ano?“ promluvila, ale s hlasem, který ji nebyl podobný.
„Ano, je mi to jasné a dávej na nás na oba pozor, ano?“ řekl Minato.
„Neboj, budu,“ slíbila a s polibkem na rtech opouštěla to místo, ale velice nerada…

Neyou, Miharu se dostali na to bezpečné místo bez problémů, ale náhle si uvědomili, že Minatovo tělo zmizelo, ale kdyby věděli, že Minatova mysl je v Kaze a tohle je pouze schránka zla, tak by se nestala řada událostí, která i tak celou věc ještě více zamotala…
Vydali se ho hledat a Miharu celou dobu nadávala jakého má blbého bratra, ale v duchu se o něj strašně bála, protože bratr pro ni byl vším, i když měla ještě jednoho, tak ji víc k srdci přirostl Minato mladší, ale to až se vrátí, tak ji bude čekat další překvapení a Minata také.

„Sákra, kde jen může být?“ zeptala se Miharu.
„Nevím, ale mysli trochu! Vím, že vše potřebné máme u nosu, ale my nejsme schopni to vidět,“ řekl Shimaki.
„Máš pravdu, a asi vím, kam mohl jít, nenapadá mě nikdo jiný než…“
„Nari Keichi,“ řekli společně a teď nastal problém jak se dostat ke Keichimu aniž by pojal podezření.
„Tak a je to v tunelu!“ neodpustila si Miharu.
„Nezoufej, něco se vymyslí,“ ujišťoval ji její praprapra a tak dále dědeček.

Jakmile se Kaze přesunula, tak nemohla vědět co si ti dva vlastně řekli.

„Tak dáme se do boje nebo tady budeme jen tak stát a tím pádem se nic nevyřeší,“ řekl Keichi.
„Pravda, pravda, ale nechcete se přesunout někam na volnější místo?“ zeptal se Shimaki, který měl výhodu, že znal většinu jeho technik a tak mohl již delší dobu přemýšlet jakou taktikou ho může porazit. Jeho mozek pracoval na plné obrátky a naskytlo se mu asi padesát řešení jak ho celé vyhrát. Ovšem když započetl další varianty, tak mu vyšly cca pět možností a ty hodlal použít pokud jedna selže…
Keichi byl v nevýhodě, ale věděl, že s mečem nemůže prohrát, akorát si uvědomil, že katanu nemůže použít, protože to by bylo stejné jako se přiznat, že zabil Shitara.
A vycítil, že jeho protivník nebude jen tak obyčejný ninja. A jeho podezření se mělo za pár chvil stát jeho noční můrou.
„Ne, tohle místo bude stačit,“ sdělil Keichi.
„Tak fajn,“ souhlasil Shimaki a náhle se mu v mysli objevila Miharu jak se na něho usmívá a říká mu něco, ale to neslyšel.
Asi začínám bláznit, pomyslel si Shimaki.

Kaze se vrátila a viděla oba protivníky jak se staví do bojové pozice a řekla.
„Já vám to odstartuju.“
„To mě napadlo, že by nám to odstartovala moje žena,“ řekl Keichi.
Kaze si pomyslela.
Minato, hlavně mlč!
„Neříkejte mi, prosím, tak! Ještě nejsem vaše žena a možná, že ani nebudu,“ pronesla Kaze a sama se divila, kde se v ní bere ta odvaha se postavit tomuto člověku, který změnil tolik událostí.
V tom ji to došlo! To byl Minato a tím ho milovala ještě víc.
Pak si všimla Shimakiho výrazu ve tváři a pochopila. On má plán!
„Jak si přejete!“ řekl Keichi a vůbec se mu nelíbilo jak se tváří. Jakoby něco věděla. Něco co neví ani on a toho štvalo.
Kaze přistoupila k těm dvěma a upuštěním svého kapesníku boj začal.

Neyou, Miharu a Kenshi nemohli na nic přijít, ale kdyby tu byl Shimaki, ten by na něco určitě přišel, ale tak se museli s touto situací poradit sami…
Ovšem je nic lepšího nenapadlo, než že se opět použije tradiční lest, která je sice neobvyklá, ale musejí doufat, že správná.
Jednalo se o to, že Neyou půjde navštívit strýčka, že by rodina měla být pohromadě, když někdo umře a aby se cítil v bezpečí, tak si vezme dva strážce…
Jen s Miharu byly problémy, protože také pocházela z Hyuuga klanu, ale nakonec vymysleli, že je ze vzdálené země, vlasti Hyuuga klanu.
Pak se jen nastrojit do potřebného šatu a mohlo se vyrazit jen si na to vybrali špatnou dobu, protože v té době Keichi bojoval se Shimakim a prohrával!!

Keichi tomu nemohl uvěřit, že pohrával s takovým odpadlíkem bůhví odkud, ale čím víc se rozčiloval a začal trojčit, tak o to prohrával ještě víc a tím chováním přímo nahrával Shimakimu, který se svými stíny měl lehkou práci, protože už ho jednou chytil a teď ho chytil znovu a jak boj pokračoval, tak Keichi náhle padl na kolena, protože už neměl žádnou chakru.
„Jak to, že nemám žádnou sílu?“ divil se Keichi.
„Protože vztek a netrpělivost je ninjovou slabinou a ještě, když jsem přišel na to, že můj stín dokáže polykat chakru, tak jsem toho také využil, ale neboj nevykecám všechny moje triky, to by jsem neudělal,“ přednesl Shimaki.
„Tak jo vyhrál jsi, ale tvoji sestru tu chci,“ sdělil pánovitě Keichi.
„To by nešlo, ale…“
„Strýčku? Jsi doma?“ Shimaki byl náhle přerušen, ale tyhle osoby tu neměli být!
„Ano, jsem!“ zahulákal Keichi, který byl evidentně naštván, že byli vyrušeni a ještě to vypadalo, že by chtěl svého synovce spíše zabít než láskyplně přivítat…