Ztracená budoucnost IV. - Zakončení

Její oči prozkoumávaly okolí a čekaly na jejich rozhodnutí. Z výrazu v dívčině obličeji byla poznat netrpělivost, už dlouho čekala na tuto chvíli.
"Řeknu to ještě jednou...Vydejte mi Tatsuki a nechám vás žít!" poté trochu tišeji dodala: "Já...já...nechci vás zabít!"
Tatsukina tvář byla bílá a chladná, najednou se ale její pohled změnil...
"Já s tebou půjdu, ale nech je odejít!"
Všichni se na ni polekaně otočili, ale věděli, že jí v odchodu nemohou zabránit. Její tělo se pomalu zvedlo ze země a Tatsuki zmizela v lese.
"Budeme je sledovat, ale NENÁPADNĚ - jasný Akahoshi?!"
"Hai, sensei!"
A s těmito slovy se skupinka mladých Shinobi vydala do hloubi lesa. Nenápadně sledovali stopu a drželi se v dostatečné vzdálenosti.

Z Tatsukiných očí začaly vytékat slzy. Tažena dívkou, o které věděla víc než kdokoliv jiný, kladla si stále tu samou otázku.
"Proč...proč...proč to děláš, to mě chceš opravdu zabít?" Odpovědí však zůstávalo ticho.
"Vím kdo jsi, poznala jsem to, řekni mi pravdu!"
Dívka zastavila, pustila Tatsuki a znovu na ni upřela ty chladné, děsivě ledové oči.
"Víš kdo jsem? Tak mi to tedy řekni..."
"Nejdřív si sundej tu černou kapuci!"
"Dobře..."
Černá látka sklouzla z dívčiny hlavy a pod ní se ukázaly malé, rozcuchané, blonďaté drdůlky.
"Kdo tedy jsem..." dívka stále víc naléhala na odpověď...
"Jsi..." Tatsuki se zachvěl hlas, ale dokázala se ovládnout.
"Jsi má sestra...Naya!" při vyslovení této osudné věty jí znovu vhrkly slzy do očí. Následovalo dlouhé ticho, při kterém na sebe obě dívky jen zíraly. Po chvíli Naya sáhla do malé kapsičky a vytáhla z ní nůž. Jeho ostří se zalesklo ve slunečním světle a dopadly na něj dvě slzy.
"Omlouvám se...sestřičko..." Zavřela oči a pevněji sevřela v ruce nůž. Tatsuki se podívala do sestřiných očí a z oka jí vytekla poslední slza, slza která měla vše zakončit. Ztrácela vědomí. Malý nožík odvedl svou práci a její tělo se skácelo na zem. Do trávy dopadlo však ještě jedno tělo. Dvě mrtvé dívky držící se za ruce ležely v trávě a jejich vlasy pročesával slabý vítr. Oblečení měly rozprostřené okolo sebe...a...obě se usmívaly. Tak zakončily svůj příběh dvě kunoichi, které spolu strávily tak málo času.

Po dlouhé době na místo "posledního setkání" dorazili jejich pronásledovatelé. Jakmile uviděli na zemi ležet dvě těla, bylo jim jasné, co se stalo a muselo stát.
"Dvě dávno ztracené sestry se znovu shledaly a ukončily své životy...asi to tak muselo být!" řekl s povzdechem Intari a vzal obě dívčí těla do náručí.
"Vezmeme je do vesnice..."

V KONOZE

Hinata s Narutem prožili několik bezesných nocí. Dnes se měl konat pohřeb. Oba si na sebe vzali černé oblečení, na které si připnuli barevné pásky...bílý a modrý, jako vzpomínku na své dcery.

Obě těla byla položena do jediného hrobu. Dívky se stále držely za ruce, na jejich tvářích byl vidět úsměv. Obě už to od začátku věděly.
Co společně začalo, muselo být i společně ukončeno.