Ztracená budoucnost III.

Stmívalo se, mezi hustými větvemi stromů probleskovaly poslední paprsky slunce. Skupinka ninjů se prodírala lesním porostem a snažila se najít místo, kde by se mohli na noc uložit.
"Intari-sensei!" zakřičel Akahoshi. Všichni se polekali.
"Akahoshi, kolikrát jsem ti říkal, že ninja musí být nenápadný, NENÁPADNÝ!!!" pokáral svého neposlušného a hlučného žáka sensei.
"Ano sensei!" protáhl uraženě Akahoshi a dál už nic neřekl.
Tatsuki dění sledovala z povzdálí, nerada se vměšovala do hádek a už vůbec se jí nechtělo zapojovat do hovoru. Stále byla vykolejená ze vzpomínek, které se jí minulou noc vyjevily ve spánku. Stále přemítala, zda se to opravdu stalo, nebo to byl jen zlý sen. Jak tak přemýšlela, přestala dávat pozor na cestu a vrazila do Sory.
"AAAAA!" vyjekl polekaný Sora, který si myslel, že je to nepřítel. Zaječela i Tatsuki, protože se lekla jeho nečekané reakce. Intari se jenom chytil za hlavu.
"To bude mise, jestli se takhle budou chovat dál, tak nás objeví..." z uvažování ho ale vytrhl další výkřik. Děti si začaly hrát na babu a teď pobíhaly okolo a ječely. Mistr se vzdal naděje.
"Tohle nedopadne dobře!!!" už začínal s malými, nerozumnými ninji ztrácet trpělivoust.
"Tichooooooooooooo!!!" zakřičel Intari. Děti se zastavily a vyděšeně vzhlédly k mistrovi.
"Co...co se děje pane??" zeptala se slabým hláskem Tatsuki a doufala, že je mistr pouze pokárá za přespříliš hlučné chování. Mistr se ale tvářil velice vážně. Dětem se situace nelíbila, a tak se raději začaly stahovat na okraj paloučku, na kterém zastavili. Mistr se na ně díval nepříliš vlídným pohledem. Sora si v jeho tváři povšimnul ještě jiného výrazu, který ostatní pravděpodobně nezaznamenali.
"Hrůza, obavy a očekávání," to vše se ukazovalo na senseiově tváři. Z uvažování o tom, proč se vždy tak sebejistý mistr tváří tak zvláštně vytrhlo Soru prasknutí větvičky a následné zašustění ve křoví. Celá skupina se téměř současně otočila směrem k lesu. Bylo ticho. V lese jako by se ztratil veškerý život a po zvláštních zvucích nebylo ani památky. Děti si oddychly, ale mistr stále napjatě poslouchal.
"Věděl jsem to..., muselo se to stát.....budu jim muset vyprávět TEN příběh..." mistr si povzdychl.
"Všichni ke mě!" zavelel a hlas se mu třásl. To už všechny děti pochopily, že něco není v pořádku.
"Co se děje mistře??" zeptala se polekaně Tatsuki a v její otázce zanikl Akahoshiho polekaný výkřik. Naštěstí se nic nestalo, ale mistr věděl, že čas nadešel. Jsou tady. Už o tom nemohlo být pochyb. Mistr si povzdychl...
"Budu vám vyprávět příběh" v jeho hlase bylo poznat obavy, doufal, že se to
nikdy nedozví.
"A o čem je ten příběh??" zeptal se nedočkavě Akahoshi.
"Tenhle zvláštní ale pravdivý příběh vypráví o únosu Naiy" prohlásil mistr a s obavami se podíval na Tatsuki. Ta sebou při jeho pohledu trhla, ale nic neříkala.
"Dobře tedy, začněme...." Všichni se pohodlně usadili a Tatsuki se zadívala do země.

"Tehdy, když neznámý ninja vpadl do ložnice dvou dívek a "ukradl" z postýlky malou Nayu se něco stalo. Při útěku z vesnice se mu totiž postavil ninja z Listové s nebezpečnými schopnostmi. Tyto jedinečné schopnosti velmi poškozovali tělo majitele, ale on se rozhodl na záchranu této malé dívky nasadit vlastní život. Provedl potřebné pečetě a za jeho zády se objevil obrovský, světelný kruh. Únosce se pokusil utéct, ale už byl polapen v technice, ze které nebylo úniku. Shinobimu z Konohy, jehož jméno znělo Nasakuri Urnimo se na tváři objevil potutelný úsměv.
"Teď už nikam neutečeš!" prohlásil sebevědomě Urnimo. V tu chvíli se ale začalo celé Urnimovo tělo třást a on se skácel k zemi. V šílených křečích se svíjel na zemi a jen stěží dokázal udržet techniku. Únosce ale tento okamžik využil k úniku. Uštědřil Urnimovi několik bolestivých kopanců. Urnimova technika byla prolomena, její použití si ale na uživateli vybralo svou daň. Urnimo byl do několika minut mrtev a ninja utekl do lesa. Poslední Urnimova slova zněla: " Tatsuki, ta dívka jejíž sestru jste svými spáry urvali, to ona vás jediná bude mít schopnost kdekoliv najít. A až se tak stane nezbyde po vás vůbec nic. Bojte se, neboť tímto zoufalým činem jste si zajistili zkázu," toto byla poslední slova odvážného ninji, který pro záchranu dívky nasadil vlastní život. Zda neznámý slyšel tato slova dosud nikdo nevěděl, ale nyní si můžeme být zcela jistí. Tahle dávná slova byla únoscem vyslechnuta a on sem nyní přišel, aby zabil dívku, která ho může jako jediná porazi. Dívku, o níž tehdy Urnimo mluvil. Ano, přišel si pro Tatsuki."

Těmito slovy mistr ukončil příběh. Oba dva chlapci teď zírali na Tatsuki, které se z očí řinuli slzy. Jejich pozornost náhle ale upoutal nezvyklý stín. Z šera, které bylo pod korunami stromů se směrem k nim pohybovala postava. Byla zahalená v černém plášti s kapucou, takže jí nebylo vidět do obličeje.
"Vydejte mi Tatsuki a já ušetřím vaše životy." prohlásila tajemná dívka a pohlédla svýma bílýma, ledovýma očima směrem k nim.