Příběh Yashin Maru I. - Nečekané seznámení

Osamělá dívka kráčela uličkami Konohy. Dva rudé copy se jí při chůzi legračně houpaly ze strany na stranu. I když byla zklamaná, musela připustit, že tak dlouhá cesta za to skutečně stála. Listová je opravdu překrásná vesnice a je zde navíc spousta milých lidí. Akorát tu nemají vodopády, pomyslela si. Ale to jí vůbec nevadilo.
Přece jen si vzpomněla na svou vesnici a pár uplynulých dní...

"Opravdu si myslíš, že to dokážu?" zeptala se dívka své maminky, právě vařící oběd.
"Věříme ti, zlatíčko. Ano, myslím, že to dokážeš." konejšila ona dívku a pohladila ji po červených vlasech. Dívka se sice na poslední chvíli snažila uhnout, ale nepovedlo se jí to. Přece jenom už nejsem malá holka! pomyslela si. Máma se trochu zklamaně pousmála a zase se raději začala věnovat jídlu.
Červenovláska si pořád nebyla moc jistá a už vůbec ne rozhodnutá, tak se ještě vydala za svým otcem, pohodlně uvelebeném v křesle. Sedla si na jednu opěrku a zpříma na něj vybalila:
"Já si nemyslím, že je to dobrý nápad."
"Ale Yashin, můžeš to alespoň vyzkoušet," lehce ji napomenul její otec, "přinejhorším se přece vrátíš, ne? Myslím, že ti změna prostředí prospěje. Poznáš jiné vesnice, nové lidi, uděláš si spoustu kamarádů...Hlavně si musíš věřit. Když si sama budeš myslet, že něco nezvládneš, velmi pravděpodobně se ti to taky nepovede."
Toho dne usínala s dobrým pocitem.

Vkládali do ní takové naděje...
...ale ona je zklamala.

Stalo se pro ni to nejhorší.
Nedokázala se stát Chuuninem.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Najednou se zpoza pravého rohu vyřítila nějaká žlutá šmouha a plnou silou dívku srazila na cestu. Bolestivě dopadla na levé rameno a trochu si odřela loket, to však bylo nic proti tomu, co utrpěla ta "šmouha". Polovina obličeje jí krvácela a měla roztrhlý ret. Přesto se bleskově postavila, jako by jí nic nebylo.
"Promiň, moc se ti omlouvám!" řekla ta šmouha a pomohla dívce na nohy.
"To je v pořádku." řekla ještě trochu překvapená dívka a zatřepala hlavou, aby jí zmizely mžitky před očima.
Šmouha pomalu začínala nabývat tvaru blonďatého mladíka, který se už zase usmíval. Dívka se obrátila s úmyslem odejít, když ji chlapec zastavil.
"Počkej! Nikdy jsem tě tu ještě neviděl. Jak se jmenuješ?" zeptal se zvědavě a upřel své nebesky modré oči na dívku, která se zase mezitím otočila. Usoudila, že neuškodí seznámit se s někým místním.
"Já jsem Yashin Maru, z Vodopádové. A ty?" řekla a zadívala se na něho. Ten si stoupl do pro něj typické pózy s rukama za hlavou a řekl slavnostně: "JÁ jsem Uzumaki Naruto z Listové vesnice, budoucí Hokage!" začal se křenit.
"Ehm, Naruto, to je sice hezký, ale ty krvácíš!" upozornila Naruta Yashin a docela starostlivě se na něj podívala, přestože ho znala teprve pár minut. Bez zájmu si hřbetem ruky utřel krev.
"Tohle? Ale vždyť to nic není. Pojď, zvu tě na ramen!" řekl zvesela a plný očekávání se na ni díval. Yashin přemýšlela. Neměla by někam chodit s někým, koho vůbec nezná, ale tenhle kluk vypadal přátelsky. Nakonec svolila.
"Proč ne? Můžeme vyrazit!" usmála se šla po boku Naruta, který ji bez nejmenšího problému vedl spletí konožských ulic. Naštěstí nebyli od Ichiraku Ramen moc daleko a pomalu se blížili. Ten by se tam dostal snad i poslepu, napadlo Yashin. Rozhodla se, že bude trochu vyzvídat.
"Naruto, a kdo to je vlastně ten Hokage?" zeptala se. Narutovi se na tváři objevil překvapený výraz.
"Ty to nevíš?" Po zavrtění hlavy rudovlásky pokračoval.
"Hokage je nejsilnější ninja z celé vesnice! Chrání ji i za cenu svého života. Tím se jednou stanu a budu chránit celou vesnici a mé blízké!" řekl rozhodně. Z ničeho nic se rázně zastavil a otočil se k monumentu Hokagů. "Očekávejte, že mi tam brzy budete vysekávat mou sochu!!" zakřičel na celou ulici a Yashin na něj čuměla jak na zjevení. Nikoho takového teda ještě nikdy nepotkala. Aspoň že někdo tady jde za svým cílem...
Yashin si prohlédla Naruta od hlavy až k patě. Blonďaté střapaté vlasy, modré oči a černo-oranžový komplet.
"No...vypadáš fakt silně!" řekla.
"Vážně? Jak jsi to tak rychle poznala?" usmál se a Yashin se zoufale snažila vymyslet nějakou odpověď. Naštěstí ji od toho zachránil stařík vycházející z Ichiraku.
"Ahoj Naruto! Už jsem si říkal, že to nemůže být nikdo jiný než ty!" zvolal zvesela a pozval ty dva dovnitř. Yashin napadlo, že bezpochyby poznal Naruta podle toho řevu.
"Co si dáš?" zeptal se a zašel za pult, kde už čekala i příjemná Ayame.
"Dvakrát miso ramen, dattebayo!" řekl Naruto a sedl si na barovou židličku. Objednal mi, aniž by se mě zeptal, zamračila se Yashin. Pak ji ale napadlo, že vlastně ani neví, co by si objednala. Ramen ještě nikdy nejedla.
"Copak Naruto, máš novou dívku?" zašeptal stařík s úsměvem a Ayame se uchichtla. Naruto to očividně nepochopil. Yashin ano.
"Eee totiž.. Naruto mě srazil a... ne, prostě jsme se potkali a pozval mě, já tu totiž nikoho neznám a..." zakoktala se a odstín jejího obličeje plynule přešel z červené do fialové.
"Jen jsem žertoval," řekl stařík a oběma podal jejich ramen. Yashin uvítala, že se přestali bavit o tak trapném tématu.
"Staříku, tohle je Yashin," představil ji Naruto a s hlasitým ITADAKIMASU! se pustil do svého ramenu. Yashin se na ramen upřeně dívala, jakoby se ho snažila zhypnotizovat. V nějaké hnědé omáčce plavaly kousky vajíček, nějaké maso a nudle (pozn.: fakt nevím, co v miso ramenu je xD). Nevypadalo to zrovna moc vábně. Koutkem oka si všimla, že se na ni stařík a Ayame upřeně dívají. Asi by brali jako urážku, kdybych odmítla jejich ramen, uvědomila si Yashin. Proto si na hůlky natočila trochu nudlí a snědla je.
Ramen jí vážně strašně moc zachutnal.
Zbytek ramenu zlikvidovala během několika minut.
"Vidím, že ti chutná," usmál se stařík. Naruto měl snědených už několik ramenů a kupila se nad ním hromádka misek.
Yashin si dala ještě jeden ramen.
"Naruto, já už asi budu muset jít," omluvila se a poděkovala za ramen. Naruto už se chystal zaplatit... jenže...
"Staříku...?" řekl Naruto potichu a díval se do své prázdnotou zející žabí peněženky. Vypadlo z ní jen pár drobných, které stačily sotva na dva rameny.
Jindy mile vyhlížející stařík se rozohnil, až z něho šel strach.
"To ať tě ani nenapadne, Naruto! Že mi to přineseš, až zase budeš mít peníze, viď? Tak to teda v žádném případě!" zvýšil hlas přísně. Naruto se zatvářil zděšeně.
"Ale staříku..!"
"Odpracuješ si to tady." Jeho hlas nepřipouštěl žádné námitky. Naruto se snažil si to u něj vyžehlit, ale vůbec to neměl platné. Sklesle následoval staříka do kuchyně.
Yashin přišlo Naruta líto. Sice to vůbec není její věc, jestli má nebo nemá peníze, ale nechtěla, aby tam trčel moc dlouho. S takovým množstvím jídla, co snědl, by tam byl nejmíň do večera, možná i déle. Vrátila se do Ichiraku.
"To je v pořádku! Já to zaplatím." křikla na majitele obchodu a vytasila peněženku. Upřímně se jí moc nechtělo vzdát se svých peněz, ale Naruto jí přišel sympatický, sice takové trdlo, ale byl v pohodě. Stařík se překvapeně vrátil a se slovy: "Máš dobré srdce," si od ní přebral peníze. Naruto se začal radovat.
"Jsi skvělá, díky! To Sakura by mi vynadala, pak by mě zmlátila a stejně by odešla!" zasmál se. V hloubi srdce mu ale bylo líto, že je na něj Sakura občas tak zlá.
Yashin sice nevěděla, kdo je to Sakura, ale už teď si ji představovala jako nějakou zubatou zrůdu s dlouhými drápy xD
"Musím se ti nějak odvděčit..." pokračoval Naruto a usilovně se zadumal. Pomalu se začalo stmívat a nad obzorem dostala obloha purpurový nádech. Se západem slunce přišel i nečekaný chlad.
"Naruto, já už vážně budu muset jít," špitla Yashin a požádala Naruta, aby ji dovedl k jejímu bytu. Ten jí ochotně vyhověl a podle adresy ji nasměroval správným směrem.
Najednou se do ticha ozval:
"Už to mám! Budu ti dělat průvodce a ukážu ti celou Konohu. A hned zítra tě seznámím s mými přáteli. Souhlas?"
Yashin nezbylo nic jiného než přikývnout. Schopný průvodce by se hodil. Tím líp, když může poznat nové lidi.
"Tak zítra v devět?" řekla.
"Jasně, dattebayo! Vyzvednu tě. Zatím!" křikl ještě přes rameno a zmizel za rohem. Yashin vytáhla klíče od bytu a pokoušela se strefit do klíčové dírky. V té tmě se jí to moc nedařilo. Při tom přemýšlela...

Možná že přece jenom to tu nebude tak špatné... Teď musím začít s tím, proč jsem sem vůbec přišla... Snad ho najdu...