.:An Infinite darkness II:.

Těch chlápků je tu šest,
než zareagují, přiletí jim pěst.
Od temnoty jsem už nabojoval dost
a vím, že nepomůže mi krvelačná zlost.

‘‘Jedinej, kdo si mě může zotročit a zotročí,
může být jen Yamata no Orochi,‘‘
prodřu mezi zuby a vrhám se vpřed,
tohle bude můj osudný střet.

Shuriken zas po mně vrhá,
jeden z nich už zase zdrhá.
Hodil jsem po něm svoji zbraň,
Pán bůh toho chudáka chraň.

Poslední dva už mi zbývají dál,
Kabuto a ten, co se mě bál.
Kabuto posunul si brýle ke kořenu nosu
a v zápětí vytáhl pekelnou kosu.

Kabuto mě mlátil jako zvíře,
mlátil mě pořád, v nekonečné míře.
Chytil jsem mu ruku a zlomil ji jak párátko,
zlomit mu vaz jsem chtěl nakrátko.

Vzpoměl jsem si na úkol svůj,
tak jsem si řekl: ‘‘Buď v klidu a stůj."
S hlavou jsem mu kroutil,
až se zmetek zhroutil.

Vzal jsem ho přes rameno a šel jsem dál,
cestu mi zkřížil jen ten, co se mě bál.

Tak jsem ho přeskočil...