Špatné rozhodnutí? Kdo ví... 08

Byla už noc a Shika měla hlídku. Seděla zády k ohni, aby ji neoslepoval a hlavou se jí honily všelijaké myšlenky. Nijak moc se nesoustředila na okolí. Spoléhala na své smysly a Rutameho, který se coural někde po lese.
Neuposlechla jsem rozkaz… A proč? Jenom proto, že jsem nebyla schopna ovládnout sebe samu. Jenom proto, že jsem málem podlehla své touze… Ohrozila jsem celý tým… To už se nesmí opakovat. Nesmí.
Pomalu se nadechla a vydechla. Isamu mi nakonec ani nevynadal. Nebude s tím tady ztrácet čas. Zato ale až se vrátíme do…
V duchu se zarazila. Vrátíme kam? Vždyť už v Konoze jsem věděla, že se tam nevrátím.
Podívala se na své kolegy z týmu. Všichni spali. Co se stane s vámi? Vrátíte se alespoň vy? Nijak spolu nevycházíme… Držím si odstup. Možná právě kvůli tomu. Možná jsem to věděla už před nějakou dobou a nemělo tak smysl se vám otevřít a pustit si vás k tělu. Což by stejně trvalo dost dlouho…
Vzpomněla si na Kakashiho. On a Kiba. To jsou jediní, které jsem uznala za své přátele. Opravdové přátele. Dál už je to jen strýček – můj učitel. A Rutame.
Rutame… zamyšleně se šťourala prstem v hlíně. To je kapitola sama o sobě. Co vlastně jsi? Přítel? Někdo, kdo mě chrání? Kdo mi jen pomáhá? Říkám všem, že jsi můj přítel. Je to mu ale tak doopravdy? Možná z mé strany, ale co ty? Jsem já pro tebe přítelkyně? Nejspíš ano. Důvěřuješ mi. Možná jsi šelma. Divoká šelma, která je zvyklá spoléhat se jen sama na sebe, ale mě jsi poctil svou důvěrou a …
Co bys řekla, Shiko?[/i] vloudil se do jejích myšlenek hlas bílého vlka.
[i]Kruci. zaklela potichu. Otevřela jsem mu svoje myšlenky.
Jsou opravdu zajímavé. Nicméně, odpověz.
Nechci. odsekla a šla vzbudit Tadashiho, kterému začala hlídka.

„Nebudou s námi bojovat, Orochimaru-sama.“
Hlas šedovlasého ninjy se rozléhal jeskyní zařízenou pro přechodný pobyt.
„Budou,“ usmál se ošklivě hadí muž. „Nic jiného jim totiž nezbude.“
„Budou se snažit za každou cenu boji vyhnout,“ namítl Kabuto.
„Myslíš, že my tři je k boji nepřimějeme?“
„Tři?“ zeptal se zmateně Kabuto a podíval se ke stěně, kde se líně opíral o stěnu černovlasý, asi sedmnáctiletý mladík.
„Ano, tři. Sasuke-kun půjde také.“

„Tedy, jak všichni víme, je naším úkolem vypátrat Orochimarovu skrýš,“ přelétl Isamu všechny pohledem. Zvlášť se zastavil na Shice, která sklopila pohled.
„To ale nebude tak jednoduché, když se Orochimaru potlouká kolem,“ prohodil zasmušile Tadashi.
„Pokud vím, nikdy nebylo řečeno, že to bude jednoduché,“ prohlásil suše velitel. „Máš ale pravdu. Orochimarova přítomnost a fakt, že o nás ví, nám to dost stěžuje.“
„Co tedy uděláme?“ zeptal se Akemo.
Snad to nechce odvolat? zděsila se Shika. Nechce se vrátit? Ne teď, když jsem tak blízko!
Velitel se zamyslel. Úkol je najít Orochimarovu skrýš. Jenže bez toho, že bysme se s tím slizounem pustili do boje. A to je momentálně s největší pravděpodobností nevyhnutelné. Ale…
„Na nějakou chvíli se stáhneme. Pošleme zprávu Godaime a někde v úkrytu počkáme na odpověď.“
„Hai,“ ozvalo se trojhlasně a vzápětí se trojice vydala za velitelem.
Alespoň že takhle. pomyslela si s úlevou Shika.

„Není po nich ani stopy, Orochimaru-sama,“ narovnal se medik a posunul si brýle na nose, které mu opět sklouzly.
Hadí muž se ušklíbl.
„Vypadá to, že opět čekaj na další rozkazy. Naše přítomnost jim nepochybně zkřížila plány.“
„Co teď, Orochimaru-sama?“
Škleb se ještě rozšířil.
„Najít.“

Anbu tým se ukryl nad jedním z mnoha vodopádů, které se na této poměrně široké řece vyskytovaly. Byli přibližně sto kilometrů od místa setkání. Přes hluk padající vody měli jistotu, že je nikdo neuslyší. A díky Rutamemu měli zase jistotu, že oni o každém budou vědět dřív, než co by trval jeden úder srdce. Díky němu ani nemuseli chodit na hlídky a když už, chodila Shika. Uměla se v lese pohybovat nejlépe a díky svým instinktům včas vycítila jakékoli nebezpečí.
I v tuhle chvíli seděla na větvi jednoho vzrostlého stromu a dávala pozor na své okolí. Byla něco jako předsunutá hlídka a kdyby se něco dělo, měla chvíli pozorovat situaci a v případě, že by hrozilo odhalení, měla se neprodleně vrátit. Rutame běhal okolo v různě velikých kruzích.
Měla vztek. Akorát nečinně seděli ukrytí jak syslové v noře a dle jejího názoru ztráceli čas.
Jenom lžeš sama sobě. ozval se jí v hlavě posměšně Rutame.
Nereagovala a nasupeně sledovala okolí.
Přiznej si to. pokračoval vlk. Toužíš rozsápat toho kluka a místo toho jsi nucena tu sedět a sledovat veverky a berušky.
Zmlkni. zasyčela vztekle.
Názor, že ztrácíte čas je jenom a pouze zástěrka, aby sis nemusela přiznat, jak moc –
Řekla jsem zmlkni! okřikla ho už opravdu popuzeně.
Tiše se zasmál.
Proč se tomu bráníš? Tak moc chceš… Tak proč…
Teď se zasmála ona. Ten smích byl ale takový mišmaš všech pocitů, které v ní vířily – vztek, neklid, touha…
To jste všichni navedení? Jedněm vysvětluju, proč se prakticky nemýlím, druhému pro změnu, proč naprosto nepodlehnu instinktům.
A proč tedy?
Představ si, že proto, protože jsem člověk. A jako takový patřím do světa lidí. A svět lidí má pravidla. A já, jakožto člověk, ty pravidla musím dodržovat, abych byla přijata společností.
Hloupá pravidla. zabručel Rutame.
Ta vaše, zvířecí, nejsou o nic lepší. odsekla.
Chvíli bylo ticho.
Blíží se. poznamenal nevzrušeně.
Ano, cítím je. odpověděla dívka a v její tváři se objevil škleb, ve kterém se odrážela všechna její touha po krvi – po uchihovské krvi.

„Jsi si jistý, že jsou tam, Sasuke?“ otázal se Kabuto černovlasého chlapce s sharinganem v očích. Nedočkal se odpovědi.
Ignorant. Kdybych moh, už bych ho zabil.
Sasuke se odrazil od větve a přemýšlel, odkud tu chakru zná.
Je možné, že by to byla ona?

„A jsi si tím jistá?“ zeptal se pochybovačně Akemo.
Byla tak přehlcena vším negativním a hlavně vzrušením nad objevením Uchihy, že ani nepomyslela na to mu jednu vrazit. Jeho poznámku vlastně ignorovala a upírala své dychtivě svítící oči na velitele.
Isamu byl na vážkách.
Co dělat? Rozkaz – vyhnout se boji. To už je ale v tuhle chvíli nejspíš nesplnitelné. Nějak nás vypátrali a jdou přímo sem. Můžeme se pokusit zmizet, ale kam? Objevili nás jednou, objeví nás i po druhé. Jenže, když se jim postavíme, můžou nás zabít. Orochimaru není žádné ořezávátko a ten Uchihovic kluk… co jsem slyšel, taky není žádné párátko, které se dá zlomit ve dvou prstech…
Přelétl pohledem skupinku před sebou. Akemo nevrle hleděl na Shiku, která ignorovala jeho otázku, Tadashi hleděl směrem, kde se měli objevit nepřátelé a Shika na něj upírala krvechtivé oči.
Promiň mi to holka, omluvil se jí v duchu, ale žádný boj nebude.
„Máme vypátrat jejich skrýš,“ řekl nahlas. „Pokud budeme bojovat, můžeme být zabiti a nesplníme tak úkol, který nám zadala Godaime.“
Shika se už chystala k protestu. Isamu ji ale ani nenechal se nadechnout.
„Ty už máš mlíko rozlitý dost.“
Pochopila a i když se mohla zalknout vztekem, přikývla.
„Fajn, všichni, připravme se k ústupu.“

„Opouštějí svůj úkryt,“ oznámil Sasuke.
Orochimaru se zašklebil.
„Utíkají.“
„Ale neutečou,“ usmál se zlomyslně Kabuto.

Dva týmy se srazily po několika kilometrech na travnaté louce. Isamu byl nucen opustit les, který končil a byť se mu nechtělo, musel. Cesta zpět byla uzavřena. Přesto je Orochimaru nějak dokázal předehnat a zablokovat jim cestu.
A je to v pytli. pomyslel si a přemýšlel, co udělat.
„Tak vy jste si mysleli, že nám utečete,“ usmál se nechutně Orochimaru a hadíma očima si prohlížel čtveřici ANBU před sebou. Vedle něj stál pouze Kabuto.
„Tak kde máš toho třetího?“ zeptal se tiše Akemo Shiky. Jeho hlas přetékal zlomyslností.
Neodpověděla. Cítila ho za sebou. Schovaného v lese a nejspíš připraveného zabít kohokoli, kdo by se pokusil utéct a dostat se zpět do Konohy. Vycítila svou šanci. Pokud jim neřekne, kde se Uchiha nachází, bude se s ním moci utkat.
„Tak jsou nejspíš dva…“
Lhářko.
„Shiko,“ oslovil ji velitel.
Podívala se na něj. Cítila, že další slova ji zhatí plány.
„Jakmile začne boj, ztrať se. Dostaň se do Konohy a dones zprávu Hokage-sama.“
„Ale…“
„To je rozkaz!“
Přikývla. Cítila se rozporuplně. Na jednu stranu se tetelila blahem. Za jejími zády je objekt její touhy a jestli se chce dostat do Konohy, bude muset přes něj. Na druhou stranu, jestli ji zraní nebo dokonce zabije, nesplní rozkaz.
A rozkaz je důležitější, než osobní touhy a cíle shinobiho.
Ty posloucháš mrtvoly?
Isamu-san ještě není mrtev.
Ale bude.
Zvedl se vítr a boj bez jakéhokoli varování začal. Shika neváhala. Okamžitě se otočila a vydala se splnit nejspíš poslední rozkaz velitele. Před ní byl černovlasý kluk s krvavýma očima, které mu chtěla vyškrábat a mnohem dál Konoha, kam má za úkol doručit vzkaz.
Nebo dokážu zabít dvě mouchy jednou ranou?