Návrat do Konohy: Kabuto?? – kapitola 3.

„Kakashi-sensei to mi přeci nemůžete udělat!“ zařvala Yamamori naštvaně na svého učitele.
„Že nemůžu?“ potutelně se na ni usmál.
„Gaii vadí ti snad, že tvá studentka navazuje mezi týmové vztahy?“
Muž v zeleném elastickém oblečku pokrčil rameny.
„Výborně! Takže se můžeme dát do práce. Naruto, Lee vy pomůžete Hokage v kanceláři a my se vydáme na cestu,“ začal velet.
„Kakashi, to hokage chtěla speciálně tyto dva?“ pohlížel Gai se slzičkou v očích odcházející studenty.
„Ne, ale je to perfektní způsob jak se zbavit dvou hyperaktivních lidí a naštvat Tsunade v jednom. Mimo to ti dva jsou naprosto nevhodní pro práci, která nás čeká,“ pronesl Kakashi jako by nic a v momentě kdy zaznělo Gaiovo pochybovačné: „Ale…“ se vydal na cestu.

Zhruba po hodině cesty dorazili na místo. Nacházeli se na osamoceném místě, kde se kraj lesa střetával s travnatou loukou na jejímž konci se rozprostírala řeka.
„Dala bych si šlofíka!“prohodila Asuka a sedla si do trávy, Yamamori samozřejmě strhla s sebou.
„Být vámi radši bych rychle vstal. Na tomto místě nežijí jen potulní ninjové, ale i jedovatí brouci a hadi,“ usmál se Gai, mírně zklamán Asučiným nedostatkem síly mládí.
„Hadů já se nebojím!“ probodla ho Yamamori pohledem. Tento výrok, ale upoutal Sasukeho pozornost.
„Začneš,“ procedil mezi zuby.
„To se ještě uvidí,“ hodila po něm vražedným pohledem, „a nyní mi laskavě pomoz vstát ty levná pracovní sílo,“ dodala s úšklebkem.
Sasuke sklopil hlavu. To co právě musí udělat mu nijak nevadilo, ale to její rozkazování! Pomalým krokem k ní zamířil a podal jí ruku. Pevně mu ji sevřela a ladně se vytáhla na nohy. Asuka, která k ní byla neustále pevně přivázána se vyhoupla taky a s děsivou představou tvorstva nacházejícího se v nevinné trávě koukala kolem.
„No vidíš, že to jde! Přesně takto se mi to líbí,“ poplácala Yamamori Sasukeho po tváři, jako nějakého psa, který se konečně naučil aportovat.
„Hlavně si na to moc nezvykej!“ zasyčel zlostně.
„Ale neboj, když tak tě opět porazím,“ vyplázla na něj jazyk.
„To se ti nepodaří!“ začínal pomalu, ale jistě zuřit.
„Když myslíš. Teď bych si, ale dala něco k pití,“ začala si vymýšlet a Sasuke jí přes veškeré sebezapření podal láhev s vodou.
Kakashi to sledoval s mírným úšklebkem a Asuka tam jen tak stála jako páté kolo u vozu. Pak, ale Gai svým mladým hláskem zavelel a všichni zaujaly strategické pozice pro boj.

„Nechápu proč musím být právě s tebou!“ postěžovala si Asuka po půl hodině marného čekání na nepřítele.
„Protože jsem nejlepší a vůbec měla by to pro tebe být pocta,“ udělala na ní Yamamori jeden ze svých úsměvů číslo dvacet sedm.
„No to určitě, vždyť…“ chtěla namítnout Asuka, ale větu už nedokončila. Těsně za ní se objevil ninja s čelenkou naznačující, jeho původ ze Zvučné a ránou do týlu jí omráčil.
Yamamori vyjekla údivem a podívala se nepříteli zpříma do tváře. Pohled jí opětoval, ale ani náznakem nedal najevo, kvůli čemu přišel.
„Kabuto! Co tady zatraceně děláš?“ vyhrkla.
„Přišel jsem pro tebe. To, že jsi bez dovolení utekla se Orochimarovi vůbec nelíbí, ale slíbil mi, že tě nepotrestá,“ odpověděl uklidňujícím hlasem.
„Ale?“ zeptala se pochybovačně.
„Jaké ale?“ oplatil jí otázku stejným tónem.
„Vždycky, když po mě něco chcete je v tom nějaký háček!“ zaječela a dokonale tím na Kabutovu přítomnost upozornila zbytek týmu.
„Yamamori tak neblázni! Bez rozmyslu jsi utekla, vzdala jsi se velkých možností, chceš žít jako bezcenná nicka a ještě k tomu se stýkáš se zrádci,“ pohled mu padl na Sasukeho běžícího směrem k nim. Pro tentokrát Yamamořin úkryt nebyl výhodou.
„Je to moje věc a ty ani on mi nemáte co poroučet!“ řvala jako smyslů zbavená.
„Pravdou je, že dle mě jsi naprosto bezvýznamná, slabá existence, která nikdy nic nedokáže, ale musím tě přivést zpět. Je něco co tebe a Orochimaru-sama spojuje na to nezapomínej!“ upozornil ji ledově chladným hlasem.
„Neměj péči a to tykání bych si vyprosila!“ zasyčela.
Kabuta pomalu, ale jistě začínal opouštět klid a pevně ji uchopil za paži. Zkoušela se mu vysmýknout, ale jeho sevření bylo příliš pevné a s Asukou přivázanou k její levé ruce neměla příliš šancí.
Znovu cukla a tentokrát se jí to povedlo. Rychle přiložila ruce k sobě a vytvořila pár pečetí, pak již netrvalo dlouho a v obláčku kouře se objevil obrovský had.
„Ještě jsem s tebou neskončil,“ poznamenal Kabuto a vytratil se v závanu větru.
Yamamori si povzdychla a v záchvatu pláče se schoulila do klubíčka. Přesně v ten okamžik dorazili Sasuke s Kakashim a Gaiem.
„Yamamori, odvolej to zvíře!“ přikázal Kakashi, když se had začínal nebezpečně přibližovat k místu kde stály.
„Neporoučejte mi! Už sebou nenechám manipulovat jak se komu zachce!“ rozčilovala se Yamamori a její pláč začínal přecházet ve vztek.
Had máchnul ocasem a udeřil jím tvrdě do země. Kakashi a Sasuke si toho pohybu stačili všimnout díky včasné aktivaci Sharinganu, ale Gai takové štěstí neměl a tak i když se v poslední chvíli pokusil o útěk, lavina prachu a kamenů ho zastihla a odhodila stranou.
„Yamamori, neblázni přišli jsme ti pomoc!“ pokusil se Kakashi znovu uklidnit svou žákyni.
„Já, ale vaší pomoc nepotřebuji! Nikoho nepotřebuji, jen mi konečně dejte klid!“ dostalo se mu odpovědi. Pak Yamamori vytáhla nůž a namířila s ním na Asuku.
„Néé!“ ozval se jekot a směrem k ní letělo pár desítek zbrání. Rychle přeťala pouta jenž jí držela s Asukou dohromady a útoku se vyhla.
„Neji odveď TenTen do bezpečí,“ přikázal klidným hlasem Sasuke nově příchozím, při pohledu na naštvanou mistryni zbraní, snažící se zachránit svou kamarádku.
Neji přikývnul, ale TenTen mu snadno ze sevření unikla a poslala na Yamamori další útok. Tentokrát se vyhnout nestačila a kunaie jí zasáhly do pravého stehna a do boku. Zbytek z posledních sil vykryl její přivolaný mazlíček a ze zasyčením se opět vytratil v obláčku kouře, stejně rychle jako zmizel. U Yamamori to ovšem způsobilo, ještě větší zuřivost.
„Sasuke, postarej se Yamamori, já si vezmu na starost Asuku s Gaiem,“ přikázal Kakashi a podíval se směrem k TenTen aby přidal ještě jeden rozkaz. Neji na ni, ale použil jutsu a tak se mu chtě nechtě musela podvolit a její útok proti Yamamori byl odložen na neurčito.
Sasuke klidně přikývnul.
„Tak proto se v minulém boji nic nestalo,“ řekl s úsměvem směrem ke své týmové partnerce.
Yamamori přikývla. „Používáme podobné jutsu, dalo se to očekávat.“
„Tak ti teda ukážu něco nového,“ usmál se Sasuke ještě víc a jeho tělo se začalo pokrývat černými skvrnkami.
„To svedu taky,“ ušklíbla se Yamamori a aktivovala i svou prokletou pečeť.
„Kdo vlastně jsi?“ vydechl překvapeně Sasuke a neschopen pohybu sledoval jak dívka přechází do třetího stupně.
„Tvá noční můra,“ usmála se a ukázala pár ostrých bílých špičáků.
„Nebojím se tě,“ odpověděl klidným hlasem.
„Měl bys,“ pronela hlasem plným nenávisti. V ten okamžik jejich rozhovor ustal a větrem se začal nést odpudivý zvuk ptáků spojený s lámáním skály.
Oba se proti sobě rozběhli a jejich těla se na okamžik ztratily v oblaku prachu.