Hate, revenge and love – Prolog 0. díl

Kráčel lesem, ale vůbec nevnímal tu krásu kolem. Byl zabrán do neveselých vzpomínek, které se mu pořád draly do mysli, i když je tam nechtěl, byly jak otravný hmyz nemohl se jich vůbec zbavit.
Právě ztratil svou milovanou rodinu. Ženu a dceru, které byl pouhý rok, když zemřela.
A kdyby to šlo, tak by změnil své chování kvůli kterému se to vše stalo, ale netušil, že je součástí něčeho většího a nebezpečnějšího…
Opět myslel na ten večer, před rokem, na který nikdy nezapomene.

„Tak se mějte,“ řekla Senshi a jako obvykle na ni Jiraiya mrkl, ale Minato to přešel v klidu, protože tohle Jiraiya dělal pořád a každé ženě.
„Dcerka už spí. Co plánuješ na dnešní večer?“ zeptala se ho.
„Co takhle si udělat večer jen pro nás dva?“ navrhl Minato.
„Hm, to zní zajímavě a návrh se přijímá,“ souhlasila Senshi.
Kdo by tušil, že v tak krásný večer dojde k tragédií a že Minatův život se tím změní navždy…

Minata něco probudilo, ale nevěděl co. Senshi spala jako anděl a nechtěl ji budit, tak se snažil co nejopatrněji vstát a šel se podívat do dětského pokoje jestli se náhodou Kami nevzbudila, ale také spala klidně.
Pak sešel dolů a nikde nikdo. Dokonce se šel podívat i na zahradu, ale tam také nikdo nebyl.

Kdyby věděl, že nepřítel vlezl oknem do ložnice a právě vraždí jeho ženu ve spánku, tak by dolů nikdy nešel. Pak přišla na řadu jeho roční dcerka a zemřela stejně odporným způsobem jako její matka. Byla jim useknuta hlava…
Když nepřítel vylézal oknem pryč, tak se Minato zrovna vracel a poslední co spatřil byly modře svíticí oči. Chtěl se vydat za tím vetřelcem, ale pohled na ty jatka ho doslova přikovala k podlaze a na chvíli se mu zastavilo srdce od té bolesti, když si uvědomil, že jeho žena je mrtvá doslova popravená ve spánku a pak si uvědomil, že má ještě dcerku, ale našel stejný obraz hrůzy a to už to nevydržel a rozeřval se na celý dům…

Postava, která se vzdalovala od osudového místa zaslechla ten řev a jejím uším zněl jako rajská hudba. Milovala když někdo řval bolestí nad ztrátou někoho milovaného.

Z té bolesti začal šílet a popadl ho takový amok, že začal vše v domě ničit. Vztekem a ničením se snažil ventilovat tu bolest a žal, ale čím víc ničil tím víc ho to unavovalo ani si neuvědomil, že má od pláče zničené oblečení a ruce krvavé. Tu bolest od rukou necítil, protože mu připadala nicotná oproti té co měl v srdci.
Když v domě nebylo co ničit, tak se svezl na podlahu plnou třísek a usnul neklidným spánkem.
V této poloze ho našel Jiraiya, když se s ním šel loučit. „Proboha! Co se tu stalo?“ ptal se nahlas. Ovšem odpověď dostal za pár minut, jakmile našel Minata v pozici v které usnul. „Minato? Slyšíš mě?“ snažil se vzbudit svého studenta.
„Ano, slyším,“ řekl ochraptělým a ospalým hlasem Minato.
„Co se tu u všech knih stalo?“ Minato mu to řekl a Jiraiya nemohl uvěřit svým uším. „Nevíš, kdo by to mohl být?“ další jeho otázka.
„Nevím, ale viděl jsem jeho oči,“ svěřil se Minato.
„A nic víc?“ dál na ho zasypával otázkami.
„Ne a byl bych rád, kdybys mě nechal o samotě a mohl by jsi, prosím, to vše nahlásit hokagemu?“ poprosil Minato.
„Ne, protože musím jít na výzvědy,“ řekl Jiraiya.
„Ha, dívky jsou vám milejší než prosba vašeho studenta?“ hned ho obvinil Minato.
„Tak to není! Dostal jsem tu misi od Sarutobi-senseie,“ sdělil Jiraiya.
„Jen běžte já se už o sebe postarám.“
„Jsi si jistý?“ ujišťoval se Sannin.
„Ano, budu v pořádku a pohřeb začnu připravovat okamžitě,“ řekl své plány.
„Tak to jsi mě uklidnil, ale nemám sem někoho pro jistotu poslat?“
„Není potřeba. Opravdu. Řeknu hokagem co se stalo,“ tímto prohlášením Minato konečně Jiraiyu přesvědčil.
Ovšem když byl Jiraiya dostatečně daleko a ne nadohled, tak Minato zapálil dům a sám se vydal vstříc svému osudu, ale nejdřív napsal dva dopisy. Jeden pro hokageho a druhý pro svůj tým, který nerad opouštěl, ale musel to udělat. Teď ho něco napadlo a už věděl kam se vydat, aby dosáhl své pomsty. Uvědomil si totiž, že když byl v archívu, do kterého je omezený přístup. Našel tam zmínku o jedné zemi, ve které se dědí zvláštní modré oči. Ta země se jmenovala Země Vodních par…

„Mami, nevíš kam se poděla Yuki?“ ptala se dívka.
„Nevím, ale už je prý zpátky,“ řekla Kara.
„To je zvláštní dřív takhle nemizela,“ podotkla dívka, která měla po matce ohnivě rudou hřívu vlasů.
„Vidíš to tohle by mě nenapadlo,“ ťukla se do čela Kara.

Dvě postavy se sešli, aby spolu projednali právě proběhlé události.
„Splněno?“ byla první otázka.
„Ano, Sensei-sama, splnila jsem co jste si přál a je už na cestě sem,“ sdělila.
„Výborně! Tak se mi líbíš. Já vždycky říkám, že rodina by měla držet pohromadě a jak se má ta tvoje rádoby kamarádka?“ optal se Sensei.
„Ta husa? Vůbec nic netuší! Ona je tak důvěřivá a naivní! Chudák chlap co ji dostane. Nevím jak se má ani mě to nezajímá. Je mi ukradená!“
„To je řeč! Kamarády a podobný otravný materiál je potřeba eliminovat,“ souhlasil se svou studentkou Sensei.
„Máte naprostou pravdu a je načase začít náš plán na zničení Konohy, nemám pravdu?“ osmělila se vyslovit toto prohlášení.
„Na to bych zapomněl a konečně mi Konoha zaplatí za to, co mi v minulosti provedla!“ nechal se unést Sensei.

Hokage nechal zavolat tým Minata, aby přišel do jeho kanceláře, ale všem bylo jasné o co tady půjde.
„Nenechte Minata-senseie odejít,“ žadonil jeho tým. Hokage jenom smutně zakroutil hlavou a sdělil jim: „Už je pozdě včera večer se vydal někam a nikdo není kam. My jsme jediní, kteří vědí, že nás Minato opustil a taky víme proč.“
„Máte pravdu a není nějaká šance ho vystopovat?“ hned se zapojil Obito.
„Ne není, vůbec nic po něm nezbylo. Akorát ohořelý dům s ostatky jeho rodiny,“ řekl Sarutobi, který rozhodně nečekal, že Minato bude tak zbrklý. Vždy ho považoval za rozumného ninju, který jednou převezme jeho úřad.
„Jdu ho hledat!“ řekl Obito a Kakashi hned mu to začal vymlouvat. „Ne nikam nepůjdeš ještě se ztratíš a co potom? Už tak všude chodíš pozdě a nedbáš předpisů!“
„Já se neztrácím, ale pouze pomáhám slabším lidem s jejich nákladem,“ bránil se Obito.
„Jo to známe!“ nedal se Kakashi.
„Hoši, už toho nechte nevidíte, že hokage-sama je z vás znuděný?“ ozvala se Rin, kterou ty jejich věčné hádky už lezly pořádně krkem.
„Jen je nech, Rin, ať se pohádají. Já mám čas,“ řekl vlídně hokage. To na oba zabralo a zmlkli.
„Gomen Nasai,“ Kakashi i Obito se omlouvali.
„Nic se neděje, ale měli byste respektovat rozhodnutí vašeho senseie.“
„Hai.“

Poznámky: 

Tak na úvod tohle je moje další série - nahradí TB.

Věnování!! Třem lidem, kteří jsou k nezaplacení!! Díky vám!!

A tohle bych věnovat třem úžasným lidem. Za prvé Hiashi Narovi,že je tak skvělá osoba se kterou se člověk nenudí za druhé je to helgastovi, také on je přítel k nezaplacení a jsem ráda, že znám takového člověka a nakonec do třetice je to slečna Ivanescence, také úžasný člověk, i když někdy mě to její podceňování leze na nervy, ale s ní se člověk také nenudí a s ní usínat to je o bránicí :D

Tak to by bylo zatím vše a užijte si ji a propo byla vymyšlena v Německu, když jsem neměla o víkendu co dělat