Láska ukrytá v nenávisti - Pravda, část 8.

Shira a Sasuke

Sasuke dal Shiře volno, aby si mohla v klidu pročíst ty dokumenty a srovnat si myšlenky v hlavě. A Shira to uvítala, protože dnes by její výkon stál za starou belu.
Sasukeho zajímalo jak se zachová, až si pročte všechno. Byla tam jedna informace, která ho při prvním čtením úplně odrovnala.

Shira při čtení zjistila celkem dost zajímavých věcí, že její rodiče zemřeli, protože se snažili o lepší svět a také, že se přátelili i s klanem Uchiha a i přesto, že byli s celkem vzdálené Konohy.
„Možná proto moje matka vyhledala Sasukeho.“ Přemýšlela nahlas Shira.
Dál se dozvěděla, že její a sestřino narození se neobešlo bez nějaké zvláštnosti.
„… ten večer se objevil jakýsi divný chlápek a ptal se nás jestli nechceme své děti silnější a lepší, ale my (vaši rodiče) řekli, že ne, že jste už výjimeční a tak odešel, ale nebylo to naposledy, co se u nás objevil…“ dál už to nepokračovalo a Shira mohla obracet stránky jak chtěla nic už nenašla.

„Sasuke? Jsou to všechny dokumenty?“ ptala se Shira.
„Ano jsou tvoje matka mě ujišťovala, že je tam pro tebe a Mari vše co potřebujete znát,“ odpověděl ji zcela popravdě Sasuke.
„Já ti věřím, tak se naše klany znaly pořád tomu nemůžu uvěřit,“ svěřila se mu Shira.
„Já vím, ale musíš se s tím smířit. Našla jsi tam co jsi chtěla?“
„Ano našla ovšem co mají ty dokumenty společné s tím prstenem, vždyť se tam o žádném prstenu ani nepíše,“ podotkla.
„Taky nemám tušení, ale my na něco přijdeme a je na tobě kdy opět zahájíme trénink,“ Sasuke musel hned mluvit o tréninku, když Shira měla úplně jiné myšlenky.
„Dobře, necháme to na zítřek a já vím, že jsem drzá a mlátím tě, ale mám na tebe jednu prosbu,“ náhle Shira byla jaksi jiná.
„Kterou?“ osmělil se zeptat.
„Polib mě,“ řekla prostě a Sasuke ji poslechl, protože jím celý den cloumala touha ji políbit.
I když jejich těla znala dotyky toho druhého nikdy neměla dost a jakmile se jejich rty spojily, tak ani jeden nemínil přestat a to Shira chtěla jen políbit, ale zapomněla na to, že mu vždy podlehne, ale pořád ji něco říkalo, že mu nemůže plně věřit.
Sasuke si to nemohl plně vychutnat, protože ho zevnitř užíral pocit viny a to že jí celou lže o celé téhle situaci, ale bylo to nezbytné jestli ji má vytrénovat…
Shira se mu plně opět celá oddala…

O dvě hodiny později

„Sasuke, arigatou,“ řekla.
„Za co mi děkuješ?“ chtěl vědět.
„Že jsi mi pomohl a dal mi budoucnost a mé sestře taky, protože jsme vůbec nevěděly jak nám zemřeli rodiče,“ svěřila se Shira.
Sasuke na to nic nedokázal říct a tak ji jenom políbil do vlasů, které už nevoněly po čokoládě, ale po šeříku. Shira mu usnula v náručí a Sasuke jenom tiše zašeptal: „Kdybys věděla, že Orochimaru zabil tvé rodiče a já jsem ti zabil bratra v souboji! To by jsi mě nenáviděla a já bych ztratil svou jedinou lásku v mém životě! A to nechci!“
Shira tohle neslyšela, ale jednou…

Mari a Gaara

Nakonec přišli k jejímu bytu, který ji věnoval mizukage. Mari ho pozvala dál a Gaara se vydal za ní, ale činilo mu velké utrpení nesmět se jí dotknout.
„Tak o čem jsi chceš povídat?“ hned začala Mari.
„O tom proč jsem tady,“ řekl na úvod Gaara.
„Tak proč?“
„Protože jsem si uvědomil, že kdybych se nebál, tak se tohle nemuselo stát a já bych ze sebe před mizukagem nedělal takového blbce, ale jestli mi to pomůže tě opět získat, tak bych to vše zopakoval,“ řekl Gaara.
Mari nemohla uvěřit svým uším Gaara se jí tady omlouvá!
„A proto tě žádám, abys se mnou utekla a žila se mnou a nikdy jsem tě nepřestal milovat!“
„Tak proč jsi mě nechal napospas tomu chlapovi a… a…“ dál nemohla pokračovat, protože ji přemohl pláč a zrovna mu jednu vrazila. Gaara se svezl na zem a zaskuhral: „To mi patří, alespoň vím jak se mám chovat.“
„To jo, ale teď už je stejně pozdě,“ řekla tvrdou realitu.
„Máš pravdu, ale víš jak jsem trpěl já? Já? A trpím, když tě nemůžu mít vedle sebe? Ty mě znáš lépe, tak pochop, že jsem nechtěl riskovat tvůj život ani život našeho dítěte,“ svěřil se Gaara.
„Jak to víš?“ ptala se Mari vyjeveně, že Gaara ví o jejím tajemství.
„Pojal jsem podezření, když jsem spolu byli naposledy a cítil jsem něco zvláštního, když jsem usínal,“ poprvé to vyslovil Gaara.
„A to jsi mlčel?“ divila se.
„Ano chtěl jsem, abys mi to řekla sama,“ pronesl Gaara.
„Rozhodně bych ti to řekla,“ odsekla.
„A nenechám své dítě tomu šmejdovi mizukagemu a ty se okamžitě se mnou vracíš a hotovo!“ rozhodl Gaara.
„Můj souhlas nepotřebuješ? A kdybys myslel, tak by jsi věděl, že by jsi tím rozpoutal válku a to ty přeci nechceš, nebo se pletu?“ nepletla na to Gaara úplně zapomněl, ale na co nezapomněl bylo, že ji uvěznil ji ve svém náručí a v tom se k ní naklonil a políbil ji.
Mari se zpočátku bránila. Jakmile Gaara se na chvíli odtáhl a Mari mu vlepila pořádnou facku. Tak se k ní naklonil a šeptl ji do ucha: „Nebraň se! Víš, že to chceš stejně jako já.“
V tom měl Gaara pravdu a při druhém polibku se Mari nechala unést svými touhami a okamžitě vjela rukama do jeho vlasů a laskala je. „Tolik tě potřebuji,“ šeptla. Teď už jim nic nebránilo, aby se oddali jeden druhému a zvlášť když byli tak dlouho bez toho druhého.
Brali a byli obdarováni. Jejich první milování bylo tak žhavé, že je málem ta vášeň spálila na popel. Druhé to už si vychutnávali jeden druhého a vzápětí hned usnuli. V objetí toho druhého. Zdál se jim krásný sen, že mají dcerku a bydlí v Suně, ovšem tenhle sen byl hodně daleko od reality, která je zasáhla jakmile se probudili do temné noci.
Věděli, že tohle se nebude a také nesmí opakovat nebo by mizukage pojal podezření a to ani jeden z nich nechtěl. Jenže to netušili, že přeci jen jedna osoba o tomhle věděla, ale záleželo na Mari jestli to praskne nebo ne.
„Gaaro, proč se to vše stalo?“ vzlykla Mari.
„Nevím, ale pokusím se, aby tě mizukage nikdy nedostal! I kdybych měl udělat já nevím co!“ řekl odbojně Gaara.
„Já vím, ale bude to hodně obtížné a myslím, že pro oba z nás i těžké.“ A to Mari netušila jak.
„Už na nic nemysli a polib mě,“ vyzval ji Gaara a Mari bez otálení poslechla.

Ta osoba zmizela a řekla si pro sebe: „Mari je to na tobě, ale vím, že mi pomůžeš!“
Ráno se opět probudili a někdo zaklepal na dveře.
„Hej, Mari, vstávat dnes máš svatbu!“