Sen noci nasáklé touhou

Byla jarní noc nasáklá vůní rozkvetlých květin. Dívka seděla za oknem a upřeně pozorovala měsíc v úplňku. Pod tíhou mraků nabýval zajímavé, oranžové barvy. Hvězdy svítily pouze matně, ale ten kdo se zadíval, je spatřil. Stejně jako ta dívka. Šla by ven si sednout na balkon, ale věděla, že jakkoli se noc zdála být teplou, stále se mezi stromy proháněl mrazivý, severní vítr, který chladil každý brzce jarní večer. A tak odolávala svému pokušení a zůstávala sedět v teple u okna. Toužila běhat po loukách a mýtinách, odprostit se od spoutání pravidel a být svobodná. Být svobodná jako pták, být svobodná jako on. A kdyby byla svobodná, byla by s ním. Podvědomě se smutně usmála. To byl jen sen. Když se ten sen nesplnil tenkrát, proč by se měl splnit teď, když jsou odloučeni? Sklopila oči. Byla to pravda, její sny byly marné. I když z celého srdce chtěla, nebylo možné, aby se tak stalo.
Proč, pomyslela si, proč... proč... proč...

,,Sakuro.'' Jako by byla mrtvá a ten hlas ji znovu přivedl k životu. Nikdo jiný by to nedokázal než on.
,,Sasuke...'' Zvedla hlavu, aby se ujistila, jestli se jí jeho hlas jenom nezdál. Ale on tam byl. Dívala se do těch jeho tmavých očí, které v sobě, jak vždy doufala, měli kousek lásky. Lásky, která měla být věnována jí. Nemohla se od jeho obličeje odtrhnout. Byl tak nádherný... Může být vůbec člověk tak krásný? Ani by se nedivila, kdyby byl něco víc než člověk. Anděl. Černý anděl jejích snů, který za ní právě přišel. Stál nad ní jako socha člověka oplývajícího božskou krásou. Zdvihl ruku a dal jí Sakuře přímo před obličej. Ta, jako by se dotýkala nejvzácnějšího sametu, ruku uchopila a nechala se jeho silou vytáhnout na nohy. A když stáli naproti sobě, byla si téměř jistá, že musí odvrátit hlavu, aby se jí z pohledu na něj nezatočila hlava a nespadla zpět na zem. Sasuke beze slov uchopil její obličej a natočil ho zpět před svůj. Sakura nevěděla, jestli má padat, brečet, nebo se smát. Ovšem jediný pohled do jeho očí její myšlení bleskově zmrazil. Nebyla schopná se od jeho očí odtrhnout. Jediné, co mezitím vnímala bylo, že ty oči jsou blíž a blíž. Poté jako by spadla do měkkého snu, ve kterém neexistovalo nic jiného, než pocit absolutního štěstí. Kdyby mohla, vší silou by se snažila tento okamžik protáhnout aspoň o vteřinu.
Sasuke...

Mraky již schovaly měsíc do své skrýše a i hvězdy z nebe zmizely. Už nebyla ta část noci, kdy je nebe nejkrásnější a sny nejsilnější. Teď nastal čas temnoty a prázdna. A stejně tak rychle, jako se nebe rozloučilo se svým blýskavým pokrytím, se dívka rozloučila se svým snem. Už nezbývá nic jiného než čekat do doby až příjde den a sny se znovu začnou zdát tak vzdálené. Do té doby dívka ještě proroní hodně slz, jelikož sny odcházejí a nahrazuje je temnota, stejně jako tam nahoře zhasínají hvězdy.