Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 4 - Tyrkysová...

Za chvíli se už hnali lesem.
„Na hranicích se Zemí Vody byly spatřeni dva týpci v oblečení Akatsuki, jeden z nich prý nesl nějakého chlápka. Máme zjistit o co jde.“ Otočil se Jaden na Nano a hned zase do předu. Jeho chování se trochu změnilo…
Nano si všimla, že se na něj Nami trochu smutně podívala a sklopila hlavu.
/Co jim je?/ podívala se na ty dva. Dorovnala se na dívčinu úroveň.
„Nami?“ dívka se na ní podívala.
„Hm… všechno v pořádku?“ podívala se na Jadena a zpět na ní.
Nami se netvářila moc vesele.
„Jo…jenom…Jaden nemá s Akatsuki moc dobré zkušenosti…hlavně s jedním z nich…Zničil mu vesnici a zabil otce s matkou…“ řekla Nami.
„To je strašný … měli bychom ho držet zpátky. Vím co dokáže jeden pohled na nepřítele z minulosti,“
Chápavě se podívala na Jadena.
Nami se pousmála, ale spíš ironicky, než vesele.
„Držet ho zpátky… To je u něj trošku problém…“
„Budeme se muset o to alespoň pokusit,“ usmála se na ní a poté se jejich hovor utišil. Nano se zahloubala do mysli. Vzpomněla si na ten sen…
Slunce začalo pařit a barvit se do krvavě ruda.
/Tohle je špatné znamení …/ Nano měla podivný pocit.
„Ty mi nerozumíš, Nano!!“ dodala Nami.
„Víš o tom, že má Jaden Kekkei Genkai, ne?“ podívala se na Nano Nami.
„Myslíš něco s tím větrem?“ otázala se jí.
„Jo…Bohužel to nemá jenom pozitivní účinky…“Řekla Nami.
„Když ho ovládne hněv, ztratí nad tím kontrolu…!!“ řekla Nami. Bylo na ní vidět, že jí to dost trápí.
„Stane se pak několika násobně silnější…ale nemusí pak dělat rozdíly mezi přítelem a nepřítelem…už víš co tím myslím?“
„Vím přesně, co myslíš …“ vzpomněla si na Naruta, už jednou to u něj viděla.
„Jenže já nejsem taky obyčejná … slibuju, že kdyby něco, pokusím se ho zastavit,“ zatvářila se vážně Nano.
Nami se pousmála, teď už trochu veseleji.
„Děkuji ti…“
Najednou Jaden zvedl ruku a oni se zastavili.
„Před námi někdo je, asi za 850 metrů…jsou dva a jeden z nich nese někoho přes rameno! Jdou podél té skály támhle!“ řekl Jaden a ukázal mezi stromy na tyčící se skálu před nimi.
„To budou asi oni, takže se připravte!!“ otočil se na skupinu za ním a pokračovali.
„To není dobrý, cítím velkou chakru,“ zamračila se Nano. Stromy pomalu řídly až úplně zmizeli. Ocitli se u skály.
Zmizeli za jedním větším kamenem a Jaden vykoukl přes něj, aby se podíval, kdo to je.
Zarazil se a obrátil se k nim zpátky.
„Co je?!“ zamračil se Hiro.
„…To je On…!!!“ zamračil se Jaden a zatnul zuby.
„Fajn!! Už to víme!! Teď se musíme vrátit a informovat Pátou!!“ řekla naléhavě Nami.
„Co když se sem nedostanou včas?? To ho mam jen tak nechat odejít??!!“ podíval se na ní protestně Jaden.
„Dostanou! Prostě se vrátíme jak nám řekla Tsunade,“ položila mu ruku Nano na rameno.„Jadene… prosím,“ dodala, když viděla jak s ním cloumá zlost.
Jaden jí sledoval, měl zatnuté zuby hněvem…cítil to…třásli se mu ruce…
Najednou se chytl za hlavu.
Nami k němu pohotově přikročila a podepřela ho.
„No tak…!!“ zadívala se mu do očí.
„Jo…vrátíme se…“ řekl nakonec Jaden a zamrkal očima.
Nami se ulevilo.
„Super pojďme!“řekla potichu. Ovšem zasekla se když spatřila tyrkysově modré oči.
Sledoval jí upřeným pohledem jeden z těch týpků z Akatsuki.
Na zádech měl vidět rukojeť katany a jednou rukou táhl za sebou nějakého muže.
Nano nejdřív ztuhla, ale pak se nějak zarazila. Měla z něj takový divný pocit.

Kunoichi z Listové…!! Pomyslel si Rogen a zamračil se.
Ale když jí tak sledoval, jak se na něj dívá, nějak mu něco říkalo, že by jí neměl ublížit.
Uhnul pohledem, jakože o ní vůbec neví. /Asi sem cvok …/ Dívka se prudce skrčila zpátky.
„Sakra,musíme jít!“ zaklela potichu Nano a otočila se na odchod.
„Viděli tě?!“ zbystřel pohotově Hiro.
„Jo!Jdeme?"ošila se Nano.
„Sakra!! Dávej bacha!!“ sykl Jaden a rázem čtveřice zmizela v lese.
„Sorry!“odsekla mu Nano a vydrala se na poslední pozici. Ohlédla se za sebe. Myšlenkami byla u té osoby ze snu. Nepřítomně se otočila a hleděla na cestu před sebou.

Zatraceně!!! Málem se mi to zase stalo!!! Takhle to dál nejde!!! Zamračil se naštvaně a smutně Jaden.
…Co když…co když příště někomu ublížím??!!! Zatnul hořce zuby.
Otočil se napravo a všiml si Nami.
Ta se na něj konejšivě pousmála.
Co když někoho zabiju…!! Přemýšlel dál Jaden.

Hiro se hnal za Jadenem s Nami, kteří byly ve předu, a za ním byla Nano.
Nejdřív chvíli sledoval ty dva ve předu, a pak se otočil přes rameno na Nano.
Vypadala duchem nepřítomně.
Co to bylo za týpka co byl se Sakirem…?? Zamračil se.
Nano na sobě cítila pohled a tak se podívala po dotýčném. Zjistila, že jí pozoruje Hiro. Chvilku ho pozorovala a poté se dorovnala na jeho úroveň.
„Znáš ty dva?“ prohodila stále ještě trochu nepřítomně.
„Jo…Ten bělovlasý je můj nevlastní bratr…!“ řekl Hiro a na chvilku se trochu sklíčeně pousmál.
„Nevlastní bratr??“ podivila se Nano s pusou dokořán.
„To je dlouhá historie…!“ řekl Hiro.
„Ale toho druhého neznám. Zajímalo by mě, kdo to je.“ Řekl trochu rozčíleně.
„To mi musíš někdy povědět …“ usmála se na něj Nano.
„A ten druhý … hm…“ prohodila to takovým tónem, který naznačoval, že by něco mohla vědět. Zamyslela se.
„Víš o něm snad něco?" podíval se na ní zkoumavě Hiro.
„No nic moc …“ nevěděla jestli mu to má vyklopit nebo ne …/ Ale co dyť to byl jen sen …/
„Zdálo se mi o něm … Před pár dni … když jsem byla v bezvědomí … ten sen mě probudil… nic zajímavého,“ pokrčila rameny.
„Ovšem,“ pokračovala dál : „On mě viděl a nezaútočil. Akatsuki nenechávají svědky naživu.“
Zamračila se.
„Už jsi ho někdy před tím viděla?“otázal se Hiro.
„Ne … jen v tom snu. Jinak sem o něm vůbec nevěděla.“
„To je divný…“ zamračil se zamyšleně Hiro.
„To mi povídej,“ usmála se dívka.
Hezkej úsměv…pousmál se trochu Hiro a otočil se opět dopředu.
Za nedlouho dorazili do Konohy.

Dveře do kanceláře hokage se otevřeli.
„Tak co?!“ zamračila se Tsunade.
„Byl to Sakirou s nějakym dalšim klukem. Vlekli sebou nějakého chlápka. Tady je oblast kde teď asi budou, ale jelikož si nás všimli, tak možná zdrhnou. Ale divný je…že na nás nezaútočili. Dělali, jakoby se nic nestalo.“ Podal hlášení Jaden.
Tsunade se zamračila.
„Všimli si vás…?!“
„Noo…“ odmlčel se Jaden.
„Je to moje chyba … nedávala sem si pozor,“ řekla omluvně a sklíčeně Nano.
Tsunadin výraz trochu povolil.
„Dobře. Ale příště si dej pozor! Proti Akatsuki by jste sami neměli šanci!!“ řekla trochu generálsky.
„Pošlu tam několik týmu, aby se na ně podívali. Zatím máte volno!“ řekla Tsunade.
Čtveřice uklonila a zmizela za dveřmi.
„Tak co teď?“ řekla Nami, když vyšli před budovu.
„Není to jasný??“ zazubil se na ní Jaden a už jí vlekl za ruku za sebou pryč.
„Počkej!! Utrhneš mi ruku!!“ smála se za nim Nami.
Hiro a Nano osiřeli.
„Hm skvělí …“ zašklebila se Nano a dívala se za mizející dvojicí. Otočila se a viděla jak se Hiro divně tváří.
„Co je?“ vyjela na něj.
„Jak co je???“ nedal se Hiro.
„Divně si na mě koukal ! Tak se nediv, že jsem se ozvala!“
„Co kecáš??!!“ trhnul Hiro uraženě hlavou, ale mírně se začervenal.
„Fajn! Já jdu!“ řekl nakonec a odkráčel s rukama v kapsách pryč.
„Klidně ty cvoku!“ zaječela za nim a vydala se na opačnou stranu.
/Bože …/ povzdechla si.
Ta holka je hrozná!!!!! Pomyslel si Hiro, když za sebou zaslechl ječet Nano.
Ale stejně… Zamyslel se a podíval se na nebe.