Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 2 - Souboj

Jadenovi ruce se rozhořeli prudkým ohněm, země pod jeho nohama byla už vypálená dočerna.
Nemam na výběr!!! Zatnul zuby Jaden a odrazil se.
Země pod ním se promáčkla a on se obrovskou rychlostí řítil na Nano.
Napřáhl pěst za hlavu.
„Haaaaaaaaa!!!!!!!!!!!“ zařval a vrazil jí proti ní.
Vznikla silná exploze a nejbližší stromy smetla tlaková vlna…

Jaden se zarazil.
Věděl že se trefil, ale něco bylo špatně.
Před ním stála Tsunade a držela ho za pěst.
Byla trošičku spálená od exploze.
„To stačí!! Boj je u konce, Jadene!!“ řekla Tsunade.
Mlha zmizela a vzduch se vrátil k normálu.
Jaden vyndal pěst z Tsunadině dlaně a vyčerpaně dýchal.
Jeho ruce už nehořeli.

Stále pokračovala mlhou. Spráskla ruce k sobě a od ní se objevila tlaková vlna. Byla připravena k útoku.
„Nano dost !!!! BOJ JE U KONCE!!!“ slyšela z dálky někoho volat. Byla ovšem moc soustředěná a tak to jen přehlédla. Ruce pomalu roztahovala a mezi nimi se objevovala zhuštěný pruh chakry. Další tlaková vlna se odvalila od ní.
„NANO DOST!!!!“ zaječel Jiraiya a poprosil, aby Jaden odvolal mlhu. Mlha zmizela a zjevila se Nano. Jakmile uviděla strýčka a v pozadí trochu spálenou Tsunade s udýchaným nebojujícím Jadeném, spustila ruce a chakra v končetinách zmizela. Sannin chvíli váhal jestli má použít pečeť. Nano se zastavila. /Pao… neumím to ještě potlačit!/
´´´To je špatný!´´´ /Běž k Jiraiyovi!/
´´´ Co chceš dělat?´´´ /Tak běž!/ panter tedy utekl dál od ní. Zvedl se prudký vítr. Spolu s ním zvedla ruku k nebi a poté prudce máchla směrem na zem.
/Měla bych se to naučit ovládat co nejdřív …/ stihla si ještě pomyslet. Poté se ozvala rána. Ostatní si museli zakrýt oči a pevně se držet nohama na zemi, aby je vítr a tlak neodnesli pryč.
Prach se rozplynul a uviděli dívku klečící v obrovském kráteru. Silně oddechovala. Vzpamatovala se a pomalu se zvedla … vrávoravým krokem zamířila k trojici.
„Promiň strýčku … neslyšela jsem tě…“ usmála se na Jiraiyu. Hlava se jí zamotala a padala k zemi.
Jiraiya jí chytl do náruče a zvedl.
Jaden si utřel pot a přešel s Tsunade k nim.
„Co je to za holku??!!“ podíval se Jaden zamračeně na Jiraiyu s Tsunade.
Ti dva se po sobě podívali.
„Narutova sestra …“ odpověděla mu na otázku Tsunade. Poté zmizel Jiraiya i s Nano pryč a hokage s klukem nechal na totálně zdevastované krajině.
Jaden stál jako opařený.
„Cože to????!!!“ řekl ztuhle.
„Narutova sestra.“ Zopakovala mu Tsunade.
„Já myslel že Narutovi rodiče zemřeli krátce po jeho narození??!!“ řekl Jaden.
„Jak vidíš, tak na tohle měli nejspíš ještě času dost.“ Řekla Tsunade.
„Jinak ti děkuju za čas. Škoda, že se to takhle zvrtlo. Byla jsem na ní zvědavá.“ Pousmála se Tsunade na Jadena.
„Půjdu za Jaraiyou, musím Nano ošetřit. Půjdeš se mnou?“ navrhla Tsunade Jadenovi.
Jaden kývl a vydali se do nemocnice.
Tahle holka mě začíná zajímat čím dál tím víc. Zamyslel se Jaden.

Sannin akorát vstoupil s dívkou v náručí do nemocnice. Růžovlasá dívenka akorát vycházela z nějakého pokoje.
„Ahoj Jiraiyo-sama!Jsem tak-“ zadrhla se Sakura, když spatřila, že Jiraiya nese v náručích Nano.
„Co se proboha-? Vy už jste dorazili? Co jí je-?Pojďte tudy!“ zamířila i s bělovlasým mužem chodbou do nějakého volného pokoje.
„Položte jí sem,“ ukázala na lůžko u okna. Poté zmizela ve dveřích. Za chvíli se v nich objevila i s Narutem.
„Zvrhlý poustevníku!Nano!!!“ okamžitě se přihnal k lůžku na kterém seděla jeho sestra. Přisunul si židli vedle Jiraiyi a pozoroval s ním společně dívku a Sakuru, jak jí otírá krvavé šrámy mokrým hadrem. Za chvíli se rozrazili dveře od pokoje a v nich se objevila Tsunade s Jadenem.
Tsunade ihned přistoupila k Nano.
Jaden se zastavil a zastavil se pohledem na Narutovi.
Naruto seděl vedle Nano a starostlivě jí sledoval.
Od kdy má rodina Uzumaki Kekkei Genkai??!! Tohle všechno je pěkně zmatený!!
Přemýšlel zmateně Jaden.
Hned po nich se do pokoje přihnala Nami.
„Už jsem tu Sakuro!! Co se stalo?? Kdo je to??“ řekla rychle, svázala si vlasy do copu za hlavou a přešla k posteli k Tsunade se Sakurou.
„To je teď jedno!! Rychle přineste mi svitek A a připravte nějaký sál!!“ Utnula je Tsunade a obě dívky vyrazili z pokoje.
Nami se letmo usmála na Jadena, když kolem něj probíhali, a byla pryč.
Po chvilce se Sakura vrátila a spolu s Tsunade odvezli Nano pryč.
V pokoji zůstal Naruto s Jiraiyou a Jadenem.
„Proč jsi mi neřekl, že máš sestru, Naruto??“ podíval se Jaden na Naruta.
Blonďatý chlapec odtrhl pohled od dveří, kde zmizela dívka a pohlédl na svého kamaráda.
„No po pravdě … jsem to zjistil … asi před rokem. Ani nevím, spíš…nejdřív jsem si chtěl promluvit s ní. Jenže teď to asi moc nepůjde. Vrátila se zpátky do vesnice. Byla pryč rok…“
„Je zvláštní co??“ usmál se na něj Naruto.
„To teda je!! Hlavně ta její chakra. Skoro bych až řekl, že to je nějaká Kekken Genkai, ale to bys to měl mít taky. Nevíš o tom něco?? Všechno mi to přijde nějaký zmatený.“ Řekl Jaden a podíval se zamyšleně do země.
„No tak to si na špatný cestě. Jsem stejně překvapený a zmatený jako ty. Jenže co když to Kekkei Genkai je? Vždycky to jednou začne. Někdo je vždycky první …“ zamyslel se Naruto.
„Hmmm…Bolí mě z toho hlava, nezajdem na ramen?“ zazubil se Jaden.
„Ramen??? No jasnýý !!! Ten by teď bodnul!!!“ nadšeně nadskočil Naruto.

Tsunade vjela s lehátkem s Nano do sálu, kde stáli po stranách Nami se Sakurou.
„Tade je ten svitek!“ řekla Sakura a podala Tsunade tmavě žlutý svitek.
Tsunade se naklonila nad Nano, vyhrnula jí tričko a nad břichem jí rozvinula ten svitek.
Svitek zazářil a několik pruhů světla z něj přeběhlo do zářící pečetě, kterou měla Nano na břiše a kolem které měla menší popáleniny.
Pečeť přestala zářit, zato Nano se začala trochu cukat.
„Rychle!! Snižte jí teplotu a začněte léčit její zranění!!“ zavelela Tsunade.
Nami se Sakurou kývla a natáhli nad Nano ruce.
Soustředili se a kolem nich se jim objevila nazelenalá léčivá chakra.
Nano se zklidnila a teď už ležela bez hnutí.
Nakonec k ní přistoupila Tsunade s nějakou injekcí, kterou jí píchla do ramene a položila na ní i své ruce.
Co je to za chakru, kterou v ní cítím?? Zamračila se Nami, ale nepolevovala od svého soustředění.
Za půl hodiny zkončili.
„A je to! Odvez jí na pokoj Sakuro.“ Otřela si pot z čela Tsunade, a Sakura následně odvezla vozík s Nano pryč.
„Co se té dívce stalo?“ zeptala se Nami.
„Při boji s Jadenem ztratila kontrolu nad svou chakrou.“ Řekla Tsunade.
„S Jadenem??!!“ lekla se Nami.
„Klid, byl to jenom provizorní trénink. Jaden je v pořádku, jak jsi viděla. Myslím, že už bude všechno vědět od Naruta, tak za ním můžeš vyrazit.“ Řekla Tsunade.
„Dobře, nashledanou!“ uklonila se Nami a odešla.

„Jau … bolí mě celý tělo…“ probrala se Nano a snažila se posadit. Z úst se jí vydral výkřik bolestí. /Sakra … břicho mám jako v ohni …/
Klika se sklopila a dveře se otevřeli.
„Děje se něco??“ zeptala se dívka ve fialové vestě a dlouhými hnědými vlasy.
Ta dívka byla opravdu pěkná. Její kaštanově hnědé vlasy se leskly.
„To nic … jen jsem si snažila sednout,“ dopadla se syknutím na lehátko.
„Kdo jsi? Ještě jsem tě tu před tím nikdy neviděla, i když máš pásku Konohy.“ Pousmála se na Nano Nami a kývla směrem k její pásce na stolku.
„Jsem-“ chvilku se zadrhla. Nevěděla jestli má říct pravdu : „Narutova sestra. Byla jsem rok na tréninku.“
„Kdo si ty?“ optala se jí na oplátku.
Na Nami byl poznat evidentní údiv.
„…Nami Azuka. Těší mě!“ vzpamatovala se Nami a mile se na Nano usmála.
„Teda nemůžu říct že nejsem zaskočená. Naruto se Jadenovi nikdy nezmínil, že by měl sestru.“ Řekla Nami.
„Kdo by nebyl. Asi si to chtěl nechat chvíli pro sebe. Neví to zas tak dlouho,“ znovu se zkusila posadit. Tentokrát bez bolesti.
„Prý jsi bojovala s Jadenem.“ Odmlčela se na chvilku Nami.
„Jo … nechtěla jsem. Byla jsem unavená z cesty, ale Tsunade byla zvědavá, co umim.“ Řekla Nano.
Nami se pousmála.
„Tsunade-sensei dokáže být pěkný generál.“
„Tak jo. Ráda jsem tě poznala- ehm- Narutova sestro.“ Řekla nakonec Nami a odešla.
„Ježiši,“ tohle jí rozesmálo. Po dlouhé době něco rozesmálo. Odkryla si peřinu, jelikož jí bylo horko a tak tam teď seděla v krátký nemocniční košili a smála se na celý pokoj.
Jak se tak smála, ani si nevšimla další přítomnosti, a to na okenním rámu.
„Ahoj.“ Ozvalo se za ní.
„Fuj! Já se lekla,“ otočila se po hlasu a spatřila mladíka, co byl s ní u Tsunade.
„Ahoj, ty si byl v pracovně u Tsunade, když jsme tam přišli se strýčkem, že jo?“
„Jo, to jsem byl já. Koukám, že souboj s Jadenem nedopadl moc slavně a-.“ řekl Hiro potom sklouzl pohledem trochu níž, ale rychle uhnul pohledem zase pryč a odkašlal si.
„To nedopadl. Co je … bylo mi horko,“ pozvedla ramena a dala si nohu přes nohu.
„No dobře…. Jakou máš chakrovou podstatu?“ přešel to radši Hiro.
„Uvidíš,“pousmála se tajemně.
Hiro se tvářil furt stejně, takže se z jeho tváře moc emocí vyčíst nedalo.
„Vážně?... Kdy a kde?“ řekl najednou.
/Přímí vítr…/ zašeptala v mysli. Do Hira narazil menší proud vzduchu a málem ho zchodil z okna.
Hiro se pohotově přidržel okenního rámu, aby nesletěl úplně a prohrábl si vlasy.
„To bylo osvěžující. A ta druhá?“ řekl už trošičku uvolněněji.
„Kdo by měl jako začátečník dvě podstaty…moje je větrná,“ zašklebila se na něj.
„Ale ty máš dvě podstaty. Myslíš, že nevim co znamená 2.Stupeň??“ řekl Hiro.
Na tohle nic neřekla. Pouze se mu dívala do očí.
Hiro jí také sledoval kamenným výrazem, ale najedou proti ní vyrazil dvěmi prsty.
Nano okamžitě zareagovala a chytla je do pravé ruky.
A všimla si že mu kolem nich běhá elektrický proud…stejně jako teď i kolem její ruky. Ale ku podivu zjistila, že jí to nic neudělalo.
Hiro se pousmál : „Takže Blesk…“
Uraženě mu pustila ruku. Zablýsklo se jí v očích.
„Ale není ještě moc rozvinutá…chtělo by to cvičit…“ dodal Hiro a tajemně se pousmál.
„Jo. Jenže není kdo by mě trénoval. Strýček má moc práce a Kakashi taky nemůže,“ povzdechla si Nano.
Hiro si trpělivě odkašlal a vrhl na ní takový ,,tak se zamysli!!“ pohled.
„Snad nemyslíš sebe?“ zvedla k němu pohled dívka.
„Máš pravdu. Jen bych s tebou ztrácel čas, a v Konoze je určitě spousta dalších talentovaných uživatelů Bleskové podstaty.“ Řekl nakonec souhlasně Hiro a už se začal otáčet k odchodu.
Nano nic neřekla a přikryla se peřinou.
Hiro povytáhl obočí a pokrčil rameny.
„Nejsi jako Naruto…u něj bych jeho reakci mohl předpovědět 10krát a stále by byla stejná.“ Řekl nakonec a zmizel z okna pryč.
/Že bych udělala chybu …?/ zamyslela se po chvíli Nano.
„Fajn už mě to tu nebaví!Dyť mi už nic není…“ slezla z postele a postavila se.
/Pao …/ zavolala v mysli a zjevil se vedle ní panter.
/Hlídej chodbu …/ houkla na černé zvíře.
´´´ Zase chceš zdrhnout?´´´ podíval se na ní.
/A co mám jako dělat? Čumět celý den do zdi? Ani nápad!/ panter šel ke dveřím a sledoval chodbu. Nano se mezitím převlékla.
/Díky../ usmála se na přítele a zmizela v okně.