Půlnoční stín

Konožské ulice se zahalily do tmy, kterou s sebou přinesla tajuplná noc. Tmavý závoj pokryl i nejtajnější uličky a po té, co uhaslo poslední světélko, putoval tu jako obvykle půlnoční stín. Byl tak rychlý a nikdo ho neviděl, pouze jediná noc ho vždy spatřila a dopřála mu tiché pozorování, které ho každý večer, tolik naplňovalo. Noční stín, míhající se tmou, spatřil konečně místo, u kterého vždy tráví každou noc. Konečně spatřil to okno!(xD)

Okno, které noc co noc napjatě a usilovně pozoroval a vždy s nadějí doufal, že spatří objekt své touhy. Nikdy se ale neodvážil podívat blíž. Vždy ji pozoroval z určité a bezpečné vzdálenosti, aby ho nikdo nespatřil. Neví, proč ho láká tak moc, když ji každý den potkává a mluví s ní, napomíná ji a chválí ji, ale když ... chtěl by se jí tak moc dotknout, políbit ji .... Chce ji vidět, jak je šťastná, jak prožívá štěstí s ním. Po té, co i její světélko uhasne, chvíli čeká a pak se vrátí domů a celou noc touží, aby se mu o ní zdálo, bylo to jeho tajné přání, ale čím víc se o něj snažil, tím méně ji ve snech vídával.
Dnes je to jiné ... její světlo stále neuhaslo. Co je jinak? Je to znamení? Láká ho k sobě?

Jeho oči na ní upřeně hleděli už nekonečně dlouho. Pozoroval ji blízko za oknem, blíž něž kdy předtím. Její ladná křivka boků, byla poodhalená kousíčkem slabé látky, narůžovělé vlasy měla rozpuštěné volně okolo ramen a nepatrný pramínek jí zakrýval levé oko. I přes to, že byla ve světě snů, ve světě, kde okolo sebe nic nevnímá, ho sváděla.
Bylo těžké jí odolat a byla o mnoho roků mladší než on. Mnozí by si řekli, že to není až tak veliký rozdíl, ale on je učitel a ona studentka ...

Přišel , aby si ji pouze prohlédl, aby ho pohled na její krásnou tvář naplnil a on o ní mohl v klidu celou noc snít, ale moc dobře ví, že pouhé pozorování mu stačit nebude! ... mohl by snad ... ? Jenže co by na to Princezna řekla, kdyby se o tom někdo pouze zmínil. Zavrhla by slávu, talent, kterými se proslavil i jeho samotného. Kdysi by mu to možná bylo jedno, ale za tolik úsilí, za ty roky, které strávil učením a boji, by nechtěl vše zahodit kvůli tak krásnému, svůdnému stvoření ... nebo ano?
Pohlédl na její ležící tělo. V tuto chvíli byla tak zranitelná ... a on ji tolik chce. Ach nedívej se na ni, když víš, že nakonec … přesvědčoval sám sebe.
Ty neodoláš … už tolikrát jsi podlehl touze … říkal mu vnitřní hlas …
Teď nesmí nic udělat. Mnohokrát se stalo, že svou vůli doopravdy nedokázal potlačit a pak přišel na jejich společný trénink později. Často na ulicích vídává ženy, které mu vždy podlehly ... ona by měla být další ...
Ta touha! Stále více se stupňovala a ona ho natolik okouzlila. Pátá ho přeci poprosila, ať na pár dní pohlídá svůj tým, že musí odjet. Tak možná by … ano nikdo tu není, mohl by snad …

Odkryl dečku, tiše, aby ji tak rychle neprobudil a pomalinku se k ní naklonil.
Začínala se probouzet. Radši by ji měl uklidnit a až pak vysvětlit, co by chtěl právě udělat.
Otevírala oči a pak se vyděsila. Vytřeštila na něho své překrásné zelené oči. Přitiskla se víc k posteli a opřela se o pravou ruku, aby nespadla. Bylo už pozdě! Ta její něžnost a roztomilost. Bála se ho ... Utekla před ním na druhou stranu pokoje, ale on byl rychlejší.
„Bojíš se?“ optal se jí naléhavě.
Něžně přikývla.
„Není se čeho bát,“ opatrně ji uklidňoval a pohladil ji po tváři. Odmítavě ucouvla, proto ji rychle přitlačil k nejbližší zdi a přitáhl si ji k sobě. Začala sebou cukat a zabořila pěstmi do jeho hrudi. Odstrčila ho od sebe a on ji zdráhavě pustil z objetí, ale stále držel blízko u sebe, aby ji náhodou nenapadlo utéct. Chvíli váhal, ale pak si jí jemně, ale současně pevně znovu přitiskl k sobě. Pak už bylo pozdě i na křik. Stále se bránila a bylo poznat, že to nebude tak lehké jako s těmi ostatními. Ach ano … zapomněl … ostatní ženy, které se před tím chovaly podobně nejdřív políbil.
V okamžiku, kdy odvrátila obličej, ji oslepil páskou, kterou nosil přes levé oko. Pak následoval polibek. Bylo to tak nevinné a sladké, chtěl, aby si vše, co do něho dal, plně vychutnávala. Povedlo se ... Postupně sebou přestala trhat a nechala se jím unést. Bál se, že když přestane, vše skončí a ona se nakonec ubrání. Musí být přesvědčivější!
Chvatně jí prsty vjížděl pod tenké šaty, které z ní nakonec, za doprovodu horkých polibků, doplňované vzájemnými dotyky, strhl ... Cítil, jak ji hlasitě bije srdce, stejně jako jemu ... je jisté, že chce to samé, co on. Naprosto se mu oddala .... teď už patřila jemu.

Levou rukou si ji přitáhnul ještě blíž a druhou si ovinul její nohu okolo těla. Vše bylo najednou tak snadné ... Úplně jí popletl hlavu. Celou si ji vzal a pomalu, postupně ochutnával. Najednou se ocitla pod ním, na okamžik na vše úplně zapomněla. Začala tiše sténat a zcela se oddala milostné hře. Její učitel jí opět padl na rty a opájil se její krásou, její neviností. Proč nedokáže odolat svému hříchu a v všemu co je slastné a zakázané?

„Sensei....“ ozval se její sténavý výkřik a on se zhluboka nadechl.
Vyčerpaně si lehl vedle ní a opatrně jí prsty otřel pramínek slz, které jí tekly po zrůžovělé tváři. Hluboce se podíval do jejích očí. „Jsi tak nádherná a nevinná .... .“ Uslyšela a celá se zachvěla. Pak se naposledy utopila v jeho smyslném polibku.

Konožské ulice se zahalily do tmy, kterou s sebou přinesla tajuplná noc. Tmavý závoj pokryl i nejtajnější uličky a po té, co uhaslo poslední světélko ... to její, putoval tu jako obvykle noční stín. Byl tak rychlý a nikdo ho neviděl, pouze jediná noc ho vždy spatřila, spatřila jeho jiskřivé oči, naplněné touhou ... tajným přáním a dopřála mu tiché putování ... stejně, jako se objevil, tak také zmizel. Je to přeci půlnoční stín ...

Poznámka: [i]
Věnuji ji Akimu, protože mi jednou posílal obrázky páru Kakashi Sakura a byl tam mezi nimi i můj nejoblíbenější a Akiho napadlo, že bych o nich mohla napsat povídku a já mu ji slíbila, tak je tu a pak bych jí chtěla věnovat petkpace