Špatné rozhodnutí? Kdo ví... 01

Probudila se na ledové podlaze. Pomalu otevřela oči. Kolkolem ji obklopovala černočerná tma. Zamrkala. Na tmě se ale nic nezměnilo. Nezačala blednout, aby se za chvíli proměnila v příjemné denní světlo, ani její oči nezachytily alespoň maličkou jiskřičku světélka. Nevidím? Zavřela oči a opět je otevřela. Tma tu stále byla. Opravdu nevidím? Kupodivu necítila strach. Zkusila se pohnout. Tělem jí projela ostrá bolest, která ji donutila ležet v klidu. Uvědomila si, že její pas, pravá ruka a levá noha jsou omotány obvazy. Ten pohyb také probudil ostrou pulzující bolest v hlavě, jež ji poslala do milosrdného bezvědomí…

***
„Můžeš zůstat chvíli v klidu, Sasuke-kun?“ vyzval mladý medik černovlasého chlapce.
„Strašně ti to trvá.“ odpověděl chladně.
„To proto, že se stále vrtíš a já ti nemohu pořádně obvazy sundat.“
Chlapec mu věnoval nic neříkající pohled.

***
Když se opět probudila, jejím tělem zmítala zimnice. Ledový chlad ji pronikal až do morku kostí. V první chvíli si nemohla uvědomit, kde to je a co tam dělá. Na otázku ´co tam dělá´ přišla snadno. Otázka ´kde je´ zůstala nezodpovězena a něco jí říkalo, že na to hned tak nepřijde. Ne bez cizí pomoci. pomyslela si.
Zkusila se pohnout. Zranění byla stále velmi citlivá. Prudce se nadechla a pevně stiskla rty k sobě. Alespoň bolest hlavy není tak nesnesitelná. vydechla. Tělem se jí jako ohnivý plamen v suchém seně začal šířit vztek. Kdybych dostala příležitost a ten kluk se mi dostal pod… Prudce otevřela oči. Náhlé rozpomenutí si na poslední události ji nedovolily myšlenku dokončit.
Opět ji začala bolet hlava.

***
„Vypadá to dobře, Sasuke-kun.“ prohlásil medik o dva dny později, když si prohlížel jeho pravou ruku a záda. „Nezůstanou ti žádné jizvy, zánět tam nemáš a v tvé krvi už není žádná známka po jedu.“
Chlapec mlčel.
„Díky, by stačilo.“ ozval se dotčeně medik s důrazem na slově díky.
Černovlasý se ušklíbl. „Jasně, kde bych bez tebe byl.“
Medik se na něj vážně podíval. „V hrobě.“ odpověděl suše.

***
„Zatraceně.“ zaklela potichu skrz stisknuté zuby. Rty měla do krve prokousané, jak se do nich neustále kousala, aby zabránila úniku bolestivým stenům, které se jí draly ven z hrdla. Tělo měla v jednom ohni, ale stále se snažila posadit. Cela byla chladná, ba přímo ledová a ona se snažila zaujmout polohu, ve které by mohla alespoň trochu udržovat teplo.
Je to možná blbost, myslet si, že když se posadím, nebude mi taková zima. hekla a učinila další pokus o posazení se. Nebudu se ale připadat tak bezmocná, jako když ležím na zádech. Pokus se zdařil. Prudce oddechovala. V jejích zraněních bodavě škubalo. Snažila se bolest ignorovat. Na noze cítila cosi horkého, co jí stékalo po stehně. Opřela si hlavu pohodlně o zeď za sebou. Asi jsem si ránu otevřela. Uchechtla se. Nejspíš tomu medikovi radost neudělám. Zatnula zuby. Její svaly se stáhly, jak se snažily odolávat bolesti. Zkusila přemýšlet.
Jestli ten kluk… Jestli to byl… Ne, byl to on. O tom není pochyb. Lidi, kteří používají sharingan se dají spočítat na prstech jedné ruky. A to mi dva můžou chybět.
Bolest začala ustupovat.
Přežil? Zranění sama o sobě sice nebyla smrtelná, ale ten jed…
V levé noze ji bolestivě zaškubalo.
***
„Co máš v plánu s tou dívkou, Orochimaru?“
„Nejspíš ji využiju k nějakým experimentům. Měla velmi zajímavý způsob boje.“ odpověděl. „Proč se ptáš?“ zeptal se zvědavě a udiveně zároveň. Sasuke-kun se nikdy o zajatce nezajímal.
Chlapec mu však ukázal záda. Díval se na znak Uchiha klanu, dokud mu nezmizel z dohledu.

***
Chtělo se jí brečet. Ne bolestí. Na tu už si zvykla, jako na tu tmu, co ji neustále obklopovala. Chtěla brečet, aby slzami ze sebe dostala všechnu tu vnitřní bolest, vztek, strach a nejistotu.
Toužila po tom, aby tady byla její matka. Matka s teplou milující náručí, do které by se schovala a aspoň chvíli se cítila bezpečně. Toužila, aby tady byl člověk, s kterým prožila tolik chvil, který ji tolik ovlivnil. Její strýc… Její učitel…
„Ani jeden tu však nejste.“ zamumlala potichu do ticha cely. „A pro tebe tmo plakat nebudu.“ vzkřikla. „Neukážu ti slabost…“
Její tělo se otřáslo. Po tváři stekla jedna malá kulička solené vody.
Plakala.

***
Chlapec po tréninku upřel na svého mistra své oči, černější než noc. „Tu dívku chci.“
Orochimaru překvapeně zamrkal. „A co bys s ní dělal?“
„To je moje věc.“ odsekl Sasuke a zasunul katanu do pochvy.
„Ta dívka je můj zajatec.“ podíval se mistr ledově na svého žáka.
„Já ji dostal.“ opětoval mu chlapec pohled.
„To ano.“ uznal Sannin. „Ale uvědom si, že jsi můj žák. A všechno co děláš, děláš pro mě.“
Sasuke pevně stiskl rty. Nevědomky aktivoval sharingan a pevně stiskl rukojeť katany.
„Klidni své emoce.“ varoval ho tiše Orochimaru.
Chvíli se měřili pohledy. Sasuke pustil katanu. Sharingan však nezmizel.
Neuvěřitelné. I po tak těžkém tréninku je schopen aktivovat sharingan.
„Tu dívku si pro mě za mě vem.“
V postoji chlapce se nic nezměnilo.
„Mám ale jednu, možná dvě podmínky.“
Černovlasý přikývl.
„Za prvé: Co s ní chceš dělat?“
Sasuke chvíli přemýšlel, než odpověděl. „Do budoucna ji chci využít pro své účely. Jak jsi zmínil, měla velmi zajímavý způsob boje. A také, odněkud ji znám.“ Jestli se nemýlím…
„Do budoucna…“ zopakoval po něm Orochimaru. Zkoumavě se díval na svůj klenot ve sbírce ninjů. „To znamená, že ji tady necháš?“
„Ne. Pustím ji.“ Potřebuju, aby její schopnosti vyspěli. Tady by se jí to nepovedlo.
Orochimaru už se dál neptal. Tohle bylo vše, co mu byl jeho svěřenec ochoten povědět.
„V tom případě mám druhou podmínku.“
Černovlasý nijak nereagoval. Dál vyčkávavě hleděl na svého učitele. Orochimaru, který se nedočkal žádné reakce proto pokračoval.
„Pustíš ji ihned.“
Sharingan z očí nezmizel.