Sny...

Zahalená do tmy postávala na vrcholku skály, kam se na upomínku vytesávaly hlavy nejmocnějších ninjů její rodné Konohy. Dívala se dolů na potemnělé domy ve vesnici, která už dávno spala hlubokým spánkem a přemýšlela. Tolik si přála, aby se vrátil ...
Chladný vítr si líně pohrával s jejími dlouhými vlasy. Skřížila si ruce na hrudi, aby zahnala nepříjemnou zimu. Zavřela oči a zhluboka se nadýchla.
Jediné, co jí dělalo společnost v temnotě byl měsíc a hvězdy. Vzhlédla a zadívala se do temné prázdnoty nad ní.
,,Kde teď jsi?" zeptala se do prázdna a se slzami v očích sklonila hlavu zpět k zemi.
,,Slíbil jsi, že se vrátíš ..." zašeptala. První slza dopadla na okraj skály.
,,A sliby já dodržím vždycky!" ozvalo se za ní.
Vzlyky ustaly stejně náhle jako začaly. Zelené zorničky se zúžily do tmy.
'To není možné. Ten hlas ...' ztuhla překvapením.
Byla si jistá, že patří jemu, ale neodvážila se otočit. Pak ale ucítila něči hřbety prstů, jak jí sjíždějí od temena hlavy až po konečky jejích dlouhých červených vlasů...
,,Minato - kun," vydechla sotva slyšitelně, ramena se jí slabě zatřásly rozrušením, ,,Ty ses vrátil ..."
,,Jasně! Přece jsem to slíbil!" řekl Minato, přistoupil k ní blíž a položil jí dlaně na ramena.
Žena sklonila hlavu a pousmála se.
,,Že ti to ale trvalo."
,,Promiň..." řekl Minato a vtiskl jí polibek do vlasů.
,,Prominu, ale jedině tehdy, pokud jsi alespoň z poloviny zesílil tolik, jak jsi mi vyprávěl." Kushina se k vysokému, blonďatému muži otočila s posměškem na tváři.
,,Tak to mi bylo odpuštěno..." usmál se na ní tajemně Minato a zazubil se.
,,Vážně?" nadzdvihla Kushina významně obočí, ,,Jak můžu vědět, že si jenom nevymýšlíš, abych ti odpustila, Minato - kun?"
,,Nevěříš, Kushino-chan?" povytáhl obočí Minato a založil si ruce v bok.
,,Měla bych snad? Jak se tak na tebe dívám, vůbec si se nezměnil," napodobila ho Kushina.
Minato se pousmál a přistoupil k ní blíž.
,,Za to ty jsi se změnila..."
Žena spustila ruce volně podél těla a směle nahmátla Minatovy dlaně. Byly měkké a teplé, tak jako vždy.
,,Myslíš, Minato - kun?" zadívala se mu hluboko do zářivě modrých očí.
Minato tikal pohledem z jednoho jejího oka do druhého.
,,Zase jsi krásnější..."
Kushininy tváře jemně zčervenaly, na okamžik sklopila oči a rozpačitě se usmála. Poté se ale znovu zadívala do těch Minátových.
,,Stýskalo se mi."
,,Mě taky..." řekl Minato a přitáhl si jí k sobě blíž.
Odevzdaně mu padla přímo do náručí. Tolik dlouhých dní i nocí si přála být zase v jeho objetí. Jedině tam měla pocit naprostého bezpečí a jistoty.
,,Minato - kun ... Slib mi, že už mě nikdy neopustíš," zaprosila šeptem.
,,Nikdy..." řekl, když si položil svojí hlavu do jejích jemných vlasů a objal jí kolem pasu.
,,A i kdyby jsi chtěl, už ti to nedovolím," sevřela v pěsti látku jeho pláště, ,,protože tě miluju, Minato - kun."
,,Já tebe taky, Kushino-chan...jako nic na světě..." řekl Minato, trochu se od ní odtáhl a zadíval se jí do očí.
,,Jednou...pro tebe...a to co nejdřív...se stanu Hokagem!!" usmál se na ní odhodlaně.
Kushina se na něho sladce usmála.
,,Já vím, Minato - kun. Jednoho dne se staneš hokage a budeš dobrým, já v tebe věřím," položila mu svou dlaň na místo, kde mu od svaly bilo srdce.
,,Vždycky ti budu stát po boku a podpořím tě ve tvém snu."
Minato přejel dlaní po její tváři a nakonec jí sevřel dlaň na jeho srdci do své.
„Nikdy se nevzdám…slibuju…“

Bylo odpoledne, když se dveře do domu rozrazily.
Mezi futrem se akorát mihly blonďaté kadeře, když se dusot zastavil v kuchyni.
„A je to…!!“ zubil se Minato na Kushinu, sedící za stolem.
„Odteď my můžeš říkat Yondaime Hokage!!“ dodal rozjařeněji.
Před jmenováním nikdo nepochyboval, že se jím stane on, ale přes to, když už to tu bylo, jeho splnění snu, ta radost ho kompletně zaplavila.
Minato k ni rychle přešel a vzal jí do náruče.
Kushina byla z prva v šoku a nechápala, co se děje, když se její manžel přiřítil jako hurikán do kuchyně. Jakmile ale vyřkl slovo Hokage a chytil jí do náruče, nadšeně ho objala kolem krku.
,,Věděla jsem, že to dokážeš. Blahopřeju," políbila ho.
„Tak…teď už budeš v bezpečí…ty a celá Konoha…“ zadíval se na ní Minato a do široka se usmál.
Kushina mu úsměv oplatila a chytila ho za dlaň.
,,Vlastně jsi měl spíš říct my," přivřela víčka a neurčitě se usmála.
Minato nasadil nechápaví výraz.
„My…? Tak s tím jsem počítal, že dokážu ochránit i sebe, Kushino…“ pousmál se roztržitě a podrbal se za hlavou.
Kushina se zasmála.
,,Ty jsi přeci hlupák Minato," zakroutila hlavou a položila si jeho dlaň na bříško.
,,Když jsem řekla 'my', nemyslela jsem tebe," podívala se mu zpříma do očí.
Minato si jí ještě okamžik zamyšleně prohlížel, ale pak to pochopil a v očích mu se mu zajiskřilo.
„…Chceš říct…?????“ řekl ztvrdle.
Kushina přikývla.
,,Chci říct, že ... jsem ti k večeři uvařila tvoje nejoblíbenější jídlo!" zazubila se.
Minatovi se na tváři roztáhl ještě širší úsměv, pevně chytl jí do náruče a roztočil se s ní po kuchyni.
Kushina se začala hlasitě smát, ale po třetí otočce se jí začalo dělat špatně od žaludku.
,,Minato, ne! Netoč se!" vykřikla a přitiskla si dlaň na ústa.
Minato se s ní zastavil a dovolil jí se postavit na zem.
„Ramen…to miluju…“ usmál se na ní laskavě a mile, když jí sledoval jak škytla a pokusila se o úsměv.
,,Já vím," kývla Kushina hlavou a malátně se dopotácela k lince, aby čerstvému Hokagemu přichystala jídlo.
Minato si sedl za stůl, podepřel si hlavu a sledoval jí…
,,Mám ti nandat speciálně velkou porci?" zeptala se Kushina ledabyle.
Minato kývl a stále jí tak nějak zasněně sledoval.
Kushina mu s úsměvem přistavila přímo pod nos misku plnou ramenu.
,,Dobrou chuť," políbila ho na tvář a otočila se nazpět k lince.
Ale Minato se nepustil s chutí do jídla jako vždy…zvedl se, objal jí ze zadu a položil jí dlaně na bříško.
„…myslím, že mě napadá perfektní jméno…“
Kushina se překvapením zakuckala rýžovou koulí, do které právě kousla.
Minato se zasmál.
„Snad sis nemyslela že sem tak nenažranej a blbej, abych se tu tak radoval jen kvůli ramenu…!“
Kushina vyprskla pár drobků a tiše se zasmála.
,,Přeci jenom jsi Hokage," otočila se k němu čelem, ,,už tě jen tak neobalamutím," objala ho kolem krku.
Minato se pousmál.
,,Co jsi to říkal o tom skvělém nápadu na jméno?" zeptala se s úsměvem.
„…Naruto…“ řekl Minato a zadíval se jí do očí, čekajíc na názor své milované.
,,Naru - co?" zarazila se Kushina.
,,Minato! Snad nechceš naše dítě pojmenovat po nějaké postavě z těch Jiraiyových knížek?" zamračila se.
„Ale no tak Kushino. Přece jsi jí také četla, a víš jak si mi říkala jaký má ten muž úžasný charakter…“ zadíval se na ní Minato.
,,Ale Minato, ty zapomínáš na jednu důležitou věc," nepřestávala se Kushina kabonit.
„A to je…?“ povytáhl trpělivě Minato obočí.
,,Že holka se nemůže jmenovat Naruto," usmála se Kushina zeširoka.
„A kdo říká že to bude holka?“ založil si Minato ruce na prsou.
,,A kdo říká, že to bude kluk?" napodobila ho Kushina.
„Já, a já to vím!“ řekl sebejistě Minato.
,,Vážně?" přeměřila si ho Kushina pohledem, ,,Tak se mi zdá, že to dítě snad čekáš ty a ne já."
„Ale no tak zlato…“ pohladil jí prosebně Minato po ramenech.
Kushina si povzdechla.
,,Jestli bude Naruto jako ty, lituju tu šťastnou, kterou si vyhlédne," usmála se na Minata.
Minato se zazubil a objal jí.

,,Minato, vzbuď se! Slyšíš? Tvůj syn už chce pryč!" zatřásla Kushina spícím mužem vedle sebe.
,,Au," usykla bolestí a dlaň položila na své vypouklé bříško, kde se už devět měsíců rodil nový život.
Minato zamžoural očima a posadil se.
„Ten kluk má teda fakt časování…“ řekl ospale a promnul si oči.
,,Je po svém otci," usmála se na něho Kushina, ale obličej se jí zkroutil do bolestné grimasy, ,,dlouho tam už ale asi nevydrží."
„J-jo??! Tak vydrž jen na sebe něco hodim!“ vyskočil Minato z postele, vyrazil do obývacího pokoje ke skříně a přizabil se o práh u dveří.
,,To je v pořádku, nespěchej. Živý nám budeš určitě platný víc!" houkla za ním Kushina a pomalu se začala sunout z postele na zem, aby přes sebe také něco přehodila.
,,Au!" chytila se znovu za bříško, když ji Naruto silně kopl.
,,Nebo radši spěchej ..."

,,Přísahám, že až se mi Minato dostane do ruky ... zabiju ho!" zavrčela Kushina vysíleně a naposledy ze všech sil zatlačila. V okamžiku se pokojem roznesl dětský pláč.
Kushina dopadla zmoženě zpět na polštář a zprudka oddechovala.
,,Je to chlapec, Kushino - sama. Chcete si ho pochovat?" stoupla si vedle postele kunoichi s malým uplakaným uzlíčkem v náručí. Kushina k němu vstáhla ruce, a tak jí ho kunoichi opatrně předala.
„J-jak jí je??? Všechno v pořádku????“ vtrhl do pokoje Minato a začal se vyjeveně rozhlížet, zatímco se ho další kunoichi snažila uklidnit.
,,Vidíš Naruto? Tohle je tvůj šílený taťka," promluvila Kushina s úsměvem k synovi a podívala se na manžela, ,,Minato, uklidni se. Nic nám není," usmála se.
Minato přestal šíleně mávat rukama a dohadovat se s teď už dvěmi kunoichi o tom, jestli tam má nebo nemá být a podíval se na Kushinu.
,,Sám velký, ctihodný Hokage a panikaří tady jako malá holka," zakroutila se smíchem hlavou a podívala se zpátky na uzlíček ve svém náručí. Pohladila ho po hlavičce a jemně s ním zahoupala.
,,Nechceš se jít svému synovi ukázat?"
Minato se do široka usmál a vykročil k nim. Kunoichi zatím začala mistrně používat mimiku k naznačení odchodu.
„Jsem na tebe moc pyšný…“ vtiskl Minato polibek Kushině do vlasů a sedl si na kraj postele.
Kushina přivřela vděčně oči a usmála se na malého Naruta, který natahoval ručičku k jednomu z pramenů otcových blonďatých vlasů.
,,Je celý ty," špitla.
„Celý ne…charakterně bude určitě stejný trdlo jako ty.“ Usmál se na Kushinu Minato a objal jí kolem ramen.
,,Něco po mně přeci mít musí," zasmála se Kushina tiše, ,,pochováš ho?" otočila na Minata hlavu.
„J-já??? Co když ho upustím???“ vyvalil Minato oči.
,,Neboj se, neupustíš. Je to přeci tvůj syn," odpověděla Kushina a nastavila mu svou náruč tak, aby si mohl Naruta převzít.
Minato si ho od ní po chvilce váháni vzal.
„…Naruto…“ zadíval se na svého syna.
Kushině se do očí natlačily slzy dojetí při pohledu na ty dva. Otec a syn, její dvě nejmilovanější osoby.
,,A jestli ho upustíš, bude mít Konoha Hokageho bez hlavy," plácla, aby své rozpoložení zamaskovala.
Minato se usmál a vrátil jí ho do náruče.
Naruto ho však chtivými prstíky chytil za vlasy, aby se od něho nemohl dostat příliš daleko. Kushina se neubránila alespoň jedné, malinké slze plné štěstí. Spocené čelo si opřela o Minatovu tvář.
,,Doufám, že tohle nikdy neskončí ..." zašeptala.

Konohou otřásla další exploze, která přilila energii do již stravujících plamenu.
Spousta lidí křičelo a naříkalo nad ztrátami, ale jejich křik přerušil jediný řev.
„Tak kde je Hokage-sama??!!“ zařval jeden zakrvácený ninja, zatímco vedle něj popadalo několik jeho spolubojovníků, stejně zakrvácených.
Před Konohou stála ta obrovská nestvůra, jejíž chakra šlehala v devíti ocasech kolem ní.
Kyuubi hlasitě vrčel a z jeho obrovské tlamy, plné smrti, odkapávaly sliny.
Jediným švihnutím ocasu dokázal srovnat se zemí půlku lesa.
Téhle síle se nemohl žádný smrtelník rovnat…nebo ano?
„Všichni se vraťte do Konohy a snažte se pomoct tam!!!“ zazněl mužům v uších ten hlas, na který čekali.
„Yonadaime-sama!!! Jste si jistý???“ otočil se na blonďatého muže v bílém plášti, s ohnivým lemováním na koncích, jeden ninja.
„Udělejte, co říkám!!!“ zařval na ně Minato.
Ninja kývl a dal ostatním znamení. Všichni se rozeběhli zpátky.
„Jseš si jistej…??“ zastavil se u Minata jeden ninja.
„…Jdi Higure a připravte to…“ řekl Minato, upírající zrak na tu nestvůru, která mu zničila život.
Higure po chvilce kývl a zmizel.

'Kushino...' sevřel Minato dlaně v pěst.
'Synu…
Buď ninjou, jakým nikdo před tebou nebyl…'

Udělal pečeť, kousl se do prstu a položil dlaň na zem.
V mraku kouře se zjevil obrovský žabák, kterému stál Minato na zádech.
„Kyuubi??!!“ řekl zděšeně Gamabunta.
„Věř mi…“ řekl odhodlaně Minato a zamračil se.
Gamabunta se zarazil a zmlknul.

‘…Nechť tě berou za to, co jsi a to je hrdina, který spasil jejich životy…'
Zavřel oči, soustředil se a začal dělat pečetě.
'Odpusť nám, Naruto, že jsme ti nemohli stát po boku, sledovat tvoje úspěchy… že jsme ti nemohli být rodiči…'

Otevřel oči a nadechl se…
„Fuuin Jutsu…“