Jak To Bylo Se Smrtí Itachiho

,,Teď zemřeš, Itachi!"
Poslední úder dopadl se vší tvrdostí a vysoký, dlouhovlasý mladý muž se skácel k zemi. Z úst mu vytékaly pramínky krve, temně černé oči se dívaly do nebe. Zdál se být mrtvý, přesto živý. Útočník si nebyl výsledkem boje jistý.
Vyčerpaně dopadl vedle něho a prudce oddychoval.
'Je mrtvý? Dokázal jsem to? Nebo je pořád na živu?' přemítal zmateně v hlavě. Zuřivě si přitom ohryzával nehty.
,,Uklidni se, Sasuke. Jsem mrtvý," ujistil ho vedle ležící Itachi.
,,Fajn. Mrtvoly sice nemluví, ale budu ti věřit," upokojil Sasuke nervy. Předpokládal, že jeho bratr každou chvíli vydechne naposledy a on bude konečně osvobozený od pomsty. Už se na to těšil, potřeboval prázdniny.
,,Mohl bych jet třeba na Kanáry, tam jsem ještě nebyl, ale vesnice skrytá v Mlze bude taky stačit. Aspoň na chvíli se zbavím Orochimarových řečí a Sakury a ... Kruci! Ještě se musím pomstít Narutovi! Toho idiota musím zabít, až potom bude klid!" rovzpomněl se na blonďatého chlapce.
,,Árgh, to mě tak nebaví! Já chci taky prázdniny!" praštil naštvaně pěstí do hlíny. Itachi stočil oči.
'Můj bratr je workoholik. Stejný idiot, jako jsem byl taky,' pomyslel si. Měl sto chutí zacpat bratrovu pusu trsem trávy, Sasukeho hlasité myšlenky ho rušily v umírání.
'Kdyby alespoň nebyly tak stupidní!'
Únavou přestával nadzdvihávat hrudník velkými nádechy, vystačil si i s menšími.
,,Zabiju Naruta, pojedu na Bahami. Až se vrátím, srovnám listovou vesnici se zemí. Potom se ožením a ..."
Sasukeho hlas mu zněl v uších čím dál tišeji. Soustředil se na vlastní myšlenky.
'To bolí. Mám zpřelámaný všechny všechny kosti, ale ty kecy mě odpraví dřív. Umírání je nudný. Nemůže mi to někdo urychlit?
Sklapni pitomče. Nevidíš, že se tu pokouším v klidu umřít? Že jsem tě tehdy radši nezabil, teď bych měl klid. Ale to ne, Itachi byl příliš schovývavý k malému usmrkánkovi a nechal ho žít. To jsem byl ale deb.l. Chtěl jsem, aby ses mi pomstil, ale takovýhle mučení si ani já nezasloužím! Škoda, že už nenosíš plíny, nacpal bych ti do nich zase žížaly. I když ... Ale ne, ty už asi nenosí.
Sakra! Jak dlouho to bude trvat? Já nemám celý den na umírání!
To bolí. Asi si udělám prázdniny. Pojedu někam do tepla, rozvalým se na pláži a konečně se opálím. Jsem jako Hermelín. Ani ty díry mi už nechybí ... Vlastně to byl Ementál, tak nic.
Mohl bych si nechat přelakovat nehty, tyhle tmavě modrý jsou už fádní. Co třeba růžový? Ne, vypadal bych jako úchyl. Žlutý? To se mi nehodí. Bílý hnedka sprasím, tak červený? Ty by se mi hodily k očím, což mi připomíná, že si nesmím zapomenout Visin. Kašlu na to, nechám si udělat umělý.
Mám ještě vůbec plavky? Asi si budu muset koupit nový. To mě nebaví. Nesnáším nakupování. Nesnáším tupý řeči mladšího bráchy. Nesnáším umírání! Už je mi jasný, proč se tomu všichni tak brání. Je to nudný!
Já bych někoho mučil ... Někde v dohlednu nějaký dobrovolník? Sasuke, hm. Tak nic.
Měl jsem se ráno najíst. Jestli mi zakručí v břiše, bude to trapný. Nic ale necítím, mám ještě vůbec žaludek? Počkej, podívám se. Díra, díra, ruka, díra, noha, rozkrok - uf, ještě že ten zůstal celý - noha, ruka, hrudník a díra. Takže žaludek už není. Já nemám žaludek! Kde je můj žaludek? Někde rozpláclej na kameni? Čím teď budu asi tak jíst?!
Dobře, klid, aspoň mě nebudou trápit žaludeční vředy. Beztak jsem jich tam měl hromady, pitomý Akatsuki. Samé stresování a cesty, koho to má bavit?
Nějak se tu stmívá, to je už tolik hodin? Ani Sasukeho řeči už neslyším. Určitě se sebral a šel pryč. Toliko loajální sourozenec, klidně mě tu nechá shnít.
Motá se mi hlava, ale určitě jsem nic nepil. Anebo pil a zase si to nepamatuji. To mě nebaví.
Nic nevidím a svědí mě kotník. Že já dneska někam chodil. Kdybych zůstal doma, mohl jsem si vyprat spodky a zalít kytky. Taky bych si poklidil a uvařil a ...'
Myšlenky pomalu ustávaly, oči se zavíraly a pohyb hrudníku ještě zpomalil.
Tak zemřel Itachi Uchiha, slavný ninja z Akatsuki.

,,Ještě jednu sklenku Martiny!" houkl černovlasý chlapík z lehátka.
,,Hned to bude," dostalo se mu okamžitě odpovědi.
Spokojeně se opřel a posunul sluneční brýle do vlasů. Přimhouřil uhlově černé oči a rozhlédl se.
Přímo před ním se rozléhalo zářivě modré moře, kolem byl bělounký písek.
,,Tady to je." Před obličejem se mu zastavil kulatý podnos se sklenkou, v níž plavala malá oliva.
,,Tomuhle se říká ráj," chňapl po Martiny a otočil tvář na tmavovlasou dívku, která se usadila na lehátko hned vedle něj.
,,Už jsou to dva roky. Vrátíme se někdy zpátky, Itachi?" natáhla si dívka nohy.
,,Někdy možná, ale dřív jak za dva - tři roky to nevidím," usrkl Itachi ze svého pohárku a ukazováčkem cvrnkl do brýlý, jenž spadly zpět před jeho oči.
Dívka s úsměvem přikývla a uvelebila se stejným způsobem.
,,Komu by se odtud taky chtělo do Konohy."