Kde končí svět 1

U stolu sedí čtyři osoby. Osmiletá holčička mává svojím krajícem chleba nad hlavou a něco u toho vykřikuje. Rodiče se na ni šťastně usmívají a její o tři roky starší bratr to vše sleduje s mírným úsměvem na rtech a brousí si u toho svou katanu.
„Juchů, já jsem tak šťastná, že už konečně nastupuju do akademie!“ řekne holčička a začne tančit po pokoji.
„Mírni se, Aiko!“ křikne na ni varovně její matka, když po ní Aiko vztáhne ruce a vtáhne jí do kole. Dál už ale neodporuje a ochotně se s ní točí po kuchyni.
Její manžel v plášti hokageho se otočí ke svému synovy:
„Dneska nemáš žádnou misi Naruto, tak můžeš doprovodit svou sestru do akademie.“
Naruto jen pokrčí rameny:
„Klidně, stejně nemám nic na práci.“ Nejspíš chtěl ještě něco dodat ale byl přerušen vysokým hlasem své sestřičky.
„Určitě budu skvělý ninja! A to ani nemusím být genius jako někdo,“ řekne a vražedně se podívala po svém bratrovi, který se už tři týdny mohl pochlubit titulem jonin.
Naruto jen opět pokrčil rameny:
„Nemůžu za to, že učitelé z akademie usoudili, že nemám v akademii co dělat a rovnou jsem se stal geninem, místo toho, abych se učil v akademii věci, které už dávno umím,“ dokončil Naruto svou na jeho vkus „dlouhou“ řeč a vrátil svou teď už pořádně ostrou katanu zpět do pouzdra, poděkoval za snídani a šel se převléct. Aiko na nic nečekala a pádila za ním. Minato si jen odevzdaně povzdechl.
To ustavičné pošťuchování jejich dětí! Všichni říkají, že Aiko je celá Kushina. Vzhledem i poněkud vznětlivější povahou. Naruto byl zase celý po něm. Ale i když se ty dva pořád hádali, nedali na sebe dopustit.
Minato se podíval na hodinky. Je čas jít. Musí tam být přece první. Pomalu vyšel po schodech nahoru, aby se mohl rozloučit s dětmi, ikdyž je za chvíli zase uvidí. Nakoukl dopokoje Aiko. Myslel si, že tam budou oba dva. A skutečně.
Aiko stála u skříně a pořád dokola se ptala Naruta, co si má obléct, aby se líbila Sasukemu. Naruto se jí sice smál, ale přešel ka skříni a vytahoval z ní věci, které se podle jeho mínění budou Sasukemu určitě líbit. Minato se pousmál. Aiko bylo teprve osm, ale už teď je bláznivě zamilovaná. Odkašlal si, aby děti věděli, že je tady. Oba dva se otočili a usmáli se na něj.
„Tak já už musím jít. Naruto, hlídej Aiko a dej na ni pozor, víš co všechno dokáže. A ty Aiko, ať se ti tam líbí,“ pověděl jim Minato. Aiko už nevydržela tu vážnost a vrhla se otci okolo krku.
Minato jí políbil na tvář, pustil ji na zem a přešel k Narutovi. Oba dva se na sebe ušklíbli a podali si ruku. Aiko vyprskla smíchy. Vždycky se tak loučí. A jí to vždycky přišlo směšné. Minato se na ně usmál a odešel. Hned, jak se za ním zavřeli dveře,vrhla se Aiko ke skříni a začala se převlékat. Pak se najednou zarazila a významně se podívala na Naruta, který se na ni pobavené díval. Ušklíbl se a odešel dolů do kuchyně. Aiko na sebe rychle náhazela oblečení, které jí vybral Naruto a běžela za ním dolů.
„Jsem připravená,“ zakřičela na něj tak hlasitě, až chudákovi zaskočila minerálka.
Kushina která stála opodál se pro sebe usmála. Aiko je vážně po ní!
Když se Naruto řádně vykašlal, vyrazili všichni tři směrem k akademii. Stála u ní už spoustu lidí, hlavně dětí. Ve předu děti, které akademii začínali a ve čtvrté řadě ti, kteří akademi včera ukončili. Narutovi vrstevníci mimochodem. Aiko přišlo směšné, že oni se teprve stali geniny a on už je jonin.
Zatímco rozjímala, dovedla ji matka k dětem k první řadě. Naruto si stoupl vedle Sasukeho, s kterým se stali joniny. Usmáli se na sebe a drbali mrňata, jak se vyjádřili o prvácích.
Už to začalo. Aiko se okouzleně dívá střídavě na otce, který postupně vyvolává všechny děti, a Sasukeho.
„Namikaze Aiko!“ ozve se z mikrofonu a Aiko pomalu kráčí k podiu, aby si potřásla rukou se svými novými sensie a přidala se k ostatním. Pak zazní ještě pár jmen. Na konci se ozve bouřlivý potlesk. Všichni novopečetění studenti akademei můžou jít do tříd. Najednou se ale ozve rána a kolem začne vířit prach. Děti na nic nečekají a utíkají se schovat ke svým rodinám. Aiko je úplně dezorientová a neví co má dělat. Prach se zvedne. Před shromážděním stojí devět mužů a jedna žena z černými plášti, na kterých jsou červené mraky.
„Akatsuki,“ zašaptá několik lidí najednou.