Láska vs. Žárlivost 04 - Žárlivost vyprchala

Čtyři postavy se neustále přibližovaly a Naruto už konečně začínal rozpoznávat jejich tváře. Kakashi-sensei, Sasuke, Sakura-chan a... -ach ne! Proč on?- ...a Doragon s malým dráčkem na rameni, který vydal podivný pazvuk.
To trhlo s Ketsueki, která se také okamžitě probrala a vzlétla. Zaletěla ke čtveřici, konkrétně k Doragonovi a postavila se vedle něj. Ten jí podal malého Nabikaseru a ona zase šťastně odlétla.
„Eh... co to měla znamenat?“ Vydala ze sebe Sakura.
„Nevím... a proč je vlastně s Narutem?“ přidal se sensei. Doragon popotáhl.
„A co když ho má radši?“ vyptával se.
„Neboj.“ Konejšivě řekla Sakura a pohladila ho po vlasech. Byl to velmi citlivý kluk. A za nic na světě by se nevzdal svých draků. Všichni se vydali dál, aby zjistili, co se tam děje. Došli k jeskyni. Naruto opět vrhal k Doragonovi vražedné a žárlivé pohledy.
‚Určitě mi vzal Ketsueki aby se mi pomstil za to, že mě má Sakura ráda! Ale to přeci není moje vina.‘ Problesklo náhle hlavou Doragonovi. Oba k sobě přistoupili o krok blíže a pohlédli na sebe.
Nikdo přesto nevěděl, co říct. Vlastně jejich oči mluvily za ně. Naruto ho nesnášel a Doragon ho nechápal. Znovu popošli o krok blíž. Tentorkát už se ozvaly slova.
„Naruto... nevím o co ti jde. Vždyť ti Sakuru neberu. Jen se máme rádi a za to se netrestá!“
„Ale jak TY můžeš vědět, co k ní cítím já? Jak můžeš vědět, že to není láska?“
„No ze začátku to člověku jako láska připadat může, ale potom zjistí, že když to není oboustranná láska, není to ten správný cit. Nechci ti kazit život Naruto, ale myslím, že jsi prostě Sakuře nepadl do oka.“ Naruto zavzlykal.
Tohle Doragon nechtěl, ale Naruto to prostě nechápal. Byl ještě moc mladý a s mladými lidmi si city dokáží opravdu hrát. Bylo mu vážně líto, že to schytal právě on, ale takový už je prostě osud. Nevyzpytatelný. Nepochopitelný. Zvláštní.
Doragon věděl, co přesně Naruto prožívá, protože si to už zažil i on sám. Nikdo ho neměl rád, všichni ho nesnášeli, ikdyž měl dobré srdce. Ale Sakura v něm probudila jeho krásu a všechny dobré vlastnosti. A teď mu došlo, jak mu může pomoci.
„Naruto... máš někoho, kdo tě má opravdu rád a všímá si tě vždy, když tě vidí? I když si to například nemyslíš, někdo se vždy najde... nějaká dívka, která se pro tebe i obětuje a pomáhá ti. Existuje někdo takový v tvém životě?“ Naruta ihned napadl Iruka-sensei, ale při slově ‚dívka‘ se zamyslel.
„Asi ne...“ odpověděl nejistě.
„A co Hinata?“ Vmísila se do jejich rozhovoru Sakura.
„Hinata...“ opakoval Naruto. Při tomto slově se mu vždy vybavila malá plachá holčička, co si hraje se svýma prstíčkama, koktá a zadrhuje při mluvení, ale hlavně když je na blízku on sám, vždy na něj tak kouká a pomáhá mu. To je pravda.
A také říkala, že jí Naruto dodává odvahu. Odvahu nikdy neskončit, vždy si jít tvrdě za svým cílem a nevzdát se.
„Ano! Hinata. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Hinata mě má asi ráda, podle toho jak se ke mě vždy příjemně ikdyž nesměle chová.“ Pravil rozzářený Naruto. Konečně poznal, že o něj někdo stojí. A to díky NĚMU.
„Eh... díky Doragone. A neboj, Ketsueki šla se mnou, protože viděla, že jsem sám a chtěla mi pomoct, aby se mi nic nestalo. Ochraňovala mě. Dobře jsi ji vychoval. A Nabikaseru se jí zatoulal a ona ho nemohla najít, proto nebyl s ní. Vážně díky za všechno!“