Hon na Akatsuki III.

Takže je tady další díl, v tomto díle jsem použila zbytky Já slibuji a něco jsem napsala už jaka originál. Takže slibuju že další díl bude originální celý. Tak se pusťtě do čtení, příjemnou zábavu...

*****

Nová, skvělá, osvěžující vůně

„Ha, oni si snad myslí, že je nenajdeme, primitivové.“ začal se smát Kiba, ale všichni ostatní se dívali na černý papír s červeným mráčkem v rohu.
„Znamená to snad, že je tady opravdu nějaká past?“ zeptal se tupě Kakashi.
„Mám hlad!“ zakřičel Chouji a Shikamaru mu radši dal svou svačinu, aby něco nevyvedl.
„No, vypadá to tak....kdybych jenom mohla....“ nedořekla Sakura, protože se zase začala štrachat v dopise a do ruky si vzala obrovskou lupu. (kdoví, kde ji v tuhle chvíli vzala )
„Hele, stalo se nám něco? No nestalo, takže to znamená, že tady žádná past není, Akads – tedy Akatsuki jsou tupí, však to sami vydíte, co tady napsali.“ řekl Kiba, který stále seděl na Akim a koukal se dírou ve skále ven.
„Já si myslím, že zas tak tupí nebudou, ale když nad tím tak přemýšlím, neměli bychom tu ztrácet čas, třeba je tady nějaká časovaná bomba a my se tady jenom vybavujeme, zatím co bysme je měli hledat ne?“ usmál se na všechny Gai a všichni pokývali hlavou na souhlas.
„Gai-sensei, ale jak je chcete najít, určitě za sebou nenechali žádnou stopu.“ zeptala se Ino Gaie. Ten jenom uraženě odvrátil hlavu.
„No a teď moment, od čeho máte mě?“ zeptal se uraženě, ale při tom pobaveně Kiba. Všichni se na něj otočili a v očích těch chápavějších se oběvila naděje.
„Super, Kibo, na to bych málem zapomněla.“ vykřikla nadšedně Sakura, už se řítila s černým papírem v ruce ke Kibovi. Kiba k papíru jenom začmuchal a potom dal přivonět Akamarovi.
„Akamaru, cítíš to?“ zeptal se Kiba svého psa. Akamaru jenom pokýval hlavou.
„Co, co cítíte? Akatsuki, že, toho hnusného žraloka, vždycky sem si říkal, že smrdí rybinou.“ zasmál se Gai.
„Ne, to ne, je to....to je nová vůně od Armaniho, bože to je vůně, no to je síla.“ začal blaženě Kiba vysvětlovat a při tom se rozplýval nad nádhernou vůní broskví a cibule ()
„Kecáš?“ zeptal se ho Asuma.
„Ne, nekecám, poďte si čuchnout, určitě to ucítíte taky.“ zavoval ho Kiba a nastrkoval mu papír. K Asumovi se ještě přidal Gai, Lee, Sakura a Ino, všichni ostatní na ně nechápavě koukali, jak tam očichávají ten zrůdný papír a rozplívají se nad ním.
„Ehm...“ odkašlal si Kakashi, aby měl zase pozornost, ale očichávači ho neslyšeli.
„Ehm....“ odkašlal si hlasitěji, ale ještě pořád to neslyšeli. A proto si stáhl masku a na dva prsty nahlas zapíska: „Mohly byste mě laskavě poslouchat?“ všichni přítomní se na něj otočili, ale všichni zůstali udivené stát a koukat na jeho obličej. Holky měli v očích srdíčka a hoši zase závist. (omg, já chci vidět jeho obličej, na malinkou chvilinku )
„Co je?“ zeptal se pobouřeně, otočil se k nim zády a masku si natáhl zpátky.
„Hej lidi, vraťte se zpátky na zem, musíme najít Akatsuki.“ řekl trochu pobouřeně Yamato, který se stále skrýval za maskou ANBU.
„Takže, Kibo, myslíš, že bys dokázal najít jejich stopu?“ zeptala se ho Sakura.
„Ale jistě, taková vůně to se musí táhnou široko daleko.“ udělal na ni kukuč a ona se jenom usmála.
„Dobře, ale myslím si, že by nebylo dobré, abychom šli všichni, přece jenom sme hodně početná skupina a bylo by to moc nápadné, co myslíš Shikamaru?“ zeptal se ho Asuma.
„Hmm, máte pravdu...dobře budeme chodit po skupinkách, použijeme Kakashiho Ninken, Kakashi mohl byste prosím?“ zeptal se otráveně Shikamaru, ale přece jenom ho něco nutilo pořádně myslet nad strategií, i když je to ta nejjednoduší jakou může vysmyslet.
Kakashi se kousl do prstu, udělal pár pečetí a použil přivolávací techniku. Na místě kam položil ruku se objevilo osm ninja psů v čele s Pakkunem.
„Ahoj děcka.“ zamával na všechny. „Jé, Sakuro jak rád tě vidím. A kde máte to věčné zlobidlo, Uzumaki Naruta, he, kde se zase schovává ten blb, nebo snad trénuje.“ zasmál se Pakkun a vyhlížel Naruta.
„Říkal něco o tom že se mu chce na záchod, kdo ví kde teď je.“ odpověděl Yamato.
„To je blb....“ řekla Sakura a vypadala že mu jednu vrazí až se vrátí z potřeby.
„Tak a co od nás potřebujete?“ zeptal se Kakashiho Pakkun.
„To ti řekne Shikamaru.“ odpověděl mu Kakashi.
„No, je nás pět skupinek, když v každé skupině pudou dva psi, nepočítám teď skupinu Kurenai, ta má Kibu a Akamaru, mužeme vyrazit postupně a jinými směry. Tím pádem bychom se měli dostat na stejné místo, ale v jiných intervalech, bude to skoro stejné jako sme se dostali sem. První pude skupina Kurenai, po dvou hodinách vyrazí skupina ANBU s dvěma psi, poté skupina Kakashi, za dvě hodiny skupina Asumy a jako poslední půjdou Gai team. Rozumíte? Takže si myslím, že bychom se měli pustit do práce.“ řekl jim Shikamaru svá slova a podíval se na mraky.
„Kibo ste připravení vyrazit?“ zeptal se Kakashi.
„Ale za jisté, jenom bych si chtěl ještě čuchnout.“ požádal Sakuru, které v ruce dřímala Akaktsuki papír. Jenom mu ho podala a Kiba se zase rozplýval. Sakura na něj hodila vražendý pohled a tak Kiba uznal, že by bylo nejlepší se zdejchnou.
„Kibo, běžte čtyři hodiny po stopě a potom se zastavte, další skupina by vás měla dohnat počkáte na všechny a teprve pak se uvidí co dál.“ přikázal mu ještě Shikamaru a Kurenai team se vydal na svou cestu.
Zbytek skupiny si rozložili tábor. Někteří odpočívali - Shikamaru, někteří se pokoušeli rozluštit dopis velkou lupou – Sakura, někteří svačili – Chouji, někteří trénovali – Lee a Gai, jiní zase malovali – Sai a v neposlední řadě se někteří líbali – Tenten a Neji (jak se někdo v takové chvíli může líbat?) a někteří stále vykonávali potřebu – Naruto