Obchodníci 19 - Hidanovy potíže

„Ne, nezabiju tě. Mám teď jistou práci, která je důležitější než ty. Dostalo se mi, že Kidoumaru je v Písečné a já s ním mám jisté nevyřízené účty.“ Rozloučil se Hidan se Saiem kopnutím do břicha. Stejně už byl v limbu.
„Svoboda!“ nadechl se čerstvého vzduchu, když vystoupil z vlaku.
„Ne na dlouho,“ praštil ho do obličeje Shikamaru. „Nejsi jedinej kdo jede do Písečný. Nemysli si, že si nevšimnu toho jak se se Saiem snažíte zabít kolem mého kupé.“ Zapálil si cigaretu.
„Samý komplikace.“ Hidan si setřel stroužek krve, jenž mu stékal z nosu.
„Pro tebe tentokrát poslední.“
„Zastav mě!“ Hiden se rozběhl proti Shikamarovi a spolu s ním skočil ze schodů vedoucí perónu.
Byl první kdo se postavil na nohy a využil toho k útěku. Hidan utíkal a snažil se Shikamarovi ztratit v davu, ale neměl vůbec šanci. Po chvíli stíhání se mu však podařilo doběhnout do nového nákupní střediska, kde nakonec splynul s davem.
„A jak tě tady mám najít?“ Doběhl Shikamaru k hlavnímu vchodu. „Hej ty.“ Podíval se na muže v obleku z ochranky. „Kdo je tady největší šéf? Potřebuji, aby jste to tady celý ihned zavřeli.“
„Bude lepší pane, aby jste odešel.“ Požádal ho muž v obleku. „Nepřejeme si zde nějaké výtržnosti.“
„Nemáme moc času. Je tu masový vrah.“ Při těchto slovech nakupující lidé v okolí začali raději rychle odcházet.
„Nedělejte potíže pane.“ Strážný k němu přistoupil blíž.
„S tebou jenom ztrácím čas, že?“ Shika si zapálil další cigaretu. Jedním pohybem zlomil strážnému zápěstí a sebral mu vysílačku.
„Slyší mě někdo?“ Zařval do ní.
„Shikamaru, neřvi do toho tolik.“ Ozvala se mu odpověď. „Tady Gaara, vidím tě na kamerách. Co mi to tam dole děláš za bordel?“
„Gaara? Za tebou právě jedu, ale nastaly jisté komplikace. Potřebuji, abys zavřel všechny vchody. Máš tu jednoho masovýho vraha.“
„Nemám rád takové problémy, ale dobrá.“ Všechny dveře se začaly pomalu zavírat.
„Jsi v pasti.“ Usmál se Shikamaru. To už se všude kolem něho začali rozmisťovat zdejší hlídači. Po chvíli přišel i Gaara.
„Jak to vypadá?“ Zeptal se hned na rovinu.
„Jeden chlap na několik tisíců nevinných. Dávejte si pozor je schopný všeho. Oblečení si už jistě vyměnil, když ho tady má tolik.“ Koukl na výlohy s tuny hadrů. Nemá se kam schovat měli by jsme ho dřív, nebo později najít. Má bílé vlasy a přihlouplý kukuč v obličeji, neměl by být problém ho najít.“
Hidan se zatím procházel v nové košili po obchoďáku a přemýšlel kolik času mu zbývá než ho odhalí.
„Co budu dělat. Je to jenom otázka několika minut, než na mě dojdou. Už vím!“ usmál se.
„Budeme muset prohledat všechny zákazníky. Je jich tady sice hodně, ale my ho tak jako tak najdeme.“ Vykračoval si Shikamaru. Znenadání se ozval výbuch. Z hořejších pater se ozval křik.
„Hoříí!“ Zařval někdo z davu.
„Rychle nahoru! Dveře nechte zavřené!“ Křičel Gaara.

„Není chytrý nechávat bomby s plynem tam, kde se k nim může Hidan dostat.“ Smál se Hidan při dalším výbuchu. „Už tu začíná bejt festný horko. Schválně kolik lidí nechaj udusit, než otevřou hlavní vchody.“
Mezi tím se už hysterický dav dostal k hlavnímu vchodu a pomalu začal mlátit na skleněné dveře. Oheň zachvátil první patro, když v tom se konečně spustily hasící systémy.
„Ku*va!“ Zaklel Hidan. „S timhle jsem moc nepočítal.“ Rozběhl se do největšího davu lidí a začal vyřvávat.
„Pusťte nás ven! Je tam bomba! Chtějí nás tady nechat všechny pochcípat!“ Davová hysterie udělala svoje. Dveře se konečně otevřely a všechen dav se dostal ven nehledě na několik nešťastníků, kteří zůstali ležet na zemi a byli nemilosrdně ušlapáni.
„Svoboda? Konečně?“ Rozhlížel se Hidan. „Tohle je nemilé. Teď po mě půjdou všichni z Písený.“

„Nedalo se nic dělat. Zákazníci jsou dobří živý a platící.“ Omlouval se Gaara.
„Chápu, ale pořád je tady ve městě. Máme určitou šanci ho chytit.“ Odhodil Shikamaru prázdnou krabičku cigaret na zem.

„Jak říká můj bratr. Dobrý zákazník je platící zákazník.“ Usmívala se Temari na hosty. Byl mezi nimi i Kidoumaru. Akorát si vybral dvě sličné krásky a jal se s nimi odejít na pokoj. Jedna z jeho slabin. Ženy. Chodil sem každý týden ve stejný den i hodinu. To se mu nakonec stalo osudným.

„Hidane, jestli tě tady uvidí můj bratr zabije tě.“ Usadila se Temari za svůj stůl v pracovně.
„Divím se, že jsi mě nezabila už ty hned ve dveřích.“ Usmál se na ní.
„Kdybys nepřinášel takový balík peněz neměl by jsi teď obě nohy.“
„Jaké to štěstí. Jaký je to pokoj?“
„Třicet dva. Udělej to pokud možno tiše. Holky se už postaraly o zbytek. Neměl by klást velký odpor. Jakmile vyřídíš co tu máš za práci vypadni, nebo si poneseš následky.“ Opřela se Temari v křesle.
„Chápu, obchod je obchod. Bude mi stačit opravdu jenom necelá hodinka.“ Usmál se a zavřel za s sebou dveře.

„Kam jdete holky? Ještě pro další pití? A to musíte jít obě?“ Snažil se Kidoumaru zvednout z křesla. „Héj! Ty seš kdo? Sis spletl dveře ne?“ Obořil se na Hidana, který vešel vzápětí.
„Vzpomínáš si na mě?“ Hidan si nesl dvě katany.
„Kdo k***a jsi?“ Snažil se Kidoumaru zaostřit.
„Hidan, ale stejně se nebudeme znát dlouho.“ První mu projela pravým ramenem a přišpendlila ho tak ke křeslu.
„Víš co se mi tady nejvíc líbí?“ Snažil se Hidan konverzovat. „Tyhle stěny,“ poklepal prstem na jednu z nich. „Moc nepropouští hluk.“ usmál se.
„Ty nevíš kdo jsem? Orochimaru tě zabije!“ Vřískl Kidoumaru vzteky.
„Se*u na to kdo jsi! Teď budeš trpět!“ Švihl katanou.
„ÁÁÁÁÁ!“ Levé zápěstí dopadlo na podlahu s hlasitým plácnutím. Kidoumaru pozvedl svůj pahýl, aby se s vytřeštěnýma očima podíval na to co se právě stalo.
„M-moje ruka. T-t-to bude dobrý, ještě mi jí můžou přišít! Ještě z toho můžeš vyváznout... ÁÁÁÁ!“ Tentokrát na zem spadlo druhé zápěstí.
„Máš nevýslovnou kliku, že nejsi u mě v pracovně jinak bych si s tebou hrál několik dní, ale i přesto.“ Hidan vytáhl malou lahvičku. „Benzín.“ Polil mu jím obličej.
„Néé, prosím!“
„Svůj ortel jsi na sebe vyřkl v tu chvíli, kdy jsi uhodil Tayuyu. Věř, že si to teď opravdu velmi užívám.“ Hidan se opravdu skvěle bavil.
„Tayuyu? Už vím kd..." Další řev vyšel z jeho úst.
„Jooo! Řvi ještě víc!“ Smál se Hidan. Vzal jednu ze svíček a hodil jí po Kidoumarovi. Vlasy mu shořely velmi rychle a když mu praskly oční bulvy i Hidan se otočil s nechutí v obličeji. Po chvíli ho však uhasil.
„Tak co? Furt dejcháš? Říkám ti jsi fakt odolnej. Čekal jsem, že už dřív zhebneš na šok, ale co.“ Tentokrát mu usekl kus nohy. „Jó, jó, tohle je těžkej život masovýho vraha, kterej je ještě vyšinutej.“ Hidan shodil Kidoumara na zem a díval se jak pomalu umírá.
„Moje hodinka je pryč,“ řekl Hidan smutně, když se podíval na budík. „Stejně už jsi skoro tuhej tak co.“ Hidan už se měl k odchodu, ale zdálo se mu, že se Kidoumaru snaží ještě cosi říct.
„Co říkáš?“ Sklonil se k jeho ohořelému obličeji.
„Zabiju těěě.“ Zasípal. „J-já, tě jednoho dne zabiju!“ Říkal už šeptem.
„Aha..“ Hidan se na chvíli zamyslel. Představil si jak leží v temné místnosti připoután řetězy ke stěně. Kolem něj stojí několik chlapů s mučícími nástroji. On sám je již hodně zmlácený a chybí mu několik zubů, ale to nejhorší má teprve přijít. Náhle se před ním zjeví muž na kolečkovém křesle. Muž bez rukou a jedné nohy. Muž se spáleným obličejem bez očí. Jeho mluva je sotva slyšitelná: „Říkal jsem, že tě jednoho dne zabiju...“
Hidan se opět vrátil do reality. „Ku*va! Tak to aby se něco takovýho nikdy nestalo.“ Vzal obě katany a zarazil je Kidoumarovi do hlavy.
„A je klid jak má být. Moje budoucnost je Tayuya a ne smrt u nějakýho zavšivenýho zm*da jako jsi ty.“ Zvedl se k odchodu.
Chybělo mu jen pár kroků k opuštění nevěstince, když se u vchodu objevil Gaara a Shikamaru.
„To je den.“ Zaklel a otočil se. Jenže z druhé strany přicházel Kankuro.
„Do mrtvýho Kakuza!“ Otočil se zase na Gaaru a Shikamara. „Co teď co teď! Ha!“ Chytil kolem krku dvě z procházející dámy.
„Jak pak se máme krásné slečny?“ Zavěsil se do nich hlavu co možná nejblíže k jejím poprsím. Vyrazil s nimi směrem ke Kankurovi k zadnímu východu.
„Hidane?“
„Temari! Mělo mi to dojít podle tý fialový šajsky.“ Zasmál se Hidan.
„Ah, Temari.“ Zastavil svou sestru Kankuro. Hidan jí hned pustil a prošel kolem Kankura.

„Svoboda?“ Říkal si. „Ách!“ Nadýchl se čerstvého vzduchu hned co vypadl z budovy. Jeho pocit volnosti netrval však dlouho.
„Utekl zadním vchodéém!“ Uslyšel řev Temari.
„Ty dě*ko! Já ti dám obchod! Měl jsem ti to tu taky podpálit celý!“ Zatím co utíkal vymýšlel pro Temari nejrůznější nadávky, které ho zrovna napadly.