Sama proti všem 25: Smrt Yoshino?

Byl to znak Království Stínů.

Ookamiotoko ohodnotil situaci a kupodivu zjistil, že všichni Zvuční ninjové jsou mrtví. Hned, co ho Stínoví ninjové spatřili, pokorně klekli na levé koleno a sklopili hlavy. Listoví strachy ani nedutali a nebylo divu. Před nimi stál legendární Vládce ocasých démonů a ještě horší bylo, že na jeho hřbetě seděli Sakura, Hinata a Naruto. Ookamiotoko na ně přes rameno kývl. Sakura seskočila jako první. Naruto ji následoval a pak natáhl k Hinatě ruce, aby jí pomohl. Ta mu skočila do náruče. Ookamiotoko začal strašně rychle kroutit ocasy. Náhle, jako by se Příroda zbláznila. Převrácené stromy se znovu vztyčily, budovy se samy opravily a všechny ostatní nerovnosti se vrátily do původního stavu. Po celou dobu vál neuvěřitelně silný vítr. Když bylo po všem, byly všechny stopy po boji fuč. Ookamiotoko se začal měnit nazpět. Všichni Listoví vykřikli úžasem, když zjistili, že ten legendární Juubi no Ookamiotoko je Yoshino. Stínoví ninjové opět vstali. Yoshino se rozhlédla kolem sebe. Najednou spatřila vyjeveného Kibu a vykročila k němu.
"Kibo! Kibo, kde je Gaara?" vychrlila na něj. Ten se probral z tranzu a smutně sklopil hlavu. Yoshino se zamračila.
"Kibo? Co se děje? Co je s Gaarou, kde je?!" začala mít strach. Za Kibou se objevili 2 medic-nin s nosítky a na nich ležel chlapec s červenými vlasy. Yoshino vykřikla a rozběhla se k nim. Ti položili nosítka na zem a poodstoupili. Dívka klesla k zemi a vzala chlapce do náruče.
"Gaaro! Gaaro prober se! Co je s tebou?!" křičela a zatřásla s ním. Kiba k ní přistoupil a ztěžka promluvil:
"Yoshino, když se Akatsuki snažili Gaarovi sebrat jeho démona, ho probudili a on...on sežral Gaarovu osobnost." Yoshino se rozplakala.
"Neee!!! To ne, to neni pravda! Ty lžeš!" řvala jako smyslů zbavená a tiskla si Gaarovu hlavu na svou hrud'.
"Ne, nelžu. Je mrtvý, Yoshino." řekl tiše Kiba. Chvilku tam jen tak seděla a nevěřícně hleděla na chlapcův bledý obličej a pak zaklonila hlavu. Yoshinin bolestný nářek donutil všechny přítomné sklopit hlavy. Chvilku tak Gaaru držela, ale najednou přestala plakat. Jemně ho položila na zem a začala velkou rychlostí dělat pečetě. Kiba i všichni ostatní na ni vyjeveně koukali. Yoshino od hlavy až k patě obalilo červené světlo. Jedno její Jutsu se rozžhavilo doběla a zdálo se, že ji to docela bolí. Když skončila, zašeptala:
"Vždy tě budu milovat!" pak složila prsty do jakési neznámé pečetě a zařvala:
"Yoshino Tensei (Reinkarnace Yoshino)!" sklonila se ke Gaarovi a políbila ho na rty. Náhle se červené světlo přeneslo z dívky do chlapce a ta pak bezvládně klesla k zemi. Stalo se něco neuvěřitelného - Gaara otevřel oči. Všichni polekaně vykřikli. Zmateně se posadil a rozhlédl se. Jeho pohled utkvěl na mrtvém těle dívky vedle něj. Vyděšeně ji chytil za ramena a vykřikl:
"Yoshino! Yoshino!!!" rozzuřeně se podíval na Kibu.
"Co je s ní?! Co jste s ní udělali?!!!" Kiba nebyl schopen slov. Najednou k nim přiběhla vyděšená Sakura a prohlédla si ji. Po důkladném vyšetření smutně sklopila hlavu.
"Co je s Yoshino?!!! No tak, odpověz!" řval Gaara. Sakura mu pohlédla do očí a povzdechla si.
"Ona...ona vyměnila svůj život...za ten tvůj." do Gaary jako by uhodil blesk. Nevěřícně se podíval střídavě na Sakuru, Kibu a zase na Yoshino.
"To ne! Určitě ses spletla! To nemůže být pravda!" Sakura zavrtěla hlavou.
"Ne, ona je..."
"NEEEEE!!!!!" zařval Gaara a vzal Yoshinino tělo do náručí.
"To ne, prosím tě, prober se! Yoshino! Ne, nedělej mi to! No tak se prober!" Gaara nekontrolovatelně řval a z očí se mu hrnuly slzy. Pevně přitiskl její chladné tělo k tomu svému a neustále mu po tváři tekly slzy. Bylo to tak. Yoshino je mrtvá. Náhle se všichni rozestoupili a vytvořenou uličkou se k nim blížil nějaký muž, za ním pochodovali všichni Stínoví ninjové. Onen muž přistoupil ke skupince Chuuninů. Měl na sobě zlatý oděv a na hrudi se mu rýsoval velký, zlatý jestřáb v červeném erbu. Přes ramena měl zlatý plášt'. Pohlédl na Yoshino, pak na Kibu a na Sakuru. Náhle promluvil:
"Dejte nám ji. Vezmeme ji s sebou." Gaara ho vůbec nevnímal, jen ji držel a vzlykal. Zato Kiba se pěkně rozjel:
"Tak to teda ne! Tohle je její rodná vesnice, patří sem a má právo tu být pohřbena!" zařval na něj. Vládce ho ale odbyl:
"Já jsem ji vychovával a já ji taky pohřbím." odpověděl mu klidně. Kiba se na něj užuž rozbíhal, když najednou Akamaru vyděšeně zaskučel. Prudce se zastavil. Zvedl se vítr a ve víru listí se zjevilo 6 obrovských vlků. Ten největší z nich byl sněhově bílý, měl 2 ocasy a musel být stejně velký jako Akamaru, ne-li větší.
"Půjde s námi." řekl lidským hlasem. Byla to vlčice. Teprve ted' Gaara pozvedl hlavu a uslzenýma očima si prohlédl vůdkyni smečky. Ta k němu popošla pár kroků, ale Gaara se prudce zvedl a zařval:
"Nikdy!!! Nikdy vám ji nedám vy hnusná zvířata, táhněte ke všem čertům!" Náhle se ze země zvedla obrovská písečná vlna a mířila na vůdkyni. Ale ta jí úplně klidně prošla, jako by se nechumelilo. Gaara se na ni vyjeveně podíval.
"Nemá to cenu. Ona patří k nám, je jednou z nás." promluvila vůdkyně. Tak tentokrát se Gaara opravdu hodně naštval.
"To radši zemřu!" zařval a už se chystal k dalšímu útoku, když náhle na něj skočili 2 vlci a povalili ho na zem. Snažil se je odhodit, ale při každém pokusu o odpor ho kousli do ruky. Dokonce ani písek mu nebyl nic platný. Když z něj vlci slezli, záhlédl, jak zbylí 3 vlci obklíčili Listové, Písečné a Stínové ninji. Upřel pohled na vůdkyni, která měla na zádech Yoshinino tělo. Užuž se chystal na ni znovu zaútočit, ale několik vlků mu zatarasilo cestu.
"Patří k nám. My se o ni postaráme." pronesla vůdkyně a spolu se svými podřízenými zmizela ve víru listí. Gaara bezmocně klesl na kolena.
"Yoshino..." zašeptal se slzami v očích, "NEEEEEEE!!!!!!!"

Blížila se půlnoc a 6 vlků se sešlo na malé mýtince, kolem dokola obklopené lesem. Společně utvořili kruh, s velkou, bílou, dvouocasou vlčicí v čele, a v jeho středu leželo lidské tělo. Byla to dívka. Vlci zaujali svá místa a vyčkávali na úplněk. Mraky se rozestoupily a na obloze se objevil velký, stříbrný kotouč. Všichni pozvedli hlavy a jeden po druhém začali výt. Náhle měsíční světlo obalilo dívčino tělo a pomalu ho zvedalo do vzduchu. Vlci náhle utichli a rázem zavyli jako jeden. Dívku náhle obalila černá mlha a stáhla se do ní. Najednou se ve vzduchu zvedla, stále se zavřenýma očima. Pomalu se snesla na zem a klesla na kolena, s rukama na zemi. Její tělo se začalo měnit. Místo dívky tu ted' stála velká, černá vlčice s jantarovýma očima. Zvedla hlavu k nebi a spolu s ostatními vlky pronikavě zavyla.

O 3 ROKY POZDĚJI
Bylo pozdě v noci a na kopci stála vysoká, štíhlá postava v černém plášti s kapucí. Dívka, nebo už vlastně dospělá žena, se podívala dolů do vesnice. Obyvatelé Konohy pokojně spali a ona je poklidně pozorovala svým výjimečným zrakem. Jantarové oko bloumalo okolím, když v dáli zahlédla Sunu. I tam všichni spali, až na jednoho, který spát nesměl. Při vzpomínce na něj si dívka smutně povzdychla. Podívala se na měsíc, ale pohled jí pak znovu utkvěl na vesnici. Zhluboka se nadechla.
"Konoho..." zašeptala, "...jsem zpátky!" Ještě chvilku tam tak stála a pak se pomalými kroky vydala dolů z kopce.