Naruto Akkipuden - 26) Kurz nebezpečí

"Sensei, jak je vůbec možný, že všude kolem je poušť a v přístavu rostou stromy? Tohle vůbec nedává smysl," zamžourá unavený Minato na malý přístav zalitý červeným světlem zapadajícího slunce. Celý den pochodu a nemilosrdného vedra si vybral svou daň v podobě spousty sil. *Ale ten mořský vánek příjemně hladí po těle. Teď už to bude jenom lepší,* pochválí si a ospale ochutná slaný vítr.
"Tak asi když je to u moře? A v moři je kupa vody, takže tady asi poušť vyhrát nemůže," pokusí se Shiori podat vysvětlení, takové zdůvodnění ovšem nepřipadá v úvahu a i Sarn-sensei zavrtí nesouhlasně hlavou.
"Cože?! Tak jak to teda je?" touží se dovědět najednou i Shiori, pro niž už nikdy nebude svět stejný jako dřív. *Zeleň na pobřeží nezpůsobuje mořská voda? To fakt tolik vadí, že je slaná?*
"No ve skutečnosti zde ústí podzemní říčka. Na povrchu vyschla, ale stále teče pod povrchem a zde čilou náhodou proniká vzhůru a vytváří tak dobré místo pro oázu," vysvětlí Sarn-sensei oběma zvědavým geninům jak se vlastně věci mají. Už nějakou dobu nevytáhl notýsek se sudoku, což může být poněkud podezřelé u člověka, který po celou dobu nedělal skoro nic jiného. *Jednou tu pětihvězdičkovou obtížnost zvládnout musím,* pomyslí si a s povzdechem pohlédne k nebi, *zítra bude zase horko. Alespoň, že už budeme na lodi.*
"Ústí řeka jo? To je mi teda divná náhoda, že zrovna u přístavu ústí řeka..." zakňourá Minato a protře si oči, už skoro usíná za pochodu, když ho probere tichý výsměšný smích. *Muku-baka, zase si ze mě budeš dělat srandu,* podezřívavě se tváříc obrátí zrak na posměváčka, který se pěkně pohodlně usadil na velkém kufru.
"Ten přístav vznikl v oáze a ne oáza kolem přístavu, jak ti tohle mohlo uniknout?" zeptá se téměř zklamaně, ale zdá se, že si večer docela užívá.
"Minato-kun se jenom potřebuje vyspat, viď Minato?" zastane se Shiori zdánlivě unaveného kamaráda, "ale já ještě unavená nejsem. Co takhle něco podniknout Muku?" avšak očividně sleduje vlastní prospěch. *Děkuji ti vedro. Konečně přestane Minato představovat překážku mezi mnou a Mukem-kun,* pomyslí si vesele a o to příjemnější je pak Mukova odpověď.
"Dobrá Shiori, neviděl bych problém. Myslím, že chvilku volna si dovolit můžeme," odpoví Muku zcela nepokrytě, přímo vřele. *Byla by to dobrá příležitost pro zjištění několika informací... Především mě zajímá deník, ale budu muset být opatrný s volbou téma,* pomyslí si zatím co Shiori projevuje jisté nadšení.
"Určitě, člověk občas potřebuje vypnout, zvlášť po tak horkém dni," přikývne a radostně se usmívá, snad i trochu červená. *Já a Muku budeme mít rande, dattebayo!* raduje se Shiori.
"Tak si to užijte," zívne Minato a vděčně sleduje blížící se světla přístavu. *V mém stavu bych akorát otravoval a Muku by vypadal ještě jako lepší společník...* uvědomí si a hlavně proto se nesnaží vmísit mezi ty dvě hrdličky.
"Hmm, ne že bych jakožto sensei měl v našem týmu nějaké slovo," vloží se Sarn-sensei do plánování geninů, "ale pokud chcete něco podniknout, tak to bude noční hlídka před hotelovým pokojem prince Hikaru-sama a Menmi... Přesněji od tří ráno do pěti ráno," zažehná všechny naděje na zábavný večer a pobaveně sleduje ublížené výrazy Shiori a Mukua, "nejsme na dovolené, pamatujete?" *Minato ani neprotestuje... Doufám, že jej pouze dohnala únava z včerejšího tréninku. Zase se přepínal. Kéž, bych měl pravdu a neměla v tom prsty ani pečeť, ani démon,* pomyslí Sarn-sensei na stav jednoho ze tří svých nejoblíbenějších studentů. Moc se mu nelíbí skutečnost, že by Minata skolilo obyčejné horko. Minata, kterého sotva skolí tvrdý trénink a z posednutí démonem se dostane během necelých dvou týdnů.
"Chjo, zase máte pravdu..." povzdechne Shiori, "stejně ten přístav vypadá nudně, dodá spěšně, aby si snad sensei nemyslel, že jí jeho rozhodnutí třeba jen trochu vadí. *Nevadí... Když tam bude Muku a ty jeho překrásné oči, tak je mi jedno, že budeme na hlídce.*
"Jako by jim něco hrozilo v přístavu shinobi," odsekne Muku drze.
"Důležití lidé mají mnoho nepřátel Muku. Nikdy nepodceňuj lidskou pomstychtivost," odvětí sensei bez průtahů.

Konečně vjíždí karavana do přístavu. Celé město není nic moc, ani přístav pravděpodobně nebude tepna obchodu. Několik pískovcových mol a pár hostinců, postavených ve stylu Země Větru, pro ubytování námořníků. Samozřejmostí je i pár skromných domů místního obyvatelstva, jenž však v tento pozdní čas už spí, jelikož mnoho z nich musí brzy ráno vyplout na lov. Princ Hikaru-sama přikáže karavanu zastavit hned před prvním hostincem. Majitel podniku si hned všímá bohatých hostů a vychází vstříc v ubytování, ustájení koní i zaparkování vozů na bezpečné místo, které je dnem i nocí stráženo bystrým okem a sluchem jeho maličkosti. Hikaru-sama se s tím spokojí a Menmovi na několika kufrech plných obyčejných krámů příliš nesejde. Hlavně, že má při sobě tu tlustou knihu, do které neustále hledí a nepřipadá, že by mu dlouhé čtení působilo problémy.

"Vezmu si první hlídku. Muku a Shiori, vás za šest hodin probudím, takže se snažte rychle usnout. Minato, tady máš klíč a dej se přes noc do kupy," rozdá Sarn-sensei poslední pokyny než se celá shinobi skupina rozejde do svých pokojů. Sensei a Inari jakožto první hlídka rovnou zaujmou místo vedle dveří. Pohodlně se opře o zeď a vyčkává uběhnutí svých šesti hodin hlídky. *Doufejme, že proběhne dnešek i celá mise bez komplikací. Alespoň první mise by mohla,* pomyslí si téměř dětsky naivně a poupraví pouzdro na katanu, aby jej rukojeť natlačila.

V pokojích mezi tím zhasínají světla a všichni se ukládají ke spánku. Shiori chudák osamělá v jednom malém pokoji hned naproti pokoji princů. Ve velkém pokoji na konci chodby bydlí Muku, Minato a prázdná postel Sarna u niž si pohodlné místo našla i Inari. Neprobíhají žádné dlouhé rozhovory, jelikož Minato je výjimečně zcela kaput a Muku není z těch, kteří by za každou cenu vyhledávali někoho pro povídání. Noc tedy začíná velmi rychle a brzy téměř všichni sbírají síly na další den.

"Menmo už tu knížku polož a spát. Zítra v osm vstáváme, tak ať nemáš kruhy pod očima," přikáže Hikaru a s rukama v bok čeká, až syn uposlechne. Příliš se mu nechce, ale nakonec červenou stuhou založí stránku a knížku odloží.
"Dobrou noc tati."
"Dobrou noc Menmo," popřejí si oba a nastane klid. Klid, který netrvá příliš dlouho neboť Menmu cosi tíží: "Tati? Proč oni?" zeptá se a ukáže ke dveřím, za nimiž hlídá shinobi Sarn.
"To přece víš. Doprovází nás a chrání... Ty mi prosím tě řekni, proč jsi na toho Minata tak ošklivý?" začíná se zajímat Hikaru, když už na téma přišla řeč. *Přece musí být nějaký důvod. Menma není zlí kluk.*
"Protože se chce přátelit... Nechci se s ním přátelit, protože umře!" řekne Menma hrubě, "je úplně stejný jako Yashi-kun... Pořád samý úsměv, natvrdlý, zvědavý a chce riskovat pro ostatní... Taková blbost!" pokračuje a začíná znít velmi rozčíleně, ale nekřičí. Spíš mluví hrubě.
"Yashi si nezaslouží, aby jsi o něm takhle mluvil. Měj trochu úcty," napomene Hikaru syna, ale tuší kam pomalu směřují.
"Ale zemřel protože mě chránil. Minato umře taky! Všichni tihle umřou, kvůli své neústupnosti a blbosti jako je odvaha. To všechno může fungovat jenom v pohádce!" pokračuje Menma a oči se mu zalesknou od slz.
"A dost Menmo!" osočí se Hikaru prudce, ale hned zmírní, "takhle nesmíš mluvit. Všichni odvážní lidé si zaslouží obrovskou úctu, jelikož riskují, aby ostatní nemuseli... A přestaň přivolávat smrt!" tato slova zazní jako poslední neboť Menma pochopí, že jeho otec nikdy nemůže pochopit jeho. *Jakou má nějaká odvaha vůbec cenu? Akorát kvůli ní umřeš a co z toho? Postaví ti sochu, tse... Já bych radši žil. Obětování se pro ostatní je taková kravina... Kdyby tehdy nechal toho člověka, aby mě unesl, mohli jsme dnes oba žít...* rozčiluje se Menma a zády obrácený k otci maskuje několik slz, které stékají po tváři přímo na polštář. *K té tragédii došlo bezmála před dvěma let... Yashi býval jeho nejlepší přítel a mistr lukostřelby zároveň. Pravda, že od té doby neměl Menma nikdy žádného kamaráda,* zavzpomíná i Hikaru na večer po slunečném dni, kdy Menma s křikem přiběhl domů. Průzkumný oddíl nalezl pouze několik krvavých skvrn, ale žádné tělo. *Yashiho posmrtná schránka byla prázdná a doposud nikdo nenašel stoprocentní důkaz o jeho smrti.*

"Vzdáváme se," řekne pln hanby a téměř šeptem starý velitel královské gardy, "nebudeme nadále bojovat a ničit náš krásný ostrov. Ani král si nic takového nepřeje," pokračuje, klečí na jednom koleni před nafrněným Mitsuchim za jehož zády postává hlavní důvod, proč nemůže být převrat zastaven a potlačen. Maeko-san a její dva pomocníci, společně s nimi ještě několik desítek prohnaných zrádců, kteří se rozhodli na povstání obohatit. Na druhou stranu vedle klečícího velitele klečí i voják s bílým praporem a kousek za nimi se sklání i nejméně stovka přeživších vojáků, kteří tvořili poslední obranu královského paláce z něhož král Michiru vyhlíží blízký konec své dlouhé a osvícenské vlády nad Zemí Šavlozuba.

"Vydávám vám svůj život a platím tak za životy svých mužů, žádám aby zůstali na živu oni i jejich rodiny," předloží prošedivělý velitel své skromné požadavky a podává vlastní katanu vůdci nepřítele na znamení porážky a ponížení.
Mitsuchi nic neřekne, nic nepřislíbí ani neodmítne. Pouze rychle, bez obřadní slušnosti, převezme zbraň poraženého a tasí ji. *Hloupé, že někdo takový vlastní meč nevšední krásy... Naštěstí jsem nyní jeho pánem já sám,* pomyslí si a se zalíbením sleduje odraz slunce v čepeli. *Nemysli si starče, že nechám budoucí vůdce odboje žít. Všichni gardisté naleznou své místo v hrobě,* odpoví veliteli, ale pouze v myšlenkách. Jinak pouze přikývne, dvakrát se cvičně přiblíží ke krku poraženého a až napotřetí vloží do úderu sílu a jediným sekem utne muži hlavu. Krev vystřikne a potřísní bílý prapor i tvář vojáka jenž jej drží.
"Vrať se do řady! Nyní všichni zahodíte zbraně a sundáte zbroje. Seřadíte se do trojstupu a vyčkáte na další příkazy!" vykřikne Mitsuchi, uchopí bílou vlajku, vytrhne ji vojákovi z rukou a hodí na zabitého velitele, aby neměl na očích bezhlavé tělo. *Nechutné!* zkřiví nos a hodlá si zlepšit náladu pohledem na necelou stovku vojáků, kteří až neochotně, tak poslušně plní příkaz muže, jemuž stojí za zády opravdu děsivá trojice spojenců. Mnozí vystrašení, ale spíše naplněni otázkami co bude dál a proč se vlastně tohle všechno děje v jejich maličké a mírumilovné zemi.
"Plánujete splnit přání toho muže?" zeptá se Maeko a kývne k popravenému. Tím vydá jasný pokyn svému doprovodu, aby se postarali o odklizení těla. *Není v našem zájmu zabíjet tyhle... Rozhodně ne tím odporným způsobem, useknutí hlavy takové tělo naprosto znehodnotí,* pomyslí si a rovněž sleduje končící hemžení podrobené skupiny vojáků.
"Žádný starý zbabělý idiot mi nebude říkat co mám dělat!" zavrčí tiše Mitsuchi, "všechny popravíš, nebudu je živit v celách a rozhodně je nepropustím!" pokračuje stále tišeji a přidušeněji. *Těmhle vymyly mozky, snažili by se podněcovat povstání a kvůli nim by lid naší země musel trpět občanskou válkou... Stačí, že si zažil převrat. Už tak bude tato událost nepříznivá pro turistický ruch,* přepočítává okamžitě rozruch v zemi na pokles peněžního zisku.
"Momentálně sice pracuji pro Vás, ale odmítám bezcílně zlikvidovat takové množství lidí," protestuje Maeko, "ale napadá mě užitečnější řešení," nabídne se.
"Máš na mysli protislužbu?" nazdvihne Mitsuchi tázavě obočí. *Tím by se smazala jakákoli nutnost platit, husa hloupá!* ušklíbne se jeho zčernalá duše.
"Nebudeš muset zaplatit jedinou minci... Pouze žádám o lidský materiál pro jistý druh výzkumu, který si žádá živé lidi. Potřebuji vyvinout lék," odkryje Maeko část plánů. *Nemoc rychle postupuje a takové množství by mohlo pro nalezení správného léku snad i stačit... Někteří možná testy nepřežijí, ale půjde o nutné oběti pro dosažení konečného cíle,* ospravedlní si Maeko takové činy před svou dávnou přísahou, *něco takového postrádá smysl oproti našemu poslání, které bez nadpozemské moci démonů, uskutečnit nelze,* téměř pohrdne slovy, před lety hrdě pronášenými v den slavnostní přísahy shinobi mediků.
"No dobře. Utratím trochu financí za levné jídlo, ale vyžaduji si tvoji trvalou podporu," přijme Mitsuchi po krátkém uvážení. *Lék hmm? Možná by se i z toho dalo něco vytěžit... Možná ji pro sebe nechám pracovat o něco déle.*
"Děkuji vám. Ještě ani netušíte, kolik jste právě vykonal," ukloní se Maeko vděčně. *Tvůj názor mě absolutně nezajímá, většina z nich bude k ničemu, nepřežili by ani s funkčním lékem. Ale ti nejsilnější mi alespoň neutečou. Až se dostane plán do další fáze, znovu se vše změní,* řekne si v duchu tajemná doktorka. Až taková panuje v některých chvílích rozdílnost mezi pravdou a snad až dokonalou přetvářkou.
*Nechám Michira vykoupat se ve strachu. Moc dobře to všechno z okna pozoruješ, že ano? Schováváš se ve svém paláci, ale já se nesnížím k tomu, abych se šel prosit! Ty přijdeš sám a budeš škemrat, abych tě vůbec nechal naživu... Vím moc dobře, že ty nemáš odvahu ani čest svých velitelů...* promlouvá vnitřně Mitsuchi k muži, stále ještě ke králi, jenž jeho směrem hledí přímo a skrze pootevřené okno. Jeden druhému kouká do očí napříč celým nádvořím a vyhlíží snad navzájem svůj vlastní osud. Pro krále existuje jediná útěcha: "Náš rod nezemře se mnou!" pronese do prázdné komnaty. Není žádným velkým hrdinou, navíc boj přímo nenávidí. *Nemůžu Mitsuchiho porazit... Ale mohla by to být má jediná šance. Třeba se dokážu s jeho služebníky dohodnout,* přemýšlí zamračeně, hledajíc inspiraci ve vzpomínkách na podobnou situaci před mnoha lety, kdy Hikaru byl ještě malý kluk s velkými brýlemi, *postavím se mu. Ani on by se nesnížil k vydání rozkazu o mé smrti. Zda-li si chce zachovat alespoň ždibíček cti, musí mě zabít vlastní rukou... Nesmím se nechat porazit!*

Nad poklidným přístavem vyšlo slunce a zahřálo zemi ztuhlou nočním chladem. Lidé rovněž vstali, aby provedli nutné ranní obstarání hospodářství a následně zasedli ke skromné snídani, zrovna tak i celý Tým Sarn opustil svá stanoviště a v rámci možnosti si vychutnávají podávanou snídani přímo v hostinci. Vaječná placka neurazí, ale že by jste tím někoho nadchli?
"Doufám, že během vaší hlídky trval stále klid?" zeptá se Sarn-sensei a hodí Inari kousek housky, "já tedy nezaznamenal vůbec nic," doplní o vlastní hlášení. *Minato už je nejspíš plný sil, ale neměl by do sebe tu snídani tak házet...* pomyslí si, když pozoruje genina, kterak nehodlá poskytnout snídani ani o vteřinu více času, než-li nutně potřebuje.
"Samozřejmě, že totální nuda a ticho..." odpoví Shiori naštvaně, až skoro uraženě, dokonce se zamračí i na Muka. *Celou dobu mlčel jako socha. Alespoň mohl říct, že nemá na povídání náladu a nemusela jsem ze sebe dělat generátor náhodných témat,* otrávené Shioriny myšlenky i snad zbořená romantická představa o vzrušující záhadnosti ticha, *a sensei taky, nechá nás tři hodiny bezvýznamně postávat na chodbě. Těmhle evidentně hrozí leda náhodný bandita na cestě.*
Muku necítí potřebu vyjadřovat se k čemkoli. Prostě souhlasně přikývne a zakousne housku. *Nechápu proč jsem nedokázal vymyslet nic, žádný způsob, kterým nenápadně získat informace o deníku. Celé tři hodiny mi nestačily a stav dutohlavosti trvá, zatraceně!* dopustil vlastní chybu během nejvhodnější příležitosti. Promrhal vzácnou šanci manipulovat Shiori a získávat užitečné i potřebné informace pro sebe i jednotky ANBU, *nesmím na sobě dát znát přílišné zklamání... Nebo snad ano? Měl bych být zklamán, že moje společnost nestála za nejmenší zmínku?*
"Nepřítel se zřejmě někde zapomněl a já jsem mizerným společníkem... Takže opravdu jenom ticho," rozhodne Muku, že mlčení zřejmě nyní není žádáno z jakékoli strany.
"Hlídka prostě není to nejzábavnější na světě, ale držet se musí. Připravenost odradí mnoho potencionálních nepřátel a jak jistí si můžeme být, že si zločinec či vrah svůj čin nerozmyslel ve chvíli, kdy spatřil shinobi před vchodem?" udělí Sarn-sensei další výchovnou lekci zároveň kombinovanou s podporou morálky skupiny. *Geninové potřebují neustálou motivaci k jakémukoli výkonu... Tohle u skutečných shinobi odpadává. Takže lépe, když se budou cítit nevyspalí důvodně než-li bezdůvodně,* posměje se Sarn-sensei nad hromadou zdánlivě zbytečných činností, v nichž může vidět podstatu pouze zkušený člověk, *jeden za všechny. Čistá čelenka. Koho zajímá jestli se bude lesknout? K ničemu to není? Říkal jsem naprosto to samé, dokud mi lesklá čelenka nezachránila život, když se mi stala okem za rohem.*
"Když myslíte, sensei. Příště navrhuji zapojit do hlídky i Inari-san," odpoví Shiori a mrkne na bílou vlčici. Inari krátce vycení zuby a výstražně zavrčí, "no dobře, byl to jenom nápad," opraví se Shiori okamžitě a raději si hledí snídaně.
"Chacha, dneska nás tu víc vstalo levou nohou," prohodí pobaveně Sarn-sensei.
"Nechte toho, prostě mě naštvala ta nuda," dopálí se Shiori okamžitě.
Do celého rozhovoru u snídaně se Minato nezapojil ani jedinkrát. Přispíval pouze občasným cvaknutím vidličky o talíř nebo srknutím čaje. Ale nyní s hlasitým vrzáním odsune židli a i s nádobím zamíří mlčky k hostinského pultu a následně okamžitě dveřmi přímo ven.
"Kam tak spěcháš, loď vyplouvá až za hodinu?!" zavolá za ním Sarn-sensei celkem nechápavě. *Chová se dneska ráno strašně divně. Neodmlouvá, s nikým se nehádá a neklade hloupé dotazy. Jeden by si myslel, že nám nastrčili špatného herce,* zavrtí hlavou sensei a ani ostatním nepřipadá Minatovo chování zcela v normě.
"Proč bych nespěchal?" obrátí se Minato jen tak napůl, "jeho veledůležitost "Menma-sama" se za chvíli uráčí přijít dolů. Nemám náladu na lekci o používání příboru," odsekne téměř otráveně a skoro za sebou práskne dveřmi. Opustí hostinec, vystoupí na pískovcové molo a nadechne se čerstvého mořského vzduchu, ještě docela chladného. Moře příjemně šumí a všechno působí tak přívětivě. *Co je vůbec tohle za zvyk chovat se sprostě k lidem, kteří mi zrovna hned nepadnou do oka? Hraje mi na nervy už hodně dlouho a ani mu nemůžu napravit hlavu nějakou tou výchovnou fackou, kterých asi dostal od taťky málo... Tse, já nedostal od taťky nikdy žádnou a takovej parchant nejsem,* nadává na kluka o němž si myslí, že je prostě jenom namyšlené pako a pomalu nad ním láme hůl. Ale v tu chvíli si povšimne malé postavy, sedící na molu. Menma dávno nepolehává v posteli, ale bez snídaně se proplížil ven a kouká přes moře přímo na jih. Minato se škodolibě ušklíbne když zjistí, že zde nyní vůbec nikdo, kdo by mohl bránit v provedení spravedlivé odplaty. *Hmmm, ale k čemu by to bylo? Prostě by si zaplaval a kvůli němu by se Sarn-sensei akorát rozčiloval na mě, ale mlčet nebudu!* rozhodně a napřímeně vykročí přímo k Menmovi, který si jeho příchod rychle uvědomí a s vědomím, že kolem není nikdo, kdo by zastavil Minatův vztek se začíná docela obávat o své zdraví. *Možná jsem neměl říkat takové věci, ale lidé jako on nežijí dlouho. Ne, už to nechci znovu zažít. Radši budu do smrti bez přátel!* rozhodne a raději se postaví čelem k příchozímu geninovi s nakvašeným výrazem v obličeji.
"C-co tady chceš? Plánuješ mě konečně praštit a vypustit si tak páru?" začne Menma trochu vystrašeným hlasem a drží si odstup.
"No vlastně už ne," vyzradí Minato jehož taková reakce dost překvapila. *Bojí se mě? Bojí se, že se mu pomstím za tu drzost? Tohle se mi vůbec nelíbí, nechci aby se mě lidi báli.*
"Tak co tady chceš? Proč nejsi s přáteli?" zeptá se už méně vystrašeně a kývne k hostinci. *Určitě ještě žádného neztratil, ale oni ztratí jeho... Vlastně je mrtvý už teď, protože nemá rozum.*
"Víš, že mě nehorázně rozčiluješ Menmo?!" zeptá se zcela bez obalu, "tvá bezdůvodná arogance a povýšenost jako by sis myslel, že narodit se do bohaté rodiny je tvá zásluha... Chováš se ke mě jako k odpadu a přitom mě ani neznáš! Můžeš mi sakra říct co proti mě máš!? Proč se prostě nemůžeš i ke mě chovat jako k ostatním? Slušně a ne jako ke zmetku?!" postupně se rozohňuje a nabírá na hlasitosti, jelikož i rozčílení stupňuje. Sice to spolu nemá vůbec nic společného, ale fakt toho, že je sirotek mnohokrát způsobil dost nepěkné situace. Některé děti Minata především dřív nepovažovali za sobě rovného prostě proto, že nemá rodiče. Tyto staré pocity vyplouvají na povrch s pohrdavým přístupem Menmi. Ovšem Menma nyní není ani v nejmenším tak klidný jako v přítomnosti ostatních, kteří Minata vždy donutili se uklidnit. *Teď mě praští, určitě mě zmlátí. Naštval jsem ho...* pomalu ustupuje a vlastně zapomene odpovědět.
"Nechceš mi to ani vysvětlit?" zeptá se už o poznání klidněji. Nejintenzivnější zloba už odešla. *On přece ani neví jak se to má s mojí neexistující rodinou... Nepohrdá mnou kvůli tomu,* uvědomí si, ale necítí provinění za přílišné rozčilování.
"No.. já vlastně..." v poslední chvíli polkne ten jediný důvod, "to bys stejně nepochopil," povzdechne si. *Nechápe mě ani otec. Jak by mohl nějaký shinobi, který má pořád skoro všechno?*
"Bože..." odsekne krátce, "proč vůbec musí existovat lidi jako ty?" zlomí Minato nad tím klukem už definitivně hůl. Povolí pěst jelikož přijde o veškerý zájem se s ním bavit nebo plýtvat silou na tu jednu výchovnou ránu. *Prý nepochopil! Co si o sobě vůbec myslí?* otáčí se a odchází zpět za lidmi, kteří jím nepohrdají jako tenhle kluk.
"Hej co tím myslíš?" skoro zašeptá Menma a i když to Minato slyší, je rozhodnut vše ignorovat.
Menma zdvihne ze země kamínek a hodí: "Hej odpověz?!" vykřikne a zasáhne Minata do hlavy. Genin se okamžitě zastaví a rozzuřeně zatne pěsti i zuby. *Tohle už přestává všechno!* pomyslí si a vrhne rozčílený pohled na kluka za sebou, který si právě uvědomuje, že asi provedl velkou chybu. Minato však znovu potlačí vztek a povolí pěsti: "Ptám se proč místo tebe prostě nemůže po světě chodit někdo jiný... Přeber si to jak chceš?!" řekne dost bezohledně a vykročí přímo k lodi na niž už námořníci nakládají zavazadla z vozů prince Hikaru a Menmi. Menmovi smutně klesne hlava a jako raněný se šourá druhým směrem, tedy k hostinci. *To by mě taky zajímalo proč já? Proč místo mě zemřel někdo jiný... Takovou otázku si kladu už dlouho a může za to ta pitomá odvaha!* naštvaně kopne do kamínku, který před chvílí hodil po Minatovi, kamínek jen několikrát poskočí a žbluňkne do vlnek moře. *Jak si můžu vážit života, když kvůli němu někdo jiný zemře? Jaký má potom ten život smysl... Možná by bylo lepší, kdyby místo mě chodil po světě někdo jiný...* přemýšlí velice černě, rozhodně nepřemýšlí nad věcmi, které by měly trápit malého kluka z královské rodiny.

Zbytek týmu a dospělý princ mezi tím dokončili obřad snídaně. Rozhodně si jej užili mnohem víc než Minato, ale atmosféra u stolu se s příchodem Hikariho automaticky zlepšila. Jednak si už všechno řekli a navíc není v zájmu nikoho, aby zákazník začal pochybovat o vlastních ochráncích, kterým vložil do rukou svůj majetek i zdraví. Brzy tedy dojedli, Sarn-sensei zaplatil z erárních peněz všechny výdaje za ubytování a začalo nalodění. Cestou ještě sbalili Menmu, který zadumaně seděl před hostincem na lavičce a tvářil se, jako by mu uletěly včely. Do čtyřiceti minut bylo vše připraveno k opuštění přístavu. Vítr se opírá do plachet a lodní šroub pomáhá větru svou vlastní silou. Na cestu svítí slunce a racci svým skřehotáním nahrazují lodní sirénu. Nakonec byl zákazníky v plánu mise upřednostněn komfort a pohodlí před utajením, tudíž patří celá loď pouze množství zavazadel, dvěma princům a pětici ochránců z nichž ten s bílou srstí dostává mořskou nemoc dříve než se vůbec loď na moře vypraví. Pro Inari bude tato cesta opravdu očistec, ale ona není žádný ufňukaný pes, nýbrž vlk z hrdého severského klanu vlčích summonů. Loď tedy dává sbohem břehům Země Větru a směřuje vstříc neznámému světu a doposud nepoznanému nebezpečí v Zemi Šavlozubce. Neblíží se soumrak Týmu 5, dokáží překonat ve zdraví všechny útrapy, které jim osud a nepřítel v cílovém místě mise přichystal?

"Eh, myslím že ne Minato. Ryba mořskou nemoc na palubě lodě opravdu nedostane... Nebo vlastně ani nevím, nikdy mě to nějak nezajímalo," zodpoví Sarn-sensei neuspokojivě otázku svého studentíka v okamžiku, kdy nahodí prut přímo za záď lodě.
"Doufám, že nějakou chytíme, aby jsem to mohli zjistit! Dejte do toho všechno, sensei!" motivuje Minato zapáleně a upřeně zírá na vlasec.
"Minato, co takhle jít dělat něco jiného? Vážím si tvé podpory, ale sebevětší zápal z mé strany nedonutí ryby skočit na háček, chce to čas," odpoví Sarn-sensei a lehne si. Přehodí pravý kotník přes levé koleno čímž si zapře prut a batohem a katanou v pouzdře si podloží hlavu, "možná bys mohl vylézt do koše a vyhlížet piráty, co říkáš?"
"No dobře, ale pokud něco chytíte, tak u toho chci být... Uvidíte, že ryba může dostat mořskou nemoc!" stojí si stále za svým. Na velké lodi se cítí skoro jako dítě v cukrárně. Jeden prostě neví kam dřív skočit. Všechna ta zbytečně složitě provázaná lana, ve kterých se vyzná jenom ti záhadní námořníci ve směšných košilích s proužky. Minato díky tomu skoro až vypustil z hlavy, jak strašně se rozčílil. Rozhodně něco, co stojí za to z hlavy vypustit.