Přízrak je Stín? Démon a Zachránce – díl 36. 2/2

„Naruto, musíme si promluvit.“ Rezonovalo v Narutově mysli.
„Jsi to opravdu ty?“ Přízrak nemohl uvěřit.
„Už zase ty?“ rýpl si Kurama.
„Mám plán, ale oba dva se mnou musíte spolupracovat. Radši bych tu byl za jiných okolností. Chtěl bych všechno vědět. Jenže nám utíkají cenné minuty.“ Začal Yondaime.
„A co Shi?“ zeptal se Naruto.
„Shi? Kdo je to?“ nechápal Minato.
„To je označení pro mého bratra. Ve zkratce po tvojí smrti brzy zemřela i matka, žalem. Pak bratr začal být nevyzpytatelný a stal se z něj nukenin, který zabil tolik nevinných lidí. Toť vše.“ Po Přízrakových slovech jejich otec posmutněl.
„Takže řeknu to takhle. Když je démon uvnitř Nagata, riskujeme jeho život. Nezbývá tedy, než Oniho z toho těla vylákat. Bude to složité, ale vezmeme čtyři mouchy jednou ranou.“ Záblesk strategie v jeho očích byl dokonce hmatatelný.
„Čtyři?“ podivil se Přízrak, samotný Kurama začínal chápat. Bude to zase ironie. Minato to nemusel říkat nahlas, aby se Kurama nedovtípil. „Už zase?“
„Vidím, žes pochopil. I když mám jisté pochybnosti, zdali to klapne na pátý pokus. Přeci jen zažil tohle několikrát. Takže musíme na něj od řeky.“
„Souhlasím, ale co ho nějak vyprovokovat?“ navrhl Kurama.
„O čem se to tady, herdek, bavíte?“ to už byl Přízrak docela naštvaný, že oni to vědí, a on ne!
„Koukej poslouchat pečlivě, nebudu to opakovat dvakrát.“ Syn bedlivě poslouchal. Kýval hlavou na souhlas. Sem tam se zeptal na nějakou otázku.
Celá tahle porada nezabrala ani pár vteřin, Minato si zase pohrál s časem.

„Kam tak spěcháš?“ odvětil Minato/Přízrak za Shiovými/Oniho zády.
„Čekal jsem zas tolik let a toužím se zas volně pohybovat. Copak ty ne?“ Oni zapomněl na diváky a plně se věnoval svému protivníku.
„Ani v nejmenším. Nejsem zvíře. Přesto nepopírám, že volný pohyb je lahoda.“ Schválně provokoval Minato. Dohodli se, že bude mluvit on. Naruto a Kurama zůstanou v záloze, kdyby něco kikslo.
„Nezkoušej to na mě zase, seš stejnej jako kdysi ten pánbíčkář Rikudo a dřevorubec Hashirama!“
Minato a ostatní nechtěně vyprskli v smích při představě, že Shodaime kdesi kácí les. Jenže smích jim brzo zamrzl, protože Oni v těle Shi „vypálil“ několik dávek lávového tornáda.

Dvě dívky seděly na lavičce, kde živě diskutovaly o právě zažitých událostech.
„Tak tohle mi mozek nebere, ty to chápeš?“ Sakura zkoušela myslet všemi směry, bez výsledku.
„Byla to jen náhoda. Ano, náhodný poltergeist.“ Hanabi plácla první věc, která ji v tu chvíli přišla jako nejlepší vysvětlení.
„Asi máš pravdu. Nebudeme o tom už mluvit. Pověz mi, kdy mi představíš svého milého?“ Sakura obrátila list.
„Už brzy, teď má jiné starosti, ovšem musíš mi slíbit, že pak nebudeš naštvaná.“ Hanabi pomalinku zkoušela připravit Sakuru na setkání s Narutem.
„Uvidím, podle situace.“ Mrkla na ni kamarádka.
„Ne, vážně, je to důležité a bude se to týkat celé Konohy.“ Hanabi mluvila v hádankách.
„Vím, že klan Hyuuga je vážený, ale o celé Konoze nevím.“ Sakuře stále nedocházely ty jemné nuance.
„Už tak jsem se zdržela. To zase bude tří hodinová přednáška o dochvilnosti.“ Hanabi rychle vstala, začala se běžeckým krokem vzdalovat od nechápající Sakury. Co tím mohla proboha jen myslet?

Něco našemu Zachránci našeptávalo, aby si pospíšil, přeci jen tuhle cestu znal velice dobře. O to bylo snazší se vyznat ve zkratkách.
Kdo by si byl kdy pomyslel, že jedna náhoda v setkání, umožní tohle. Jeho rod ještě nezanikl. Ještě ne. Dokud bude on dýchat. Nebyl připraven zemřít, ovšem ochoten udělat vše, aby tu bestii znovu nikdo nikdy nezahlédl.
To bylo jeho poslání.
„Naruto-san, jsem na cestě.“

Naruto/Minato jakoby nic odehnaly ty tornáda Kuramovou chakrou. „Díky za půjčení.“
„Rádo se stalo.“ Odvětil věcně Kurama.
„Konečně nějaká novinka.“ Rýpl si Oni.
Uvnitř Shiovi mysli ovšem zuřela druhá bitva. Nagato se zpočátku té síle podvolil, ovšem uvědomil si jednu věc. Doslova jako Písečný Shukaku, i on žral vše, co jeho činilo člověkem. To nemohl Nagato dopustit, ještě nemohl zemřít. Musel zjistit čím byl pro otce. To možná rozhodlo. Nemyslel na nic jiného, než jak dostat tu bestii z jeho těla… byl též na podobném místě jako Naruto a Kurama. Tudíž viděl a slyšel vše.
„Já tě odtud dostanu!“ zapřísahal se Shi.nyní chápal více věcí. Některé byly potřeba napravit.
„Těžko, sni dál!“ odbyl ho Oni.
„Nepodceňoval bych mou sílu.“ Usmál se záhadně Shi.
„Se ještě uvidí.“
Ani jednomu z účastníků bitvy v té chvíli nedošlo, jaký zlom se právě odehrává…

Zachránce dorazil právě ve chvíli kdy se Shi hádal s Onim. Usedl do tureckého sedu, spojil ruce, zavřel oči a nechal do sebe proudit všechny zvuky, vjemy, pocity a chakry. Do minuty mu bylo vše jasné. Nesmí teď udělat ani jednu chybu. Musí vyčkat na správný okamžik a trvale eliminovat toho tvora. Použil více své přírodní síly, vložil je do mozku a intenzivním přidávání oné síly do části pro oči. Chystal se nahlédnout do budoucnosti, aby teď odhadl, co vykoná.
Znenadání otevřel oči. Vše bylo tak úžasně rychlé. Až se zarazil v určitém bodě. Ano, to je ono!

„Soijiro?“ podivil se Naruto.
„Cos to řekl?“ vyhrkl ze sebe Kurama.
„Jak jistě víš, tohle máme dokonale zabezpečené. Když jsem vnikne někdo cizí spustí se automaticky poplach. Když je to někdo z nás, pouze zařízení zabliká zeleně a přístroj cíleným signálem rozešle informaci, kdo je to. Dostal jsem zprávu, že dorazil Soijiro. Vůbec nechápu, jak se sem mohl dostat a proč je tady!“ dumal Naruto.
„Třeba vycítil toho démona a přišel na pomoc. Nezapomínej, že není člověk.“ Uvažoval čistě teoreticky Kurama.
Minato se do hovoru nezapojil, ten měl fůru práce s Onim.
„Asada yo! Jednou mi kdysi řekl, že jeho národ byl dlouho ve válce. Jenže mi pak už neprozradil s kým to tak intenzivně válčili.“
„Minato! Máš chvilku?“ zahulákal Kurama.
„Teď právě ani ne, ale zaslechl jsem půlku. Co ta druhá?“ rychlostí sobě samé už Minatovi všechno docházelo. „Jste připraveni na náš útok?“
„Že váháš!“
„Jasná páka!“
Přestože Oni útočil svými útoky skála-vzduch-cíl, počaly divně slábnout… „Co se to sakra děje?“ K tomu se situace nelepšila. Shi přispěl tím, že s ním bojoval v hlavě. Kritická neudržitelnost donutila Oniho opustit toto tělo!
Mezitím si Soijiro nachystal svoji speciální dýku/katanu. Měla totiž schopnost měnit svoji délku. Tento moment si Soijiro vybral katanu. Ovšem nebylo to obyčejné ostří. Platilo pouze na stvůry.
„Matko Země, Bohové Temna, Anděli Světla, Váš služebník Soijiro žádá Vás, abyste mu dali sílu k poražení téhle stvůry.“ Ostří se zbarvilo do ruda, pak okamžitě zčernalo, až se ustálilo na šedé barvě. Zbraň byla připravena…
„Teď!“ zařval jako na povel Minato, když viděl démonovo upouštění těla. Na zesláblého Oniho se z jedné strany řítil Rasengan a ze strany druhé Soijirova mocná katana. Oba se “zakously“ do své oběti. Rasengan rozpůlil to podivné tělo a katana způsobila kompletní destrukci všeho, čím Oniyama byl. Pradávným zlem, které nesmí už nikoho ohrožovat. Byl to démon minulosti.
Už neexistoval.
Nikdo nemohl tušit, že s koncem existence Oniyami vyhasne život i jeho poslední oběti. Yamata. Už se nikdy nikdo nedozví proč. Hashiramova DNA kolující v Yamatově krvi byla příčina smrti. Jakmile zmizí jedna protivážná síla, ta druhá se zákonitě zbortí. Jinými slovy, Yamato přišel o svého přirozeného nepřítele. Později se Doktor svěří, že mu vypověděl mozek.
Doktor, Loutkář a Sanado se ho snažili oživit, marně. Tímto zanikla velká a strastiplná éra minulosti.

(…)

Minatův duch se též rychle vypařil, ani si nestačili říct sbohem.
Shi se po vší námaze sesul na zem, opět v bezvědomí. Shun, Jun a Mio se k němu přiřítili, aby se o něho postarali. To samé platilo i pro Přízrak, únava a mít v sobě další mysl ho podivně vyčerpaly. K nim se dostavil Sanado.
„Oba budou žít, jen jsou na dně se silami.“ Pak se obrátil na ně. „Vedli jste si dobře.“
„Soijiro, jsi nám dlužen vysvětlení.“ Maxim se soustředil na mladého nadějného lékaře a nejen on.
„To by se šikla,“ řekla docela naštvaná Temari.
„S tím souhlasím. Je načase vám říct celou pravdu.“