Přízrak je Stín? Jasné ne – díl 27.

„Cože? Tím chceš říct, že my v sobě máme halucinogen?“ div se Temari znovu nezhroutila na zem.
„Ne, máte v sobě jen látku, která rychle a automaticky odstraňuje vdechnutý halucinogen. Musí se podávat v pravidelných dávkách v jídle,“ vysvětloval Sasori.
„Soudím, že to není nebezpečné, že? A jak dlouho dostáváme tu látku?“ Yamato šel rovnou k jádru věci.
„Dva a půl roku, bylo to v době, kdy celý náš tým nebyl kompletní. Raion v té době plnil svou misi, jako člen Shinobazu. Expert byl náš nejnovější člen. Tehdy mě Naruto požádal, abych našel způsob jak lépe ochránit naše sídlo. Tak jsem to udělal.“ Sasori se nechtě zavzpomínal.
„Chápeme,“ nastalo ticho rušené jen chemickými pokusy, které pracovaly uvnitř svých baněk.
Taktéž i ostatní se zamysleli nad dobou, kdy poznávali jeden druhého.
Ticho přerušila otázka od Kabuta. „Nezdá se vám divné, proč Naruto oslovil právě nás?“
„Otázka jak žiletka, ovšem vím, že to nechci vědět. Potkali jsme ho, on nám pomohl. Vyřízené,“ odpověděl Haku za všechny přítomné.

Nikoho by nenapadlo vejít do Narutova pokoje. Jenže svitek, který byl ukryt právě zde, měl jiný názor. Společně s knihou spadl na zem z Narutovy poličky.
V tom docela tichém prostředí to byla jako rána granátu, co vám vybouchne teoreticky u ucha…

„Slyšeli jste to taky?“ zeptal se Yahiko. Bylo vidět kývání na souhlas.
„Šlo to z Narutova pokoje,“ zkonstatovala Temari.
Moc se jim nechtělo, ovšem zvědavost byla silnější.
Vstoupili do jeho pokoje. Pohled na spadenou knihu okamžitě zaujala jejich pohledy. Sanado ji zvedl, chvíli otáčel v ruce. „Tohle musel nedávno najít.“
Kabuta hned upoutalo místo pro svitek, který byl klíčem k otevření. Vzal si od Sanada knihu, pomocí svitku ji otevřel. Uchopil druhý svitek, rozmotal ho.
Začal nahlas číst.

„Mamííí,“ oba dva slyšeli volání Shisuie. Sakura nemohla ani odpovědět.
„Já už půjdu, pro něho jsem jen neznámý člověk. Teď se neuvidíme, mám misi. Až budeš připravena, kontaktuj mě přes mého studenta nebo Sanada. Pak ti vše řeknu. Mám na tebe poslední prosbu. Postarej se, prosím, o Soijira.“ S těmito slovy byl Itachi pryč.
„Mamí, proč jsi tady sama?“
„Ani sama nevím,“ řekla automaticky Sakura. Po chvilce jí došlo, že má tady syna. „Jak ses sem dostal?“ otázka položena plně se soustředící myslí.
„Strýc Kankurou mi řekl, kde tě najdu.“
„Moc hodný strýček, pojď mamča dá najíst, ano? Co by sis dal?“
„Asi rámen,“ rychlá odpověď.

Itachi se musel usmívat. Věděl přesně, proč na něho Sakura tak zareagovala. Ovšem úsměv vystřídala podivná tíseň u srdce. Zapudil tenhle cit, nebyl ještě emočně zralý na další vztah, brzy po smrti Konan. Ještě ne.
Časem ano.
Bude to brzy, než by si Itachi dovedl představit…

Shi nechápal, co se to stalo. Zas a znovu projížděl záznamy kamer, které do okamžiku výbuchu nic nezachytily. Tři byly zničeny ještě před výbuchem. To v těch místech, kde se Naruto vůbec nepohyboval.
„Mio!“ zařval Nagato.
„Hai, Shi-sama, děje se něco?“
„Ano, děje, tvoje kamery jsou na dvě věci!“ jeho hlas nabíral na síle.
„To není možné! Sama jsem je kontrolovala těšně předtím, než tam vpadl on! Měla jsem co dělat, aby mě neviděl,“ bránila se Mio, která byla expertka na techniku. Byla naverbována teprve nedávno. Ve své vesnici nenašla práci, ovšem, když zaslechla tajný rozhovor mezi lidmi Shi-sama, nabídla se.
„Tak’s něco pokazila! Tohle byla jedinečná šance, jak zabít mého bratra! Od počátku víš, jakou mi dalo práci, abych ho sem nalákal. Musel jsem obětovat svůj velín! Nechal jsem tu holku od Hyuuga klanu, aby mu to dala vědět! Sakra! Už toho mám plný zuby, jak se mu daří a…“ chtěl už uštědřit ránu Mio, když se do místnosti vřítil jeden jeho podřízený.
„Shi-sama, máme problém!“ podával mu nejnovější vydání bingo knihy.
Nagato jen vytřeštil oči. Na jeho hlavu se zvedla odměna o celých dvacet miliónů! Listoval jak zběsilý, leč bratrovo jméno zde nenašel!
Musel je taky podplatit! Spratek jeden! Budu muset znova za tím tlustým zmetkem! V hlavě už měl jistý plán, ale předtím…
„Všichni veeeeeeeeeen!“ aniž by čekal na jejich horečnou aktivitu vypadnout ještě dříve, než jeho vztek probudí a uvolní jeho chakru.
Mio právě zavřela dveře, když ucítila obrovský tlak. V ten moment začala utíkat, co nejdál s myšlenkou na to, proč svého bratra tolik nenávidí.
Mohla bych něco změnit? Poslední myšlenka, než upadla do bezvědomí, když druhá tlaková vlna rozbila dveře, které ji zasáhly do zad a hlavy.

Naruto se dostal ven. Ani nepočkal na zkázu základny.
Rozhodl se, že tohle nikomu nepoví. Věděl to od začátku, bude muset požádat Yamata a Sagiho, aby mu pomohli zjistit, proč tahle základna byla obrovská.
Měl sto procentní jistotu o klíčovém postavení této budovy.
Najdi další kus skládačky, ostatní ti pak lehce zapadnou do sebe. Z ničeho nic si vzpomněl na slova, co kdysi pronesl Raion.
Další věc mu zaměstnávala mysl.
Hyuuga Hanabi.
Tolik odlišná od Hinaty, přesto tak podobná. Znal její city, ona znala jeho. Doufal, ať na něho Hanabi rychle zapomene. Na Hinatu stále myslel, i když se více sblížil s Kaoru. Nosil Hinatin odkaz v sobě.
Hinata byla jeho srdce, když zemřela, on ztratil to svoje. Již nikdy nezažije tak silnou vášeň a lásku k jiné.
S Kaoru to bylo jiné. Dala mu klid v duši. Pomohla mu se ztraceným srdcem. Jenomže bylo o mnoho menší, o to silnější.
Co teď? I kdyby nakrásně miloval Hanabi, nebude schopen se vrátit ke svému starému životu. Tento život mu seděl daleko více. Chtěl ho žít! Chtěl cítit ten pocit svobody! Chtěl mít kolem sebe přátelé, kteří pro něj byli druhým domovem.
Pevně rozhodnut se vydal do Střediska, aby poté vyhledal Temari a poradil se s ní o tom, co by měl udělat.

„… tehdy se opravdu mohu vrátit ke svým přátelům.“ Zakončil čtení Kabuto.
„To je tedy síla!“ hvízdl Sasori.
„Souhlas!“ Yahiko jen nevěřícně kroutil hlavou.
„Myslíte, že tohle je skutečný plán, jak nás všechny zabít?“
„Nebuď labuť Temari. Dyť tam tvoje jméno není!“ oponoval Kabuto.
„Za to je tam jméno Hanabi,“ upozornil Sasori.
„Zajímalo by mě, co ta s tím má.“
„To se, Haku, brzy dozvíme,“ prorokoval Yamato.
„Bacha, Naruto jde!“ upozornil náhle Sanado.
Kabuto bleskovou rychlostí sbalil svitek, ostatní se rozprchli na svá místa.
Už slyšeli, jak se dveře otvírají…

„Jsem doma!“ hulákal Naruto.
„Vítej doma,“ přivítal ho Sanado.
„Jak pak se vedlo?“
„Znáš to, ovšem s dobrými výsledky,“ pyšnil se Haku, který „vylezl“ ze svého pokoje.
„To je dobře. Právě jsem chtěl jít za Temari a na něco se optat,“ řekl vážně Naruto.
„Na copak?“ odnikud se vynořila Břitva.
„Co ty tu děláš?“ nechápal Naruto. Temari mu vše vysvětlila.
„Sakra, já to tušil, že se cosi semele!“
„Klid, máme to vyjasněný. Teď pojď a promluvíme si, co trápí tvé něžné srdéčko.“ Temari nenápadně přesunula ruku do boku, a prsty dala znamení, že vyzíská od Naruta, pokud možno všechno o svitku.

„Poraď mi jak se mám zachovat, prosím.“
„No, je to velice zapeklité…“
„Mi povídej,“ netaktně přerušil Naruto.
„Zpět k věci. Dala bych jasný signál, aby se o nic dalšího nepokoušela. Jinak to bude horší.“
„Díky, myslel jsem si to.“
„Tak proč si chtěl poradit?“ čertila se naoko Břitva.
„Od jiného člověka to zní lépe, než z tvé hlavy.“ Usmál se Naruto tím starým úsměvem.
„Chápu.“

Itachi se opravdu chystal na novou misi, den předtím, než prozradil Sakuře, kdo je. Obdržel požadavek od jistého zákazníka, pro kterého již delší čas vykonával služby.
O této práci věděl jen Přízrak.
Dalo by se říci. Byl prodloužená ruka Orochimara. Ten byl dávno na odpočinku, proto většinu jeho nedokončené práce brával na sebe.
Tentokrát to bude lehké. Ukrást prorocký svitek, kde majitel „napíše“ svoji budoucnost, už jen tím, že ho vlastní.
Se znalostní místa opravdu lehká mise s velice podstatným háčkem… svitek už měl jiného majitele.

Naruto přesně věděl o místě, kam chodila Hanabi. Aby to měl už nadobro vyřešené, musel se ještě jednou setkat s ní.
„Tak tady jsi!“ ozvalo se Hanabi za zády. „Že mě to nepřekvapuje,“ narážel na svoji hlavu vytesanou do skály.
„Nechci tě vidět!“ Hanabi se snažila rychle zmizet. Naruto byl rychlejší.
„Nikam, mladá dámo. Je tu jedna věc, co potřebuješ znát a to pořádně!“ pevně ji sevřel do náručí. Velice zblízka se jí zadíval do očí, tolik podobných jeho lásce.
„Kterou?“ v hlase zazněl vzdor.
„Dám ti důvod, který tě přesvědčí o tom, že pro tebe jsem jen nedosažitelný sen!“