Sychravo po dobrém dni aneb Tři dny se Saiem

Jednoho krásného slunečného dne se Saiovi povedlo nakreslit delfína, co mu uvízl v paměti, když si prohlížel encyklopedii o zvířatech. Zachytil každý detail kapky vody, které se třpytily na delfínově šedé kůži jako perličky. Vypadal jako živý.
„Páni, ten je pěkný,“ pochválila Sakura.
„Opravdu? Mě přijde obyčejný, nemyslíš?“ Sai měl jako vždycky pochybnosti.
„Ano, je to skvělé. Navíc Iruka* byl náš první sensei a první člověk, co mě viděl, takového jaký jsem doopravdy!“ pochlubil se Naruto.
„Chápu, díky lidičky,“ nic dalšího Sai neřekl, nechtěl porušit zvláštní kouzlo okamžiku.

Na druhý den se hrozivě zatáhlo. Pršelo skoro celý den.
Sai jen litoval, že nemůže jít ven kreslit, i kdyby měl nakrásně jeden velký deštník. Neměl by co malovat. Neměl nápad. Jen se mu v hlavě opakoval ten stejný výjev z předešlého dne, kdy ho jeho kolegové – ne, přátelé – chválili.
Proto si obraz s delfínem pověsil přímo nad proti vchodu, aby si pokaždé připomněl zvláštnost této malby.
Rozhodl se tedy meditovat. Už si nepamatoval, kdo ho to naučil.
Posadil se naproti obrazu, položil ruce na kolena. Zavřel oči, soustředil se v mysli na jeden bod.
Jeho myšlení se rychle ztrácelo a Sai pocítil známý pocit lehkosti. V pozadí slyšel šumot moře, hravý zvuk delfínů. Bylo mu krásně. Nic ho netížilo.

Jenže zapomněl na poradu, co měl v plánu Tým Sedm. Byl tak zabrán do meditace, že kdyby neměl nainstalován budík, nejspíše by přišel s několika hodinovým zpožděním, jak to míval ve zvyku Kakashi-senpai.
Z transu se dostal poměrně snadno. Jen si vrazil na záda stále sbalený batoh…

„Kde ses coural! Stal se z tebe druhej…“ v tom se Sakura zarazila při pohledu na Saiovu nezvyklou obuv.
„Pardon, meditoval jsem,“ omluvil se Sai. Nechápal, proč Sakura nedořekla svoji větu.
„To při meditaci nosíš tohle?“ To už byl rudý celý Naruto, jen silou vůle zadržoval smích.
„Jako co?“ Sai se podíval tím směrem, kam ukazoval Kakashi.
„Jo tohle, vy myslíte moje oblíbené papuče alá tygřík? Co je na nich špatného?“ opět nechápal Sai.
„Nic, my jen… tohle jsme nečekali,“ řekl Kakashi.
„To chápu, ale mám k tomu i kostýmek, chcete to vidět?“
Tohle byla pověstná třešnička. Zbytek Týmu Sedm vypukl v hlasitý smích. Co povídám v řehot, co byl slyšet i v Suně.
„Stejně mi není jasné, co jim vadí! Vrrrr!“