Proč v Konoze nikdy... nevyprávět horrory

Pršelo. Už celých pár hodin po festivalu a všichni Konožčané v Narutově věku se nudili. A tak si řekli: Uspořádáme přespání v té staré knihovně! A budeme si vykládat horrory…! Jak si řekli, tak se stalo. Snažili se všechno uchovat v tajnosti, ale když to organizoval Naruto… Moc tajně to nevypadalo.
Všichni totiž chtěli, aby se to nedozvěděli senseiové. Ti s nimi byli pořád a všude. Prostě si chtěli dopřát jeden večer bez nich. Sháněli baterku, spacáky a deky. A komu by nebylo podezřelé, kdyby se někdo potuloval po ulicích a našlapoval tichounce, jak jen to šlo (v tom dešti to moc nešlo) a kdyby se ztráceli spacáky a deky…
Senseiové si toho tedy všimli. Z tajných zdrojů (špehování celých pět hodin) se dozvěděli, že o půl osmé se týmy sejdou ve staré knihovně a že tam přespí. Součástí zprávy také byla informace, jež říkala, že se to nesmí nikdo dozvědět.
Týmy měli celé odpoledne napilno. Starší špehovali mladší a mladší chystali horrorový večer. Už se chýlilo k půl osmé. Na místě určení se nacházeli, Ino, Shikamaru, Sakura, Shino, Choji, Hinata, Kiba, Neji, TenTen, Lee a Sai. Chyběl jenom Naruto.
„Kde zas je?!“ řvala Sakura, „já ho snad zabiju!“ dodala a začala si prokřupávat klouby na rukou. V tom se přihnal Naruto.
„Už jsem tady!“ proskočil starým oknem a nadhodil úsměv alá Maito Gai. Ten i s Kakashim, Jirayiou, Asumou a Kurenai čekali přitisklí na dveřích. Nemohli si nechat ujít tak zajímavou událost.
„Shanaró!“ zaječela růžovláska a vrazila blonďákovi pěstí.
„Sakura-chan? Co se stalo?“ ptal se Naruto s pěknou boulí na hlavě.
„Měl si tu už dávno být,“ pronesla klidným hlasem, „a už jsme tu všichni, můžeme začít,“ přitakala s úsměvem. Kdo ví, zda byl pravý, či ne.
„Tak jsme se tu sešli, abychom se nenudili! A protože venku prší, nikoho nenapadlo nic lepšího než uspořádat přespání v téhle staré knihovně. A tak jsme tu, abychom si povyprávěli horrory! Je na to ideální počasí, takže můžeme začít,“ pronesl takovou úvodní řeč Naruto. Všichni souhlasně pokývali hlavami.
„Máš tu baterku Naruto?“ ptala se Ino. Naruto se jen zvláštně zaculil. „Nemáš… Dobře, že jsem ji vzala!“ vytáhla ze své tašky oranžovou baterku s fialovými kytičkami. Naruto hodil po každém pohled, který říkal: Nemáte někdo jinou baterku? Na ten všichni odpověděli pohybem hlavy z prava do leva nebo naopak.
„Takže můžeme začít…“ pověděl Naruto, „Ino, spusť!“ zvolal a ukázal na blondýnu. Pokynul hlavou ke Kibovi. Ten na pokyn zhasl světla a Ino si zapnula baterku. Nastala tajemná atmosféra a všichni čekali na to, co blondýna řekne.
„Jednoho dne jsem trhala kytičky do květinářství. Sbírala jsem růže, tulipány, narcisy... A ostatní kytičky, které naleznete v mém květinářství. Ale najednou jsem viděla bodláčí! A tady začal horror. Sledovala jsem bodláčí a došla jsem až k nějakému přerostlému kaktusu. Utíkala jsem zpátky domů pro rýč a začala vykopávat bodláčí. Zase jsem se dostavila až k tomu přerostlému kaktusu. Nevěděla jsem, jestli jej dokážu odstranit, ale pokusila jsem se o to. Začala jsem kopat a najednou ten přerostlý kaktus promluvil! Řekl něco na způsob: 'Héj! Proč si zničila moje kytky? A jinak, já jsem Zetsu kočičko.' Nevěděla jsem, co dělat. Začala jsem křičet a utekla jsem domů. A už nikdy se k tomu místu nevracela." podělila se o svůj horrorový příběh Ino a popotáhla slzičky. Asi se z toho traumatu ještě nedostala.
„Ááá... Co když se z mých kytek vyklubou taky přerostlé vlčí máky," zašeptala Kurenai a se strachem v očích utíkala do svého domu. Asuma samozřejmě následoval svou družku.
„Kurenai! Jsi těhotná! Nepřepínej se!" volal a utíkal za ní. Kakashi nad tím zakroutil hlavou a nadále poslouchal.
„Ale Ino, to nebyl horror," řekla Sakura a podívala se na ni nenávistným pohledem: Sasuke je můj.„Nějaké kytičky! Ino, ty ses naprosto zbláznila, nemáte tam nějaké omamné látky v tom květinářství?" rýpla si a zvedla hlavu do výšky.
„Tak se teda ukaž!“ zavrčela blondýna a hodila baterku po Sakuře, která ji jen tak tak chytla.
„Teďka ti ukážu jak vypadá správný horror. Jednoho dne jsem se probudila a zjistila jsem, že nespím vedle Sasukeho, jak se mi zdálo. No a potom jsem si vzpomněla na to, že Sasuke není ve vesnici. Ach! Už do teď to byl horror, ale potom jsem potkala blonďatou ježibabu jménem Ino. To už bylo naprosto strašidelné!" povyprávěla Sakura a nešťastně se sesypala na podlahu. Byla na pokraji zhroucení.
„A já každý den potkávám růžovou čarodějnici Sakuru!" zakřičela ve vzteku Ino a celá zrudla.
„Klid! Nechceme problémy," řekl klidně Naruto. "Chceme přeci, aby o nás nikdo nevěděl," dodal.
„Oni si myslí, že o nich nikdo neví," zašeptal zákeřně Gai a podíval se na zbývajícího Kakashiho a Jirayiu.
„Hihihi... o mně taky nikdo neví...” Jiraiya, perverzní jako vždy nahlížel dalekohledem, za který by se ani Jack Sparrow nestyděl do protějších bytů, nezahlédne-li nějaké to pěkné děvče.
„A tak to taky zůstane," šeptl výhružně šedovlasý.
„A-ale holky, já, eh, já vám povykládám, eh, opra-opra-opravdový, eh, horror," vykoktala ze sebe Hinata a nadechovala se, aby pokračovala. Naruto sedící vedle Sakury po ní hodil baterku.
„Hinato, už se konečně vykoktej! Je otrava tě pořád poslouchat jak koktáš!" okomentoval Hinatin přednes Shikamaru.
„No, dobře. Tak je nebo spíš byla taková černovlasá holka - Samara Morgan a ona se převtělila do kazety. V té kazetě jsou takové psycho-výjevy z jejího dětství. A když tu kazetu uvidíte, tak vám zavolá a řekne, že za 7 dní umřete. Je i o tom horor, myslím že se jmenuje KRUH... Myslíte, že se to může vážně stát?" řekla Hinata a při poslední větě se jí zablísklo v očích. Asi slzy.
„Hinato? Tys tu kazetu viděla?!" zeptal se ustaraně Naruto a napřáhl ruce jejím směrem. Při jejím výstupu si jí konečně všimnul a zalíbila se mu. Utíkala se mu vybrečet na rameno, objal ji a čekal na odpověď.
„Naruto-kun? Viděla," řekla smutně Hinata a rozbrečela se na Narutovo rameno. Ten ji začal okamžitě utěšovat.
„Já myslím, že se to stát může," okomentovali horor všichni ostatní, naráz. Hinata se rozbrečela ještě víc.
„Ta holka umře," špitl Kakashi.
„Teď já!“ zvolal Choji a odhodil pytlík brambůrek. Naruto vzal Hinatě baterku z rukou a hodil ji Chojimu. Ten si nasvítil baterku na tvář… A bylo ticho.
„Choji? Kde je ten horror?“ ptal se Kiba a Akamaru na souhlas zaštěkal.
„To děsivé ticho je horror!“ vykřikl tlusťoch a přikrčil se. Buď mu byla zima, nebo se opravdu bál. Hodil baterku tam, kam ho zrovna napadlo. Najednou se octla v Saiových rukou.
„Horror… Horror je vymýšlení přezdívek! To je opravdový horror!“ začal Sai a aniž by stačil říct nějaký konkrétní příběh vyškubla mu z rukou baterku TenTen. Hinata už si mezi tím sedla zpátky na své místo, ale stále popotahovala.
„Je to vážně zajímavé,“ zamrmlal Kakashi hledíc do své knížky.
„Když jsem se jednoho dne vzbudila, zírala jsem do zrcadla, jaktože mám jako jediná holka kalhoty a mám vlasy jako bobky... A pak ke mě hnedka přišel Gai a Lee a začali jako obvykle kecat o síle mládí... eh, já se z toho normálně zvencnu! Všichni mě ignoruju. Nemám normální tým, prostě nemám. A Neji! Vždyť on je ještě hezčí než já! A pořád mele něco o osudu. Najednou ho Lee vezme na záda a frčí s ním pryč za doprovodu Gaiova výskání a hejbání p***lí v tý naprosto teploušký kombinéze...“
„Teploušký?! Ale síla mládí je..." Kakashi Gaiovi rychle zacpal pusu, aby nebyli slyšet.
„Počkej TenTen, ale tohle je přece náš úplně normální den!" Lee si začal zamyšleně trhat obočí.
„Přesně tak Lee, přesně tak..." TenTen se s temným pohledem alá Yamato, čímž zcela ztraumatizovala Naruta, posadila a hodila baterku po Nejim. Ten ji taktak chytil a zapnul ji. Jeho oči v tuto chvíli vrhaly jakési divné světlo po místnosti.
„V Konoze byla noc a pršelo. Ulice byly prázdné. Jen u brány stála jakási divná postava v černém plášti s krvavýma očima... Hledala někoho, koho by mohla naplnit svou nenávistí a zabít ho.”
Přesně v tu chvíli se zablesklo a rozpršelo se. Hinata vyjekla a skočila do náruče Narutovi, který se s ní svalil na zem. Neji s vražedným a strašidelným výrazem pokračoval: „Plížila se ulicemi temné Konohy. Došla až ke knihovně. Její mrtvolné ruce stiskly kliku...”
„N-Neji... my spíme v knihovně, víš to?” Ino se ještě více přitiskla k Sakuře.
„Je to test mé síly mládí, není to skutečné, je to test mé síly mládí,” Lee se ještě více zahrabal do spacáku, vytrhávaje si zbytek svého obočí.
„Kakashi, nejsme my náhodou v knihovně? A vchodové dveře jsou o patro níž?” Gai si začal kousat všechny své pečlivě nalakované nehty.
„Gai, je to jen horror, není to skutečné,”protočil panenky Kakashi a dál četl Icha-Icha. Jiraiya jen dál zíral z okna s dalekohledem.
Neji mrtvolným hlasem pokračoval: „Vešla vchodovými dveřmi dál. Blížila se ke schodům. Kostnaté ruce stiskly podivně pevně zábradlí...” u schodů cosi zaskřípalo a zablesklo se. Kakashi si povzdechl.
„Gai? Nechceš ze mě slézt?” vážená Zelená šelma z Listové se totiž tiskla Kakashimu k hlavě. Rychle seskočil.
„Jen jsem trénoval moment překvapení...” odkašlal si.
„To ti nikdo neuvěří,” Jiraiya odložil dalekohled a zaposlouchal se do Nejiho horroru. Příběh se mezi tím posunul.
„... A když se stejnou cestou vracela zpět, nezůstal tam už nikdo živý. Všechny mrtvoly měly obličeje znetvořené do nestvůrného úsměvu...” všichni se klepali strachy. Dokonce i Shino polkl tak nahlas, že to bylo slyšet až v Oblačné. Vtom se ozvalo zavřísknutí.
„PANEBOŽE! NARUTO?” Sakura celá rozklepaná ukazovala na Naruta, který se nehýbal a zvláštně se šklebil. Zavládl chaos.
„Dostala ho? Dostala ho ta příšera?” Kiba se k Narutovi přiblížil a šťouchl do něj prstem. Hinata mezitím omdlela. „Naruto?” šťouchl do něj znovu. Vtom si všimli řady broučků, která mu vylézala zpod oblečení.
„Eh...Shino? Utekli ti paralizující broučci...”
„Ááá, tak tady jsou, díky Kibo.”
Všichni se uklidnili. Pak se Chouji zeptal: „Jak ho probereme? Nechci na ten jeho obličej zírat celou dobu.“
„Mám nápad.” Sakura se nad Narutem sehnula a zašeptala mu do ucha: „Sasuke se stal Hokagem.”
„UÁÁÁÁÁÁÁ! COŽE?” Naruto vyletěl do vzduchu tak rychle, že by to žádný Sharingan nezaregistroval. „SASUKÉÉÉÉÉÉÉÉ! ZABIJU TĚ VE JMÉNU RÁME... ÉÉÉ HOKAGEHO,” pak si uvědomil, že si z něj jen dělali srandu. „Hokageho, chtěl jsem říct Hokageho, né rámenu...”
„Jasné, Naruto,” Neji tentokrát hodil naši putovní baterku Made in China and by Ino Leemu, kterému po dnešní noci začal Naruto říkat Bezobočnatec.
„Byl krásný letní den, přímo stvořený na dokazování síly mládí. Gai-sensei, jako vždy úžasný ve své zelené kombinéze, se rozhodl, že celý náš tým vezme na výlet...”
„TOHLE MÁ BÝT HORROR, LEE???” ozvalo se zpoza dveří.
„Eh...co to bylo?” ozvala se již při vědomí Hinata.
„Ále, mají tady i skleník se zvláštními, mutantními rostlinami, jedna se myslím jmenuje Gaiovník obecný... Prý umí mluvit,” Shikamaru, jako vždy přišel s geniální teorií. Kakashi s Jiraiyou si za dveřmi oddechli, držíce Gaie pod krkem.
„Nemám se tam jít podívat? Úkol pro mou sílu mládí!”
„NE!” vykřikli všichni. Přece jenom, byla noc, pršelo a oni byli v úplné tmě v knihovně zcela sami. Samozřejmě kromě šmírujících senseiů.
„Tohle by byla dokonalá pohádka, kdyby se ten výlet nekonal v pískovcové rokli.”
„Písek? Ty se bojíš písku?” Neji zvedl obočí. Lee obočí na oplátku nezvedl, protože už žádné neměl.
„Nebojím se písku. Bojím se toho, kdo chodí s pískem,” Gai si tiše píše do úkolníčku: Nikdy nebrat Leeho k pískům.
Lee se začal klepat, ale statečně pokračoval: „Tak tedy, Já a Gai-sensei jsme spali v jednom stanu a Neji s TenTen ve druhém. Uprostřed noci se z jejich stanu se ozývaly jakési divné zvuky. Já se vyděsil, že se jim něco stalo a vyšel jsem ven. Gai-sensei mezitím chrápal. Náhle jsem uslyšel ještě divnější zvuk.
'Leeeeeeeeeee! Leeeeeeee!' bylo to tiché ševelení. Ozývalo se z křoví.
'Kdo, kdo je tam?' zvolal jsem a opatrně jsem se připlížil ke keři. Polkl jsem a odhrnul jsem ho...” Lee se zarazil a sledoval pozorné obličeje ostatních. „Seděl tam mýval s divnýma očima a červenýma vlasama, nekecám. Byl obalený pískem a šeptal: 'Leeeeeeee! Leeeeee!' vrhnul se na mě a já se z vřískotem, hodným Justina Biebra probudil a uvědomil jsem si, že to byl jen sen.”
„A tohle měl být horor?” ozývaly se rozhořčené hlasy z knihovny, ale Gai je neposlouchal. Náhle stál u moře s ohnivýma očima.
„Lee... nikdy nedovolím, aby se tě dotkl jediný mýval!” Kakashi si povzdechl ještě víc. Jiraiya už zase držel v ruce dalekohled. Lee se pořád klepal, když Shikamarovi předal baterku. Ten se jí ani nedotkl.
„A co já s tím?”
„Máš vyprávět horror, ne?” Ino si povzdechla ještě více než Kakashi.
„Můj horror je to, že jsem tady s vámi, je to otrava.”
„No táák, Shikamaru, všichni něco vyprávěli, tak teď ty!”
„Dobře, ale neříkejte mi, že jsem vás nevaroval!” hmátnul po baterce.
„Můj život měl být velice jednoduchý. Chtěl jsem se oženit, mít dvě děti a až by si můj syn našel práci a má dcera by se vdala, šel bych do důchodu...”
„A co je ten horror? Nemůžeš mít děti, protože nemáš p*nis?” optal se zvědavě Sai.
„SAII! POŘÁD TO TVOJE P*NIS, P*NIS, P*NIS! JSEŠ GAY JAKO GAI, ŽE TO MUSÍŠ POŘÁD ŘEŠIT?” Sakura na něj začala nepokrytě řvát, zatímco na chodbě začala probíhovat menší bitka, jak se Kakashi s Jiraiyou snažili zabránit Gaiovi, aby tam nevlítl a nespráskal Sakuru.
„Eh... to je otrava, že já se vůbec namáhám...” Shikamarovi došla jeho dlouháááá trpělivost a hodil baterku po Shinovi, jenž přes své slepecké brýle neviděl a schytal ránu baterkou do čela. Odkašlal si, chytil baterku, která vrhala světlo přes jeho brýle a dal se do vyprávění.
„Šel jsem takhle jednou na návštěvu k Ino a...”
„Shino plus Ino, tohle nám tu zbylo. Tajně k sobě chodí, všichni se jim smějí...” začal Kiba zpívat, čímž se mu dostalo pěstí od Ino. Akamaru se Ino zakousl do zadku.
„AÚÚÚÚÚ! Ty hnusná chlupatá koule plná blech!” Ino rychle Akamarua setřásla a hodila ho po Kibovi.
„Sežer si ho ty psomile!”
„Dost, nestojíme přece o problémy, všechno se dá vyřešit v klidu...” Hinata se je pokusila uklidnit. Shino zahodil baterku do kouta a šel chytat na střechu svatojánský mušky. Kiba se později s mrmláním urazil a zachumlal se do svého spacáku.
„Hej Kibo, ještě jsi nevyprávěl!”
„Horror je Ino a nedostatek psího krmiva!” ozvalo se tiché zavrčení ze zablešeného spacáku.
„KIBO! JÁ SE POSTARÁM, ABY TO KRMIVO DOŠLO, JESTLI MĚ BUDEŠ JEŠTĚ S.ÁT!” Ino musela být ovládnuta Shikamarovým Kagemane no jutsu, aby se na Kibu nevrhla.
Naruto si povzdechl, vzal baterku a zařval: „Tak a teď vám budu vyprávět horror, ze kterýho si naděláte do kalhot a sukní!” rozsvítil baterku a udělal strašidelný výraz číslo čtyřicet osm Horrorová noc, z knihy: 100 a 1 strašidelných pohledů, napsal kapitán Yamato. (Všechna práva vyhrazena)
„Bylo, nebylo, po celém světě shinobi se začala šířit podivná nákaza, která z každého shinobiho dělala mrtvolu, toužící po vašem...”
„Byakuganu?
„Kunai?”
„Mládí?”
„Klidu?”
„... po vašem MOZKU!” všichni zaječeli a Naruto se jal vyprávět dál. Když skončil, byli všichni tak vyděšení, jako nikdy. Shino, který se vrátil, objímal obří stonožku, Sakura se choulila v Inině objetí, Shikamaru se začal cpát jako o život, společně s Choujim, Sai a Kiba... radši nic. TenTen a Neji se k sobě tiskli, až to bylo nezdravé. Jediná Hinata visela na každém Narutově slově a napjatě poslouchala. Za dveřmi se i naši senseiové klepali, jen Kakashi si pořád opakoval: „Nebojím se, jsem přece drsňák, nebojím se, jsem přece drsňák...”
Po chvíli někdo uvnitř vydal rozkaz ke spaní. Jó, spaní, to tak. A naši senseiové se s rozklepanými koleny vydali domů, když si Jiraiya vzpomněl, že musí navštívit Tsunade, která měla nonstop služby Hokageho.
Kakashi s Jiraiyou a Gaiem se chystali zajít za Tsunade, když venku narazili na temnou, velice temnou postavu s mastnými vlasy před obličejem.
„UÁÁÁÁÁ! Samara!” tentokrát to byl Kakashi, kdo skočil Gaiovi na hlavu.
„Kakashi! Ty jeden kyklopáckej magore! To jsem já!” ozvalo se zasyčení. Nebyl to nikdo jiný než Orochimaru, který se pokoušel šmírovat v lázních ne, tentokrát se nechystal zničit Konohu a ano, Jiraiya s Kakashim a Gaiem to vzali přes dívčí lázně. Naši senseiové si nemohli odpustit, aby mu ten horror neřekli. Teď se všichni čtyři blížili rozklepaní z každého zavrzání v superstaré a ztrouchnivělé budově Hokageho k Tsunadenině kanceláři.
„Slyšíte to?” Orochimaru zavřískl jako Paris Hilton a skočil Jiraiyovi do náruče. A skutečně, byly slyšet tiché chrčivé zvuky z kanceláře vážené Hokage.
„Zo-zombie???” Kakashi vypoulil oči a jeho vlasy se samým zděšením naklonily na druhou stranu.
„Hmmm... Icha-Icha Zombie Paradaise?” Jiraiya ale přestal vtipkovat, protože se dveře s tichým zavrzáním otevřely...
„Chrrr...grrr... hrrr!!” Stála tam Tsunade s velice rozcuchanými vlasy a od pusy jí tekly sliny.
„ÁÁÁÁÁÁÁÁ, TSUNADE JE ZOMBIEEE!” a tak naši senseiové a Orochimaru zmizeli v oblaku prachu.
Abyste rozuměli, dnes odpoledne se totiž v Konoze konal festival, s tím, že to Tsunade lehce přehnala s alkoholem. Tak lehce, že hned po ní z kanceláře vyšel Iruka. Ano... Iruka.
Od té doby už naše vážené senseie nikdy nenapadlo pořádat pyžamovou párty pro své svěřence a Orochimaru začal blednout vždy, když si vzpomněl na šílenou horrorovou noc v Konoze.
A ponaučení: Nikdy a to nikdy nevyprávějte v Konoze horrory, protože...
1.) Zničíte tím vaše pouta s vašimi sensei, protože vás nenapadne nic lepšího než jim to zatajit.
2.) Přivedete budovu již v havarijním stavu do ještě havarijnějšího.
3.) Určitě se vám nebude chtít umývat podlaha v místnosti, ve které jste se tak báli, že je tam mokro...
4.) Budete se bát i vaší velectěné Hokage, která to jen trošku přehnala s pitím. A kdyby to nepřehnala až tak jako v našem příběhu, nejspíše by vám zlámala všechny kosti v těle.
... Tady máte všechny čtyři důvody. Přejeme vám pěkný nehorrorový večer.