Život s démonem II.

Kaito své žáky velice podcenil, čekal, že jim bude zneškodnění těch tří monster trvat dlouhou dobu, proto byl velmi překvapený, když za deset minut byla všechna monstra rozpadlá v hromadu písku. Každý si vzal jednu příšeru, Hiko s tím měl trochu problémy, stvůra ho několikrát překvapila, ale nakonec ji přemohl, když mu Aiko pomohla. Aiko svého protivníka zničila během chvilky, pohlédla na své týmové společníky. Ačkoli toho o Amaye dosud příliš nevěděla, musela uznat, že byla dobrá. Hbitě se vyhýbala útokům, až jí kratší vlasy vlály, odrážela je a zase útočila. Jakmile bylo po všem, obrátili se k senseiovi. Ten se snažil zakrýt ohromení ve tváři.

"Tedy, na to, že jste teprve byli přiděleni do týmu, jste si vedli velmi dobře," Zahučel.
"Jenom dobře? Byli jsme skvělí, uznejte to, kruci," Skočila mu do řeči drze Aiko. Zatnul pěst, aby se na ni nerozkřičel.
"Fajn, byli jste lepší, než jsem čekal! Mám k vám pár výhrad, ovšem Amaya má výtečnou obranu, musíš vypilovat útoky. Hiko se musí naučit trochu svého nepřítele odhadnout a být připravený na všechno, když na tebe tvůj protivník použije nějakou speciální techniku, nesmíš se nechat vyvést tolik z míry..."
"A co já? Mě nemáte co vytknout, že? Protože jsem nejlepší a nejúžasnější a..."
"Ticho, Aiko, teď mluvím já!"
Uraženě zmlkla.

"Tvůj styl boje je dobrý, máš silnou výdrž, jak jsem tě tak sledoval, měl jsem spíše pocit, že sis se svým nepřítelem pohrávala, než aby ses snažila ho zničit. Teď to nevadilo, ale pro příště. Není radno protahovat boje."
Pouze přikývla a pro jednou se tvářila vážně.
"To je pro dnešek zatím vše, osvědčili jste se. Od zítřka začneme s misemi. Buďte v deset u brány Suny," S tímto jim zmizel z očí.

Jejich první mise byla mnohem jednodušší, než si Aiko představovala. V noci se jí zdálo, že úplně sama porazila sedm super silných nepřátel a mistr Kaito jí za to musel celý den sloužit. Ve skutečnosti se jednalo o záchranu kočky, která uvízla na vysokém stromě a odmítala slézt. Tento úkol se ukázal být těžší, než se zdál. Hiko odmítl se zúčastnit. Aiko moc dobře věděla, že se bojí výšek. Nakonec spolu s Amayou po chvilce kočku chytily, snažila se jim upláchnout.

Doufala, že to byla jen mise pro zahřátí, ale podobných misí měli hodně. Žádné boje, jenom sekání trávy, natírání domů a hlídání dětí. Kaito byl na misích s nimi, někde se posadil a chvílemi se po nich podíval, jinak jim však nijak nepomáhal. Amaya si nijak nestěžovala, zato Hiko brzy začal. Aiko mu dávala za pravdu, tohle nebyl ten vzrušující život ninji, který si představovala. Jedno chladné odpoledne, když měli sbírat slimáky, si mistrovi postěžovala. Myslela si, že jí bude vysvětlovat, že tohle absolvovali všichni, třeba Kazekage. Místo toho se pousmál.

"Pokud tolik toužíš po dobrodružství, budeš mít možnost. V Listové se budou brzy konat chuuninské zkoušky, vy jste zatím geninové. Ze Suny se budou účastnit dva nejlepší týmy. Možná by to chtělo místo flákání se venku odpoledne více trénovat. Chtěli byste se zkoušek účastnit?" pohlédl na všechny tři. Hiko horlivě přikývl a i Amaya přitakala.
"Jasně, že jo!" zavýskla Aiko.
"Budu vám tedy dávat tréninky navíc, když dokážete, že za to stojíte, ještě s jedním týmem pojedete do Listové, kde se zúčastníte zkoušek!"

Následující dva týdny strávily ve cvičební místnosti o dost více času. Hiko si pozvolna zvykal na výšky a postupně se zlepšoval. Amaya trénovala kopy, skoky přes švihadlo a údery, aby zesílila. Aiko zkoušela novou techniku a cvičila se také v tom, aby nebyla vůči mistru Kaitovi tak prostořeká. Musela uznat, že s nimi měl mnoho trpělivosti a také to, že se jim nesnaží ublížit, když jim řekl jejich chyby. Naopak se snažil, aby byli lepší. Často tam s nimi cvičil také tým tři, v němž byl Sanara Shin. Aiko se po tréninku Amaye zeptala, proč s ním soupeří.

"Ty sis toho všimla?"
"Jasně. Ptám se proč?"
"Já a on se známe dlouhou dobu, už od dětství. Vždycky jsme spolu závodili, dá se říci. On byl vždycky ten lepší a byl mi často předhazován jako vzor. Proto jsem se snažila být lepší, jenže má jaksi navrch," povzdechla si. Aiko udivilo, že jí to tak otevřeně řekla, fialovovláska o sobě mluvila nerada a málokdy a o své minulosti ještě méně.

"Odkud vlastně jsi, v Suně jsi nová, ne?"
"Ano, přistěhovali jsme se sem nedávno, pár dní před roztřiďováním do týmů. Vlastně nic o své minulosti nevím, lidé, s nimiž žiju, jsou mí pěstouni. Přestěhovali jsme se, protože si mysleli, že to pro mě bude lepší. Pár měsíců přede mnou se tu zabydlel také Shin, ale to nijak neovlivnilo to, že jsme se přistěhovali právě sem. Žili jsme celý můj život v malé vesničce poblíž Suny."
"A jak to, že umíš všechno, co má ninja umět, když jsi nebyla v ninjovské vesnici, kde se to vyučuje?"
"Můj nevlastní otec je velmi dobrý učitel, stejně jako má nevlastní matka. Navíc ve vesnici bylo něco podobného jako vaše akademie, ale ne tak velkého."

"Myslím, že jednou budeš lepší, než Sanara," usmála se Aiko a pohlédla na Amayina soupeře, který právě kopal do dřevěného panáka, až mu tmavé vlasy vlály.
Amaya nijak nezareagovala, jen krátce kývla.
"Trénink už skončil a ještě není tak pozdě, nechceš třeba někam zajít?" zeptala se Aiko. Amaya si natáhla chrániče na ruce a odpověděla "Nemám čas se jít bavit, budu ještě trénovat."
Už to byla zase ta stará známá Amaya, která si k sobě jen tak někoho nepustí. Vstala a zvedla ze země švihadlo, které tam předtím zanechal Hiko. Dál už si Aiko nevšímala a dala se do přeskakování.
Mě se nakonec povede tě poznat, Amayo, stejně jako budeš lepší než Sanara Shin! pomyslela si a opustila cvičební místnost, měla domluvený sraz s Hikem.

Druhý den jim mistr Kaito oznámil novinu.
"Místo jednoho týmu už je zabrané, chuuninské zkoušky se zúčastní tým, ve kterém je Sabaku no Gaara, Kunkurou a Temari."
Hiko do Aikoko šťouchl loktem.
"Co je?" otočila se na něj.
"Pokud by nám to vyšlo a jeli bychom na chuuninské zkoušky, byli by tam i tví sourozenci!"
"Já vím, já vím!"
"Byl by docela průšvih, kdybychom tam museli bojovat proti sobě a ty bys stála proti Gaarovi... Myslíš, že by tě šetřil?" zamračil se Hiko.
"Kdybych s ním měla bojovat, rozhodně bych nechtěla, aby mě šetřil! Bude to zkouška, tak nepůjde o to, abychom si zlepšili rodinné vztahy!"
"Takže už zbývá jen jedno místo pro tým a o to se uchází kromě nás ještě tým tři a čtyři... Tým jedna se do nich zapojit nechce," konstatovala Amaya.
"Ale my jsme se opravdu zlepšili, sensei, máme právo tam jet!" vyhrkl Hiko.
"Je pravda, že jste se zlepšili a na chuuninské zkoušky jste připravení, ale stejně jako vy jsou ostatní týmy. Nevím, jak to vyřešíme. Každý sensei je přesvědčený o tom, že jeho tým je nejlepší."
"Co třeba souboj?" ozval se hlas za nimi. Kaito se obrátil, za ním stála sensei týmu tři.