Odešel jsi Itachi... bratře ...

Odešel jsi Itachi... bratře ...

Pohled v levo osamocený,
V opuštěných ulicích,
Cítil jsem smutek
když vím že jsi utek.

Když mě bratr můj opustil
Nechal mě hnít chtěl abych mu odpustil.
Chceš-li zemřít v té hrozné neřesti,
Ve svém smutku a bolesti.

Ale pořád jsem stál,
ač na pokraji a smrti se bál.
Po hrozné zkušenosti,
a bez vědomostí.

Smrti mého klanu,
spálili jste jako slámu.
Vyrostl jsem ted jsem starší,
moje úmysli jsou nyní kratší.

S jedním přání v mysli jasně,
spatříte mě znovu krásně.
Ale pomstím nás.
Kvůli očím tvým zas.

Pro tebe ... můj bratře
nyní na ně pujdu chytře.
Tys zničil můj život v minulosti
A já jsem žil až do současnosti,

Až do konce splním přání
a teď se ubožáci klaní.
Pomstít svůj klan za tebe I za rodinu,
budeš rád bratře uslyšíš skvělou novinu.

Když tě provedu smutkem a bolestí,
Už nebudeme žít v nenávisti,
A pak budu připravený né jak do posud,
Budu-li chtít přijmout, svůj osud...