Kopírování Sharinganem

„Dobrý den, jste Hatake Kakashi?“ otázal se upravený muž v drahém obleku a urovnal si kravatu.
„To jsem já,“ Kakashi seděl na lavičce a ani se neobtěžoval zvednout oči od právě rozečteného dalšího dílu Icha-Icha.
„Jako právní zástupce Ochranného Svazu Autorského jsem od vás přišel vybrat poplatek z každého okopírování a použití cizí nindžovské techniky.“
Právník si nyní získal Kakashiho plnou pozornost.
„Celkem to dělá...“ otevřel aktovku, aby našel příslušné lejstro s horentní sumou, čehož Kakashi okamžitě využil a zmizel v obláčku dýmu. Právník se zamračil. Už si zvykl, že se lidé pokoušejí vyhnout placení, a to celkem často, takže si jen zapnul aktovku, urovnal kravatu a brýle a rázným krokem vyrazil za Kakashim. Nebyl by schopen udržet si svou práci a život, kdyby neměl odpovídající schopnosti.
Na dlužníka narazil ve stánku s občerstvením, Ichiraku Ramen. Příslušný stoh papírů s výčtem všech poplatků si připravil předem.
„Pane Hatake, upozorňuji vás, že nezaplacení těchto poplatků pro vás může mít závažné následky,“ prohlásil, když si přisedl.
„Budete něco jíst?“ zeptal se Teuchi dřív, než Kakashi dožvýkal sousto.
„Ne, děkuji, mám tu jen něco na vyřízení...“
„Jestli si nic nedáte, tak vypadněte z mého krámu. Zabíráte místo platícím zákazníkům,“ majitel baru se zamračil tak, že se právník omluvil a spěšně vycouval na rušnou ulici. Poté Kakashiho znovu přepadl ihned, jak ho zpozoroval venku.
„Pane Hatake, tím, že jste bez svolení původních autorů kopíroval jejich techniky, jste porušil paragraf...“ nestihl ani doříct naučenou větu a jeho cíl opět zmizel v obláčku dýmu.
Tentokrát jej intuice zavedla do budovy Hokage. Strážní u vchodu jej zprvu nechtěli pustit, ale když se prokázal platným průkazem zmocněnce OSy, vzpomněli si, že mají nějakou naléhavou práci na druhém konci vesnice. Zapamatoval si jejich obličeje a v mysli si udělal poznámku, že si je bude muset proklepnout. Později, až vyřídí ty dva momentálně nejnaléhavější případy, jeden z nich už půl dne pronásledoval.
Před dveřmi do kanceláře samotné Hokage se zastavil, aby se vydýchal. Budovy s více schody, než měla tato, sice znal, ale tam měli aspoň výtahy. Po chvilce byl za tuto přestávku rád. Zaslechl totiž, jak Hokage sděluje několika přítomným nindžům, včetně jeho primárního cíle, že se jihovýchodně od vesnice objevil Uchiha Sasuke. Ten byl u nich na úřadě již legendou. Několik jeho kolegů se vydalo jej hledat kvůli jeho nedoplatkům, ale někteří se vrátili s nepořízenou, nebo se nevrátili vůbec. Ani jejich těla nebyla nalezena. Rozhodl se, že tuto šanci nepromarní, Hatake Kakashiho mohl zastihnout téměř kdykoliv zde ve vesnici.
Seběhl ze schodů, jako by vůbec nebyl unavený, znovu vyděsil párek strážných, kteří se již stihli vrátit na své pozice, ale on jim nevěnoval nejmenší pozornost, a zamířil na jihovýchod. Běžel po cestě, prodíral se křovím, brodil se bažinou, až nakonec zahlédl černovlasého podmračeného mladíka. Jeho instinkty mu prozradili, že je to ON.
„Dobrý den, jste Uchiha Sasuke?“ slušnost mu velela zeptat se, i když si byl jist.
„Jo, co chceš?“ odpověděl nevrle.
„Jako právní zástupce Ochranného Svazu Autorského jsem od vás přišel vybrat popla...“
Sasuke neváhal. Ani jej nenechal dopovědět větu. Oči se mu rozšířily vztekem a rudě se v nich zablýsklo.
Měl jsem se spokojit s Hatakem, prolétlo právníkovi hlavou.
„Amaterasu!“ vykřikl téměř hystericky. Když černé plameny právníka pohltily, Sasuke si povzdychl: „To už je tenhle tejden třetí. Že já se na tu Listovou nevybodnu!“