Nezvěstní

Černovlasý ninja pomalu postupoval páchnoucími kanály, které pod Konohou tvořily naprostou změť v které se dokázalo vyznat jenom pár lidí. V ruce držel mapu a snažil se najít správnou cestu ke svému cíli.
Jednoho dne začali ve vesnici mizet lidé. Nikdo tomu nevěnoval přílišnou pozornost, dokud toto číslo zmizelých rapidně nevzrostlo. Ztráceli se lidé bez ohledu na věk, nebo pohlaví. Vyřešit tento úkol dostala Vojenská policie, která byla vždy tvořena výhradně členy klanu Uchiha.
Kaito, mladík, který teprve hledal svoje místo v hierarchii vesnice věřil, že našel místo, kde se ztracení lidé nachází.
Provedl řadu vlastních šetření a bylo naprosto vyloučené, aby se jednalo o zběhy, takové velké množství lidí by nikdy nepřešli hranice bez povšimnutí. Museli tedy být stále ve vesnici a jediné místo, kde by mohlo být schováno tolik lidí byla kanalizace.
„Smrad,“ zakryl si obličej kapesníkem a dál studoval mapu, kterou získal v knihovně. Bloudil zde už více jak hodinu. Začal zcela ignorovat do čeho všeho šlápl a věděl, že se bude muset alespoň tucetkrát vysprchovat, aby se zbavil odéru tamních katakomb.
Možná to bylo štěstí, možná smůla, ale konečně došel do suché chodby, která mu přišla „čistší“ než ostatní. Na konci chodby viděl dveře z pod kterých vycházelo světlo a co víc, byl tam i stín, který se hýbal: „Mám tě,“ pomyslel si v duchu a vyrazil ke dveřím.

„Ne!“ praštil do stolu Hokage a s nasupeným výrazem sledoval Kaita jak kategoricky odmítá jeho nařízení.
„Ale prosím,“ snažil se Třetího přesvědčit a mával mu před očima několika papíry. „Vím, kde ti nezvěstní jsou! Dovolte mi se pro ně vydat.“
„Tuto záležitost již odmítám dál řešit. Odebírám vyšetřování Vojenské policii a přebírám nad případem velení. V této záležitosti jsem začal podnikat jisté kroky k dopadení viníka a přebírám veškerou odpovědnost. Cením si tvojí práce a to je pro dnešek vše,“ zakončil rázně a ukázal na dveře.
Kaito uposlechl vykázání z pracovny, ale nemínil čekat na kroky Hokage. Věděl, kde hledat a právě mu bylo potvrzeno, že za těmi zmizeními je nějaká osoba. Nehodlal nečině čekat, když může dojít k dalšímu záhadným únosům.

V ruce pevně svíral kunai, schovaný ve stínu lehce našlapoval a přibližoval se ke svému cíli na který tolik dřel. Normální hnědé dveře, které má každý druhý byt. Dokonce i on měl jedny doma. Dveře, které mají chránit jeho rodinu před nezvanými hosty, ale teď má před sebou dveře, které skrývají původce všech únosů. Myšlenkami zabloudil k rodině a vzpomněl na to kolik lidí se již ztratilo. Kolik rodin bylo rozvráceno, psychicky zničeno.
Přistoupil ke dveřím a naslouchal. Byly jasně slyšet kroky. Opatrně vzal za kliku a stlačil.
Světlo jej na krátko oslepilo. Byl to menší šok potom co vyšel z temných stínů kanálů do této osvětlené místnosti. Jakmile si jeho oči přivykly, tak začal bědovat, že vůbec vidí.
Místnost dříve sloužila jako bunkr před válkou. Táhla se několik desítek metrů. Po stranách byly samé regály na kterých ležely nehybná těla. I přes mnohá znetvoření poznával tváře zmizelých osob.
„Vítej,“ zaslechl podbízivý hlas, jenž mu přišel známý.
„Ty?“ dokázal ze sebe vyhrknout. „Ale ty jsi…“ nedokázal tomu uvěřit. Všechny ty zvěrstva, která právě viděl udělala osoba ke které vzhlížel.
„Hrdina?“ dokončil za něj muž. „Sannin?“ zasyčel Orochimaru a zvedl ruce od krve. Měl je zabořené v hrudníku mladé plavovlasé ženy.
Kaito nemohl najít slova. V mysli mu akorát tanula slova jako „zrůda“, nebo „proč“.
„Když dovolíš,“ odvrátil od něj Sannin pohled a dál se plně věnoval ženě, která ležela na stole. V tom si Kaito všiml, že ta dívka je stále naživu. Její oči, ale byly už mrtvé. Vyprchal z nich veškerý život. Díky bolesti musela přijít o rozum a už si neuvědomovala co se s ní děje. Najednou, i ta poslední jiskřička v jejích očích, zhasla.
„Jsem hotov,“ vyndal Orochimaru ruce z jejího hrudníku a olíznul si ukazováček, jako, kdyby to nebyla krev co olizoval, ale sladký med.
„Chceš vědět proč?“ vyčetl ze Kaitových očí. „Chci ovládnout život. Chci ho umět spoutat a uvěznit. Chci být nesmrtelný!“ vyplázl dlouhý jazyk a dlouze zasyčel: „Teď, když je tvoje zvědavost nasycena můžeš umřít.“
Kaito použil sharingan, aby sledoval pohyby svého protivníka, ale proti Sanninovi neměl sebemenší šanci.
Ohnivá koule z Uchihových úst úspěšně zasáhla svůj cíl. Orochimarova kůže se začala nafukovat a praskat kvůli žáru. Jeho maso bylo přímo grilováno, ale ani to nestačilo. Rozevřel svoje ústa a nechal hořící kůži za sebou jako had.
Byl příliš blízko, než, aby mohl použít další ohnivé techniky. Kaito musel spoléhat na své taijutsu. Vymrštil nohu do vzduchu, ale Orochimaru jeho kop lehkým mávnutím ruky odvrátil: „To je všechno? Čekal jsem od klanu Uchiha víc,“ pronesl arogantně a chytl Kaita pod krkem a se zájmem si prohlížel sharingan.

Kaito nabyl vědomí ve chvíli, kdy ležel na operačním stole. Dívka, která zde ležela před ním, již byla na jednom z regálů.
„Jsem rád, že jsi se probudil,“ Orochimaru se právě nad ním skláněl a v ruce držel několik kovových předmětů, které znamenaly jediné. „Jinak by ses připravil o ohromné množství bolesti,“ zakončil Sannin a jeden z kovových předmětů zarazil Kaitovi pod víčko.
Kaito začal bez okolků řvát bolestí, jako každý, kdyby mu právě vytrhávali oči. S ukrutnou bolestí přišla temnota. Jeho poslední vzpomínky na světlo byly, když si Orochimaru prohlížel jeho pravé oko. Poté následoval další příval bolesti a slepota. Modlil se, aby ztratil vědomí, aby omdlel a nemusel snášet další bolest.
„Neboj, díky mému experimentálnímu séru neztratíš vědomí,“ uslyšel Orochimarův hlas. „Nejdříve jsem jej vyrobil sám pro sebe, kdybych byl v boji hodně raněn, abych nezkolaboval, ale nakonec jsem přišel k tomu, že má i lepší využití,“ Sannin propukl v smích.
Kaito ucítil jak mu do hrudi proniká chladná ocel.

„Orochimaru!“ Hokage s jednotkou Anbu právě vtrhl do místnosti. Třetí si ihned všimnul Kaita, jak leží na stole bez očí. S prázdnými důlky z kterých stékala krev.
„Kdo mě to zase ruší,“ zasyčel Orochimaru vztekle.
Kaito najednou začal cítit klid. Byl rád, že slyší Třetího, ale v tu chvíli jej přestala opouštět i bolest. Přestal vnímat okolí. Neslyšel ani hlasy. Byl mrtvý.