Hygiena

Nenadálá potřeba táhnoucí se blonďákovým tělem ho po další prohrané vyčerpávající psychické bitvě donutila odrhnout peřinu a vrávoravým krokem dojít temnou chodbou až k záchodu.
„Yo,“ promluvil z temné noci známý hlas uživatele sharinganu.
Deidara zamručel pozdrav a svižným krokem přistoupil k záchodovému prkýnku, když v tu zůstal stát v strmém úžasu: „Itachi, ty jsi nespláchnul,“ vykoukla hlava zakrytá blonďatými vlasy do chodby.
„Když jdeš na malou, tak nemusíš,“ zvedl Uchiha ruku a zamával, že ho takové problémy nezajímají.
„Kdo určil tohle pravidlo?“ řekl Deidara podrážděně.
Itachi si jenom povzdechnul: „Třeba Pein.“
„Pein?“ zamrmlal blonďák naštvaně. „Asi si s ním budu muset promluvit o hygieně, kterou by měl dodržovat každý!“
„Já nic neurčil,“ prořízl místnost tón Peinova hlasu.
„Co děláš ve vaně?!“ vřískl Deidara. „A jak jsi tam už dlouho? To mě šmíruješ? Jsi úchyl? Vždycky jsem to tipoval na Tobiho, ale ne na tebe! Tak co tam děláš?“
„Čtu si…“ odpověděl Leader pochvíli přemýšlení.
„Čteš si ve tmě?“
„Jo…“
„Blue ho vyhnala,“ připojil se do rozhovoru Kisame, který procházel mimoděk kolem.
„Degradován,“ skřípal Pein zuby.
„Kisame, tvoje ninjutsu jsou založeny hlavně na vodě, že? Tak… nemohl bys…“ vysoukával Deidara ze sebe a ukazoval na nespláchnutý záchod.
„Moje techniky jsou určeny k zabíjení, ne ke splachování záchodu!“ odsekl Kisame uraženě.
„Jak kruté,“ usmál se Pein.
„Přinutím Itachiho, aby po sobě spláchnul,“ řekl rázně blonďák a pustil na Peina sprchu, aby mu oplatil jeho zlomyslnost.
„To studí ty parchante!“ řev byl slyšet ještě dlouho poté co Deidara odešel do temné chodby.

Deidara vtrhl do zasedací místnosti jako zosobnění boha zloby a odplaty.
„Ty!“ chytil Itachiho převlečeného do noční košile a začal s ním lomcovat. „Jdi si po sobě spláchnout je to nečisté, neetické a nehygienické!“
„Nemyl jsem si ani ruce,“ opáčil Uchiha a lehce se ukazováčkem dotkl blonďákovi tváře, ten vypukl v hysterický záchvat.
„Jeden dole,“ usmál se uživatel sharinganu.
V tu chvíli vtrhla do místnosti také Konan: „Tys to někomu vykecal?!“
„Neříkala jsi, že je to tajný?“ Itachi sjel očima do koutu místnosti a vyhýbal se kontaktu.
„Ani, když jsem se tě ptala jestli udržíš tajemství a pak jsem ti řekla, že jsem Peina vykopla?“ hněvala se modrovlasá dívka.
„Neudržím tajemství, proto jsem oblíbený,“ zamumlal Itachi na svoji omluvu, ale právě v tom okamžiku dostával od Blue pravým hákem přímo do žeber: „To vůbec nebolí,“ zakňučel v bolestech a z pusy mu vylézaly červené bublinky. „Zlomený žebro mi propíchlo plíci… pomoc!“ úpěl Uchiha.
„Zemři v bolestech,“ úpěl Deidara vedle něj.

Sasori právě vymýšlel nové varianty smrtících zbraní, které by přimontoval na své loutky, včetně paprsku smrti, saturnské bumerangové lžíce a morče se vzteklinou.
„Vlastně to není ani tak morče jako křeček, jako plyšák, který mi dal Kisame, když se vrátil z karnevalu,“ přemítal loutkový muž nahlas. „Orochimaru, víš, že jsme tě dávno vyhodili?“
Muž s hadím jazykem vyšel ze stínu: „Nikdy jste mne nevyhodili! Já odešel dobrovolně a teď jsem se vrátil,“ pravil hrdým hlasem.
„Nikdo tě tu nechce,“ opáčil Kisame.
„Nemám kam jít,“ zasyčel Orochimaru.
„Sasuke tě vyhodil?“ Sasori pokládal nepříjemné otázky dál.
„Ano…“ pronesl chladně bývalý Sannin.

Kdesi v nepřístupných lesích se rozléhal nepřirozený smích: „Muahahaha! Říkal, že se mám osamostatnit. Že musím být soběstačný!“ smál se mladý Uchiha. „Tak jsem mu sbalil kufry a vyhodil ho! Celá jeskyně je teďka moje a bude kolaudační párty!“ následoval další záchvat smíchu. „Pozvu všechny kámoše. Schválně jestli se na mě Naruto a spol. pořád zlobí…“

Zetsu si listoval knihou: „Peinův domácí řád,“. Otáčel ze stránky na stránku, než nakonec promluvil: „Ehm,“ odkašlal si. „jakožto výkonný vedoucí manager, přes dodržování řádů,“ na chvíli se odmlčel, aby dal dostatek prostoru pro potlesk, který však nepřišel. „Jsem si Vás sem svolal, kterýžto musíme rozhodnouti o nových spolubydlících v naší špeluňce, takže můžeme přijmout jenom jednoho bez žádných pomocníků, takže toho svoje slouhu musíš zabít,“ řekl Zetsu chladně.
„Žádný problém,“ z Orochimarovo ruka se změnila v hada a zakousla se Kabutovi do krku.
Zetsu se naklonil k Peinovi: „Říkal jsi, že na tohle nepřistoupí a budeme je moct vyhodit.“
„Improvizuj, já jdu do sprchy,“ Pein poklepal společníkovi na rameno a odešel.
„Eeeeeeeeh,“ Zetsu nevěděl co říci a zasekl se.
„Můžeš sníst Kabuta,“ hodil mu bezvládné tělo k nohám.
„Vítej příteli!“ poděkoval Zetsu a dal se do jídla. Netrvalo to dlouho a po Kabutovi nezbylo ani oblečení.
„Víš, že jsem do něj napustil jed?“ zeptal se Orochimaru ve chvíli, kdy se Zetsu začal nekontrolovatelně klepat.
„Beru si jeho pokoj,“ oznámil Sannin a vytáhl Zetsuovi z kapsy klíče.
„Ze země se přece nejí,“ zakroutil Tobi hlavou nad touto nehygienickou položkou. „Tuplem, když podlahu vytírá Tobi!“

„Takže,“ lokl si Hidan šálku ranní kávy. „spláchl někdo ten záchod?“
„Kdo ví?“ odpověděl Kakuzu.
„Víš, šéfe, nějak nerozumím mravnímu poselství dnešního dílu,“ zvýšil Hidan hlas, aby jej Pein slyšel přes papundeklovou stěnu.
Šéf probořil stěnu pouhou chůzí, aby se mohl připojit do debatu, aniž by zvyšoval hlas: „Víte Hidane, není důležité kolik lidí jsme dnes zabili, ale jaké hodnoty jsme při tom zastávaly. Naše organizace se od počátků snaží zastávat určitá pravidla, zásady, které ctí každý řádný člen našeho spolku. Mezi to můžeme také započítávat případnou hygienu a ochranu před možnými bakteriemi a v neposlední řadě, také před…“
„Musel ses ptát?“ procedil Kakuzu naštvaně skrz zuby.