Děsivá choroba aneb Kyuubiho zlost, část 2.

Naruto zcela bezmocně přihlížel tomu, jak se jedna mříž Kyuubiho kobky za druhou lámala jako tenký strom vystavený nezměrnému náporu drtivého větru. Otvory v cele byly ale zatím příliš malé na to, aby jimi liška mohla prostrčit hlavu, navíc byl ochranný mechanismus liščího vězení doplňen o čakrovou stěnu, na níž Kyuubiho síla nestačila. Vše bylo jakž takž v pořádku do okamžiku, kdy by došlo k otevření pozlacených mříží.

Chudák vůbec neměl ponětí, co se to děje. Nikdy předtím nezažil podobnou situaci, a to se v této místnosti ocitl nesčetněkrát, dokonce se svým démonem vedl sáhodlouhé rozhovory. V tu ránu místnost prostoupila oslepující zář. Naruto pozvedl svou dlaň, aby se ubránil intenzitě dopadajících paprsků a mezi prsty spatřil, jak se papír s nápisem "pečeť" mení v prach. Ozvalo se rytmické cvakání západek, které mohlo znamenat pouze jediné - Kyuubiho vězení za malý okamžik ztratí svou funkci a ďábelské zlo se po dlouhé době dostane opět na svobodu.

Cvak, cvak, cvak - Naruto pomalu začal propadat panice. Neviditelné okovy obepínaly celé jeho bezmocné tělo, nemohl dokonce pohnout jediným prstem.
"Tak tohle má být poslední mé slovo na cestě stát se největším hokage, kterého Listová vesnice měla tu čest spatřit? Tohle má být poslední okamžik mého života? Vždyť jsem ani nestačil přivést Sasukeho zpět, takhle to neskončí, jako že se Uzumaki jmenuju!"
Syn Žlutého bleska v sobě našel poslední zbytky sil a vydral ze svých úst tak silný hlas, že i lišce na chviličku ztuhl úsměv. Konečně se Narutovi podařilo pohnout svýma rukama aspoň o několik centimetrů, což bylo dost na to, aby se hřbety jeho dlaní dotkly požadovaným způsobem:
"Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!"

Desítky Narutů zaplnily místnost a většina z nich se pustila do strhávání neviditelných pout, která pravého Naruta držela v naprosté bezmoci, zatímco druhá část přiskočila k mřížím a snažila se zastavit otevírání zámkového mechanismu. Bohužel už bylo pozdě, poslední článek právě zapadl do svého určeného místa. Nastala chvilka hrobového ticha, která jakoby trvala věky.

V tom okamžiku se udála celá řada situací v tak rychlém sledu, že polovinu z nich neměl Naruto možnost pochopit (to přišlo až několik let po těchto událostech). Zatímco postával s vyděšeným výrazem, zahlédl, jak cosi žlutavého prosvištělo místností. Ihned ucítil na svém rameni hřejivý dotek lidské ruky a do ucha se mu dostala tato slova:
"Bohužel tentokrát ti ještě pomoci nemohu, můj synu. Bojuj do posledního dechu, miluji tě."

Naruto se ihned otočil, ale nespatřil za sebou vůbec nikoho. Proud jeho popletených myšlenek okamžitě zastavila ohlušující rána. Cela liščího vězení se otevřela dokořán, Kyuubi udělal malý krok připomínající nevinný krůček do neznáma a jeho mohutná hlava se dostala bez nejmenšího problému za úroveň vězeňské linie.
"Jsem volný," zahřmělo celou místností, až se na několika místech odloupla omítka a ze žblunknutím dopadla k zemi, "jsem opět volný, Naruto! Je načase, bych skoncoval se svým dalším jinjuuriki!" Devítiocasý démon pozvedl mohutnou tlapu, zatímco Naruto se chystal vytvořit co největší rasengan.

V tu ráno po sobě oba dva soci skočili jako hladoví psi. "Sss, přesně podle plánu," ozvalo se z potemnělého rohu místnosti a na scénu vstoupil...

...ale to až příště.