Saiken no Dōhō (Sourozenecké Pouto) 02

Rikudō Kurotsuki

*Existuje přísloví: Zabiješ jednoho, jsi vrah. Zabiješ sto, jsi generál. Zabiješ tisíc, jsi vládce. Zabiješ všechny, jsi bůh…
Řekl mi ho můj šermířský mistr před tím, než jsem poprvé vkročil na bojiště. Zemřel tam. Zemřel a já přežil. Když se tak podívám nazpátek, najdu jen mrtvoly. Zabil jsem už spoustu lidí. Nepřítel. Muži v maskách a brněních, kteří se hnali proti mně s myšlenkou, že jedním úderem mohou ukončit život syna samého Rikudō Sennina. I přes tolik mrtvých, se mi vždy před očima objevovala jen jedna tvář. Jediný nepřítel, který dostal jméno… Nebo spíš dostala…* Kurotsuki sedí opřený o velkou hliněnou zeď. Kolem jsou slyšet výbuchy a dopady těžkých předmětů na zem. Sedí klidně a netváří se nějak vyděšeně. Po chvíli ke Kurotsukimu doběhne mladík asi o dva roky starší, jak on.
„Kurotsuki-sama. Jste v pořádku?“ Optal se. Kurotsuki jen kývl hlavou.
„Bombardují nás katapulty ze všech stran. Nevím, jak dlouho labyrint vydrží.“ Nad hlavou jim prolítla ohromná koule hořící slámy a narazil do zdi. Kurostuki najedou, zbystřil a podíval se doprava. Objevili se zde dva muži s kopí. Jednoduchým úderem do zdi o kteoru byl opřený, vyletěly dva sloupy hlíny a rozmáčkly vojáky o druhou stěnu.
„Už tu není bezpečno… Kde je Hyūga a jeho prapor?“ Optal se Kurotsuki, který se zvedl na nohy a posunul si opasek dolů.
„Čeká na konci labyrintu, jak jste nařídil.“ Odpověděl voják.
„Kolik zbylo lidí z našeho praporu?“ padla další otázka.
„Necelá čtvrtka pane…“ Dostalo se mu nemile odpovědi. Mladý generál sklonil hlavu a zauvažoval.
*Tři čtvrtě praporu je mrtvých, nebo zajatých… Pro jejich dobro doufám, že mrtvých… Když nad tím přemýšlím. Většinu z nich neznám ani jménem. Jsou to muži v brněních, co bojují ve jménu jejich vůdce. Jsou za mě schopní položit život. Byl bych ale schopný já za ně? Generál Haruna. Muž, který byl přede mnou, měl hezké přísloví. Smrt jedince, je katastrofa. Smrt stovek, je statistika. Vtipné na tom je, že pak sám umřel při krytí svých mužů v ústupu. Stojí jeden život za cenu stovek? I když je to život někoho významného? * Kurotsuki se podíval na svého spolubojovníka.
„Seber zbytek lidí a vydejte se k druhému praporu. Jakmile tam budeš, dej Hyūgovi příkaz se neprodleně stáhnout.“ Voják chvíli nechápal.
„Proč mu to neřeknete sám, pane?“ Optal se. Kurotsuki se usmál.
„Mě čeká schůzka s generálem Qwonem…“ Oznámil a otočil se k jednomu z průchodů. Muž se nadechoval k tomu, že něco řekne, ale nakonec to vzdal. Odběhl na druhou stranu plnit svůj úkol. Kolem Kurotsukiho proběhl zbytek jeho praporu. Jakmile ho minul poslední člověk. Udělal několik pečetí a položil ruku na zem. Hliněné desky tvořící stěny se najednou začali třást a klesat zpátky do země. Po chvíli splynuli úplně ze zemí a jediná památka na nich, byla podrytá hlína. Za Kurotsukim se utvořila ohromná masivní stěna, která kryla celou armádu jeho strany. Muži se zarazili a katapulty přestaly pálit slaměné náboje v plamenech. Kurotsuki se zvedl ze země, a oprášil si obě kolena.
*Nezáleží mi na tom, jestli zabiju stovky nebo tisíce. Jestli mi zemře půlka mého praporu, nebo prapor celý… Jediné na čem mi záleží, je totiž moje rodina. A já tady neumřu. Protože doma padá listí… a já něco slíbil…* Kurotsukimu se na tváři vyrýsoval menší úšklebek. Jeho ruka se natáhla a během chvíle z ní vylezla černá tyč s ostrým koncem.
„Tak pojďte… nemám na vás celý den…“ Oznámil a armáda se proti němu rozběhla s ohromným řevem a duněním. Kurotsuki se přichystal. V jedné chvíli ohnul kolena, v druhé chvíli byl pryč. Objevil se u jednoho muže a jedním pohybem ho propíchl tyčí. Muž padl s bolestmi na zem. Ze zadu se k němu blížili dvě Katany. Jen pouhým pohledem se objevila ohromná vlna a odhodila všechny v jeho okolí. Jeho ruce vystřelili do série pečetí a s hlubokým nádechem vypustil z pusy ohnivou kouli, která spálila řadu vojáků na popel. Následoval velký výskok. Ruce opět udělali několik pečetí a okolo Kurotsukiho se vytvořili blesky, které probíjeli jeho tělem. Dopadl na zem a okolo dopadu najednou začali sršet blesky, šokující soupeře. Asi na dobu dvou úderů srdce, si mohl Kurotsuki odpočinout než se k němu vojáci znovu opovážili přiblížit. Jeden muž šel proti němu s kopím. Vyhnul se bodavému výpadu, doslova vytrhl kopí z rukou nepřítele a probol jim dalšího nepřítele za ním. Okolo už začalo být hodně vojáků. Proto Kurotsuki udělal opět několik pečetí a praštil s rukou do země. Ve chvíli ze země vyletělo několik sloupů a vytvořilo špatně přístupný terén. Kurotsuki zavřel oči. A ihned je otevřel. Spirálovitý Rinnegan se začal točit a Kurotsuki dostal plnou moc svého otec. Nastavil ruce před sebe a zvolal:
„Shinra Tensei (Smrtící Vlna)“ Sloupy se začali bortit. Po chvíli začali odnášet a odhazovat muže pěkně daleko od Kurotsukiho. Jakmile vlna přestala tlačit vojáky, objevily se na nebi dva šípy. Z Kurotsukiho ramen vyrostly dvě další mechanické ruce, které šípy chytly a zarazili je do hlav nepřátel, kteří se snažili napadnout jejich majitele ze zadu. Kurotsuki mezitím chytl dva vojáky, co útočili zepředu a pomocí jednoduchého pohybu z nich vytáhl duši. Přikrčil se, a opět vyskočil vysoko do vzduchu. Vojáci se mezitím dole už připravovali na jeho pád. Kurostuki se usmál, a udělal několik pečetí. Po chvíli se mu nahromadila hruď vodou. Tu vyplivl na své nepřátele, které voda odnesla dál od místa dopadu. Jakmile dopadl, udělal znovu několik pečetí a mávnul rukama. Z rukou vyletěly dva zvláštní proudy větru, a začali sekat nepřátele okolo. Kurotsuki se najednou rozběhl a z rukou mu opět vyrostly dvě černé tyče. Pomocí nich si začal prosekávat cestu. Zastavil se až asi po sto metrech. Z obou tyčí začaly kapat kapky krve. Hluboce oddechoval. Vojáci kolem něho začali najednou ustupovat. Ještě jednou se zhluboka nadechl a znovu se připravil. Vojáci se rozběhli znovu proti Kurotsukimu. Natáhl ruce na obě strany, a znovu se objevila vlna, co srazila vojáky v jeho dosahu a začala je tlačit daleko od něj.

Hyūga se konečně dostal skrz bludiště k velké zdi. Pomocí čakry, na ní vyskočil a prohlédl si bojiště. Bylo poseto spousty ležícími těly. A okolo jedné postavy asi ve středu stáli vojáci nepřátel a drželi si odstup. Hyūga sledoval muže uprostřed se starostlivým pohledem.
„Zatraceně Kurotsuki…“ Zamumlal. Už se připravoval na seskok ze zídky, aby pomohl svému veliteli, ale najednou vytřeštil oči.
„To snad…“ Vyhrkl a stál ztuhlí jako by právě viděl ducha.

Kurotsuki odhodil nepřátele a připravoval se, že se pohne dál. V tom se ale před ním objevil muž. Muž, který byl velmi podobný tomu, kterého Kurotsuki připravil nedávno o život. Jeho katana se rychle blížila k jeho hrudi. *Tohle nestihnu…* Pomyslel si a jeho ruce se blížili ke ktaně, která ho měla probodnout. V tom se ozval nepříjemný zvuk čepele zasouvající se do hrudi. Kurotsukimu se rozevřeli oči do kořán. Byl skrz na skrz probodnutý katanou přímo do hrudníku. Padl na kolena. Jeho tělo bylo ohromně těžké. Dopadl celý na zem. Měl ohromnou chuť zavřít oči. Chvíli vzdoroval, ale nakonec je zavřel.

Neměl tušení, jak dlouho byl v bezvědomí, věděl ale, že když otevřel oči, stála nad ním jakási dívka. Cítil, jak mu ošetřovala ránu na hrudi.
„Proč plýtváš našimi zásobami na tom parchantovy. Měl by chcípnout!“ Ozval se mohutný hlas jednoho muže.
„Je to syn Rikudō Sennina. Nemůžu ho nechat umřít…“ Oznámila dívka a pokračovala v ošetřování.
„Řekl jsem, nech toho!“ Zvolal a udeřil dívku vnější stranou dlaně na tvář. Dopadla vedle Kurostukiho. Až teprve teď když od něho ležela necelých 20 centimetrů si všiml jejich světle modrých očí. Byla přenádherná.
„To stačí!“ Zvolal rázný hlas a muž co uhodil dívku, se podíval směrem k němu. Po chvíli se uklonil.
„Generále Qwone… Je to Kurotsuki Rikudō.“ Ukázal na ležícího Kurotsukiho „Mei se ho snaží zachránit…“ Informoval muž svého vůdce. Qwon se zohnul ke Kurotsukimu a prohlédl si ho. Po chvíli ticha pronesl:
„Mei… Postarej se, aby to přežil…“ jakmile dal rozkaz znvou se narovnal.
„Pánové… zajali jsme syna samotného Rikudō Sennina!“ Zvolal, a okolo začala hlasité jásání. Dívka se vrátila nad Kurotsukiho a znovu se pustila do ošetřování jeho zranění. Jeho oči opět ztěžkly a po chvíli znovu upadl do bezvědomí.