Tak stejná a přesto úplně jiná 05

Přátelé, ale beze lží!

Tifa stála před klubem a dívala se do prázdna. Obě ruce měla v pěst, jakoby se chystala do někoho praštit. Levou ruku si dala v bok, zaklonila hlavu a dívala se na temnou oblohu. Přitom se snažila na nic nemyslet. Vyrušil ji ale zvuk otevírajících se dveří a kroků směřujících k ní.
„Co se to tam stalo?“
Nechtělo se jí do řeči, ale protože byla slušně vychovaná, tak se otočila a napůl unaveným a napůl naštvaným hlasem řekla: „Co je ti do toho.“
„Mě? Nic, jenom jsem do přírody zvědavý.“
„Hm… Aha“
„Proč na tebe tak křičela.“
„Kvůli tobě. Myslí si, že se o tebe nějak moc zajímám.“
„Hmmm.. to není žádná novinka. Snaží se mě uhnat už pěkně dlouho. Je tím přímo posedlá. Třeba minulý týden za mnou šla až na záchod, chtěla“
„Ne, já to nechci vědět, beztak je to něco úchylného… hele jsem moc ráda, že jsi za mnou šel, ale já nepotřebuju utěšovat, nejsem dítě. A navíc, už chci jít domů, zítra mám být na cvičišti v 8 ráno a nechci zaspat. Takže, když mě omluvíš.“
„Nechceš doprovodit? V noci jsou ulice nebezpečné“ Tif se na Naruta podívala se zdviženým obočím a trochu zavrtěla hlavou, jako že nechápe „no vážně, na každém rohu se znásilňuje.“ Začal se škrábat na zátylku hlavy a usmívat se jako měsíček na hnoji. Tif se na to celé dívala s posměšným výrazem, ale nakonec nepatrně škubla hlavou směrem k sobě a rozešla se domů. Díky tomu, že má Naruto až přehnaně rychlé reakce, byl v mžiku u ní a začal ducha plnou konverzaci.
„Co budeš zítra na cvičišti dělat?“
„Že by trénovat?“
„Nepovídej, já jenom, že na cvičištích se obvykle trénuje v týmech. Ty přece v týmu s nikým nejsi.“
„To sice ne, ale Tsunade-sama si mě zavolala, že potřebuje zjistit jakou mám podstatu chakry, nebo co. Kakashi-sensei mi řekl, že se mám zítra ráno dostavit na cvičiště 7, pořádně se vyspat, potom jenom řekl „měj se“ a byl pryč. Jenže se ani neobtěžoval mi říct, kde to cvičiště je, asi mu nedošlo, že se taky vůbec nevyznám.“
„Jooo, to je celý on, určitě si šel číst ty jeho zvrhlé knížky. Mohl bych ti ukázat, kde to je. Přijdu pro tebe zítra v 8 a zavedu tě tam.“
„Ale v 8 tam už mám být.“
„Neboj, budeš tam v čas, to pochopíš na místě.“
„No fajn, jak myslíš… Tak, už jsem tu, díky za doprovod. Dobrou noc.“ Mávla rukou a vešla do domu. Ještě než se dveře zavřeli Naruto rychle řekl „Dobrou“ a potom se rozešel k jeho útulnému bytečku.

U Tify doma…
Vešla dovnitř a šla rovnou do koupelny. Svlékla ze sebe šaty a vlezla do sprchy. Užívala si, jak jí na kůži dopadají ty osvěžující kapky studené vody. Dokázala by tam zůstat navěky. Když vyšla z koupelny, omotaná ručníkem a vlasy v culíku, pohled ji zůstal na postavě sedící na pohovce.
„Kolikrát jsem ti říkala, ať mi tohle neděláš. Vážně jsi mě vyděsil.“
„Tak to se moc omlouvám, jenom mě zajímalo, jak si vedeš.“
„Hmmm, moc dobře, už mám pár nepřátel, z jednou holkou jsem měla menší spor na záchodech.“
„Kde? Na záchodech? Cos udělala, zabrala jí prkénko?“
„Ne! Jenom si myslí, že se snažím ulovit Uzumakiho. Chceš něco na pití?“
Dotyčný se začal řechtat jako kůň. Po pár minutách se uklidnil a pokračoval:
„Ty máš ale zvláštní vkus na kluky, Uzumaki, před tím to byl It..“
„To jste si mysleli jenom vy, je pro mě jako rodina a taky se tak ke mně chová, na rozdíl od tebe… bratránku!“ rozešla se ke krabicím se svými knihami a jinými věcmi. Vzala pár knih a skládala je pečlivě do polic.
„Sorry, však mě znáš. Ale vraťme se k původnímu tématu. Už sis získala důvěru ostatních?“
„Trochu. Hlavně holek, jedna z nich mi pomáhá s tréninkem. Když o tom mluvíme, mám na tebe prosbu.“
„Chceš zrušit tu sázku, že jo? Já jsem věděl, že to nevydržíš. Ha! Dlužíš mi… o co jsme se to vsadili?“
„Nevím, těch sázek už bylo tolik, všechno se mi to plete, ale chci tu pečeť pryč! Bez chakry se mi špatně trénuje.“
„Fajn, ale nebude všem trochu divné, že z ničeho nic je všechno v pořádku?“
„To je jedno, něco vymyslím. A stejně, Tsunade už něco tuší.“ Při dělání různých pečetí se zeptal.
„Jak to myslíš?“ potom jí přiložil ruku na čelo, Tif trhla hlavou, jako by ji do ní strčila a začala vysvětlovat.
„Když rozdávala mise, říkala jednomu týmu, že se v Oblačné dějí divné věci a že jste tam byli viděni, ať si dají pozor. Dala jsem na sobě vědět nervozitu a ona si toho všimla, celou dobu mě potom divně pozorovala. Ani bych se nedivila, kdyby mě dala sledovat, ještě donedávna byla moje "rodná vesnice" hlavním nepřítelem Listové.“
„Nikoho cestou sem jsem neviděl. Jsi jenom paranoidní. Taky by to nebylo poprvé a nechci tě nějak urážet, ale měla by ses obléct.“
„Cože?“ Úplně zapomněla, že je jenom v ručníku. Vzala si tričko a kraťase co našla v krabici s oblečením a rychle vešla zpátky do koupelny se obléct. Křičela přes zavřené dveře, aby ji bylo slyšet.
„Jak se má Konan? Ještě se z vás nezbláznila?“
„Někdo sem jde, raději půjdu. Měj se.“
„Co jsi říkal?“
Někdo klepe na dveře.
„Tifo? Jsi doma?“
„Jo tohle, aspoň rozloučit se mohl pořádně, když ani dárek nepřinese. UŽ JDU!“
Přišla ke dveřím a chtěla je otevřít, sotva se ale dotkla kliky, dveře se otevřeli sami a do nich vpadla ustaraná Tenten a začala chrlit otázky typu:
„Proč jsi odešla. Proč jsi nám neřekla, že už jdeš? A vůbec, kam se poděl Naruto? Šel hned za tebou.“
„Uklidni se! Šel se mě zeptat, co se stalo a proč na mě Kin tak křičela, potom říkal něco o tom, že jsou ulice v noci nebezpečné a že se na každém rohu znásilňuje, že mě raději doprovodí domů, tak šel se mnou.“
„Aha, takže, jak se zdá, je na tebe Kin protivná oprávněně. Proč tu máš všechny ty krabice, ty ještě nemáš vybaleno?“
„No, nemám a Uzumaki pro mě nic neznamená, jenom byl ochotný jít se mnou domů. A ty budeš určitě ochotná mi pomoct se vybalováním, že jo?“
Tenten jenom protočila oči v sloup a vešla do bytu. Došla ke krabici u postele a vytáhla z ní fotku v rámečku. Na fotce byla malá holčička s blonďatým klukem, mohl být jen o pár let starší než ona.
„Kdo to je? Jste si podobní, sice ne moc vzhledem, ale.. máte podobný úsměv.“
„To je můj bratranec, je o tři roky starší.“
„A jak se jmenuje?“
„……Promiň, ale nerada o něm mluvím, před pár lety.. se ztratil na misi a.. už jsem o něm neslyšela.“
„To je mi líto.“ Tif se na Tenten mile usmála a pokračovala v prohrabávání krabic. Tenten se ale v hlavě honila myšlenka na malého kluka. „Zdá se mi, že jsem ho už někde viděla, ale kde?“

„Tif?“
„Mm?“
„Vím, že se známe jenom chvíli, ale i tak si myslím, že se z nás za tu dobu stali dobré kamarádky.“
„Na co tím narážíš?“
„Kdybys měla tajemství, nebo.. tak něco, lhala bys mi?“
„...Ne, ale kdyby to bylo něco, co by nejen tobě mohlo ublížit, nechala bych si to pro sebe.“
„Chceš tím říct, že před námi něco tajíš?“
Ale odpovědi se jí nedostalo. místo toho Tifa přehodila na jiné téma.
„Co Neji? Už se trochu pochlapil a pozval tě někam?“
„Ne a pochybuju, že se toho vůbec dožiju.“

Zbytek večera si spolu povídali a Tifa nabídla Tenten, jestli by u ní nechtěla přespat, že je pozdě, na to aby šla domů. Tenten po dlouhém přemlouvání souhlasila a spát šli až těsně nad ránem.

8:00
ŤUK ŤUK!