Hyuuga Kyoudai XIII.

13. Nenechám jí umřít!

Tamirova ruka obalená blesky vystřelila proti Nezuminu tělu. Najednou se zastavila jen pár centimetrů od ní.
„Ty…?!“ zaslechla Tamira říkat.
„Jo, já… Pusť jí.“ odpověděl povědomý hlas. Pomalu otevřela oči. Měla rozostřené vidění, přesto kluka, který před ní stál a držel Tamira za zápěstí, okamžitě poznala.
„Shi… ne…“ vydechla trochu nevěřícně. Shin zatnul pravou ruku a vrazil Tamirovi pěstí. Ten pustil Nezumi a dopadl na zem dva metry od nich. Shin se rychle otočil a chytil Nezumi dřív, než spadla na zem.
„Ahoj, Myško.“ usmál se na ni a opatrně jí posadil ke stromu. „Promiň, ale musím teď zabít jednoho hajzla. Ještě chvilku vydrž, hned jsem zpátky.“ pohladil jí po tváři a vstal. Vytasil katanu a trochu se rozhlédl kolem. Na několika místech kolem nich byla na zemi krev. Tamiro byl nezraněný, takže všechna ta krev musela být Nezumina. Pevně sevřel rukojeť katany a starostlivě se podíval na Nezumi. Ta se zrovna rozkašlala. Když spustila ruce celé od krve do klína a zvedla hlavu, bylo vidět, že se jí dýchá dost špatně. Nenávistně pohlédl na Tamira, který se právě zvedal ze země. „Nevím, co od Nezi chceš,“ protočil si katanu v ruce, „ale věř mi, že za to, cos jí udělal, tě zabiju.“
„Takový silný slova…“ podíval se na něj pohrdavě Tamiro. „Tebe zabít nepotřebuju, tak buď tak hodnej a uhni mi z cesty. Stejně to nepřežije. Jen se podívej, v jakým je stavu.“ pokynul hlavou směrem k Nezumi. „Sotva dýchá. Překvapuje mě, že je ještě při vědomí.“
Shin trochu pootočil hlavou a koutkem oka pohlédl zpět na Nezumi. Byla bledá, celá od krve a ruce si tiskla na rány od Tamira. Otočil se zpět na Tamira a sevřel katanu ještě pevněji. „Nenechám jí umřít!“ namířil na něj katanu. Tamiro se jenom zasmál.
„Ty toho naděláš kvůli takový malý děvce, jako je ona… Takových je… Ale honem, utíkej jí zachránit!“ rozchechtal se ještě víc. Shin se trochu pousmál.
„Pleteš se… žádná taková není a ani nebude. A co se toho zachraňování týče… ona to ještě chvilinku vydrží.“
„Když myslíš…“ pokrčil pobaveně rameny Tamiro. Přehodil si katanu z pravé ruky do levé a zase zpět. „Tak pojď.“
„To machrování ti nepomůže.“ Shin přiskočil k Tamirovi a sekl po něm. Tamiro jeho útok vykryl a volnou rukou, kolem které poletovaly blesky, se po Shinovi ohnal. Shin se zapřel o katanu a díky tomu se mu podařilo se odrazit a včas uskočit, pak vyskočil na nejbližší strom. Tamiro se potutelně usmál a zmizel. Objevil se u Nezumi a položil jí katanu ke krku.
„A co budeš dělat teď?“ zeptal se se zlomyslným podtónem v hlase. Nezumi už neschopná jakékoliv obrany jen seděla a tiše ho sledovala. Když to Shin uviděl, začalo mu cukat v rameni. Seskočil zpět na zem pár metrů za Tamira.
„Tohle…“ vší silou škubnul za dráty, které měl Tamiro přivázané kolem ramen. Tamira to překvapilo a spadl na záda. Při pádu lehce škrábnul Nezumi katanou do tváře. Nezumi sykla bolestí, ale v porovnání s bolestí z předchozích zranění, to nic nebylo. Shin k nim rychle doběhnul, postavil se před Nezumi a přiložil Tamirovi katanu ke krku. Tamiro chytil čepel Shinovi katany a prudce s ní trhnul do strany. Hned jí zas pustil, převalil se na druhou strany a rychle vstal. Shin krátce zkontroloval Nezumi pohledem a zase se hned otočil na Tamira a čekal, co udělá. Tamiro se na něj rozeběhnul a několikrát po něm seknul. Shin jen s nepatrnými problémy všechny jeho útoky odrazil a sám zaútočil. Seknul Tamira do pravého ramene. Tamira to trochu vyvedlo z míry, pravou rukou pustil rukojeť své katany a udělal krok dozadu. Shin toho využil a znova po něm seknul. Tamiro to jen taktak vykryl, ale protože katanu držel jen v jedné ruce, tak jí neudržel a vylétla mu z ruky. Trochu se lekl, ale pak se s úšklebkem podíval směrem k Nezumi, která s bolestným výrazem spadla na bok a zůstala ležet, jen před sebe hleděla nepřítomným pohledem. Shin se na ni také podíval. Kůže mu na rameni, ve kterém mu opět cukalo, a trochu i na krku zčernala. Vykřikl bolestí, pak zvedl hlavu a chladně se na Tamira podíval. „Tady končíš…“ přiskočil k němu a probodnul ho katanou. Natočil jí ostřím doprava a skrz jeho tělo ji vyrval ven. Tamiro zařval bolestí a z úst se mu vyvalila spousta krve. Skácel se na zem a zůstal nehybně ležet. Shin si vydechnul, rozeběhnul se k Nezumi a vzal ji do náručí. „Ne-Nezi?“
Nezumi se na něj mdle podívala a trochu s obtížemi se nadechla. „M… mi…“ pokusila se něco říct, ale už nedokázala ani mluvit. Shin se na ni usmál.
„Taky tě miluju.“ pohladil jí po tváři. Nezumi se šťastně usmála, zvedla třesoucí se ruku a konečky prstů ho pohladila po tváři. Pak zavřela oči a ruka jí bezvládně spadla zpět na zem. Shin se na ní vyplašeně podíval a přitáhnul si jí blíž k sobě. „Ne-Nezi… lásko… t-tohle mi nedělej…“ po tvářích mu sjely dvě slzy. Všimnul si, že jí slábne dech. „Ksoo…“ zanadával potichu a po tvářích mu začalo stékat víc a víc slz. Opatrně se zvednul s Nezumi v náručí a rozeběhnul se k nemocnici.
Jen o pár minut později Shin vběhnul do nemocnice a zastavil se až u recepce. „Potřebuju doktora.“ řekl naléhavě mladé ženě, která stála za pultem. Maya, jak se recepční jmenovala, měla dlouhé světle hnědé vlasy svázané do copu a na nose kulaté brýle. Rychle vstala a pohledem přejela po Nezumi. Beze slova se sklonila a zmáčkla tlačítko u mikrofonu.
„Akutní příjem u recepce! Alespoň dva doktory!“ zahlásila do něj rychle a její hlas se rozezněl chodbami nemocnice. Pak vyběhla zpoza pultu a ukázala na jedno z lehátek stojících u zdi: „Polož jí sem, hned tu budou.“ Shin přikývnul a opatrně jí na lehátko položil. Téměř hned přiběhli dva muži v bílých pláštích. Jeden z doktorů hned začal kontrolovat životní funkce.
„Nedýchá,“ podíval se na druhého doktora, „jedeme rovnou…“ Druhý doktor kývnul na souhlas, každý se postavil na jednu stranu vozíku a spěšně se s ním rozjeli pryč. Shin se za nimi díval se slzami v očích.
„Neboj, je v dobrých rukou.“ usmála se na něj Maya. Shin si otřel slzy a přikývnul. Maya se na něj soucitně podívala. „Pojď, vezmu tě na sesternu, ať si můžeš v klidu odpočinout. Asi to bude chvilku trvat a teď tam stejně nikdo není.“
„Děkuju.“ znova přikývnul. Maya ho dovedla do poměrně velké, pohodlně zařízené místnosti a pokynula hlavou ke gauči.
„Posaď se. Dáš si něco k pití?“
„Ne, ne... Děkuju.“ zavrtěl hlavou a pomalu se posadil. Maya vytvořila svůj klon a poslala ho místo sebe na recepci, aby nezůstala prázdná. Pak si sedla do křesla naproti němu a mile se na něj usmála.
„Co se stalo?“
„Já… já ani pořádně nevím. Když jsem se tam dostal, držel můj učitel z Akademie, Tamiro, Nezi pod krkem… Kolem ruky mu šlehaly blesky a Nezi už byla ve stavu, v jakém je…“
„Tamiro?“ trochu nedůvěřivě se na něj podívala. „Znám ho, ale vždycky mi připadal jako hodnej chlapík. Co se stalo potom?“
„Chvíli… jsem s ním bojoval.“
„A jak to dopadlo?“ podezřívavě si ho prohlížela.
„Teď… je asi mrtvej…“ odpověděl Shin váhavě.
„Proboha…“ hleděla na něj v šoku Maya. „Kde se to stalo?“
„U lesa, pár metrů od jednoho cvičiště.“ zamyslel se. „Na východ od sídla Hyuugů.“
Maya krátce přikývla a vstala. „Pošlu tam někoho od nás, než ho najde někdo jiný. Předpokládám, že nechceš, aby se v tom hrabalo ANBU.“ mrkla na něj a odběhla.
Po víc jak hodině, se otevřely dveře a dovnitř vešel jeden z těch dvou doktorů, kteří si brali Nezumi na starost. Shina si nevšímal a šel si udělat silný kafe. Shin se na něj podíval a odkašlal si. Doktor se leknul a otočil se na něj.
„Ty… jsi přinesl tu černovlasou dívku, viď?“ prohlížel si ho.
Shin přikývnul. „Jak jí je?“
„Byla pěkně zřízená.“ povzdechnul si doktor. „Teď jí ještě doléčují. Ta plíce je zraněná hodně ošklivě, momentálně za ní dýchají přístroje. Ale i to by jí teď měli vyléčit.“
„Takže… bude v pořádku?“ polekaně na něj Shin hleděl.
„Bude,“ usmál se, „měla štěstí. Stačil by centimetr na druhou stranu a ta čepel by jí prošla srdcem…“ Zamyšleně se napil kávy, kterou si mezitím udělal.
„Moc děkuju.“ oddychnul si Shin.
„Je to moje práce.“ mrknul na něj doktor a podíval se na hodinky. „Možná už by mohli být hotoví.“ Po chvíli skutečně přišel i druhý doktor a vyčerpaně si sednul do křesla. Podíval se na Shina a pousmál se.
„Je v pořádku?“ zeptal se hned Shin.
„Jo, je,“ odpověděl spokojeně doktor, „teď spí.“
„Můžu jí vidět?“ na tváři se mu po dlouhé době zase objevil úsměv. Doktor sedící v křesle se tázavě ohlédl na toho, který stál opřený o stůl. Ten jen s úsměvem přikývl.
„Tak můžeš. Měla by být na pokoji 124.“
„Děkuju.“ Shin vyběhnul ze sesterny a zastavil se až přede dveřmi Nezumina pokoje. Potichu je otevřel a pomalu vešel dovnitř. Nezumi spala a klidně oddechovala. Když jí Shin uviděl, usmál se a došel k ní, sednul si na židli vedle její postele a vzal jí za ruku. „Ahoj, Myško, ty jsi mi teda dala…“ Nezumi pomalu otevřela oči a párkrát zamrkala, pak pootočila hlavu na Shina a slabě se usmála. „Jak se cítíš?“ pohladil jí po tváři.
„Už mi bylo líp…“ pousmála se a volnou rukou si přejela po hrudníku v místě, kde byla zraněná.
„Hlavně, že už jsi v pořádku.“ usmál se na ni Shin. Nezumi se na něj taky usmála a zadívala se mu do očí.
„Děkuju…“
„To nemusíš.“ mrknul na ni.
„Ale jo, musím. Vděčím ti za svůj život.“ slabě stiskla Shinovu ruku. Shin se nad ní trochu sklonil.
„Přece jsem nemohl dovolit, aby svět přišel o tak nádhernou dívku.“ usmál se na ni. Nezumi na něj nejprve rozpačitě koukla, pak se trochu začervenala a uhnula pohledem. „Jsi roztomilá, víš to?“ pobaveně sledoval její reakci.
„Teď už jo…“ zaculila se.
„To je dobře.“ usmál se. Nezumi mu úsměv oplatila.
„Jak jsi věděl, že tam jsem?“ zvědavě se na něj zadívala.
„Nevěděl. Když ses dlouho neobjevila na Akademii, přestal jsem tam chodit… A slyšel jsem, že často chodíš na to cvičiště, tak jsem tam šel a doufal, že tě tam potkám.“
„Přestal jsi tam chodit?“ pousmála se. „Nebudeš z toho mít problémy?“
„Nezájem… Bez tebe to tam byla nuda.“ usmál se na ni Shin.
„Ale oba tam potřebujeme…“ zasmála se Nezumi. „Až mě odsud pustí, tak se tam vrátíme, ne? Někdy to byla celkem zábava.“
Shin přikývnul. „Vrátíme… spolu.“ mrknul na Nezumi a ta vesele přikývla. Nahnul se k ní trochu blíž. „Pamatuješ si všechno, že jo?“
„Pamatuju…“ přikývla a zase se trošku začervenala.
„Stejně ti to řeknu znova…“ krátce Nezumi políbil, „…miluju tě.“
„Taky tě miluju…“ jemně pohladila Shina po vlasech. Přitáhla si ho blíž k sobě a něžně ho políbila.