Byla válka....

Byla válka. Venku bylo spoustu ninjů, kteří se chystali položit život za svou vesnici. Nikdo z nich nevěděl pravý důvod války, ale přesto do ní šli. Všeci byli unavení, zranění, bez energie. Jediné proč stále bojovali, bylo to, že věděli, že někdo na ně čeká, že někdo jejich pomoc potřebuje. Doma na ně čekali manželky, muži, děti, rodina. Ti, na kterých jim nejvíce záleží, ti kteří všem ninjům dodávají naději na vítězství.
Byla válka. Všude na zemi ležela těla padlých ninjů. Ninjů, kteří položili život za vítězství nad nepřítelem. Ninjů, kteří bojovali za ochranu svých blízkých. Ti co zatím ještě nezemřeli únavou, nebo ti, které nepřítel ještě nezabil, byli na smrt unavení, bez energie, bez naděje. Spousta ninjů padlo na obou stranách. Spousta ninjů byla bez končetiny, oka, ucha…. Spousta ninjů byla zraněná. Tolik zbytečných obětí a proč? Kvůli čemu? Tím, že spousta dobrých ninjů, nevinných lidí zemře, tím se nic nespraví. Jen další bolest a slzy.
Byla válka. Venku byla cítit krev a pot. Vzduch byl těžký, atmosféra hustá. Na jeden z vysokých kopců vylezl Hokage. Rozhlédl se po zpustošené krajině. Všude kam se podíval, viděl jen poškozené stromy, krev, spoustu mrtvých a zraněných. Podíval se na sebe, dotrhané oblečení, modřiny, odřeniny, a další rány. Znovu se podíval před sebe. Viděl ninji, co proti sobě bojují na život a na smrt. Bylo mu z toho na nic. On nechtěl nic z toho, co se tu teď děje. Nechtěl válku, boj, a smrt. Rány, co utrpěl, ho bolely, ale nebylo to nic, naproti tomu co viděl. Chtělo se mu brečet. Vidět, jak jeho poddaní, jeho přátelé umírají, to je ta nejhorší bolest, co pro člověka může být. Zavřel oči, ale nepřestal vnímat okolí. Vzpomněl si na svou ženu a na své děti. Po tváři mu stekla jedna slza. Nemohl odejít, nemohl zradit, opustit svoje lidi, kteří na něj spoléhají. Prudce otevřel oči. Měl sebejistý pohled. Měl jen jeden cíl, vyhrát tuhle zpropadenou válku.
Rozběhl se rovnou mezi nepřátele. Vytasil kunai a vrhl se po jednom z nich. Bez jediného zaváhání mu rozřízl hrdlo. Skočil na druhého ze zadu, chytl ho za hlavu a prudce s ní škubl. Na Hokageho se najednou rozběhli další cizí ninjové. Otočil se k nim čelem. Soustředil chakru a použil klonové jutsu. Objevili se kloni. Potom se všichni kloni, včetně pravého Hokageho, rozběhli naproti nepříteli. Byl to krutí a nelítostný boj, nikdo nikoho nešetřil. Kloni po jedno mizeli. Hokage vytvářel další a další klony, ale nepřítel byl rychlejší. Využil situace, kdy Hokage se nesoustředil a rozběhl se k němu. Vytáhl kunai z kapsy a sebejistý vyskočil nad Hokageho. Hodil po něm kunai. Hokage si toho, ale nevšiml, měl dost práce vyhýbat se těm, co na něj útočili dole. Kunai byl už těšně nad Hokageho, zabil by ho, ale to by ho někdo nesměl odrazit. Hokage se lekl a otočil se na osobu, co mu zachránila život. Osoba se doširoka usmála a ukázala palec nahoru.
„Síla mládí,“ Hokage se po téhle větě usmál.
„Lee…,“ usmál se Hokage, „… za tebou!“ Zařval z plných plic.
Lee se prudce otočil a sejmul ninju. Oba se na sebe koukli a usmáli se. Pustili se společně do boje. Nepřítel byl sice v přesile, ale oni byli o dost silnější a odhodlanější zvítězit. Když bylo po boji, oba se k sobě otočili čelem.
„Lee, děku - ,“ chtěl to dopovědět, ale Lee ho přerušil
„Zatím mi ještě neděkuj Naruto, poděkuj mi, až tahle válka skončí,“ podíval se na Hokageho a tem jen přikývl hlavou, že má pravdu.
„Naruto musíš se vrátit do hlavního tábora, potřebujeme tě tam.“
„Jasně rozumím, jdeme,“ přikázal a oba dva se vydali zpět do hlavního tábora.
Cestou se rozhlíželi po bývalé nádherné krajině. Byla to vážně škoda, zničit takhle přírodu, to byl snad i hřích. Běželi stále rychleji a rychleji. Chtěli oba dva doběhnout do stanu co nejrychleji. Každý jejich krok byl tichý. Přáli si, nenápadně tam doběhnou. Všímali si kolik mrtvých ninjů, ležet bezvládně na zemi. Byly jich desítky. Na zemi samá krev, samé zbraně.
„Lee… pověz, musí tohle být nutný?“ Zeptal se a rozhlížel se po tělech.
„Tohle k válce patří a nikdo to teď už jen tak nezastaví. Válka skončí a bude jen jeden vítěz,“ odpověděl po pravdě.
„Já vím, ale tolik zbytečných obětí, to je strašné. Vidím mezi něma své podřízené, své známé, tohle jsem nechtěl,“ Naruto sklonil hlavu, ale stále běžel.
„Tohle nechtěl nikdo Naruto. Neber vinu na sebe, ty za to nemůžeš a sám to víš,“ snažil se ho trochu povzbudit.
„Ale kdybych….,“
„Kdybych, kdybych. Zapomeň na minulost, mysli na přítomnost a žij budoucností,“ Lee nasadil úsměv a Narutovi trochu zlepšil náladu.
Potom už oba mlčky běželi dál. Byli od tábora fakt daleko. Už nemohli a tak se na chvilinku zastavili, ale to byla osudová chyba. Ale ani jeden to zatím nevěděl.
„Na chvíli si odpočinem. V takovém stavu bychom stejně za chvilku padli,“ řekl Naruto a předklonil se, aby se mu lépe dýchalo. Byli oba zadýchaní, ani nemohli pomalu mluvit.
„Naruto máš vodu?“ Zeptal se Lee stále zadýchaný.
„Jo, jasně,“ začal vyndávat čutoru s vodou.
Když mu ji chtěl podat, proletěl mu kunai přímo těsně kolem ruky. Naruto rukou ani nepohnul, jen se malinko pootočil na směr, odkud přiletěl kunai.
„Máme tu společnost Lee, připrav se,“ hned jak dořekl poslední slova, seskočil ze stromu zahalený ninja.
Ninja si oba dva změřil pohledem a pořád na ně civěl.
„Tím, že na nás budeš civět, nás nezabiješ,“ ozval se Naruto.
Ninja se okamžitě připravil do bojové pozice. I oni si ho měřili pohledem.
„Naruto, tenhle je jinej než ti před tím. Nepodceňuj ho,“ řekl Lee a Naruto mu to odkejval.
Naruto použil kagebushino jutsu a vytvořil čtyři klony. Dva kloni a Lee se rozběhli k ninjovi. Ninja se vyhýbal útokům klonů i Leeho zcela bez problému. Zničil oba klony a Leeho odhodil k Narutovým nohám. Naruto se koukl na Leeho a pak s vražedným pohledem na ninju. Bez rozmyšlení se po něm vrhl. Naruto i se svými klony útočila po něm najednou. Zahalený ninja ničil prvního i druhého klona. Naruto vytáhl dva kunaie. Jeden po něm hodil a druhý stále držel v ruce. I ninja vytáhl kunai. Letící kunai odrazil a rozběhl se proti Narutovi, který se k němu blížil. Jejich kunaie se střetli, obličeje se k sobě přiblížili a dívali se tomu protějšímu do očí. V takové poloze byli ještě pár sekund. Pak se naráz od sebe odrazili a Hokage dopadl na nohy hned vedle Leeho. Lee vstal a podíval se na Naruta.
„Musíme něco vymyslet Naruto, s takovou to nevypadá dobře.“
„Já vím, já vím, ale tohle není jen tak, tenhle ninja je jiný, až moc jiný. Kdo to vlastně je?“ Zeptal se Hokage celý zadýchaný. Lee neodpověděl, jen zakroutil hlavou.
Ninja využil jejich nepozornosti a skočil mezi ně. Oba ale však stihly včas zareagovat a uskočili. Ted´ mohl začít pravý boj. Ninja se rozběhl přesně mezi ně. Měl v plánu je rozdělit, aby společně nemohli nic dělat. Jeho plán se uskutečnil. Lee byl na jedné straně a Hokage na druhé. Oba si však mysleli, že ho mají, ale ne. Byla to past a ani se nachytali. Hokage vytvořil klony. Oni mu pomohli vytvořit rasengan. Rozběhl se s rasenganem k ninjovi. Ninja byl chytrý, počkal do poslední chvilky a až potom vyskočil těsně nad něho. Lee vytáhl kunai a hodil ho po ninjovi. Ninja uhnul, ale ne dostatečně. Kunai ho zasáhl do levé paže. Ninja přistál bezpečně na zem a kunai si vytáhl. Zrány vystřikla trocha krve. Ninja to od teďka začal brát smrtelně vážně. Lee neváhal a vrhl se po něm i Naruto mu šel pomoci. Lee použil své techniky taijutsu a Hokage ty sví. Logicky měli nad ninjou obrovskou převahu, ale ve skutečnosti to tak moc nevypadalo. Spíše na opak. Jak Hokage tak Lee byli už dost zadýchaní, ale ninja vypadal jako by nehnul ani prstem. Kromě bodné rány na paži, neměl už ani škrábnutí, ale Naruto i Lee měli na sobě už dost odřenin, jak s něma ten ninja házel. Měl neuvěřitelnou sílu, připadali si jako by nic nevážili, když s ním bojovali. Uplynulo 5 dlouhých minut a boj nikam nevedl.
„Už toho mám dost, tohle nikam nevede, jo možná k našemu konci,“ Narutovi docházeli nervy a síla.
„Naruto uklidni se, sílá mládí tě drží na nohou,“ Lee se ho snažil se svých zbylých sil povzbudit.
„Běž s tou sílou mládí někam…Lee. Musíme ho zabít,“ tyhle slova Naruto stěží vydechoval.
Ninja využil jejich nepozornosti a vytratil se.
„Naruto kde je?“ Zeptal se Lee a začal se rozhlížet všude kolem sebe.
„Ještě teďka tu byl. To nevypadá dobře,“ oba znejistili.
Postavili se k sobě zády a opřeli se jeden o druhého. Vytáhli kunaie a čekali na jedinou chybu, kterou by se neznámí ninja odhalil, a oni mohli ho konečně zabít. Jenže ninja byl až moc dobrý, nebylo ho ani slyšet, ani cítit. Byli z toho v rozpacích, nevěděli, co mají dělat. Jestli zůstat v klidu anebo začít panikařit. Čím déle čekali, tím více narůstala jejich nejistota. A tohle přesně ninja chtěl, chtěl je vidět v rozpacích. To byl jeho účel a pak….
Oba se rozhlíželi, ale nic. Najednou však uslyšeli křupnutí větve. Oba se otočili za zvukem. Ze stromu vyskočil záhadný ninja a utíkal pryč od nich. Naruto nad něčím nepřemýšlel a hned se za ním rozběhl. Leemu to však přišlo příliš divné, proč by tak zkušený ninja udělal začátečnickou chybu. Byla to nehoda, nebo má něco v plánu. Po pár vteřin si dal jedna a jedna do hromady.
„Naruto! Je to past vrat´ se,“ křičel Lee, ale Naruto ho nevnímal. Běžel stále za klonem.
Lee tam stál sám a čekal, co má ninja v plánu. Když ninja vylezl ze svého úkrytu, Lee tušil, co se stane.

Naruto dostihl klona. Pevně stiskl kunai a ještě zrychlil. Skočil před klon, ten zastavil a tupě zíral. Naruto se chopil šance a hodil po něm kunai. Klon se nijak nebránil. Když se ho kunai dotkl, klon zmizel a kunai se zastavil až o strom, co byl za ním. Naruto to nechápal, ale po pár vteřinách mu to docvaklo. Okamžitě sprintoval zpět k Leemu. Cestou měl divný pocity, a měl
je oprávněně. Když dorazil na místo, nevěřil svým očím. Ninja ho zaregistroval a okamžitě zmizel. Naruto tam stál, nemohl se pohnout, nevěřil tomu, co se to tu stalo. Nechtěl tomu věřit. Viděl Leeho bezvládné tělo pohozené na zemi. Do očí se mu drali slzy. Když ale zaznamenal pohyb jeho těla, okamžitě byl u něho.
„Lee, Lee…,“ Naruto se na nic jiného nezmohl.
„Na-ru-to,“ vydechl Lee.
„Pššš…, nic neříkej Lee lež,“ Naruto začal panikařit.
„Naru-to,“ Lee začal zavírat oči.
„Lee vydrž, nemůžeš…,“ nedořekl větu, protože Lee přestal dýchat, „…nemůžeš mi tady a teď zemřít, Lee. Lee…. Prosím, prosím Lee…,“ zařval jeho jméno. Na Leeho dopadali Narutovi kapky slz. Naruto se k němu úplně zohnul hlavou, chytl se jeho oblečení a křečovitě zatnul ruce. „Ne… Lee… no ták probuď se, prosím tě Lee. Tohle mi nedělej,“ Naruto stále brečel. Nedokázal tomu odporovat. Nechal slzy ať mu jedna po druhé klouže po tváři dolů na Leeho oblečení. „Lee… děkuji ti za všechno, co jsi pro mě kdy udělal, ani nevíš, jak jsem ti dlužný,“ díval se Leemu přímo na obličej, „ale teď mi tu neumírej Lee…. Potřebuji tě tady v téhle válce. No tak Lee udělej to pro mě, pro přátele, pro vesnici, Lee…,“ chvíli se na Leeho díval, ale když si uvědomil, že se už neprobudí, rozbrečel se na plno. Bylo mu teď vše jedno.

Ve hlavním stanu
Ve stanu seděli skoro všeci kolem kulatého stolu. Jounini, Anbu a rada.
„Kde je Hokage-sama, doufejme, že se mu nic nestalo,“ všem se to připadalo jako věčnost.
V tom okamžiku Hokage začal odkrývat plachtu od stanu.
„Hokage-sama, už jsme mysleli že…,“všeci se zarazili. Oči všech přítomných se zadívaly na to, co Hokage nese v náručí, nebo spíše koho. Nikdo se nezmohl na jediné slovo, jen tupě přihlíželi. Naruto měl pořád zohnutou hlavu a díval se na Leeho.
„Naruto konečně…,“ na moment se zarazila, když to viděla, jako všeci ostatní. Naruto zvedl hlavu, „…jsi…tu,“ dořekla větu.
„Sakuro,“ vzdychl.
Sakura k němu okamžitě běžela. Hnala ho do vedlejší místnosti, kde byla ošetřovna. Naznačila mu, aby Leeho položil na lehátko. Naruto ji poslechl, ale věděl, že je to na nic. Sakura ho hned začala léčit. Po tváři jí stekla slza.
„Sakuro,“ položil jí ruku na rameno a zakroutil hlavou, že to nemá smysl.
„Ale…ale…,“ Sakura začínala kroutit hlavou a slzy začínaly téct po tváři. Naruto ji pevně objal. Sakura se přitiskla na jeho hrud´ a rozbrečela se. Naruto ji naprosto chápal, jak se cítí. Byl na tom stejně. Opřel si hlavu o tu její a nechal, ať se vybrečí.

Když Hokage po několika minutách vystoupil před svůj lid, měl vážnou tvář. Pohledy všech ninju, se upírala právě na něho. Měl mít proslov na povzbuzení.
„Tahle válka nám přinesla mnoho.“ Zněla jeho první slova před stovkami ninju. „ Přinesla nám zkušenosti, ale také oběti. Nikomu tu nezaručuji, že při téhle válce nepřijde o svůj život, ale zaručím vám vítězství, ale potřebuji vaši pomoct, vaši důvěru, vaši sílu a víru k vítězství nad nepřítelem. Doma na nás někdo čeká, na každého z nás. Vím, že každý z nás přišel v téhle válce o někoho,“ po téhle větě si okamžitě zpomenul na Leeho, „na kom nám hodně záleželo, ale život jde dál. Neříkám tím, abyste na ně zapomněli, ale naopak chci po vás, abyste za ně bojovali a ukázali všem, že nic takového nás netrápí, že máme pořád tolik síly, abychom nad nimi vyhráli. Chci po vás jedno, a to je vítězství,“ poslední slovo pořádně zařval, aby ho každý i nepřítel slyšel, že je odhodlaný vyhrát za jakoukoliv cenu. Po jeho proslovu šel už slyšet jen povzbudivý řev a potlesk.
Hokage i se svými stoupenci, mířili přímo proti nepříteli. Měli odhodlaný výraz. Nespokojí se s prohrou, chcou jen vítězství, bez něj se ani domů nevrátí. Když byli na úrovně, že nepřítele viděli, tak se zastavili. Nepřítel se o kousek taky k nim přiblížil. Byla to jako scéna z nějakého válečného filmu. Hokage se po nich porozhlídl, chvíli počkal a pak z plných plic zařval.
„Do boje…,“ Zařval a všichni se na jednou proti sobě rozběhli. Byla to poslední bitva v téhle válce. Všichni se po sobě vrhli. Boj na život a na smrt.

O pár týdnů později
„Mami, mami kdy se konečně vrátí táta domů?“ Malinká holčička tahala svojí mamu za zástěru.
„Já nevím miláčku, snad brzo,“ odpověděla ji po pravdě. Sama nevěděla, jestli se vrátí.
„Ale mně se po něm strašně stýská,“ naříkala holčička.
„Já vím, mě taky,“ pohladila svoji dceru po vlasech a dala ji lehkou pusu na čelo. A dále se věnovala večeři.

V ten samý okamžik šel se západem sluce za zády mladý Hokage. Měl namířeno rovnou domů. Válka skončila sice dneska dopoledne, ale Naruto potřeboval něco zařídit a navíc, nemohl se objevit před svými dětmi celý od krve s dotrhaným oblečením. Odpoledne se vysprchoval, převlékl a obvázal své rány.
Stál před dveřmi. Zhluboka vydechl a usmál se.
„Konečně doma,“ řekl si jen tak sám pro sebe a začal otevírat dveře. Když malinko zavrzaly, děti to hned slyšely. Hokage si odložil plášť na věšák.
„Tati, tati,“ křičely dvě stejně staré děti. Naruto si k nim čapl a pořádně je obě na ráz objal.
„Moc jste mi chyběly děti moje.“
„Ty nám taky,“ řekly ve stejný okamžik. Oběma dal pusu na tvář.
„Naruto…,“řekla překvapeným hlasem jeho žena. Naruto se postavil a podíval se na ni.
„Hinato,“ ještě malou chvíli se na sebe koukali. Najednou Hinata udělala pomalý krok vpřed. Jakmile došlápla, udělala další rychlejší a tak to šlo dál, dokud k němu skoro nedoběhla. Skočila mu kolem krku, pořádně ho objala a políbila. Naruto se nebránil a polibek ji opětoval a přitáhl si ji k sobě ještě malinko blíže.
„Vítej doma,“ řekla mu s úsměvem na tváři.