NFFORPG - Kirigakure no Sato

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3.

Pozeral som chvíľu do ohňa, potom som vstal a chystal som sa pomôcť niekomu z tímu. Ako som sa ale chystal odísť z kempu, narazil som na Satsuki v zlej nálade. Radšej som jej uhol z cesty a nechal ju prejsť bez slova a ja som pokračoval ďalej až k vode. Tam ale nikto nebol, ale vo vode som našiel nejaký klacek so šnúrkou. Tá palica mala vhodnú veľkosť na kopiu na ryby, tak som z nej tú šnúrku odtrhol a trochu ju naostril. Asi sa s tou provizórnou udicou niekto pokúšal loviť ryby, ale nevedel som kto. Možno nejakí stroskotanci pred nami, ale zvláštne, že som tam tú palicu predtým nevidel. Vyzul som sa a povytiahol nohavice a vošiel do vody. Kľakol som si na kolená do vody a do druhej ruky som vzal červený nôž. Chvíľu som nehybne stál vo vode a okolo mňa začali krúžiť ryby, ale nebolo ich veľa. Pozorne som ich sledoval. Vyhliadol som jednu a snažil sa ju trafiť palicou. Minul som, ale pohotovo som ju zachytil nožom. Nôž s trasúcou sa rybou som vytiahol a usmial som sa. Bola priemerne veľká, tak akurát pre jedného, možno pre dvoch ľudí. Hľadal som ryby ďalej. Vyhliadol som si ďalšiu. Tentoraz som ju chytil palicou a následne napichol na nôž. Podobný proces pokračoval aj s tretiou rybou.
Huh, dnes to išlo hladko, pomyslel som si a usmial som sa. Vzal som ryby napichnuté na noži do kempu.
,,Heh, neverili by ste, Našiel som vo vode túto super kopiju na ryby, stačilo ju len naostriť a ryby mi potom akoby samé od seba na ňu skákali. Šialené, no nie?" usmial som sa na kolegov a ukázal im ryby na noži. Potom som vzal svoje veci, ktoré boli ešte nad ohňom a už boli suché. Obliekol som si ich a zavalilo ma príjemné teplo.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Pomalu se narovnala a ohlédla na čerstvě příchozí dívku. Na první pohled se zdálo, že nemůže být o nic starší než ona sama. Schovala utržené lístky do látkového sáčku, který vzápětí uložila do své tuniky a otočila se k dívce čelem.
"Vlastně mám do ninji docela daleko," odpověděla jí s vlídným, dívčím úsměvem ve tváři, kde se zčista jasna objevil jako při přijetí u hlavní kněžky.
"Spíše jsem začala přemýšlet, jestli by můj život nebyl smysluplnější, kdybych se stala jednou z vás," vysvětlila dívce své záměry, sepjala ruce před sebou a o malý krok přistoupila k hnědovlásce blíž.
"Zdá se mi, že život v těhle zdech musí být o tolik rozdílný než život tam dole, mezi běžnými lidmi. Ale pokud mám být upřímná," přiložila si zamyšleně ukazováček do koutku rtů a stočila pohled ke dveřím vedoucím do jejich hostinského pokoje.
"Neumím si dost dobře představit, co život v chrámu vlastně obnáší," svěřila dívce tiše, jako by šlo o nějaké tajemství a s přehoupnutím na špičky se vesele pousmála. "Asi ti to musí připadat hloupé, že?"

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tenshi Wakiya, tým A

Tenshi obsadila zbývající stranu a pustila se do svého hlídkování. Strašně moc chtěla vědět, co se tam děje, ale věděla, že má úplně jinou práci, a tak se soustředila jak nejvíce mohla. Kapka potu jí stekla po tváři z toho soustředění se na něco jiného, než vytvářející se zářící obrazce a složitý tanec. Její zvědavost ovšem byla silnější, na malinký okamžik se otočila, aby spatřila krásu rituálu, a hned se vrátila k hlídkování. Aspoň částečně ukojila svoji zvědavost. Muselo jí to stačit. Byla kunoichi a byla na misi, ne na nějaké dovolené. Hezky musela makat.

Satsuki Min, tým D

Nic, nic a další nic. Ty blbé ryby se jí ladně vyhýbaly obloukem, až měla Sat sto chutí po nich ten zatracený klacek mrštit. Skřípala zuby a čišela z ní přímo násilnická energie. Teď kdyby se bojovalo proti kapitánu, ten by se cítil o proti ní jako malé dítě, které se teprve učí z hůlkami a ona by byla mistr, i mouchu by dokázala s nimi chytnout. Návnada se ztenčovala a v dívce to vřelo. Vytrhla provizorní háček i s chatrnou návnadou z vody. Odmotala provázek, strčila si jej do kapsy a klacek nasupeně mrštila do vody. Udělalo se jí hned lépe, k smůle jejího týmu, jen o maličko. Vstala z kamene a vyrazila ke klukům.
"Jsem uvězněná s bandou idiotů a šílené sensei na ostrově....a ještě ty idiotické ryby se mi vysmívají..." brblala si pro sebe. Cestou minula provizorní cvičiště a nasupeně kopla do kamínku. Kamínek odletěl do moře se slabounkým žbluňk a začal klesat ke dnu. Nejradši by tam kopla jednoho z kluků, z toho by měla aspoň škodolibou radost.
Když přicházela ke svému týmu, mohly si členové všimnout nepřátelské aury čišící kolem Sat. Drcla na kámen a zlostně propalovala oheň svým pohledem. Chlapcům muselo být jasné, že ať se pokoušela o cokoli, nepovedlo se jí to a ptát se na to, co se jí nepovedlo, byla sebevražda.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Arigatou!“ poklonil se ženě bělovlásek, když souhlasila, načež se zarazil. Nemíval více hrdosti? Skutečně Tanamiho považoval za někoho, za koho by takhle bojoval?
Na další myšlenky už ale neměl prostor, protože se Rina dala do léčení. Nebo se o to alespoň snažila.
„To nevím,“ odvětil Makuře nepřítomně Renjiro při čemž si v duchu povzdechl. Nechtěla Rině rovnou říct, jak velká jejich posádka byla a na jaké lodi přijeli a s kým? Ta bělovláska se chovala příliš zvláštně na to, aby se jí dalo věřit. Teď jim ale pomáhala, takže spíše než za nepřátelskou si ji mladík zaškatulkoval jako nevypočítavou.
Chtěl se zeptat, jestli bude Tanami v pořádku, ale neodvažoval se ji rušit. Kdo ví jak vážně to bylo a jak moc se potřebovala soustředit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kněžské únosy

„Jasně, jděte,“ odmávl je obě a nechal je odejít. Na rozdíl od dívek on svou porci ještě nedojedl. Nerad s jídlem pospíchal a věděl, že zatím má času dost. Navíc se obě horlivě hrnuly na výzvědy, nemusel si s nimi tedy dělat starosti sám. Místo toho se rozhodl obě dívky sledovat, aby věděl, jak si vedou.
…
Zanedlouho mohla Saya zaslechnout lehké kroky, které se přibližovaly k ní. Malá hnědovláska se zastavila a upřela své velké oči na dívku před sebou. „Buď zdráva,“ ozval se jemný hlas. „Ty musíš být jedna z těch ninjů z Kiri, co nás sem přišli chrínit, že?“ usmála se.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Paprsky zlatavě žlutého slunce brzy zastínily větve košatých stromů a medik se ocitl v šeru nehostinného lesa. Po čtvrthodině chůze si Ieyasu všimnul zajímavého faktu: Zdejší fauna byla zřejmě pestrá, ale měla nepopiratelné vlohy k nepozorovanému pohybu – všude bylo slyšet nepřeberné množství zvuků, najít však jejich zdroj bylo pro genina téměř nemožné. Čas od času zahlédl v korunách nějakého toho neznámého opeřence a v hustých křovinách se sem tam mihnul stín menších živočichů.
Ieyasu vytáhl z kapsičky smotek zmuchlaných a mořskou vodou nasáklých bandáží a bezmyšlenkovitě je za stálého kroku začal usilovně ždímat. Jakmile měl pocit, že už pro schnutí části svého vybavení vykonal maximum, vrátil je zpět.
Jeho zrak upoutal malý keřík s modrými bobulemi. Chvíli váhal, zda je má sebrat, poněvadž netušil, o jakou rostlinu se jedná. Po krátkém uvažování ale usoudil, že nemá cenu riskovat zdraví týmu D pro ušetření volného času. Pokračoval tedy v hledání.
Prošel kolem povědomého paloučku s malou lesní studánkou, ke které se chodil mýt. Na chvíli si k ní dřepl a opláchl se studenou vodou. Když už se chystal pokračovat v pátrání, zahlédl u velkého balvanu malé „políčko“ nápadně modročerných bobulí. S nadšením se postavil na nohy a doběhl ke kameni. Ačkoliv si byl původem této rostlinky celkem jistý, raději si ji nejprve řádně změřil pohledem – opatrnost nade vše. Po bližším prozkoumání se však bobule stále jevily jako borůvky.
Vzal jednu bobulku mezi ukazováček a palec a lehkým škubnutím ji oddělil od zeleného tělíčka. Poté ochutnal; vážně to byly borůvky.

Došel až k táboráku a posadil se vedle něj. Na malý pařez položil pytlík s lesními plody. „Něco jsem našel, jak jste na tom vy?“

Tým G: Ztracený ostrov

"Tak já to teda zkusím," povzdechla si Rina a poklekla u Tanamiho těla. Zkoumavým pohledem zhodnotila ránu, načež vzhlédla.
"Potřebuju pálenku, je v černé flašce v polici," udělila pokyn a sama začala z Tanamihom, za pomoci chakry v konečcích prstů, vyndavat dřevěné třísky.
"Mám to," zareagovala Makura a bez prodlevy našla o co si Rina řekla.
"To použijete jako desinfekci?" Optala se zkoumavě a pohledem přeskočila přes oba týmové kolegy.
"Cože? Né, to bylo pro mě," zasmála se Rina, zuby odšpuntovala lahev a mocně si přihnula. Poté lahev podala Renjirovi a sama přiložila spojené ruce k Tanamiho ráně. Dobrou minutu se nic nedělo a Rina u onoho soustředění vystřídala velké množství obličejů, ale nakonec se kolem jejích rukou objevila zelenkavá aura léčení.
"Myslíte, že přežilo víc našich?"
Optala se Makura po chvilce co pozorovala léčivý proces.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako se na Tenshi jen pousmál a postavil se na své místo. Celá podívaná se odehrávala za jeho zády, takže občas něco zahlédl periferně, ale to nebylo ono. Nebyl tady od toho, aby se bavil a proto se věnoval spíše okolí. Bunchan naopak sledoval celý obřad a sem tam k Takovi něco Oinknul.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaiju se stále snažil, jakkoliv udeřit sensei. Byl si ale jist, že se ji nebude schopen dotknout. Po chvíli soupeření, se Kaiju proletěl zpět a skončil ve křoví. Na obličeji měl listí a na hlavě kousek zlomené větve. Nevstával a jen se díval na senseie. 'Jak ji mám zasáhnout? Je rychlejší, silnejší, má lepší reflexy a navíc je Jonin. Tohle nezvládnu.' řekl si chlapec v duchu a dál tam seděl. Vstal, až když jim Mia řekla, že mají naklusat k ní. Chlapec si to ale nemířil k sensei, nýbrž ke svým závažím a až potom k sensei. Kaiju k ní došel a vyslechl si, co se bude dít dále. Do sběru jídla se mu moc nechtělo, ale pamatoval si na minulé odmítnutí rozkazu sensei a tak se jako poslední vydal pryč. Vydal se do lesa, kam se ani jeden z kolegů nevydal. Došel někam hlouběji, a tam si sedl na kámen. Seděl na něm a přemýšlel, nad způsobem, jak porazit sensei.
,,Rychlost mám dobrou, můžu ji porazit, ale musím ji něčím překvapit. Ale jak? Co odemě nebude čekat?" řekl chlapec a přemýšlel stále dál a dál. Netušil, jak dlouho tam seděl. Jestli to bylo půl hodiny nebo dvě hodiny. Ale pak se najednou sebral a odešel zpět na pláž. Cestou stále přemýšlel, jak porazit Miu, když se něco blízko něj šustlo. Klučina ihned zastavil a znehybněl s pohledem na ono místo. Když vyskočil králík, Kaiju neváhal a hodil po něm Kuani. Trefil ho přímo do těla. Jen k němu došel a sebral ho ze země. Vzal ho za uši, vytáhl z něj kunai a šel zpět na pláž. Cestou z něj vyteklo trochu krve, co v něm ještě bylo. Pohodil ho na jeden z kamenů, který tam byly a šel si kunai očistit do moře. Jakmile byl kunai opět čist, sebral se a šel si sednout na další z kamenů.

Satsuki Min, tým D

Jejich malé pošťuchování jí začalo celkem i bavit, nebýt sensei, která si je zavolala na zpátek. Cestou ještě vyzvedli Ieyasua a vydali se vstříc svému dalšímu osudu. Naštěstí to nebylo nic složitého, prostě měli něco někde vyhrabat k jídlo a přinést sem. Trochu jí zmátl Yuri, který se rozhodl jít rozdělat oheň. O tom nebylo nic řečeno, ale nápad to nebyl špatný. Ovšem nápad, který byl špatný, měl Ieayasu. S oznámením, že není tak zcela botanik a jeho víra, že je neotráví, nebyla zcela přesvědčivá. Takže tu zbyl Kaiju a ona. Povytáhla tázavě na chalpce obočí. Vážně bylo od nich moudré nechat jí něco ulovit apod? Nikdy nic takového nedělala, avšak všechno bylo jednou poprvé v životě. Vydala se k té části pláže, kde s Yurim trénovali. Přeci používal ohnivou techniku, něco se muselo lehce uvařit a u toho umřít. Jak to tam tak procházela, její smysluplná hypotéza byla špatná. Kopla naštvaně do písku a kráčela dál po pobřeží. Ještě nakonec bude rybařit. Povzdechla si a našla si nějaký hezký kámen, kam by si mohla pohodlně, jak jen na kameni to jde, sednout, ale ještě předtím vzala ze země klacek. Na kameni si z brašničky vytáhla provaz a udělala si improvizační prut a pustila se do svého pokusu o rybaření. Už teď věděla, jak je to velmi "napínavé" a "vzrušující".

Riri Arui
Tým B
Večeře v Pokoji
Riri si připadala hloupě. Měli přeci jen pravdu. Přesto si však dala čas a dvě minuty poslouchala své společníky jestli to s nima neklepne, až pak se pustila do nudlí. Během jídla poslouchala debatu mezi Yuujirem a Sayou. Dojedla až potom co Saya vyrazila ven.
”Sensei a co malí noční výlet po klášterních střechách? Poznat zkratky, kde je střecha schůdná, kde se rozpadá, odkud se dá tiše pozorovat dení činnost kněžek a tak.”
Dodá s křížkem po debatě Riri doufaje, že alespoň jedna její myšlenka není zcela mimo mísu.

Kitsune Saya
Tým B
chrám -> hostinský pokoj

Saya se zadívala upřeně na Yuujira, když jejich myšlenkové pochody smetl ze stolu nebo hůř, tvářil se víc než nespokojeně. Očividně mu povrchní dívčí štěbetání nepůsobilo radost, ani z toho neměl legraci. A ani to nedokázal zcela ignorovat. To bylo zajímavé. Jakmile však souhlasil s jejím návrhem, naklonila hlavu ke straně a zářivě se na Yuujira usmála. Nebyl to sice zcela upřímný úsměv, ale že s ní souhlasil ji opravdu potěšilo. Více, než by kdy čekala, že ji nějaký muž potěší.
"To zní skvěle," přisvědčila na Yuujirův plán, odložila třetí špejli, kterou akorát dojedla a zdvihla se od stolu.
"Když mě omluvíte, teď bych šla ven. Už jsem najedená," oznámila Yuujirovi s Riri a zamířila k posuvným dveřím, jimiž vyšla ven. Pohledem přejela po menším prostranství, které zaplňovala úhledně opečovávaná zeleň se stejně pečlivě udržovanou cestičkou a zamířila k jednomu z nízkých stromků, U něj se poté zastavila a sehla ke keříku, který rostl hned pod ním. Několik vrchních lístků z něj utrhla a schovala do plátěného sáčku, co vylovila z kapsy. Poté přešla zase o kousek dál ke stejnému keříku a opět z něj odtrhla několik lístků. Nepřestávala si přitom však nové okolí stále prohlížet.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kněžka a démon

Mikayo si nad podivným rozhovorem jejích žáků povzdychla. „Rozmístíme se okolo Seimori-sama, abychom mohli hlídat všechny potenciální směry útoků,“ sdělila jim a sama zaujala své místo vpravo od kněžky, mezitímco ta tančila velmi složitý tanec a cinkala u něho zvláštním žezlem s třísněmi a rolničkami.
To však na tom všem nebylo nejzajímavější. Okolo dívky se začal tvořit modře zářící kruh plný různých obrazců, které pulzovali v závislosti na kněžčiných pohybech.
Celé to byla velmi působící podívaná, ale modrovláska si jí vlastně ani moc nevšímala. Potřebovala hlídat okolí.

Kněžské únosy

„Co nosí na sobě?“ povytáhl obočí Yuujiro. Sayin názor byl tak zvláštní, že ho donutil zastavit hůlky s rýží na půl cesty k ústům. Vlastně nestihl nic říct, než se ozvala Riri. To mu stekla kapka po čele. „Zbavit se nás tak brzo?“
Jeho pozornost znovu strhla Saya a na čele se objevila další kapka. Musel si odkašlat. Konečně ho také nechali mluvit. „Takže zaprvý, silně pochybuju, že by si nás sem zavolali a pak hned první večer otrávili. Za druhý se říká přehršel. Za třetí unášet chrámový kněžky kvůli prodeji na černej trh je trochu o kejhák, není lepší sbírat holky, co prostě nemaj domov? I když v jednom máš pravdu, panny bejvaj dražší, když už to chceš takhle podrobně. A za čtvrtý, volavka?“ povytáhl jedno obočí a skepticky se na modrovlásku zahleděl.
„Nápad je to dobrej, ale myslím, že bych měl bejt proti. Na druhou stranu tak můžem vylákat případnýho komplice. Takže,“ zamyslel se a zahleděl se ke stropu. „Nejdřív se zítra podíváme, co maj ty unesený holky společnýho, abys věděla, jak máš působit. Pak ti seženu ten obleček.“

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zavrtěla hlavou. „To rozhodně nyení dobrý,“ vynadala mu a vzhlédla k Rině. „Určitě si to pamatujete, nyo tak!“ vyhrkla prosebně a pomohla mladíka dostat na místo, které Makura připravila. „Nyo tak, Tanyami, to bude dobrý,“ dušovala se, držíc ho za ruku.
Tsuki mezitím vyskočila na lůžko a očichala ránu. „Škoda, že moje sliny nyeléčí,“ zamyslela se.
„Nyeléčí?“ zamrkala Yui. „Nyak tě to napadlo?“
Kotě vzhlédlo ke své paničce a zarazilo se. „N-nyevím,“ pípla překvapeně. „Nyajednou jsem měla pocit, že kočičí sliny léčí,“ odpověděla. „Nyevím proč…“

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Tréning na ostrie noža, deň 3.

Sledoval som ako trénuje Satsuki. Bolo vidieť, že odkedy sme sa stretli po prvýkrát obaja sme sa dosť zlepšili. Ani jeden ale nechcel zaostať za tým druhým. Trochu som sa rukou prehrabal v piesku. Nad vetou Satsuki som sa len usmial. Sensei nám v tom povedala, aby sme sa vrátili.
,,Možno nabudúce," povedal som Satsuki a smeroval som späť do srdca ostrova, ale všimol som si, že Ieyasu stále trénuje.
,,Ieyasu, poď, ideme späť," zakričal som naňho. Všetci sme smerovali do kempu. Ieyasu sa ponúkol, že pôjde nazbierať nejaké huby, alebo bylinky. Aj keď som si bol istý, že by som nás určite neotrávil, nešiel som s ním. Botanika bola skôr Satsukiina parketa. Nechal som na nich nech sa rozhodnú a ja som išiel za Kaijuom.
,,Hej, započul som ten boj, len som ti chcel dať malú radu: Nenechaj sa vyprovokovať. Jasné, hnev ti môže niekedy pomôcť, ale musíš pri tom vždy používať hlavu. Ja som to raz nespravil a stratil som nohu a senseia," povedal som mu a potom som iba kývol hlavou a odišiel do kempu. Vedel som, že asi budeme potrebovať oheň, ale moje pľúca neboli úplne v najlepšom poriadku a potreboval som aj trochu zregenerovať chakru, takže som sa oheň chystal založiť starým dobrým trením. Našiel som dva klacky, ktoré boli suché a vhodné na túto úlohu. Dlho som nezakladal oheň takto ručne, ale precvičovať si to je vždy vhodné. Človek nikdy nevie, kedy nebude môcť použiť katon. Chvíľu to trvalo a dal som si medzitým aj pauzu. Nakoniec som ale dosiahol iskry a oheň bol na svete. Priložil som ešte trochu dreva aby som ho udržal. Nejaké drevo sa nám ešte zvýšilo z minula. Dal som si dole bundu a tričko a položil ich na chvíľu nad plameň aby som ich osušil od potu. Zatiaľ čo sa sušili som si prisadol ku ohňu. Zatiaľ som nevyťahoval žiadne jedlo a čakal na Ieyasua.

Ieyasu Kitabatake
Tým D

Vlhký mořský vzduch ho pálil v nose – neměl mořskou vodu, i přes její nepopiratelné blahodárné účinky, rád. Měl dosti mizernou náladu, poněvadž se mu jeho úkol příliš nedařil za použití standardních postupů, na které byl zvyklý. K tomu všemu ho ještě každou chvíli zahalila horká vodní pára od cvičícího dua Yuri–Satsuki. Když ho nepříjemně teplý vodní opar „praštil“ do obličeje už potřetí, naštvaně zavrčel a zakryl si podrážděné oči chemickými brýlemi.
Jakmile odpoutal svou pozornost od dvojice geninů, ohlédl se ještě krátce po menší šarvátce sensei a Kaijua. Bylo evidentní, že si s jeho kolegou Mia jen hrála, ale medikovi nedocházely souvislosti, protože se držel v uctivé vzdálenosti a z jejich rozhovoru slyšel pouze útržky.
Zavrtěl hlavou a jal se soustředit znovu na svůj úkol. Vyhrnul si rukávy z nehořlavé látky až po lokty a vnořil ruce ještě hlouběji pod nestálou mořskou hladinu. „Soustřeď se, soustřeď se...“ napomínal sám sebe. Cítil, jak mu z rukou uniká nepatrné množství chakry. Tentokráte se však nesnažil vodu chakrou obklopit a uzavřít ji tak v pomyslné „bublině“.
Zničehonic to ucítil. Nevěděl, co to bylo. Možná chvění chaoticky se pohybujících molekul vody, možná chvění chakry, která mezi nimi proplouvala. Byl to skvělý pocit. Prudce zvedl dlaně k obličeji a zadíval se malou vodní kuličku mající v diametru zhruba pět centimetrů. Do obřího vodního draka to sice mělo daleko, medik však byl s výsledkem spokojený.
Celý fascinován úspěchem málem přeslechl Yuriho, který mu říkal, aby se vrátil na břeh. Ieyasu si odkryl brýle z očí a ledabyle si je pověsil kolem krku. Pak vyběhl z vody na břeh za zbytkem týmu D.
Yuri se Satsuki byly oba znatelně zpocení od horké vodní páry a Kaiju měl po pádu do křoví na těle množství malých oděrek a škrábanců. Jenom sensei vypadala spokojená a v dobré náladě, když jim dávala volno.
„Botanika sice není moje nejoblíbenější vědní disciplína, ale věřím, že váš přinejmenším neotrávím. Půjdu se podívat do lesa po nějakých houbách, bobulích a tak. Jestli mi chcete někdo pomoct, prosím, poslužte si. Pokud ne, uvidíme se v táboře.“ S těmito slovy se vydal směrem do hustého lesa.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Na Tanamiho poznámku Renjiro nic neřekl a jen se zahleděl na jeho obvaz. Bylo jasné, že si jím mladík vypomohl sám, a že to rozhodně dobré nebylo, soudě podle jeho výrazu, když ho do rány Rina dloubla prstem.
„Ne, to neumíme...“ odvětil mladé ženě soustředěně a pomohl Tanamimu lehnout si na místo, které mu tam Makura udělala.
Když mu pomalu odkryl obvaz, zamračil se. Tohle nebylo žádné povrchové škrábnutí nebo pořezání, které by vyřešilo jednoduché šití a desinfekční mast.
„Ať už si pamatujete sebemíň, Rino-san, určitě to bude víc než známe my... Prosím, zkusila byste mu pomoct?“ obrátil se na ženu bělovlásek s vážným a zároveň prosebným výrazem ve tváři. Kdo ví, kolik krve Tanami už ztratil. Vypadal, že se při vědomí drží pouze silou vůle.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Trénink na ostří nože

-Den třetí
Mia Sashikizu
Satsuki s Yurim se na břehu pošťuchovali,Ieyasu si hrál s vodou a Kaiju se válel na zemi.Její technice se mu nepodařilo uhnout, a proto opět skončil v prachu."K čemu ti je rychlost,když ji nedokážeš použít."Povzdechla si Mia a opět zaujala postoj.Ještě nějakou chvíli spolu bojovali,než stříbrnovláska opět tleska rukama a ozvalo se "Fuuton: Reppushou!".Tentokrát však vlna zasáhla mladíka témeř z absolutní blízkosti a poslala ho do blízkého křoví."Nono..."Ozvala se Mia,když uviděla mladíkův obličej."Myslela jsem ,že už jsi pochopil,že nepřítel bude hrát nefér.Jsme shinobi...vrážíme nože do zad,plížíme se ve stínech a podřezáváme krky ve spánku,házíme jedy do číší a využíváme každý špinavý trik,který se nám namane.I když nepoužíváš ninjutsu nebo genjutsu,můžeš jednou takovou technikou umřít.Musíš se s tím naučit počítat."
Po jejím monologu otevřela Mia oči a se zkřiveným obličejem zamrkala do světla slunce."Pokračovat budem po obědě,tak zatím popřemýšlej,co sis z tohodle nerovného souboje vzal.Hej vy dva!Přestaňte se tam tak křenit!Vemte Ieasua a doklusejte sem.Taaaakže doufám,že jste vydali ze sebe to nejlepší no uvidíme.Teď máte chvíli volno na sehnání nečeho k snědku.Běžte lovit,rybařit,sbírat...cokoliv půjde,ale vyhněte se bažinám a neberte to u čeho si nejste jistý,co to je.Všechno pak přineste sem na pláž.Rozchod!"

Kitsune Saya
Tým B
chrám -> hostinský pokoj

Naklonila hlavu tázavě k rameni, když Riri položila zásadní otázku a zůstala na černovlásku chvíli tiše zírat, zatímco žvýkala svůj kus masa. Jakmile měla špejli prázdnou, odložila ji na talířek a zcela suveréně se natáhla po dívčině misce. Vzala si ji, přitáhla k obličeji a jemně přivoněla k horkým nudlím. Nakonec podala misku zpátky Riri a bez dalšího zájmu sáhla po druhé špejli, k níž rovněž přičichla jako napoprvé.
"Z 90 procent jim nic není," oznámila teprve poté svůj názor na nudle.
"Pravděpodobně nebude nic z tohoh jídla otrávené. Zbavit se nás tak rychle a ještě za zdmi chrámu by bylo příliš nápadné," usoudila, zatímco pokračovala v jídle.
"Ale být obětí není špatný nápad," pokývla zlehka hlavou a zaměřila se pohledem na Yuujira.
"Převléknu se za zdejší kněžku a udělám volavku, jestli se únosce ukáže. Co vy na to, Yuujiro-sensei?" zamrkala na něj, načež sjela pohledem ke svým prsům.
"Sice tímhle zrovna moc neoplývám," nadzdvihla si je dlaněmi a přirazila k sobě ve snaze najít tam alespoň nějaká, "ale v tom jejich oblečku budu určitě roztomilá," pustila je zase zpátky a s ukázáním na svůj obličej se sladce zaculila.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Riri Arui
Tým B
Večeře v Pokoji

Riri se posadí a s chutí se chce pustit do večeře. Zastaví se však, když začne Saya mluvit a bedlivě ji poslouchá. Zdá se mě to, nebo to první co jí vždycky napadne, je nějak spojené s úchylama. Riri nechala Sayu dokončit svůj monolog, než ji odpověděla. ”Důvodů je teoreticky až přehrše. Prvně budeme muset najít nějaká vodítka a až pak vyvádět závěry. Nejspíš tu něco bude v nepořádku.” Riri gestikuolativně máchne rukou nad plným stolem. “Například pokud by tohle jídlo bylo otrávené, tak víme, že průšvih je blíž než jsme si mysleli.” Gesto rukou dokončí úchopem misky s nudlema. Vezme hůlky, nabere nudle, ale zarazí se, než si je strčí dopusy. Podívá se po své skupině. ”Fantazíruju moc, když se bojím jestli to jídlo není otrávené?”
Riri se rozhlédne po svém týmu, jestli začnou jíst. Drží si svou misku s nudlema a vyčkává.

Tenshi Wakiya, tým A

Dívka následovala skupinku pořád s chmury na obličeji. Když byla smutná či naštvaná, dokázala v oné náladě setrvat pěknou řádku minut. Jakmile skupinka zastavila, Tenshi pokračovala dál. Až po pár krocích jí došlo, že vlastně zastavili. Otočila se na podpatku a rychle docupitala ke skupině, přičemž se tvářila, jako by se vůbec nic nestalo. Natáhla ruku, aby si mohla pohladit Bunchana.
"Bojovat? Já ti nevím, nějak na to nemám náladu." pousmála se a dál spokojeně drbala prasátko Byla pravda, že na dělání jehelníčku z nepřátel zrovna neměla náladu, avšak kdyby šlo do tuhého, hecnula by se. Ovšem musela vzpomínat, jak byla zastavena, mohlo by se jí to přihodit i teď. Zatřepotala hlavou, aby zahnala zlé myšlenky. Má si věřit, a tak si věřit bude! Nebyla žádná slabá holka, byla silným ninjou a tím také zůstane. Narovnala se do své plné výšky.
"Ale udělat si jehelníček z někoho by nebylo naškodu, že?" pronesla o mnoho více energeticky.

Satsuki Min, tým D

"Myslíš z toho chatrného plamínku?" nepřestávala si prohlížet své nehty. Zde šlo totiž o hrdost a pořádné vyhecování toho druhého. Musela uznat, že oběma se to dařilo velmi dobře. Založila se ruce na prsou a pozorovala pokusy svého rivala. Povšimnula si přerušené techniky, ale nehodlala to nijak komentovat. Chtěla mu dát nějakou šanci na pochlubení se. Musela uznat, i když samozřejmě nerada, že mu to začínalo čím dál tím více jít, ovšem nehodlala zůstávat pozadu a také se pustila do díla. Nijak své pokusy nezvětšovala, spíše se snažila o to, aby je udržela co nejdéle. Nebyla zvyklá zůstávat tak často bez dechu, tudíž se jí zatočila hlava. Promnula si spánky a přitom se zhluboka nadechla. Když koukla na Yuriho, no, měl v tu chvíli na starost svůj zadek. Povytáhla tázavě obočí. Nechápala, proč začal zkoumat svůj zadek, ale to nebylo v tuhle chvíli hlavní. Sensei se pustila do sestřičky Kaijua. Kaiju na to reagoval tím, že si sundal z nohou závaží, logické. Stát proti sensei a sundat si záváží, tak krásných příležitostí, jak sejmout prcka se jí naskytlo. Sice po sundání závaží byl rychlejší, ale proti sensei...pokusit se o zázrak mohl. A gtaké mohl tohle použit proti dikobrazovi a hned by jim ten stupidní souboj urychlil. Sat protočila oči v sloup a koukla na Yuriho, který opět se pustil do tréninku. Dívka se také vydala na pokus. Nebyl to nejhorší pokus, ale ani nejlepší. I když pro ni skoro nebylo nic dokonalé, jen její nehty.
"Řekla bych, abychom to zkusili, ale myslím, že sensei by pak neměla k nám velké sympatie. Víš, co myslím, že?" pousmála se, ano pousmála, na svého kolegu.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Modrovláska věnovala senseiovi sladký úsměv, když jí povolil výlet na zahradu. Poslušně však vyčkala nejprve na večeři, která byla opravdu bohatá.
Pohodlně se usadila na zem ke stolku přecpanému různým druhem jídla a pátravě po něm přejela pohledem. Nakonec se natáhla pro jednu ze špejlí, decentně k osmaženému kousku přivoněla a nakonec se do něj zakousla.
"Kolik myslíte, že existuje důvodů pro mizení takovýchto dívek, Yuujiro-sensei?" položila nakonec trochu zvláštní otázku, když zabodla modré oči do senseie.
"Rozhodně jich bude spousta. Lidé mají různé důvody, proč mizí. Nebo proč někoho nechávají zmizet. Jaké důvody k tomu ale mohou vést zrovna u kněžek?" přitiskla si ukazováček pod spodní ret a zamyšleně naklonila hlavu do strany.
"Když vezmeme v úvahu, že zde žije spousta mladých žen a s tím, co nosí na sobě, úplně se nabízí myšlenka, že je někdo unáší pro nějaké zvrhlé choutky. Protože nevinné, bezbranné dívky jsou přeci ideální cíl v takovém případě," rozjímala nad možnostmi.
"Pak by tu patrně musela být celá tlupa takových, co to dělají a musí v tom být opravdu dobří, když zatím nikdo nic nezjistil. Unést kněžky, co mají přesně daný denní harmonogram přeci nemůže zůstat tak snano bez jediného svědectví," stočila úkosem pohled k Riri.
"To zase svádí jednoho k tomu, aby si myslel, že musí mít ve zdech chrámu nějaké komplice," naklonila hlavu pomalu na druhou stranu a svraštila obočí, jako by urputně přemýšlela nad dalšími možnostmi. Ve skutečnosti ji však už od samého počátku napadalo hned několik možností, jaký osud ty nebohé dívky mohl potkat.
"Dost možná je někdo unáší kvůli jejich krvi. Existují přeci i takoví podivíni, kteří obětovávají nevinné lidi z různě hloupých důvodů," usadila se nakonec opět rovně a pokrčila rameny.
"Nebo tenhle chrám není v takovém pořádku, jak se tváří," dodala, než pokračovala v jídle a na krátkou chvíli tak zase utichla.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kněžské únosy

Yuujiro si musel povzdychnout. Saya očividně moc ráda provokovala. „Nechrápu vůbec, Sayo-chan,“ odvětil jí trpělivě. Pak se mezi dívkami spustila rychlá výměna názorů.
I když poslouchal, dělal, že tam není, a začal si kontrolovat vybavení. Vzhlédl, až když ho modrovláska znovu oslovila.
„Nemyslím si, že bude vadit, když si prohlídneš zahradu. Jen netrajdej do jiných místností. A běž až po večeři. Nebylo by slušné, kdybys propásla jejich pohoštění.“ Další pohled věnoval Riri. „Začneme večeří a u tý se poradíme.“
Čtvrthodina utekla jako voda a stolek v místnosti byl záhy zaplněn hromadou jídla. Hlavní kněžka byla týmu z Kiri očividně opravdu vděčná.

Tým G: Ztracený ostrov

"Tanami?" vyhrkla Makura a vytřeštila na mladíka oči. Úplně na mladého kuchaře zapoměla, ale to že byl tady znamenalo, že nebyli jediní, kdo přežil ztroskotání. Oproti svým kolegům však zůstala sedět a vše jen sledovala.
"Jsem dobrej... ," vydechl slabým hlasem, když ho Renjiro podepřel a obdařil ho mdlým usměvem.
"Vy ho znáte?" Rozzářila se Rina, došla k mladíkovi a zahleděla se mu na prosakující obvaz.
"To vypadá vážně," pronesla přehnaně hodnotícím tónem a píchla do obvazu prstem. Tanami sebou jen cuknul a do tlumeně zaúpěl.
"Doufám, že umíte léčit, protože já nevím, jestli si na to ještě vzpomenu," zahledéla se na Renjira s Yui. Makura se mezi tím vyhoupla z křesla, tak že prvně sundala Tsuki a jala se připravit místo, kde by se zraněný Tanami mohl natáhnout. Zvláštnost celé situace zahnala Makuřin strach stranou. Bylo to, jako kdyby se v tu ránu přepnula do jiného módu, kde byl strach jen druhořadá záležitost.

Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Kaiju zasáhl senseie do ruky, ale jen na chvíli. Proletěl kolem ní a ihned, jakmile se dotýkal země, se otočil a zaútočil znova. Ovšem všechny útoky bezúspěšně. Začínal stracet naději a chtěl to vzdát.
,,Arigato." pronesl Kaiju, když ho Mia pochválila. Po tomto proslovu zaútočil jen jednou a pak tam jen tak stál. Už se to chystal vzdát, když si ale vzpomněl na sestřičku a svůj slib k ní. Získal zpět své odhodlání. Podíval se na senseie a vyrazil na ní. Ovšem, teď měl překážku v cestě. Obří větrná vlna se a něj hnala a Kaijua nenapadlo, jak sejí vyhnout. Věděl že bude zle, když ho to zasáhne. Ale taky věděl, že se jí ani nestihne vyhnout. Zatímco tak jen tak stál a přemýšlel co udělá, vlna se blížila. Pořádně se na ni zadíval a zkoušel najít způsob, jak ji obejít. Ten ovšem nenašel a větrná vlna ho zasáhla. Vznesl se nad zem a pak zase zpět na zem, kde si sedl na zadek. Chvíli tam jen seděl a koukal na senseie. Snažil se přijít. A způsob, jak ji porazit. Po chvíli přišel na možnost. Ze zadku se přesunul. A jedno koleno a rukou si prohrabal písek. Jenže v to chvíli si uvědomil, že sensei má zavřený oči a tak od toho plánu upustil. Rozeběhl se na senseie. Útočil všelijak. Měl však jeden cíl. Porazit senseie.

Tako Jahiro
Tým A
Země Pomerančů
Tako s Bunchanem důkladně místo prohledali, než se k nim připojil zbytek. Protože nic však nenasvědčovalo tomu, že by měli být přepadeni, zastrčil tuce do kapes a opřel se zády o jeden z mnoha sloupů torie.
"Živá duše tu byla naposledy včera kolem poledne," ohlásil Mikayo a očima sledoval hlavní kněžku mizící v budově. Tako ihned zaplašio myšlenku, že by jí tam následoval a zahleděl se raději na Chikage, která se začala modlit. Tako svou pozornost přesmětoval na Tenshi.
"Netvař se tak sklesle. Třeba na nás zaútočí ve druhé svatyni," pobaveně se uchechtl, jako kdyby byla dívka přesně kvůli tomu smutná a on jen odhalil její tajemství.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Chrám? Něco probudili-nyan?“ zamrkala Yui, držíc stále Makuru, aby se tolik nebála. To, co Rina říkala, bylo vážně divné. Byla tu snad nějaká příšera z hlubin? Při té představě se zelenovláska otřásla.
Z děsivých výjevů o obrovském ještěrovi ničícím celá města ji vytrhla žena, která upozornila na dalšího návštěvníka. „T-tanyami!“ vyhrkla, když se špión odhalil. Protože držela Makuru, nestihla ho včas podepřít, ale o to se naštěstí postaral Renjiro. „O-oi, Tanyami, jsi v pořádku?“ přiskočila k němu.

Riri Arui
Tým B
Pokoje

Riri si pozdechla, ale nic Saye neodpověděla. Nechtěla rozdmíchávat problémy v týmu. Počkala až Sensei odpoví na otázku Saye, pak položí vlatní. Tohle zjevně nebude úkol typu vyhledej a znič, nebo braň. Vyšetřování bude nejspíš složitější.
”Bude nějaká porada co budeme dělat? Vyslýchat kněžky, jestli něco podezřelého neviděli? Budeme po nocích hlídat? Čím vlastně začneme?”

Mikki Yuki
Tým C
Přístav - podezřelá osoba
Od Shinga-senseie se tým dověděl, že nic moc nového nevyzvěděl. Jak si senseie postěžoval Mikki sklonila hlavu a mírně se musela pousmát, věděla že se to nemá, ale tak jak to její sensei řekl ji přišlo v tu chvíli vtipný. Po chvilce zas zvedla hlavu s klidným výrazem a poslouchala dál.
Když se objevil červenovlasý mladík sledovala ho co provádí s těmi zámky. To dává celkem smysl. Kdyby byli těžko odmykatelný zloděje by mohli přichytit.,přemýšlela dívka nad těmi zámky. "To je sice dobře vědět, že zámky jsou lehce odmykatelný, ale pachatel si klíče mohl ukrást...",odmlčela se "...nebo o té zásilce věděl déle a ve v hoodnou chvíli si vypůjčil klíče a udělal si kopii." vložila se do toho, když jejich plachý člen týmu ukazoval ty jak se do zámku lehce dostal. Začala nad tím dost přemýšlet a uvažovat. Vyrušilo ji až představení se jejího kolegy z týmu. "Ráda tě poznávám Seiichi, já jsem Mikki Yuki", jeho úklon ji mírně zaskočil. "Ehm..v pohodě asi si k tomu útěku měl své důvody..v pohodě", mrknu na něj. Začala cítit něco špatného,ale nevěděla co to je. Po upozornění Funem obrátila zrak ke směru ke kterému ukazoval.
Nebylo vidět kdo to jde v dáli v přístavu a kolem něj je celkem pěkná mlha. Mladá Yuki sic nevěděla co je to zač, ale připravena ke všemu.

Kitsune Saya
Tým B
chrám

Saya přeskočila pohledem na černovlásku, když jí snad poprvé za celou dobu oslovila. A rovnou šlo o přesně mířenou výčitku.
"Co přesně máš na mysli? Mé přání, abychom tu k něčemu byli platní nebo poznámku o domově?" přiložila si ukazováček ke rtům a pohled stočila na okamžik ke stropu v náznaku významného zamyšlení. Nakonec pohlédla zpět na Riri a svěsila ruku zase dolů.
"Ne, vůbec ne," rozhodla s líbezným úsměvem na rtech. Ten však zmizel společně se Sayinou pozorností, když její oči zalétly ke dveřím pokoje.
"Myslíte, že se musíme zdržovat jen v tomhle pokoji, nebo můžeme i ven do zahrady, Yuujiro-sensei? Zdá se mi, že jsem tam viděla něco opravdu zajímavého," sepjala ruce za zády a na patě se otočila k jouninovi. S doširoka otevřenýma očima tak najednou připomínala více malou, nevinnou holčičku s culíky než kunoichi z Akademie.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Riri Arui
Tým B
Pokoje

Jít s týmem a dělat co ostatní, se ukázalo být v pořádku. Mlčet však bylo ještě lepší. Skupina je odvedena do jejich pokoje. Riri pozoruje Sayu, jak poděkuje muži, který je sem zavedl. Saya znovu pronese něco k senseiovy. Riri bez přemýšlení střelí otázku dřív, než stihne Sensei odpovědět. ”Sayo nepřišli ti nějaký věci cos tam plácla celkem nevhodný?” V jejím tónu byl okousavý otisk. Riri sama překvapená tím, jak se jí rozvázal jazyk ještě dodá. ”Nechci vyvolávat spory v týmu, ale ti mniši nás zavolali, páč potřebujou pomoc, ne aby poslouchali naše řeči.”
Jejda, od kdy sem takhle kousavá já. Ten tón nebyl to co by jsem sama chtěla. Mám se snad vrátit k mlčení? Pomyslela si Riri.

Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
„Něco probudili?“ hleděl na Rinu Renjiro zamyšleně s pootevřenými ústy. Co tím myslela? Znělo to totiž značně nadpřirozeně a to se mu vůbec nelíbilo. Ne že by na takové věci věřil, ale přece jen i to co ovládali oni by mnoho lidí označilo za nadpřirozené schopnosti a stejně to šlo. Mimo to vyprávěla minulost o mnohem podivnějších věcech...
Z myšlenek ho vytrhla bělovlásčina poznámka, věnovaná evidentně někomu šestému, a chlapec zpozorněl.
Na chakru ve svém nitru se už soustředil prakticky automaticky. Jediné co ovládl bylo, aby ji rovnou nesoustředil do svých rukou, které by se tak modře rozzářily, a rychle se otočil ke dveřím.
Na první pohled v nich nic nespatřil, na druhý už onu siluetu rozeznal. Ta po chvilce nabrala jasnějších kontur, dokud maskování nepřestalo působit úplně a ve dveřích se nezjevil mladý shinobi.
„Tanami!?“ vyvalil oči Renjiro a rychle ke chlapci přiskočil, aby ho zachytil. Jestli to bylo dobře nebo špatně, že Rině takhle odhalil, že ho zná a že je to vlastně jeho spojenec, v tu chvíli prostě řešit nezvládl, protože nad ním převládla starost o kamaráda.
„Oi, shikkari! (Oi, vydrž!)“ podepřel ho, než mohl mladík spadnout.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!