4. Velká ninja válka - 6. Shledání

Nastal nový den. Každý v organizaci Mokushiroku včera večer slavil, protože se jim povedl skvělí úspěch. Dokázali dobít a obsadit dvě velká města na území organizace Ushi. Jejich dobrá nálada byla ještě jasnější, když zjistili, že nikdo z jejich ninjů při útoku nezemřel. Měli sice hodně raněných, ale žádný mrtvý. Což je dobrý úspěch. Mouryou poslal svoje kamenné legie, které dokázaly dobít osm měst na území organizace Akatsuki, dokud je jejich velitel nezastavil. Mouryou je nechal tam na bojišti, protože jim nikdo nemohl nic moc udělat. A kdyby na ně někdo zaútočil, tak by se to dozvěděl a začal hned útočit zpět. On nechtěl přestat v útoku jak mu rozkázal Naruto. Chtěl postupovat dál a zabíjet všechny co mu přijdou do cesty. Ale nechtěl se stavět proti rozhodnutí jejich vůdce. Tak nechal svoji armádu na bitevním poli a doufal, že se najde nějaký odvážlivec, který by chtěl bojovat, aby se mohl bránit. Potom by mohl znovu útočit a blonďák by mu na to neřekl vůbec nic. Prostě ho vyprovokovali.
Naruto se vzbudil vedle své přítelkyně. Chvilku na ni koukal a přemýšlel o čem se jí asi zdá, protože se zářivě usmívala. Protože ji nechtěl vzbudit, tak ji jemně políbil a zvednul se z jejich lože. Chvíli přemýšlel, co bude dělat, když už je tak brzo vzhůru, ale pak se rozhodl, že se půjde podívat na raněné do nemocnice. Hodil na sebe nějaké oblečení a vyšel z jejich sídla.
Pomalu procházel ulicemi země Démona a vychutnával si zář paprsků, které na něho od východu dopadala. Moc krásně ho ohřívaly. Po několika dalších zatáčkách před sebou konečně uviděl jejich rozlehlou nemocnici. Byl rád, že je tu takové velké zařízení a se vším nemodernějším vybavením, ale přece jen tu něco scházelo. Aby nemocnice pracovala dobře, tak by potřebovala zkušeného vůdce, který si ví v každé situaci rady. Jenže nikoho takového tu nemá. Pracuje tam několik schopných lidí, ale chybí jim potřebné zkušenosti s vedením tak velkého komplexu. Vešel do dveří jejich nemocnice a když si ho všimla medička na recepci, tak ho hned uctivě zdravila:
„Dobrý den, Uzumaki-sama. Co pro vás sem přivádí, takhle časně z rána?“ Blonďák se na ni usmál a řekl:
„Dobrý den. Nějak jsem nemohl dospat a tak jsem si řekl, že se půjdu podívat jak jsou na tom ranění.“ Mladá lékařka si ho chvilku zaraženě prohlížela. Ještě neslyšela o žádném vůdci, který by navštěvoval svoje raněné. Díky tomu věděla, že on prostě nemůže být zlý.
„Pojďte se mnou. Já vás tu provedu po pokojích, kde jsou zranění,“ usmála se na něho recepční a odešla stůl. Naruto k ní přistoupil.
„Děkuji, že jste si na mě udělala čas. Doufám, že vás moc neotravuji,“ děkoval jí a následoval ji útrob nemocnice. Kde byli hospitalizování jeho vojáci, kteří se rozhodli bojovat za jeho ideály, aby ochránili svoje rodiny a blízké.
„Nemáte zač,“ ozvalo se od medičky. Provedla ho snad všemi pokoji, kde byli nějací zranění. Nebylo jich zase tak moc, ale strávil tu skoro hodinu a půl, protože se s ním všichni chtěli pozdravit a popovídat si. On to všechno dělal rád a s úsměvem.
Když konečně vycházel z nemocnice, tak si všimnul, že je už půl osmé a tak se rozhodl, zajít do jejich sídla, jestli už třeba není Shion vzhůru. Ale to mu nebylo přáno, protože se před ním objevil na zemi obláček bílého kouře. Který když zmizel, tak odhalil žábu.
„Co tě sem přivádí?“ zajímal se hned Naruto a čekal na nějaké vysvětlení. Netušil co by mohl Fukusaku chtít. Žába k němu vzhlédla a řekla:
„Mám tu pro vás dopis, pane Uzumaki.“ Blonďák se na nic už neptal a vzal si od ní složený kus papíru a hned potom žába zase zmizela. Rozložil papír a začal ho číst:

Naruto překvapeně koukal na ten vzkaz a četl si ho snad ještě dvakrát. Jasně, že by je chtěl na své straně, jenže celé se mu to moc nezdálo. Proč by teď najednou chtěli přejít na jeho stranu? Vždyť už to je přes dva roky, co odešel z Konohy. A navíc on si je moc dobře jistý, že jeho mistr je mrtví, tak jak mu může psát? Že by to byla nějaká podlá past nepřátel? Ale jak by někdo z nich mohl vyvolávat žáby, když podle Fukusakových slov byla smlouva s Namikazem zničena? Nikdo jiný než on by neměl být schopný vyvolávat žáby, ale přesto se před ním objevila žába, kterou nevyvolal. Věděl, že o takovéhle věci nemůže rozhodnout sám. Tak chtěl kontaktovat Fukusaka, aby mu vysvětlit, jak může být zvrhlý poustevník živý a potom Orochimara, protože on byl s Tsunade i Jirayiou ve stejném týmu, takže je znal dostatečně dobře na to, aby mu mohl říct, jejich pravé úmysly.
Rozhodl se, že prvně půjde domů, aby se s tím poradil i se Shion. Proto se vydal hned na cestu. Nyní už ve vesnici potkával nějaké lidi, kteří plnili svoje každodenní povinnosti a každý, kdo ho viděl, ho zdravil. Pro něho to byl takový krásný pocit, vědět, že tady ho nikdo nenávidí a každý stojí za ním. Byl tak rád, že se na ně může v klidu spolehnout a nemusí se bát, že by ho někdo chtěl podvést.
Vešel do domu a tam ho přivítala úžasná vůně smažených vajíček. Proto šel hned do kuchyně, kde uviděl Shion jak vaří. Za ty dva roky se hodně měnila a dokonce pro něho vařila. Zpočátku to nebylo nic moc, ale po čase se vypracovala na velice slušnou úroveň. On jí vždycky děkoval, což ji moc těšilo.
„Kdepak jsi byl, Miláčku? Měla jsem strach, když jsem se vzbudila a ty jsi nebyl v naší posteli,“ vyčítala mu hned, jak si ho všimla. Modrooký mladík k ní přišel a chytil ji kolem pasu a políbil ji na krk, kde věděl, že ji to lechtá. Chvilku ve své činnosti pokračoval, dokud na její tváři neuviděl úsměv. Potom se konečně otočil na její tvář a vášnivě ji políbil. Dívka si vychutnávala ten polibek, ale pak ho od sebe odstrčila. Když uviděla nechápavý pohled svého miláčka, tak řekla:
„No co tak koukáš? Chceš mít přece snídani ne? Tak si sedni ke stolu a počkej.“ Naruto si tedy poslušně sedl ke stolu a podrobně jí povyprávěl o tom co dělal od rána a potom jí řekl i o tom vzkazu a čekal, co mu na to řekne. Shion o tom chvilku přemýšlela a pak mu řekla:
„Určitě to bude nějaká past, protože se mi nechce věřit tomu, že by Namikaze pustil své dva nejsilnější a nejzkušenější ninji z Listové. Možná co Jirayia a Tsunade říkají je pravda, ale beztak za nimi Hokage poslal nějaké špehy, protože si nemůže dovolit jejich ztrátu. Ale zase na druhou stranu pro nás by bylo hodně výhodné mít na své straně všechny legendární sanniny? Určitě bychom je nějak zaměstnali. Přece pořád sháníme pořádného vedoucího do nemocnice. Určitě tam zkus jít, ale prvně se domluv s Fukusakem a Orochimarem. Nesmíš tam jít sám. Přece jen jsou stále na území organizace Ushi.“ Když to dořekla, tak na stůl podala jednu porci snídaně jemu a druhou si dala sobě. Sedla si vedle něho ke stolu a čekala, jak se rozmyslí. Blonďák zatím nejedl, jen se ve snídani vrtal, protože přemýšlel. Když si konečně nabral, tak řekl své přítelkyni:
„Tak dobře. Máš pravdu. Byla by škoda nevyužít této možnosti. Půjdu se tam za nimi podívat a vezmu si sebou nějaké posily. Několik vojáků v chakrových brněních nechám poschovávat po okolí, kdyby se náhodou vyskytli nějaké potíže.“ Shion se na něho usmála, protože byla ráda, že sebou bude mít nějakou podporu. Než dojedli snídani, tak se bavili spolu o mnoha další problémech, které trápily jejich vesnici.

Zavolal si do své kanceláře vůdce Žabí vesnice a Zvučné vesnice. Oba dorazili skoro ve stejný čas, takže jim řekl všechno o tom vzkazu a čekal, co mu na to řekne Fukusaku. Ten jen přikývnul a začal vysvětlovat:
„Je pravda, že Jirayia je naživu. Na naší hoře jsme ho oživili, ale jak byl v šoku, z toho že znovu žije, tak okamžitě zmizel. Proto jsem ti o něm vůbec nic neříkal. Nechtěl jsem, abys ho hledal, dokud si všechno neurovná v hlavě.“ Díky ujištění, že jeho mistr opravdu žije měl najednou moc dobrou náladu. Myslel si, že je mrtví a teď mu může říct všechno co předtím nestihnul.
„Zajímavé. Takže on žije. Měl bys za nimi jít a přivést je sem. Nemyslím si, že by někdo z nich mohl být nám nějak nebezpečný. Ale Shion má pravdu. Namikaze je určitě nechal sledovat, takže ne si dej pozor na otrapy z Konohy! Nebo radši půjdu s tebou. Hokage si musel připravit něco opravdu silného, když je nechá jen tak klidně chodit po světě. Musí mít nějakou páku, která bude fungovat na oba,“ ozval se ze zamyšlení Orochimaru. Naruto chvilku přemýšlel jestli by nepřišel na něco, čím by Namikaze mohl chtít zastavit dva sanniny. Ale nic ho nenapadlo.
„Orochimaru, zajdi pro patnáct svých lidí s novou prokletou pečetí a chakrovými brněními. Mám z toho najednou špatný pocit. Za deset minut se setkáme před sídlem. Vezmu sebou ještě Fukusaka, abychom mohli když bude potřeba, vyvolat několik velmi silných žab,“ rozkázal blonďák. Sannin přikývnul a zmizel z místnosti. Zůstal tam jen Naruto a Fukusaku a přemýšleli nad tím, co by mohl Hokage použít. Když nastal konečně čas, tak se s žabákem přemýtil před sídlo k šestnácti čekajícím ninjům a pak se všichni společně přemístili pryč. Zůstal tam po nich pouze bílí kouř.

Naruto se svým doprovodem se objevil kousek od města, které včera dobil on se svými jednotkami. Podle ukazatele se vydali na cestu k městu Shinoru. Po chvilce ucítili tři silné chakry a tak se vojáci ze zvučné rozutekli po okolí a zamaskovali se tam, aby je nikdo neobjevil. Blonďák s žabákem na rameni a Orochimaru se vydali k těm třem chakrám. Ostražitě se snažili vycítil někoho dalšího, ale nic nenašli. Pomalu došli k těm chakrám co cítili a uviděli před sebou Jirayiu, Tsunade a Shizune. Všichni tři seděli na kmeni povaleného stromu a o něčem se zarytě bavili. Když vycítili něčí přítomnost, tak se všichni tři postavili a připravili do bojové pozice.
„Kdo tam je?“ vykřikla pátá Hokage. Tři návštěvníci k nim přišli a tak se mohli všichni navzájem prohlédnout.
„Ale babčo, děláš jako bys nás nemohla poznat,“ ozval se pobavený hlas od Naruta. Jeho hlas však nijak situaci neuklidnil, protože oba sanninové uviděli svého bývalého týmového parťáka. Stále proto zůstali připraveni k boji.
„Proč tady sebou máš jeho?“ zajímal se Jirayia a nenávistně se koukal na bývalého kamaráda. Orochimaru si povzdechl a řekl:
„Já jsem na jeho straně, takže se nemusíte ničeho bát. Můžu vás ujistit, že ho nikdy nezradím a budu vždycky plnit jeho příkazy.“ Tímhle svým tvrzením všechny tři opravdu udivil. Stále jim to však nedalo a tak se rozhodl zasáhnout i Naruto:
„No tak. Nemusíte se ničeho bát. On je opravdu na mé straně. Takže se všichni uklidněte, jestli mně nechcete naštvat.“ Dva sanninové se po sobě podívali a potom se uvolnili a přestali se snažit zaútočit na svého dřívějšího kolegu.