Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Douji Hachirou
Zem ohna
Hoci by sa mohlo zdat, ze si vrazdenie uziva, nebolo to tak. Netesilo ho vrazdenie, ale to, ze si moze robit co chce. Cara vsak bola...ina. Videl na prvy pohlad, ze ju to nebavi a dokonca vaha. Toto moze stat zivto nielen ju, ale aj zvysok timu. Timu..bolo divne premyslat o nich ako o svojom time. Potom vsak dal sensei Care rozkaz, ze ho ma zabit. Sam Douji by nevedel co by robil ale asi by ho tiez zabil. Co sa mu vsak nepacilo bolo to, ze ich sensei robil presne to co on neznasal-sekiroval a daval rozkazy. Bolo mu jasne, ze sa s tym bude musiet vyrovnat ale nepacilo sa mu to. Napriek tomu nedal na sebe nic poznat a stale mal na tvari pohrdavy usmev. Ten mu nezmizol ani ked ho sensei zavolal von. Vypocul si otazku a potom mu odpovedal:,,Preco by som mal nieco tajit? Ked poviem na rovinu tak mi skor pomozete ze? Ale k veci. Hluposti ako to co sme sa ucili na akademii netreba zmienovat to viete. Bez toho aby som sa chcel chvalit tak som dost dobry v dvoch veciach. Prva, ako ste si vsimli tak v praci so zbranami. Ale to co som predviedol este nic nebolo. Ked mi nieco ide tak toto. So zbranami viem vsak iba jednu techniku a to pomocou sekov vytvorit nieco ako siet cez ktoru neprejde utok. A ta druha vec-som dobry v praci s chakoru, cize veci ako chodenie po stromoch a po vode mi nerobi problem. Bohuzial, viac toho zatila nie je, z dediny som sa spakoval skor ako som sa dostal dalej´´
Kintaro Ouro
Cesta do zeme Železa
Spýta sa ma, čo chcem a dá mi presný opak, pomyslel si Kintaro.
"Otužilosť? Koho si myslíš, že vezieš?" nebol zvyknutý na cladné počasie, ale jedným si bol istý - neurobí Yasushimu radosť, nenechá sa poraziť zimou. Jeho predsvedčenie sa však vytratilo tak náhle ako sa zjavil sneh. Nebol 'vhodne' oblečený na takéto počasie. Orlicu a Yasushiho to zjavne nezaujímalo. Kintaro sa onedlho začal otriasať zimou a cvakať zubami, no nič nepovedal.
Hajin Tori
Zem Ohňa
Carin ublížený výraz Hajina zklamal. Musela tušiť, že to raz príde.
"Spamätaj sa alebo mi zmizni z očí." pohŕdavo pozrel na Caru. "K dosiahnutiu svojej pomsty budeš musieť íst cez mŕtvoly. Cez hromady mŕtvol," hrubo postavil Caru na nohy a priamo do očí jej povedal "ak sa takto zložíš pri tvojej ďaľšej obeti, bude ťa to stáť život. Ak si myslíš, že to nedokážeš, vypadni." S týmito slovami nechal Caru na pokoji. Ak sa znova zloží alebo pokúsi oddísť, zabijem ju, pomyslel si. Modlil sa, aby ho k tomu nedonútila.
"Poď von." povedal Doujimu. Vonku ich privítal príjemný čerstvý vzduch. Každý vzduch bol čerstvý oproti tomu vo vnútri. "Stručne mi objasni tvoje schopnosti. Nepokúšaj sa nič zatajiť." povedal, keď sa k nemu Douji pripojil.
Láska a mier!!!
Naitaki Kensei
Naitaki pozorně sledoval okolí nahoře na stromech.
Připravil si jehly. Pak si vzpomněl že když byl v knihovně tak si vzal pár výbušných lístku od týpků co zabil ,protože ty co měl vypotřeboval na .... Naitaki si vzpomněl na tu údálost která se stala před dvouma dny v Konoze. Naitaki na chvíli odvrátil pozornost a začal vzpomínat. Ta osoba toho využila a vyskočil z koruny stromu která byla za Naitakim.
Naitaki to hned vycítil a v rychlosti vytáhl kouřovou bombu.
Hodil ji a hned na to hodil na zem i výbušné lístky. Hustej kouř se rychle zvednul a Naitaki v něm vyskočil na korunu stromu. Z kouře do koruny a jeho rychlý pohyb způsobil ,že se tam dostal aniž by ho někdo viděl.
Yakumo Hizashi
Ohnivá země
Kenzo jí informoval,že nejsou sami.Také si toho před chvilkou všimla.Po té na ni vylétli kunaie a ten kluk z minula jí strhnul na zem.Rychle se zvedla a poté se podívala na toho kluka."Díky za pomoc."řekne po chvíli a podívá se směrem,odkud přilétli kunaie a vytáhla také kunai.DO levé ruky vzala dvě jehly.
Kenzo- ohnivá země
Ono příjemné ticho vydrželo opravdu pramálo. Ani nečekal, že by ta holka zůstala potichu, ale už to začalo vypadat, že ho překvapí. Chvíli přemýšlel, jak odpovědět, a když otevíral ústa, uslyšel za sebou pohyb. Aniž by zpomalil, otočil se a mapoval terén. "Nejsme tu sami, dávej pozor." Řekl jí bez zájmu a z bočního pouzdra u nohy vytáhl kunai.
Po chvíli se kousek od nich vynořil ten kluk, kterého pověřil úkolem, aby se ho zbavil. Nejspíš je celou dobu sledoval z povzdálí. Ihned se vrhl po té holce a strhl jí stranou, čímž jí pravděpodobně zachránil život. "Nejdřív se jí snaží zabít a potom jí zachraňuje? Ten se v sobě moc nevyzná." Pomyslel si Kenzo.
Na povídání však nebyl čas, proto hodil kunai do křoví, odkud přilétly kunaie proti nim. Poté vytáhl katanu a čekal, co se bude dít. Protože byl podezíravý, jednom očkem pokukoval i po tom klukovi, kdyby je náhodou chtěl opět napadnout.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
???
Naitaki běžel co nejdál od místa kde stoupnul na drát.
Když takhle běžel tak uviděl čerstvé stopy na větvích stromu.
Podle stop to byli dva lidi.
Zastavil se kouknul se směrem kterým vedli.
Mám je. Teď je doženu a zjistím co sou zač a jakej význam má ten drát.Pomyslel si Naitaki.
Naitaki se vydal po stopach. Čím dál běžel tím víc zrychloval.
Už uběhl dlouhou cestu když uslyšel někoho zasebou.
Ohlédl se ale nikoho nespatřil. Naitaki ještě zrychlil.
Teď běžel jak nejrychleji mohl. Pak znova uslyšel klopýtavé a šustivé zvuky. Hned na to ucítil "jeho" chakru.
Už se neohlížel ,připravoval se k bitvě.
Už si vytahoval jehly když najednou ucítil ještě nějakou chakru před sebou. Povyskočil výš a od větve která byla asi pět metrů nad tím místem kde se nacházel před sekundou se silně odrazil.
Když vyskoučil tak uviděl před sebou svého budoucího senseie a tu holku. Ve vzduchu se otočil tak aby byl proti nim a když dopad tak rychle hodil tři jehly kde uviděl nějaké mihnutí.
Pak "ta věc" hodila kunaie do té hólky.
Naitaki rychle skočil po té holce ,chytil ji a dopadli spolu na zem. Naitaki vstal a ohlížel se po té věci.
Trochu se jí ulevilo,když se jí Kenzo na nic nevyptával.Po chvíli tiché cesty se odvážila promluvit."A odkud pocházíte vy?"zeptá se ho.Chtěla by se o něm něco dozvědět,když už mu o sobě něco řekla.Čeká na jeho odpověď,ale stále se dívá na cestu.
"Moc toho tedy nenamluví," pomyslel si Kenzo. "Je pořád na pozoru a nedůvěřuje mi. Líbí se mi její chladnost."
Když ukončila svůj proslov, Došlo Kenzovi i to, že o sobě mluvit nechce. Pro něj tedy nebyl důvod ptát se jí na cokoli a mlčky pokračoval v cestě dál.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yasushi Maeda
Zem Železa
Vypočul si jeho odpoveď so vzdiaľeným pohľadom, skôr sa sústrediac na let orlice. Začala pomaly klesať. Blížili sa.
"Prv sa naučíš prežiť. Momentálne si veľmi ľahký ciel." prehovoril po chvílke odmlky, s pohľadom upretým do diaľky. Leteli už nejaký čas nad mračnami, no tie, ktoré sa črtali v diaľke vyzerali inak.
Tuhšie si stiahol plášť, ktorý mal na sebe a cez hlavu si prehodil kapucňu. Z opasku odpojil starú ANBU masku a nasadil si ju na tvár. Potom sa otočil ku Kintarovi.
"Otestuješ si otužilosť."
Orlica sa vrhla dole, letiac skrz búrkové mračná. Privítal ich sneh všade naokolo a chladný vzduch.
Klesla až tesne nad zem, kde ustálila let.
O . o<-->o . O
Naitaki Kensei
okolí vesnice Mora no Hi
Naitaki po chvíli našel noru ode uchoval svitky.
S klidem se k noře přiblížil a nevšiml si namotaného drátu kterej byl pár stop od nich.
Naitaki se lekl a hned vytáhl jehlu ,ale na jeho údiv se nic nedělo.
Naitaki čekal že ho vystopovali ty z knihovny a nalíčily na něj past.
Ovšem po minuté která se zdála Naitakimu nekonečnou chvíli dostal strach se svitků.
Podíval se do nory ale k velikém spokojství svitky byli stále tam.
Naitqki se ješté zkoncentroval a když zjistil že v okolí neni nic nebezpečného
tak se pro svitky ohnul. Naitaki svitky vzal a dal si je do brašny.
Pak se podíval na drát a začal hledat jeho konec. Sledoval drát a už byl padesát metrů od nory když spatřil konec. Naitaki se udivil. Nebylo obvyklé vidět drát jak najednou končí bez žádneho zdroje. Naitaki vzal konec drátu do ruky. Pozorně se podíval a zjistil že ho někdo přežíznul.
Naitaki se udivil a rači utíkalmod toho mìsta co nejdál. Nepotřeboval další problémy.
Pousmála se a bez problémů vyběhla na strom.Kontrola chakry jí celkem šla,takže chození po vodě nebo po stromech jí nedělal problém.Na otázku nereagovala,ale jak se jí zeptal na minulost trochu nepříjemně se ošila.Nechtěla si na tu dobu znovu vzpomínat.Ale řekla si že už stejně nemá moc na výběr a tak se nadechla."Pocházím z Ohnivé země,z vesnice která není moc známá.Žila jsem tam se svou rodinou celkem klidný život.V Akademii jsem byla nejlepší ze třídy,jelikož jsem dost cvičila.Měla jsem i malou sestru."řekne a na chvíli se odmlčí.
Prozatím si vyslechl, kam mají namířeno. Vzhledem k tomu, že neměl ani mapu, nevěděl, jak daleko může jejich cíl být. I to se však od té dívky dozvěděl. Když mu řekla, že to možná stihnou do noci, ihned ho napadlo, jak si cestu urychlit. "Taky bychom mohli skákat v korunách stromů, pokud to ovšem umíš."
Lehce ji popíchl, a vyběhl do půli stromu, odkud se odrazil na jednu z pevnějších větví. "Jsi přece kunoichi, ne?" Pousmál se a čekal na její reakci. "A po cestě mi o sobě můžeš něco povědět. Moc mladých tuláků jsem tady nepotkal."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Mora no Hi
Naitaki se najedl a odpočinul si.
Byl rád že zase vdechoval čerstvý vzduch , protože v té kinhovně nic čerstvého nebylo.
Už se chystal dát do pusy poslední kus masa ,když uviděl pár týpků pochoduje přímo k němu. Naitaki věděl že už ho někdo nabonzoval že dělá ve vesnici nepořádek. Otočil se na prodavače a objednal si ještě trochu jídla na cestu. Pak když měl zaplatit tak vypadnul a rychle mizel od obchodu a těch týpků co nejdál.Když se ohlédnul tak zjistil že ho sledovali. Vyskočil na střechu a začal skákat ze střechy na střechu. Chtěl okamžitě vytáhnout jehly a pohrát si ,ale pak si uvědomil že na dnešek toho má dost. Doskákal na bránu která odělovala vesnici od lesa a ještě jednou se porozhlídl po vesničce. Ty dva už tu asi taky nebudou ,pomyslel si.
Naitaki se vydal na místo kde nechal svitky.
Yakumo Hizashi
Cesta do vesnice Rimon Rai
Kenzo se celkem rychle zbavil toho kluka,což jí umožnilo se trošku uvolnit.Neměla z něj dobrý pocit,ale to neměla asi z dosti lidí.Když se jí Kenzo zeptal kam je povede hned mu odpověděla,ale očima sledovala cestu.
"Když přejdeme ještě jednu vesnici dojdeme k vesnici jménem Rimon Rai. Je tam velká knihovna s oddělením se staršími a starými svitky.Viděla jsem tam pár z období před 4. válkou."řekne.NEchtěla to nijak dál rozebírat,stejně cesta nepotrvá tak dlouho.Když půjdou stejně rychle mohli by tam dojít ještě dnes, ale pozdě v noci.
Cara Amnell
Zem Ohňa, čajovňa
Keď ju Hajin schmatol, nechala sa odtiahnuť naspäť do čajovne. Nebránila sa, iba ako telo bez duše prekladala nohy, ako ju Hajin za sebou ťahal. Nemala snahu brániť sa. Rozšírenými očami sa zadívala na tú spúšť v čajovni, žalúdok sa jej niekoľkokrát obrátil a radšej sklopila zrak a zadívala sa na špičky svojich nôh. Pohľadu sa mohla brániť, bohužiaľ, zápach nemohla zablokovať bez toho, aby si nezapchala nos a to radšej neurobila. Nechcela to zhoršovať, už beztak vyzerala ako na pokraji zrútenia.
Keď začula nepríjemný zvuk praskajúcich kostí, striaslo ju a pri výkriku muža zdvihla hlavu a zadívala sa smerom k Hajinovi a trpiacemu mužovi. Keď dostala príkaz, naprázdno prehltla a prvých pár chvíľ sa ani nepohla. Len tam tak stála, celá bledá a veľkými očami sa dívala na Hajina, akoby dúfala, že to odvolá. Nič také sa ale nestalo a tak sa drobná blondínka odovzdane vydala k vzlykajúcemu mužovi.
Každé mužove slovo, každý vzlyk boli ako dýka vrazená rovno do jej srdca. Nechcela ho zabiť, nechcela splniť príkaz, ale...
Zosunula sa vedľa muža na kolená, spoza opaska vytiahla dýku, muža chytila za vlasy na hlave, potiahla dozadu, aby lepšie odhalila krk, ku ktorému mu priložila dýku.
Snažila sa nedívať sa mu do tváre, najmä nie do očí, ale jeho úpenlivé prosíkanie bolo na nevydržanie, ruka sa jej triasla a v jednej sekunde by sa mohlo zdať, že už-už odhodí dýku. Ale nakoniec mu ten krk predsalen podrezala, krv jej zašpinila už špinavé ruky a musela si poriadne zahryznúť do spodnej pery, aby sa jej pomedzi ne nevydral vzlyk. Uvoľnila zovretie na mužových vlasoch a po zemi sa od neho odsunula čo najďalej nehladiac na to, že si takmer celé oblečenie umazala od krvi.
Naštěstí netrvalo dlouho a celou vesnici měli za zády. Kenzo si po cestě povšiml pár lidí, kteří na něj zírali, nikdo si však nedovolil ani hlesnout.
Jak se zdálo, nikdo je ani nesledoval, tak mohl Kenzo na chvíli polevit v ostražitosti a na chvíli si odfrknout. Otočil se na tu holku a ptal se:"Tak narušitelů jsme se snad zbavili. Teď už nám nebrání nic v cestě. Kam máme namířeno?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
vesnice Mora no Hi
Naitaki se rozhlížel kolem sebe ... neviděl ani toho chlápka ani tu holku.
Zašel dál do vesničky a sledoval všechno kolem.
Nikde je nemohl najít.
"Když ten svitek tak potřebuje tak si mně najde sám"
řekl Naitaki a šel si sednout k nejbližšímu stánku s občerstvením.
Když ten kluk zmizel,trochu se jí ulevilo.Po chvíli začali vesničané probírat trosky.Takovéhle situace neměla ráda jelikož z nich většinou nevyvázla bez otázek.Když se Kenzo otočil k odchodu a řekl jí ať si pospíší,jen kývla a následovala ho.Tohle jí dost zkomplikuje cestu,pomyslí si,ale nic neříká.
Genesis Sabure
vstup do udolia v opustenych horach v zemi blesku
Rana a tma..... Zmateny utek..... Skryvanie sa pred nebezpecenstvom, ktoremu nemohol celit.....Chaos vsade naokolo...Mrtvoly kde sa len pozrel....Bordel...Nechapal co sa stalo. Jeden den si len trenuje vo svojej novej dedine a nasledne uz bojuje o hole prezitie. Nechapal co sa stalo, ale musel ujst. Nic moc nenatrenoval a ledva ledva stihol zachranit svojho orla a svoj luk. Pred dverami domu uvidel dvoch maskovanych muzov. Rychlo sa vyklonil z okna a sipom s vybusnym listkom zasiahol jedneho do hrude. Nasledny vybuch vyhodil do vzduchu nielen oba ciele, ktore to rozmetalo naokolo ale aj dvere. Na nic necakal, behol do izby, luk pripraveny a pobral veci, co potreboval. Cez plamene Taki utekal prec. Musel sa skryt za roh....pred jeho ocami skupinka maskovanych zavrazdila par obyvatelov...boj, chaos, zmatok....A vsade-ohen. Spalujuci jasno cerveny ohen. nechapal co sa stalo ale naml cas to riesit. Vsetci utekali bohvie kam a podla Genesisa to nevedeli ani oni. On vsak vedel kam ma ist. Nebol odtialto, ale vedel, ako sa dostat dnu aj von. Ved sam sa cez tie tunely dostal-tak ako banditi teraz. Hoci sa miestna elita snazila zabranit zniceniu, vedel, ze je to zbytocne. genesis vsak nehodlal riskovat svoj zivot pre dedinu, ktora uz buducnost nema. Zas bol utecenec a nic uz tomu nezabrani.
Nakoniec dosiel na miesto kde mal. Avsak tunel bol upchaty kamenmi ale aj ludmi ktory sa ho snazili odstranit. Navyse tam pribudali dalsi. Genesis nemal cas a tak sa rozhodol ist cez obete. Nevidal ani hlasok pristupil ku skale a rozhodol sa vyuzit to co vedel z posledneho treningu. Sustredil sa a rozrezal svojou chakrou celu skalu napoly. Jej vybuch pochoval pod sebou nevinnych ludi, ale jemu to bolo jedno. Vytvoril sa vsak nejaky otvor cez ktory sa rozhodol vybehnut. Ked vtom sa tam zjavila nejaka maskovana tvar. Genesis nevahal, zasadil sip do tetivy a vystrelil. Zasiahol priamo do hlavy ale ani sa nezastavil este obet ani nedopadla a uz jej vytrhaval sip a daval ho naspet. Nesmel nimi plytvat. Sice ich mal v taske cez plece este dost-vsetky zasoby ktore nasiel-ale nehodlal nimi plytvat. Bezal dalej a proti nemu sa vyrutil dalsi clovek. Tentokrat vsak uz nestihol vystrelit, lebo to bolo priamo za zakrutov a tak sa mu len sikovne vyhol a hodil mu do chrbta kunai. Ani sa nezaoberal ci trafil a v zmatku utekal dalej.
Nakoniec vysiel von z labyrintu jaskyn. Pred nim sa vsak bleskovo zjavil dalsi maskovany bandita a chytil ho za ruku a vykrutil mu ju dozadu. Genesis necakal bleskovo sa stocil, ale tak aby si nevyklbil cele rameno a druhou rukou zabodol vystrelovaciu cepel muzovi do krku. V momente mu prerezal krcnu tepnu a celho ho pofrkala krv, ktora sa miesila so sadzami co uz na nom boli. Vydychol si ked vtom azcul nejaky skrekot. V sekunde sa otocil a uvidel Tenkuua-jeho orla ktory prave driapal tvar a oci dalsiemu banditovi. Genesis o nom vobec nevedel ale teraz nevahal a dorazil aj toho. Tenkuu mu pristal na ruke a spolu s nim utekal dalej. nevedel vsak kam.
Preto sa rozhodol spravit to iste, co uz raz spravil. Vtedy ked utekal zo Suny. Ked si na nu spomenul znova mu vzkypela krv v zilach. Rychlo potriasol hlavou a vybral sa na cestu. Nevedel kam ide a bolo mu to dost jedno. Teraz slo iba o to, aby kracal a cimsi sa zaoberal. Prve mile sa este z casu na cas musel skryvat pred potulujucimi sa bandami ale postupne sa v nom znova prebudil jeho stary instinkt. Teraz musel hladat miesto, kde by sa mohol skryt a kde by si vybudoval utocisko. Ziadne take vsak nenasiel a az ho kroky doviedli nad udolie, v ktorom bola teraz uz byvala Takigakure. Ked sa pozrel dole, videl len obrovsky masaker. Aj z tej vysky to dokazal rozoznat. Obrovsky dym musel vidiet kazdy, nielen on. preto na nic necakal a aj ked toto miesto bolo ako ukryt doslova luxusne, nemohol tu zostat. Musel to risknut. pred nim bola skalna rozsadlina-idelane miesto na kaldenie pasce. Vypustil preto tenkuua a ten skontroloval svojim orlim zrakom celu cestu. Prekvapujuco, nikoho tam nevidel. Genesis sa nadychol, luk prirpaveny, vsetky svaly napnute a rozbehol sa. Rozsadlina nebola dlha, ale jemu prisla ako nekonecna. neustale musel kontrolovat situaciu pred sebou za sebou a aj nad sebou. Bezal co mu sily stacili a nakoniec to dokazal. Ked vybehol hodil sa rychlo do krikov. V pravy cas. Do rozsadliny bezali nejaki zamaskovani ludia, nepriapdali mu vsak ako banditi. Vyzerali skor ako Oinini alebo podobne specialne jednotky. Takze tym smerom enmohol ist. Otocil sa naposledy ale ponad skalu videl iba obrovsky dym, rovnako ako predtym. Odbocil na vychod, aby nesiel rovnakym smerom z ktoreho prisli maskovane jednotky.
Nevedel kolko takto utekal, ale prislo mu to ako vecnost. Dym sa stale zmensoval a zmensova ako sa od neho vzdaloval. Nevedel ani kde je, ked v tom dosiel na svoje vysnene miesto-bol to vstup do udolia s uzkou pristupovou cestou, podobnou tej, cez ktoru utiekol z Taki. Bolo to ozaj luxusne miesto- videl ze toto uzemie je zasobene aj zverou a halvne ten vstup-bol to jediny vstup do tohto udolia a dal sa lahko strazit. Nestracal cas a rychlo zacal budovat nejake prekazky. Vedel ze tu nevydrzi den aj noc nonstop hliadkovat. preto vybudoval nejake nastrazne pasce a pre seba nenpadny ukryt, z ktoreho mal vyhlad na celu pristupovu cestu a z ktorej nemal v chrbte slepe miesto. Ako tak pozeral na cestu, videl ze zanechal stopy. rychlo sa zdvihol a zacal ich skryvat. Potom si zavolal svojho orla a snazil sa mu vysvetlit, ze nech on hliadkuje, aztial co Genesis bude spat. ledva to dkoncil, unava ho premohla a on zaspal. Dufal, ze jeho ukryt je dostatocne bezpecny a nenapadny a ze ho Tenkuu dokaze vcas upozornit. Valastne nie-v nic z toho nedufal, hlavou sa mu neprehanali zaidne myslienky. Posledne co urobil bolo, ze skryl luk pod seba, aby nenasiakol dazdom ktory sa v tom momente spustil a ktory, ako Genesis vedel, zmyje vsetky pachy aj stopy.
Netrvalo to dlouho a chlapec odešel splnit svou "misi". Kenzo uvolnil chakru z katany a schoval ji do jílce. Poté uvolnil i pečeť, kterou měl schovanou pro všechny případy v pravé dlani. Naštěstí jí nebylo třeba. Poté se začal nervózně ohlížet. Lidé z okolních domů začaly prohrabávat statky domů zničených jeho technikou. Aniž by se snažil tvářit vinně, otočil se na místě a pomalu odcházel doufaje v klidný odchod z vesnice.
Když procházel kolem té dívky, řekl jí rychle:"Žádné otálení. Mizíme pryč. Na otázky bude čas, až zmizíme z vesnice."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Obihito --- vesnice Mora no Hi
Naitaki vyčkal do pauzy.
Pak zpozoroval jak vyšel nějaký typek a dal rozkazy ochrance.
Sam zašel do rohu aby si zapálil cigaretu.
Naitaki uviděl i velkou popelnici kolem něj.
Vstal a šel proti tomu týpkovi. Měl výhodu ,že vypadal fakt jako pubertální dětsko.Prošel kolem toho týpka a vrazil mu dvě jehly do krku.Nevydal ani slovo. Naitaki ho přidržel při pádu ,aby nebyl slyšet rámus. Když ho položil tak vytýhl flaštičku jedu kterou se sebou nosí vždycky. Byl to jed kterej vyrobila jeho rodina.Kápl pár kapek na proděravenej krk. "Henge no Jutsu"
Naitaki se proměnil ve stejnýho týpka. Tělo odhodil do popelnice a rozešel se trochu nervózní k vchodu do knihovny.
Uviděl tam další dva týpky. Ty když uviděli přeměněnýho Naitakiho tak hned se rozeběhli k němu.
Naitaki už chtěl vytáhnout jehly ,ale nakonec se vzchopil.
Ty dva k němu přiběhli a ohlásili že vše kolem je v normálu.
Naitaki se neodvážil něco říct a tak jen přikývl. Prošel mezi těmma dvouma a zamířil ke vchodu. Vešel do knihovny.
Snažil se vzpamatovat kde je oddělení se svitkama.
Pak si vzpomněl a otevřel dveře které byli nedaleko od východu.
Když je otevřel tak uviděl záchody.
Tak to asi nebude ono , pomyslel si Naitaki.
Pak popřemýšlel ještě trochu a vešel do dvěří které nejdřív vedli do regálu kde byla historie.
Pak vešel do dalších dveří které byli hned za regálem. Byla to velká prázdná místnost. Naitaki si pamatoval že když tady byli s rodinou tak tady byli enceklopedie. Naproti němu byli dveře které obsahovali regály s jutsu. Naitaki uslyšel kroky. Zalezl do re gálu kde byli knížky s historii.Uviděl další dva ozbrojené muže které mířili do komnaty se svitkami. Otevřeli dveře koukli dovnitř a pak vyšli. To je moje možnost jak získat klíč. Byli to pancéřované dveře ke kterým patřil celkem velkej klíč kterej vypadal jako tři kunaie nějak nahromážděných na sobě.
Naitaki vyšel z regálu a šel na prti těm dvoum. V moment kdy se potkali tak Naitaki ucítíl bodavou bolest v ruce. Najednou byl slyšet malinký výbuch kterj by nebyl slyšet ani ve vedlejší místnosti.Naitaki se zptky proměnil v sebe a hned si vzal par jehel.Kouř z proměny se roznesl po místnosti. Naitaki po prvním hodil jehly které tělem proletěli naskrz. Rozběhl se po druhým ,ale kouř se už rozesel a ochrance zaůtočil na Naitakiho mečem.
Naitaki odskočil do zadu a hodil po něm pár jehel. Ten to vykryl a rozběhnul se proti Naitakimu.Naitaki udělal rozkrok a v něm se skrčil otočil se pod nepřítelovými nohy a objevil se za zády nepřítele.Ten však reflexem už mířil katanou na Naitakuv trup.
Naitaki vyskočil a odkopnul katanu z nepřítelových ruk.
V ten moment ho zase chytla bolest ve dlani. Napřitel už volal posily a vytahoval nějakej mini nožík čo co to bylo.
Rozběhl se proti Naitakimu a chystal se ho bodnout do hlavy.
Naitaki se stihl uhnout smrtelnému nebezpečí ,ale čepel mu zasáhla tvář. Vytryslka krév. Naitaki s novou bolestí ve tváři přestal cítit bolest v ruce a vytáhl jehlu. Rozpěhl se proti nepříteli a už se natahoval jako že jehlu hodí. Nepřítel udělal obrannou nedokonalou pozici aby si ubránil obličej ,ale Naitaki pokračoval a zapích jehlu do jeho srdce. Rychle odskočil a sebral klíč. Otevřel dveře a vešel do málo osvětlené místnosti.
Rychle vešel dovnitř a hledal svitek s technikami suitonu.
Už slyšel běh skupiny která byl tak z 10 členů.
Naitaki rychle vzal svitek Suitonu a ještě aby nebyl ochuzen tak v rychlosti hmatl po nějakém svitku Kattonu.Opatrně položil svitky do brašny a vyndal jehlu s výbušnýma lístkama. Tu hodil do prázdné místnosti za sebe aby zpomalil postup nepřítelů a pak začal skládat pečetě. Hluboce se nadechl a z úst chrlil oheň.
Úplně rozpálil první zeď a pak druhou která byl hend zaní.
Proděravil si cestu ven a vyběhl. Pak rychle vylez na knihovnu a směrem na sever hodil pět výbušných jehel. To byli jeho poslední.
Pak se vydal na jih kde byůi neblíž brany vesničky.
Přeskakoval střechy až uslyšel pět velkých výbuchů. Když se ohlédl tak uviděl jak všichni směřují k výbuchům.
Naitaki se vydal pryč z města..přeskočil brány a obešel město do správné polohy tak aby hned proti němu byla cesta odkud přišel.
Rychle se vydal lesem nazpět. Za půl hodiny byl už u vesničky Mora no Hi. Před vesničkou zastavil a schoval oba svitky do něčí nory. Přikryl ji listím a vydal se hledat jeho budoucího senseie.
Vešel do města a už viděl jak prohledávají trosky domu na kterém dříve stál.Přišel ke troskám a čekal na toho týpka až si ho najde .
Naitaki Kensei
vesnici Mora no Hi --- Obihiro - knihovna
Svitek ? Naitaki čekal něco podobnýho ,ale knihovnu se svitky ?
Tam musí bejt hafec ochrany. Asi netuší ,že když tam chytnou ninju co se chystal vykrást svitky tak knihovnu přeplněj ochrankou a v nejhorším případě svitky převezou do bezpečnějšího místa.
Už chtěl říct ať ho tam doprovodí ale pak ho něco zarazilo.
Naitaki si vzpomněl že tam byl kdysi s rodičema.
Tak to bude hračka. Pote se podíval na toho týpka.
Měl výsměšný výraz. Myslí že tam zemřu.
Naitaki se podíval na slunce a zjistil že za nedlouho bude polední pauza. Obyčejná knihovna nic takovýho nemá ,ale tadle byla zvláštní.
Naitaki se podíval na svojí ruku. Vytrhl listí a dal si ho na dlaň. Zatnul pěst a beze slova se vydal na cestu.Přeskočil bránu vesnice a vydal se směrem na severozápad.
Když se vzdálil od vesnice tak začal přemýšlet o svém plánu vloupání.Běžel na okraji lesu. Asi po patnácti minutách cestování uviděl malinkou říčku. Přišel k ní a začal se oplachovat ruku.
Opláchnul si i obličej. Šáhnul do své brašny pro něco čím by si jí mohl zavázat. Vyndal obvaz a začal si obvazovat ruku.
Počas obvazování si vzpomněl na svojí rodinu na svůj tým a hlavně na Teriku. Přemýšlel co vlastně tady dělá. Nakonec si vzpomněl na svého dávného kamaráda a zase ho obchvátila pomsta.
Naitaki se rychle vzpamatoval a bleskovitě se zvedl a vyrazil dál. Zaběhl do hlubokého lesa.Měl obavy ,aby vztihl polední pauzu. Zrychlil.
Když dorazil na odlehlé místo tak uviděl zdi Obihira.
Rozeběhl se a před branami zpomalil aby to nevypadalo divně.
Zašel do centra města a snažil se vzpamatovat kde byla ta knihovna.
Nakonec si vzpamatoval že leží na kraji města. Rozešel se tam.
Když dorazil tak zjistil že do polední pauzy zbýva ještě půl hodiny.No nevadí, čas na víc nikdy nebyl k neštěstí.
Naitaki si sednul nedaleko knihovny ,aby si oddychl z cesty a prozkoual okolí.
Sledoval, s čím se ten kluk vytáhle. Očekával nějaký protiútok, ale to, co se poté stalo, jej velmi překvapilo. On sáhl na jeho katanu nabitou větrnou chakrou! Těsně předtím, než se jí stihl dotknout, stihl z jejího ostří alespoň částečně stáhnout trochu chakry, aby ten kluk nepřišel o celou dlaň. I tak se silně pořezal. Jeho demonstrace ovládání bolesti mu imponovala. když nic jiného, alespoň se nebál bolesti. Jak má ale člověk někomu takovému věřit, když se jej před chvílí snažil zabít úplně bez příčiny?
Kenzo přemýšlel. Chce se nechat doprovázet takovým šílencem ? Na druhou stranu by se toho dalo celkem slušně využít. Pomalu se mu v hlavě rýsoval nápad, jak se toho chlapce buď zbaví, nebo pro něj bude užitečný. Na chvíli sklonil čepel katany, ale byl stále ve střehu. Poté promluvil "Jak mám věřit někomu, kdo mě chtěl před pár minutami zabít? Budeš si muset získat moji důvěru." Poté se malinko usmál nad svou mazaností. "Nedaleko odtud je vesnice Obihiro. Tato vesnice má slušnou knihovnu se svitky. Když mi přineseš svitek s technikami suitonu, budu tě učit." Nyní se už chlapci smál do očí. Věděl, že takový úkol nejspíš nezvládne.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Mora no Hi
Naitaki si ani nevšim jak se ten týpek přibližuje.
Poté vytáhl katanu a zamířil na něj.
Katanou probíhala chakra a jelikož používá vítr tak byl dost nebezpečný.
Řekl mi ať jdu hledat svÿho senseie ,že mně teď ušetří.
Naitaki začal přemýšlet. Má silný charakter. Takovýho pravě potřebuju.
Naitaki se usmál.
Přišel k tomu týpkovi blíž a pomalu zvedal ruku.
Nakonec uchopil katanu a dal jí pomalu dólu.
Z dlaně vytryskla krév. Naitaki se zhmouřil bolestí.
Pak pustil katanu a otevřel oči.
"Prosím ,uč mě!
Naitaki zatnul pěst a mezi prstama mu proklozla krev.
Velmi ho překvapilo, že se ten kluk pomalu rozmluvil. Dokonce mu začal líčit svůj příběh. Mezitím se dostal Kenzo tak blízko, jak potřeboval. Kdyby chtěl, mohl ho nyní snadno zasáhnout jakoukoli technikou, ale on si nahromadil chakru do pravé ruky a připravil si plán pěkně dopředu. Člověk přeci jen nikdy neví.
"Jestli jsi na nás útočil kvůli penězům, tak tě zklamu. Nicméně nevidím důvod, proč bych tě měl nechat naživu poté co jsi usiloval o život můj." Chvíli přemýšlel,co říci dál. Poté jeho katana obohacená o větrnou chakru zamířila na tělo toho kluka. "Běž si hledat rovnocenné soupeře,nebo svého senseie. Nechám tě být, ale varuji tě, příště už tak shovívavý nebudu."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi
Vesnice Mora no Hi
Všechno z povzdálí sledovala.Z toho kluka neměla moc dobrý pocit a z jeho keců už vůbec ne.No do souboje se nevměšovala, jen pokud by musela.Stejně by asi jen zavázela.
Naitaki Kensei
Vesnice Mora no Hi
Týpek vyskočil do vzduchu.
Pak dopadl a začal promlouvat.
Zeptal se mě proč si myslím že mám šanci ho zabít.
" Pravdu ? do žádných soubojů do kterých sem se pouštěl jsem neměl jistotu že přežiju. Vždy sem byl v nevýhodě ať to bylo počtem ,schopnostmi či poškozením. Jak vidíš ... tak ještě žiju.
V Konoze odkud pocházím mě můj tým nepovažoval za člověka.
Můj příběh je dlouhý. Odešel jsem prtože s takovým přístupem se nic nenaučíš. Proto jsem vyrazil do světa abych si našel pořádnýho senseie. Pak založím organizaci se kterou vyřeším hodně problému.
Vesnice Mora no Hi
Vběhl do padajících trosek domů, které nevydržely nápor jeho techniky. "Tak sem už se taky nikdy nevrátím." přemýšlel v duchu, když uvažoval, proč se vlastně nechal vyprovokovat od nějakého usmrkance.
Jak se přibližoval k troskám, ze kterých stále odpadávaly třísky, téměř si nevšiml, že mu jeho soupeř hodil pod nohy další jehlice. Když si toho všiml, měl taktak čas vyskočit do vzduchu, aby jej výbuchy jehlic nerozmetaly na cucky. Jako by to nestačilo, ten kluk se mu ještě začal vysmívat.
Když dopadl na zem, zamířil pohledem na kluka a odpověděl:"Znáš snad někoho, kdo by se chtěl nechat zbytečně zabít?" Po těch slovech se k němu pomalu začal přibližovat. Viděl na něj poměrně dobře a věděl, že až se dostane do dostatečné blízkosti, nepřítel na něj pošle nějaký útok katonem.
"Proč si myslíš, že máš šanci mě zabít?" Pokračoval v konverzaci, aby si ten kluk nevšiml, že pomalu, ale jistě zkracuje jejich vzdálenost.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Kintaro Ouro
Cesta do zeme Železa
Prudký štart Kintara nepríjemne prekvapil, Yasushiho varovania totižto nepočúval. Nechýbalo veľa a bol by spadol. Vo vzduchu sa však let orlice ustálil, takže sa Kintarovi podarilo udržať sa.
Aspoň niečo máme spoločné. Ja ľudí neznášam, pomyslel si.
Keď mu Yasushi položil otázku, prvou odpoveďou bolo totálne ticho prerušované len šumom vetra. Kintaro chvíľku premýšľal nad odpoveďou. Keď sa však pozrel na Yasushiho, bolo mu jasné, čo sa chce naučiť:"Zabíjať." znela jeho odpoveď.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
"To ma neprekvapuje." odvetil sucho s pohľadom upretým vpred. Keď sa Kintaro konečne vyštveral na jej chrbát, Yasushi spravil dva kroky vpred a dlaňou sa dotkol jej krku. Stačilo pár tichých inštrukcií a telo orlice sa zničohonič pohlo. Mohutné krídla sa pomaly roztiahly a Yasushi sa otočil ku Kintarovi.
"Dobre sa drž. Štartuje prudko."
Ani to nestihol dopovedať a prudké švihnutie krídel ich vystrelilo do v zduchu za sprievodu svišťacieho vetru. O pár sekúnd prišlo ďalšie mávnutie, ktoré ich katapultovalo ešte vyšie a potom ešte jedno, ktoré ukončilo stúpanie. Leteli rýchlo, no dávala si pozor aby nespadli a väčšinu času len plachtila.
"Neber to osobne. Ľudí nemá v láske." prehovoril po chvílke zamyslene a pozrel na Kintara ." Čo by si sa vlastne chcel naučiť?"
O . o<-->o . O