Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Masamoto Tenno
To byla přesně jeho chvíle. Odrazil se, ve vzduchu poskládal pár pečetí a dopadl přímo za senseie.
"Vodní vězení" zašeptal a pokusil se vytvořit kolem senseie na zemi vodní bublinu.
Snažil se zároveň o to nastavit co největší tlak, protože sensei mu žádnou druhou šanci rozhodně nedá. Ani čas na to zvyšovat tlak postupně.
Pokud to nevyjde, neměl žádný další pevný plán. Pokud ne, bude muset improvizovat.
Sitou Hashu
Země Železa
Saito si zakryl pravou rukou vlastní bok, aby Mikovi rány nešli na ledviny a podobné bolestivé místa v okolí břicha a levou rukou si zakryl obličej, čímž vyblokoval sníh, který mu házel Miko do očí. Nakonec natáhl levou nohu vpřed, skrčil se a poslední metr šel proti Mikovi skluzem s cílem mu podkopnout nohy.
Ami Kanura
Hranice Země ohně
Ami vstal a přešel k Mahirovi, pohlédl na jeho klona, který vypadal, jako by právě vylezl z hrobu, byl bledý a jakýsi vláčný. Jediným pohybem ruky ho proměnil v mlhu a podíval se na chlapce. "Máš noční můry..." nebyla to otázka, bylo to konstatování. "Jestli chceš trénovat, sedni si k ohni a vyčisti si hlavu, v tomto stavu mysli se ti to nikdy nepovede a povede to jen k tvojí frustraci."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Presne podľa očakávania mu Yasushi v pokračovaní zabránil. Urobil to však dosť nešikovne, postavil sa mu rovno do cesty. Kintaro bol v tej chvíli už v plnom šprite, takže úskok dozadu, či do strany nepripadal do úvahy. Miesto toho sa zvalil na zem a v šmyku pokračoval ďalej. Vyhol sa tak obom Yasushiho úderom a sám sa snažil Yaushiho zložiť na zem, podkopnutím.
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Pozorne načúval, čo si Cara zo súboja pamätá. Tí dvaja mu nedávali spať už odkedy sa s nimi stretol v Sunaate. Cítil z nich niečo, čo ho znepokojovalo. Teda, aspoň z toho, čo nikdy neprehovoril. Možno práve tá tajomnosť ho znepokojovala. Poznanie svojho nepriateľa ešte pred súbojom je základ, avšak pri ňom to nedokázal.
"Vyrážame," vypustil zo seba po dlhšej chvíľke ticha. Potom sa zozbieral sa zeme a vytvaroval z ľadu kunai.
"Tento kunai má podobné vlastnosti, ako ten oceľový. Vec sa má tak, že obyčajným kunaiom nezničíš tento ľadový, ani naopak. Tvojou úlohou po ceste bude napustiť oceľový kunai chakrou a zničiť ten ľadový," dodal a vyrazil.
Láska a mier!!!
„Dobře, Akiro." Řekl mu, když se oba domluvili a mohli tak začít svou pouť. „Tak pojď, máme dlouhou cestu."
Kenzo počkal,až ho Akira dojde a potom se ho začal vyptávat. I když to na sobě nedal znát, byl rád, že bude mít na cestách někoho dalšího. Putovat všude o samotě je časem frustrující.
„Tak, Akiro. Řekni mi něco o sobě. Jaké máš plány, čeho bys rád dosáhl a kam chceš, aby tvůj trénink směřoval?" Kenzo se snažil o neutrální výraz a o tón hlasu, který vyjadřuje nezájem, ale ve skutečnosti byl celkem zvědavý. Chtěl z toho kluka vymáčknout co možná nejvíce informací, aby věděl, jak na tom technicky je. Pokud se chce nechat učit, měl by o něm vědět všechno.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Jen tam tak stál a rozčiloval se dokud k němu Kenzo nepřišel. Kenzo Akirovi řekl, že ho veme pod svá křídla a začne ho učit. Byly u toho sice podmínky o stoprocentní poslušnosti a tak dále, ale Akira už byl z věčného putování o samotě a z jeho pomalého vývoje v tréningu unavený, a tak by snad souhlasil s čímkoliv. Líbila se mu Kenozva chladná stránka, přesně takhle si představoval někoho, kdo by ho měl učit. Učit ho ninjutsu katonu a práci s chakrou.
"Rozumím...a jmenuju se Akira Surudoime...stačí Akira." řekl chlapec a rozhlížel se, jestli někde uvidí nějaké šípy co by se dali ještě použít.
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Vstala a opatrnými krokmi, akoby sa bála, že ju nohy neunesú, došla až k ohňu, jedlu a Hajinovi. Jej žalúdok sa ozval, keď sa nadýchla vône mäsa. Cara si až teraz uvedomila, aká hladná je. Predchádzajúci deň sedela v reštaurácii so svojim tímom a napchávali sa všetkým, čo bol sensei ochotný zaplatiť. Keby sa tak mohla vrátiť do toho okamihu. Ale nedalo sa to a ona to vedela. Už si nezopakuje nič z toho, čo predtým robili a ich plány do budúcnosti sa neuskutočnia. Nikdy. Srdce jej pri tej predstave vynechalo úder a blondýnka si zahryzla do spodnej pery, ako sa snažila neukázať žiadne slabé emócie. Za ten krátky čas, čo bola s Hajinom zistila jedno a to, že muž považoval emócie za zbytočné. Za slabosť a ak chcela, aby ju učil, musela sa spamätať a naučiť sa ovládať.
Cara si sadla do tureckého sedu pri ohni, zobrala si niečo pod zub a kým prežúvala, snažila sa v mysli vrátiť späť k včerajším udalostiam. Nebolo to jednoduché. Jej myseľ akoby sa snažila tie bolestivé spomienky ukryť hlboko v temnote nevedomia. Cara v niektorých chvíľach nevedela, či sa to a to stalo naozaj alebo to jej myseľ pozmenila na niečo stráviteľnejšie.
"Boli dvaja, čo už asi aj viete," prehovorila. "Myslím, že jeden z nich ovláda Fuuton, druhý používal nejaké oceľové lanká a... Hm. Zdá sa mi, že aj on ovládal Fuuton." Odmlčala sa a zamyslela sa nad tým. "Uhm." Prikývla. "Väčšinu času ale používal tie oceľové lanká. Roz- ehm... roztrhal nimi Toppaha na kusy." Pri tej spomienke sa odmlčala, na chvíľu zavrela oči a zhlboka sa nadýchla, aby získala stratený klud. Jedlo jej prestalo chutiť a už sa ho viac nedotkla.
"Na viac si nespomínam. Boli silní. Obaja. Ale neboli na rovnakej úrovni. Možno jeden bol sensei a druhý učeň." Pokračovala a jemne pokrčila plecami.
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Vyrazil ihneď ako Kintaro začal šprintovať od neho. Predbehol ho z boku a skočil mu do cesty. Nedal mu ani chvílu na rozmýšlanie, ľavou rukou vystrelil pred seba v rýchlom údere, v ktorom však bola len časť jeho sily, hlavnú časť preniesol do úderu pravačky, ktorý bol už z rýchleho náprahu a posilnený čakrou. Jednoduchý útok, nič nezvyčajné, no v prípade zásahu účinné.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
"Bla, bla, bla," stručne vyjadril svoj názor na to, čo Yasushi kecá. Nedokázal pochopiť nič z tých jeho blbostí vychádzajúcich z jeho úst. Pochopil však, že sa na neho chystá zaútočiť. Yasushiho pohyb bol veľmi rýchly, príliš rýchly. Uhýbať nemalo zmysel. Snažiť sa mu postaviť do cesty taktiež nie. Jediná šanca bola dostať sa ku kunaiom. Tým, že sa Yasushi presunul ku Kintarovému boku, nechal ku kunaiom voľnú cestu. Kintaro sa dal do šprintu priamočiakro k nim. Niekde vo vnútri však tušil, že to nemá zmysel.
Láska a mier!!!
Kenzo seděl na větvi a koukal se,jak se chlapec rozčiluje. Očividně byl vyčerpaný,což nasvědčovalo o tom,že buď nemá dostatek chakry, nebo ji naopak neumí dobře ovládat. Avšak jeho technika vedení chakry ho už dávno přesvědčila. Poslední věc,kterou po něm chtěl vidět,bylo taijutsu, ale to očividně nebyla jeho parketa.
Další věc,která jej přesvědčila,byla,že mu něčím připadal známý, nebo povědomý. ,,Bylo to stejné jako v té kobce. Asi to budou ty techniky katonu,něco mi připomínají."říkal si v duchu.
Seskočil na zem a pomalu šel k chlapci. Když k němu došel,promluvil. ,,NEjsi úplně neschopný. Bude s tebou hodně práce, ale beru tě. Jen jednu věc si upřesníme hned tady na místě. " doteď byl Kenzo celkem klidný, ale nyní změnil pohled i hlas na velmi chladný ,,Jakkoli jsi zvyklý dělat si co chceš,se mnou budeš poslouchat mé povely na 100%. Pokud neuposlechneš,můžeš si jít vlastní cestou." Poté se otočil směrem k cestě,kterou si vybral a dořekl:,,nebo ťe zabiju. Záleži na situaci."
Kyž si vyjasnili pravidla,rozhodl se Kenzo,že by bylo fajn,aby mu ten kluk řekl,co vlastně chce po něm naučit. ,,také bys mi mohl říct své jméno,znovu. Nějak se mi vykouřilo z paměti."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Trefil jsem se?" ptal se Akira a v předklonu se vyflusával protože už mu nezbývalo mnoho chakry. Kouř se pomalu rozplynul a Akira zahlédl ležící popálené tělo, usmál se a klon se najednou rozplynul. Akirův úsměv zmizel a chlapec si v duchu sám sobě hned začal nadávat, jak mohl být tak naivní, když si myslel, že by takhle slabý ninjutsu mohlo Kenza tak vyřídit.
Vzpřímil se a zavolal na Kenza: "Vylezte. Nedělejte si ze mě srandu. Nemusel ste ten klon nechat trefit. Klidně by ste mě s ním mohl zabít. Cejtim to z vás a vaší chakry. Tak už ku*va vylezte. Vyhrál ste, tohle dál nemá cenu!" Akira už nechtěl dál pokračovat. Chakra mu docházela a měl pocit, že už ukázal to nejlepší co mohl. Jestli to neudělalo alespoň trochu dobrej dojem, tak byl připravenej prostě odejít a dál pokračovat v toulání se světem.
Yasushi Maeda
Cesta do zeme Železa
"Som rád, že tomu rozumieš." odvetil potichu a pravú nohu posunul mierne dozadu. Špičkou sa zaprel do zeme a uprel na Kintara zamračený, no sústredený výraz. Jeho telo bolo naladené na boj, chakra prúdila pozvolne jeho telom do miest, ktoré potreboval a jediné čo ho delilo od začiatku, bola Kintarova posledná úvaha.
"Nuž..."na okamih sa zamyslí"... má na to v tom prípade dve minúty, aby získal aspoň dva, po ôsmich minútach,"prebodne ho pohľadom" mu zlomím väz."následne sa usmial."No to len za predpokladu, že prvých šesť minút nebude útočiť. Čo som ja nikdy nepovedal..."
V momente ako dovysvetloval, jeho telo dostalo povel na štart a špičkou, ktorou sa zapieral do prašnej zeme odštartoval. Nešiel naňho priamo, presunul sa k jeho pravému boku, nechávajúc medzi nimi dostatok priestoru, aby stihol Kintaro včas zareagovať na naznačený úder.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
"Zbabelec versus nedozreté decko. Zaujímavé," svoj úmysel prekvapivo zaútočiť ihneď zmenil, keď Yasushi určil podmienky. Premýšľal, no nenapadol ho spôsob, ako sa ku kunaiom dostať. Až na jeden a to bolo poraziť Yasushiho. To však bolo aktuálne nemožné. Veril si, že by ho dokázal v súboji aspoň poraniť, ale poraziť ho nemohol a uvedomoval si to.
"Trošku blbá logistika. Ak to nezvládnem do troch minúť, ďaľšie tri minúty budú ťažšie," prehovoril urážlivo a ani ho nenapadlo niečo začať robiť.
"Spomínal si, že nepriateľ moju vyčerpanosť využije. Takže čo ak budem tých 6 minút oddychovať a mínať sily začnem až po nich, keď na mňa zaútočíš?"
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
"Je vidieť, že si ešte len nedozreté decko." odvetil tvrdo a vrhol na Kintara prísny výraz."Tvoj nepriateľ tvoju vyčerpanosť len využije. Začni si zvykať."
Ľavú ruku vystrel pred seba s dlaňou namierenou na Kintara a pravú skrčil v lakti, nechávajúc ju pripravenú pri tele. Nespustil z neho pohľad ani na okamih a skrčenou rukou vytiahol tri kunaie z vrecka. Vrhol ich dobrých pätnásť metrov za seba a dodal:
"Prvé dve minúty používam len ruky, ak nezískaš dovtedy ani jeden kunai,"kývol hlavou smerom k nim", tak zapojím aj nohy. Ak do šiestich minút nezískaš aspoň dva,"zamračí sa" zlomím ti tri zuby. Ber to ako motiváciu."
O . o<-->o . O
Kenzo stál a po odražení svého útoku viděl, jak se chlapec přibližuje. „Tak s čím přijdeš tentokrát..." říkal si, když na něj chlapec útočil. První ránu ten kluk ani nedokončil, byl to pouhý klam,aby mu mohl hodit kouřovou bombu pod nohy. Kenzo se usmál. Konečně začal ten kluk trochu taktizovat. Nyní chlapce neviděl a to byla nevýhoda, jenže nyní neviděl ani chlapec jeho. Kenzo udělal instinktivně pár kroků zpět, když v tu chvíli slyšel, jak chlapec uskakuje zpět také. Bylo mu jasné, že tuto chvíli si chlapec vybral,aby ukázal své maximum. Rychle mu problesklo hlavou, jakou barvu měly šípy a jakou chakrou tedy kluk disponuje. Mohl od něj očekávat některou ze základních technik katonu. Mohl by je odrazit fuutonem,ale to by nebyla taková zábava. Uvidíme, jak chlapec zareaguje.
Když vletěly ohnivé projektily do oblaku kouře, vydal ze sebe Kenzo bolestné výkřiky. Když se po pár vteřinách kouř rozplynul, Kenzo ležel na zemi zmítán v bolestech.
Vypadal značně ohořele.
„...Zvláštní... Jako by mi to něco připomínalo..." Problesklo hlavou Kenzovi, který seděl na větvi jednoho ze stromů poblíž.
„Zvláštní"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Kenzo kunaie odrazil jak se taky dalo čekat, ale Akira s tím počítal a během toho co Kenzo kunaie odrážel, tak se soustředil už na svoji techniku. "Když už jsem takhle blízko, tak zkusím použít katon. Teď už by snad neměl stihnout zareagovat nějakou větrnou technikou a spálit mě na popel. Přinejlepším se mi snad podaří uskočit někam stranou. Přinejhoršim mě to dost ošklivě spálí, ale alespoň uvidí, že i něco umim." říkal si Akira v duchu a už měl připravenou kouřovou bombičku, kterou upustil na zem hned poté, co naznačil útok na Kenzův bok. Hned jak se objevil kouř, tak Akira uskočil o krok dozadu a zakřičel: "Katon: Housenka no Jutsu!"
Doufal, že jeho útok bude mít nějaký smysl, protože do toho už dával svou poslední chakru poté co střílel ohnivé šípy.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Mahirovi se znovu zdál ten samý sen. On stojí na věži kostela. A vidí jak ninjové zabijí jeho rodiče. Mahiru pomalu přišel ke svým rodičům a díval se na jejich mrtvoly. Poté se probudil. Byl celý zpocený a ležel pod dekou. Kousek od něj seděl jeho sensei. Jakmile zjistil, že Mahiru vstal tak na něj letmo pohlédl a poté se znovu zadíval kamsi do lesa. "Hm. Zase. Zase ten jeho výraz." Pomyslel si. Vstal a oprášil se. Poté si uvědomil, že zkoušel Bunshin no Jutsu. "Jak jsem to dělal před tím? Jo už vím. Nechat plynule proudit čakru. Zkopírovat každý kousek mého oblečení. Vlasy. Kůži. Vrásky." Přemýšlel mladík. "Bunshin no Jutsu." Řekl a vedle něj se objevil jeho klon. Stoupl si před něj a nedůvěřivě si jen prohlížel. "Hm. něco je tu špatně." Pomyslel si. Poté pohlédl na svého učitele, který jej zaregistroval.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Miko
Země Železa
Usmál se nad Saitoovou výzvou. To bylo to, co chtěl. Ne k kvůli nějaké taktice. Bylo to kvůli pocitu, že ronin bude bojovat jen s ním. Ve skutečnosti to tak nebylo, ale na malý okamžik si mohl dovolit to tak cítit.
Ušklíbl se. "Pravda!" Vážně byl čas na trošku sněhu. Ale pro někoho jiného.
S bojovým nadšením se se rozeběhl proti oponentovi. Když dělal sněhovou kouli, v levačce si nechal trochu sněhu.
Když se přiblížil. Hodil hrst sněhu Saitoovi do obličeje (Nebo spíše to byl jen pokus) a pustil se do něj ranami pěstí.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
Ami klidně seděl a nehýbal se. Když Mahiru odešel, jen mírně přikývl, že rozumí a dál si ho nevšímal, když se však dlouho nevracel, vydal se za ním a našel ho v bezvědomí vedle říčky. Když tak nad ním stál, jen zakroutil hlavou a povzdechl si. Až odporně se podobal někomu koho znal, tedy alespoň v tomhle. Nakonec ho jako mrtvolu chytil za límec a odtáhl zpět, kde ho hodil na zem, přes něj hodil přikrývku aby nebyl nemocný a sám si sedl o pár metrů dál, aby držel hlídku než se vzbudí. "Člověk se minulosti nezbaví." říkával mu jeho sensei kdysi, ale on nesouhlasil a byl připraven to dokázat. Zabije ho, zničí každou jeho stopu a pak se uvidí, jestli se minulost nedá pohřbít.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Sústredene pozoroval jasnobielu oblohu bez modrej medzery. Takto zfarbená v ňom vyvolávala pocit pokoja. Tmavé, búrkové mraky ho znepokojovali a Slnko priam neznášal. Určite by ho zatemnil navždycky, keby to bolo v jeho silách. Dneska bol pre neho však pohľad hore veľmi upokojujúci. Hajin si takmer ani, že sa Cara prebúdza. Dával si načas a prešla dobrá minúta odkedy prehovorila, než k nej odvrátil pohľad a prehovoril: "Najedz sa, onedlho vyrážame. Aj keď sa zdá, že ťa nikto nešiel hľadať, či skôr popraviť, nemali by sme sa tu dlhšie zdržovať. Medzitým mi skús popísať tých vrahov. Všetko, na čo si spomenieš. Najmä na to, akým spôsobom bojovali. A neopováž sa utiahnuť do seba, či sa pustiť do plaču. To je pre slabochov a zbabelcov. A tí sa nikdy nevyrovnajú mužom, ktorých chceš tak moc zabiť."
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Jej spánok bol našťastie bezsenný. Zrejme za to mohla ďakovať vyčerpaniu, možno stresu. Koniec koncov bolo to jedno, dôležité bolo, že spala bez toho, aby ju trápili nočné mory a tak, keď sa prebrala o pár hodín neskôr, cítila sa o niečo lepšie. Ako psychicky, tak aj fyzicky.
V prvom momente, keď otvorila oči, sa dezorientovane rozhliadla naokolo. Až po pár sekundách jej došlo, kde je, s kým tam je a prečo tam je. Pohľadom opäť preletela okolie až našla toho, koho hľadala.
Zdalo sa, že muž nepotreboval toľko oddychu ako ona. Čo bolo celkom logické, ale Caru to mierne zahanbilo, že zatiaľ čo ona si pokojne vyspávala, on sa stihol postarať o ich raňajky.
"Dobré ráno," prehovorila mierne zachrípnutým hlasom, aby na seba upozornila.
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Aj keď Yasushi len kráčal, Kintaro za ním značne zaostával. Chôdza bola pre neho namáhavá, ako šprint do strmého kopca. Pálenie snáď v každom svale jeho tela mu nedávalo chvíľku pokoja. A k tomu ešte ten idi*t, ktorý od neho stále niečo chcel. Keby mal síl, okamžite by ho roztrhol na dve polovice. A tie polovice na ďaľšie dve a tie na ďaľšie a ďaľšie, až kým by si ukojil všetky svoje zabijácke túžby.
"Sparing? Vtipkuješ? Najprv ma nútiš vyčerpať sa a teraz chceš boj? To si teda pekný zbabelec!" keď dohovoril, už bol bežal priamo proti Yasushimu s úmyslom prekvapiť ho. Túžba sprelámať mu všetky kosti mu pomohla načisto prestať vnímať spaľujúcu bolesť.
Láska a mier!!!
Mahiru Mazekani
Hranice Země ohně
"Ne." Odpověděl mladík. "Hm Bunshin no Jutsu. Takže se to musí hýbat a být vedle mě zároveň. Takže musím nějak nashromáždit čakru a udělat to vedle. Ale jak?. No zkusím pokus omyl třeba to vyjde." Zamyslel se Mahiru. Pohlédl na svého učitele. Nevěděl co má z jeho výrazu vyčíst. Nevěděl jestli byl překvapen nebo si myslí, že je jen obyčejný student a při nejbližší příležitosti se ho zbaví. Rychle zahnal myšlenky a soustředil se na Bunshin no Jutsu. Soustředil čakru. "Bunshin no Jutsu." Zakřičel Mahiru a vedle něj se objevil pouze obláček kouře. Takhle to zkoušel ještě čtyři hodiny, než se sesypal na zem. Klečel a hluboce oddechoval. Podíval se na senseie jenže ten měl pořád stejný výraz. To Mahira pěkně štvalo, ale co bude si na to muset zvyknout. "Že bych ho požádal o radu? Ne zvládnu to sám. Musím." Zamyslel se. Chvíli naslouchal to ticho kolem. Poté uslyšel šumění říčky. Pomalu se zvedl, pohlédl na senseie a gestem hlavou mu naznačil, že se půjde osvěžit. Po chvíli došel k říčce. Opláchl se a chvíli seděl a pozoroval les. Poté si vytáhl svitek a už to několikáté začal číst, pro něho již tak známý text. V tom ho něco zarazilo. "Že by?" Řekl do prázdna vstal. Soustředil veškerou svou zbývající čakru. "Bunshin no Jutsu." Zakřičel. Poté jen letmo uviděl svůj výtvor na první pohled bylo jasné, že to není stoprocentní, protože on neměl roztrhané oblečení a rozcuchané vlasy. Jenže jakmile upadal do bezvědomí a zároveň i na zem jeho výtvor se na něj otočil. "Alespoň se umí hýbat." Bylo to poslední co řekl, než se mu zatmělo před očima.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Kenzo sledoval chlapcovo počínání a musel uznat, že byl zatím zklamaný. Na dálku to byl celkem zajímavý boj, ale zblízka byl chlapec snadný soupeř.
Když chlapce odmrštil svým kopem, zalíbila se Kenzovi reakce toho kluka. Poslat shurikeny přímo ve chvíli, kdy přijal ránu, to byl slušný protiútok. Kenzo shurikeny odrazil kunaiem, ale tím se připravil o jakoukoliv možnost útoku a tak mu nezbylo nic jiného, než připravit se na útok. Doufal, že ten kuk ukáže něco víc. Více se ale těšil, jak ten kluk zareaguje na situaci, která za chvíli nastane.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Masamoto Tenno
Ani netušil, jak se mu ta obrana vůbec povedla udělat, ale zázraky se stávají. To co přišlo potom, nebylo nic nového. Rána ho poslala do kolen.
Naštěstí se senseiova pozornost opět soustředila na Mika a on mohl přemýšlet. Vstal, rozchodil bolest a rozebral si situaci.
Sensei zřejmě nebude předpokládat, že by si oni dva navzájem nějak pomohli. Naopak. Takže nezbývájiná možnost, než udělat opak a jakmile se sensei na Mika zaměří úplně, pak sklapne past. Jen ho dostat do dobré polohy.
Pomalu vyrazil za senseiem a sledoval vývoj situace.
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Akirův útok nebyl úspěšný a naopak se proti němu řítila Kenzova noha, která mu mířila přímo na hlavu. Akira útok zablokoval rukou, ale přesto ho síla kopu posunula asi tak o tři kroky do strany. Díky tomu byl od Kenza o něco dál a tak po něm hodil tři malé shurikeny a hned se za nimi rozeběhl. Nechtěl dát Kenzovi čas uhnout. Měl v úmyslu zaútočit na levý bok a konečně se Kenza alespoň dotknout. Tenhle boj v taijutsu už Akiru docela unavoval. Rád by ukázal, že je schopný použít katon, ale měl strach že by se jeho technika obrátila proti němu.
Hashu Saitou
Země Železa
Saitou pohotově zareagoval na Tennův způsob obrany a protiútoku tím, že své tělo vytočil do boku, takže ho Tennnův kop minul a sám strhl svůj kop směrem dolů, aby nakopl Tenna zezadu do kolena namísto do ruky. Pak už jen mávnutím ruky rozbil sněhovou kouli a rozběhl se na Mika. "Čas na sníh!" pousmál se když se blížil k Mikovi.
Ami Kanura
Hranice Země ohně
Ami přešel k Mahirovi a konečky prstů projel jeho iluzí. Jelikož nic necítil a přesto se iluze nezrušila uznale pokýval hlavou. "Dobře, teď přijde něco komplexnějšího. Jedná se o Bunshin no jutsu a jak název napovídá, budeš tvořit iluze. Takže uděláš něco podobného jen to bude vypadat jako ty, ale bude to vedle tebe a bude se to hýbat. Otázky?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kenzo viděl,jak kluk útočí na jeho bok a nebyl pro něj problém se vyhnout. Naznačil na něj útok pravou nohou na hlavu z boku.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Prehltol posledné sústo z jedla, určeného ako obed pre ich oboch a pomaly si poutieral kútiky úst. Pohľadom sledoval popri jedení Kintarovu siluetu už odkedy sa objavil na obzore, no počkal kým sa k nemu konečne dotrepe bližšie a až potom pomaly vstal a zamračil sa.
"Úbohý kôň." poznamenal potichu a kývol mu rukou aby ho následoval."Tú mrcinu tu nechaj. Nepotrebujeme ju."
Bez čakania zišiel z cesty medzi stromi a po pár minútach chôdze vyšiel na priestrannej lúke. Tam zo seba zhodil plášť, zbrane a otočil sa ku Kintarovi.
"Začni. Trochu si zasparujeme."
Uvedomoval si, že je Kintaro vyčerpaný, no jemu to nestačilo. Potrebuje, aby Kintaro dosiahol úplne dno svojich síl.
O . o<-->o . O
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Náhrada? To se dalo čekat." řekl si Akira a pozoroval, jak Kenzo vychází z lesíka a vybízí Akiru k dalšímu útoku. Akira si v boji na blízko vážně nebyl moc jistý a teď už neměl ani čim střílet, aby Kenza alespoň rozptýlil a použít katon by bylo moc sebevražedné. "Kéž už bych uměl tvarovat chakru do tvaru šípu jako můj táta. Pak už bych ty šípy snad ani nepotřeboval." říkal si když se rozmýšlel nad dalším postupem. V ruce pevně sevřel kunai a vyrazil na Kenza. V druhé ruce držel kouřovou bombičku kdyby se potřeboval rychle stáhnout. Udělal výpad na Kenza, snažil se zaútočit na levý bok.
Masamoto Tenno
Vyrazil proti senseiovi a cukl rukou proti úderu. Jeho klamné pohyby znal, takže nevedl kryt rovnou.
Přitom zvedl nohu on sám a kopl Saitoua chodidlem do hrudníku, přičemž si dal záležet, aby pata dopadla přesně na solar.
Ruku podél těla jen zpevnil, aby mu ji kop nepřerazil.
Při tom všem zahlédl Mika, jak hází sněhovou koulí.
To si snad dělá srandu? blesklo mu hlavou. Nebyl ale čas se tím blbcem zabývat. Celou svou váhu přenesl do kopu a pokusil se senseie odstrčit.