Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Při tlumeném zvuku nože, protínajícího lano a dřevěnou podlahu nadzvedl Yoshito obočí – stále si však dával pozor na to, aby nepůsobil příliš překvapeně. Ani absence zraku nebránila dívce vrhat zbraně s chirurgickou přesností.
Následný zvuk – spíše drtivého charakteru – a Nezumovo tiché skuhrání mladíka donutily učinit krok vpřed. Bez jakéhokoliv náznaku soucitu si k zlodějíčkovi, zmítajícímu se v bolestech (ať už hraných či ne), přidřepl a přiložil dlaň na jeho záda. Cítil, jak mu pod prsty cukají svaly, drážděné žíravinou. Pokusil se zbytky kyseliny naředit tak, jak to jen bylo možné, aby muži alespoň trochu ulevil.
Nesměl však zapomínat na svou roli. „Jestli ještě něco zkusíš, nebudu se držet zpátky a půjdu až na kost,“ konstatoval s ledovým klidem a chopil se konce provazu. „Rozumíme si?“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Sídlo rodiny Fujibayashi
Tamaki se v klidu posadil a vyčkával. Nikdy nebyl problémový, takže se o něj klan Sakamoto nezajímal. Bude uvedený v seznamu členů, ale nic víc. A ten, o němž se jeho klan nezmiňoval jako o problému, měl průchod čistý.
Určitě se nestane řádná bota, kterou by si znepřátelil vlastní klan, a i kdyby se tak stalo, pro Hikari bude rád riskovat. Bude ale lepší, když si budou dávat po…
Proud jeho myšlenek přerušil prudký pohyb v místech, kde stál Nezuma. Překvapeně trhnul pohledem k mladíkovi a přinutil se zůstat sedět. Proč jim z ničeho nic hodil do jejich křehkého pánu vidle?!
Naštěstí zasáhli oba jeho osobní strážci. Rozhodně byli lepší, než čekal. Hikari byla rychlá a elegantní a to vše navzdory svému hendikepu. Tamakiho rozhodně zajímalo, jak to dokázala.
Také si potvrdil, že Yoshita správně podezříval. Netušil ale, že jeho strach byl tak oprávněný. Jeho partička mu tak mohla nadělat problémy na obou stranách konfliktu. O to hůř, že ten kluk byl uprchlý Yarui!
Muži u kartoték jen stáli a uznale kývali hlavou. „Identita ověřena,“ pravil jeden z nich. „Váš úlovek to ale bohužel nehodlá vzdát a tak bych vás poprosil, abyste nám jej předal. Odvedeme ho rovnou do vazby,“ dodal.
„V tom případě vím nabízím pomoc svých ochránců,“ vstal Tamaki a rukou pokynul k Hikari s Yoshitem. „Jak vidíte, je moje rybka poněkud kluzká a tihle dva jsou skvělí rybáři. Rád vám je zapůjčím k doprovodu a ohlídání tady mladého pána, dokud neodejdeme,“ usmál se. Věděl, že ho nebude nikdo podezřívat, pokud se vzdálí od své ochranky. V tomhle sídle byli kupci chráněni zákone podsvětí.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Už byl skoro venku. Napůl těla prolétl oknem a stihl si pomyslet: "copak mě nikdo nezastaví?", když tu ho zasáhlo do zad něco mokrého, co začalo okamžitě pálit. Nezuma se prohnul dozadu a v tom se lano napnulo a zastavilo mladíkovo cestu ke svobodě. Chlapec dopadl tvrdě na poličku od oknem a s praskotem dřeva skrze ni propadl až na zem, kde se začal kroutit jako červ, jak se snažil otřít si ten hnus ze zad o podlahu. Z pod roubíku se přitom ozívalo bolestné kňourání a tlumené, nesrozumitelné klení.
Pozitivní bylo, že o další pokusy utéct zjevně úplně ztratil díky kyselině zájem.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Než provaz doletěl k Yoshitovi, udělal Nezuma něco, co Hikari opravdu nečekala. Dal se na útěk!
Co ho to napadlo!? Hikari přešla během okamžiku z údivu ke vzteku. To chtěl ohrozit celou jejich operaci!?
Když se proti nim rozletěly vržené potraviny s prkénkem a nožem, vystřelila dívčina dlaň vzhuru jako had a zachytila letící nůž za rukojeť kousek od vlastní tváře. Poté se dal do akce Yoshito.
Hikari ho hodlala následovat, ale pak jí došlo, co právě udělal. Použil Futton! Kekkei Genkai klanu Yarui z Kirigakure.
Její stisk kolem rukojeti nože krátce zesílil, načež jej dívka mrštila k oknu.
Nemířila ale na Nezumu, nýbrž na provaz. Chtěla ho přišpendlit k podlaze, jako kolík řetěz dobytka.
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
'Baka!' zaklel Yoshito v duchu. Měl však dostatek sebekázně na to, aby si svou image chladnokrevného nukenina udržel a nedal na sobě nic znát. Nechtěl své karty vyložit příliš brzy, aby v případě selhání jejich plánu měl dostatek es v pomyslném rukávu. Ve vzduchu visela ještě jedna nepříjemná okolnost - když by použil své schopnosti, mohl by na sebe strhnout pozornost ze strany obránců zdejšího sídla. A to opravdu nechtěl.
Hravě se vyhnul veškerým kuchařským přísadám, jeden z nožů mu však ostrou hranou jemně pročísl tenkou kůži na tváři, jejíž cévy zaplavily Yoshitovu tvář čůrkem teplé krve. Ušetřený čas využil k dobrému zamíření. Půjde napůl cesty - neukáže svou skutečnou sílu, ale dá přihlížejícím k dispozici náhled toho, co skutečně dokáže.
Nezuma byl rychlý, hodně rychlý. Letící kyselina, kterou Yoshito v ústech zředil tak, aby zlodějíčkovi způsobila pouze lehké povrchové popáleniny, však letěla ještě rychleji - a přímo na jeho záda.
"Futton: Kushi!"
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi / Strážnice
Nezuma postával a zhluboka oddechoval, aby připravil své tělo na akci, čekajíc na svou chvíli. V koncentraci ho rušila akorát ostrá bolest v místech, kde mu lano sedřelo kůži na zápěstích až do krve. Lano už bylo nasáklé čerstvou krví a první kapička se právě uvolnila, stekla kolem obvazů až k hraně ruky a poháněna gravitační silou dopadla na zem.
A pak konečně přišla. Šance! Ona chvíle, kdy Hilari hodila lano Yoshitovi, se na pouhou vteřinu ocitlo lano volné a právě to Nezumovi stačilo, aby vzal osud do svých rukou. V jediném okamžiku, rychle jako útočící had, trhl svázaným zápěstím tak, aby hozené lano stáhl z Yoshitova dosahu a skoči šipku k zemi, kde se v ladném parakotoulu přetočio a ocitl se přímo u police, jež stála před otevřeným oknem. Bez zaváhání, jako kdyb to už měl dopředu naplánované, uchopil prkénko se sýrem, polovinou cibule a dvěma noži, prudce se otočil a mrštil ho po svých strážcích. Hod nebyl nijak přesný, ale cílem bylo, získat drahocené vteřiny, když se Hikari s Yoshitem museli vyhnout prkénku, napůl snědenému sýru, polovině cibule a jednomu noži. Poté se vrhnul po hlavě k otevřenému oknu. Lano které mu svazovalo zápěstí se dalo do pohybu s jistým zpožděním. Nejprve pomalu, jako had slunící se na sluníčku, poté čím dál rychleji a plazilo se k místu, kudy plánoval zmizet Nezuma.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
„Tseh,“ rozhodila Hikari rukama když je Tamaki napomenul, a založila si je na prsou.
Hnědovlásek se poté představil a doložil svá slova přívěskem, načež je vyzvedl třetí muž a jal se je zavést do sídla.
„Hni se!“ křikla Hikari na Nezumu a škubla znovu surově provazem, aby ho přinutila k pohybu.
Hrála to jak nejlépe mohla. Svou roli si ale nikterak neužívala. Z pocitu, že je tím, koho tak z duše nenávidí, se jí dělalo zle.
Soudě podle vůně, která je obklopila, dívka odtušila, že právě procházejí zahradou, o které Nezuma mluvil, když jim maloval mapu sídla. Jako by tahle krása mohla zamaskovat tu špínu, co proudila pod povrchem!
Po chvíli je jejich doprovod zavedl do nějaké budovy, kde měla proběhnout další analýza jejich totožnosti.
Hikari praskla žvýkačkovou bublinu a jako správný bodyguard se postavila vedle sedícího Tamakiho.
Co když se dozví, že Tamaki nemá s byznysem své rodiny vůbec nic společného?
Hikari mírně znejistěla, ale nedala na sobě nic znát a raději své rozpoložení zamaskovala znechuceným hozením lana Yoshitovi, jako by se Nezumi už nechtěla dotýkat ani na dálku. A ani to nemusela hrát. Zdrojem jejího odporu ale nebyl spoutaný mladík, nýbrž jejich hostitelé.
Vyjde to. Musí to vyjít! A poté už se s podobnými zrůdami bude stýkat jenom pomocí svých pěstí!
Suzuki Nezuma
Zlodějíček zavrčel a instinktivně se schoulil do klubíčka, kde si kryl hlavu a orgány, před přívalem ran, který by mohl následovat. Naštěstí to nebylo nic hrozného. Jeden z nukeninů mu uštědřil jen jeden kopanec. Mladík něco zavrčel, ale roubík dokonale skryl jakýkoliv význam.
Když byla skupina pozvána za bránu, na protest přinutil tu s brýlemi, aby musela vynaložit další síly, kterými ho přinutila k poslušnpsti. Nezuma jednoznačně dával najevo, že dokud bude dýchat, spolupracovat dobrovolně nebude.
Strážný je poté zavedl do strážnice, kde začali vyřizovat nějaké úřednické nesmysly. Mladíkovy oči mezitím bystře propátrávaly místnost. Hledali cokoliv, čím by se mohl v budoucnu osvobodit. Našel hned několik věcí, které by se mu hodily. Otázkou bylo jak je čmajznout tak, aby na to nikdo nepřišel.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Sídlo rodiny Fujibayashi
Tamaki se snažil udržet svůj úsměv. Hikari se do role vžila natolik, že se opravdu chovala jako neurvalá delikventka z mangy. Yoshito si také kopnul. Doslova.
„No tak, vy dva. Co když s ním budou mít nějaký plány? Přece ho nezmrzačíme,“ zamával na svou ochranku, načež jediným pohybem ruky rozevřel vějíř a zakryl si jím rty.
„Sakamoto Tamaki, jméno mé,“ oznámil mužům na stráži. „Rád bych se setkal s Nagahirem,“ dodal a ze záhybů kimona vytáhl přívěsek. Klidnější z mužů si jej prohlédl a pokýval hlavou. Rychle nahlédl za bránu a na někoho mávnul.
K pětici doběhl další ozbrojený muž, který vyzval Tamakiho skupinku, aby jej následovala. Zrovna procházeli květinovou zahradou. „Obvyklý proces,“ vysvětloval za chůze. „Ověříme si, že jste to opravdu vy, velmi se omlouváme za zdržení,“ oznámil úslužně a zavedl je do jedné z budov, kde nechal Tamakiho, aby se posadil. Sám pověřil další dva muže, aby ověřili mužovu totožnost dle kartoték.
Yoshito
Tým Tamaki
brána
Narozdíl od Hikari si Yoshito hraní své role nikterak neužíval. Ba naopak. To mu však bylo v tuto chvíli výhodou, poněvadž nemusel předstírat úsměv - to by se k citově chladnému nukeninovi nehodilo.
Aby nenechával veškerou práci na své přehnaně entusiastické parťačce, uštědřil ještě na efekt Nezumovi jeden poctivý kopanec do zad. Z úst ovšem nevypustil jediného slova.
Strážní nepůsobili jako obyčejná dvojice pohůnků - i jejich výzbroj jistě budila v očích mnohých respekt. Nezbývalo nic než doufat, že se Tamaki dovede ohánět se slovy tak dobře, jak bylo zapotřebí.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Při Yoshitově návrhu stekla Hikari pomyslná kapka skepse po čele.
„Jak velký ego ten kluk má?“ pomyslela si dívka o jeho návrhu vydávat jeho kresby za umění hodné celého jmění.
Tamakiho návrh byl naštěstí lepší, a tak Hikari přikývla a převzala si od hnědovláska druhý konec provazu, kterým Nezumu spoutal, a pevně ho sevřela v ruce.
Jejich úspěch závisel na tom, jak přesvědčiví budou! Nesměla selhat!
Po několika závěrečných přípravách vyrazili.
Ta je provedla lesní cestou až k sídlu, které působilo zblízka ještě větší, než se zdálo z dálky.
A také bylo náležitě střeženo.
Hikari se pod brýlemi zamračila, když je jeden ze strážných oslovil, a sevřela Nezumův provaz o něco pevněji.
„Damarrre, kusoyarrrou! (Drrrž hubu, srrráči!)“ zařinčela dívka a trhla hrubě provazem, až s Nezumou smýkla o zem.
Až na ten divný přízvuk se do své role obhroublé nukeninky delikventky evidentně opravdu vžívala.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Hrad
"Jasně," uchechtl se, za předpokladu, že dovolí, aby mě do vězení doprovodila dvojice o které nebudou důvěřovat, neodpustil si kousavou poznámku k Tamakimu plánu plnou pochybnosti. Dál to ale nechal být. On sám nikoho nepotřeboval a představa, že se mu ty dvě nemehla budou plést pod nohy ho nijak neuspokojovala.
***
Když skupinu zastavily strážný, odšoural se Nezuma ke kraji cesty, kam až dovolovalo lano, které spojovalo jeho svázaná zápěstí s provazem v rukou dívky se slunečními brýlemi a svalil se na zem v prosté touze si odpočinout. Vypadal, že byl bez milosti a odpočinku hnán dalekou cestu, ale ani to mu nezabránilo, aby se nepokusil situaci komentovat. Díky roubíku se však nedalo určit, co měl mladík na srdci.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Nedaleko sídla rodiny Fujibayashi
Tamaki dostal tik do oka. „Asi ti vrazim takovou, že začneš slintat ty,“ oznámil Nezumovi a vytáhl lano, kterým hodlal mladíka svázat.
Pak si povzdychl. „Rodina Sakamoto ovládá v Zemi země obchod s drahokamy. Její vliv sahá až sem a momentálně se snaží prorazit dál. Zkrátka a jednoduše jsem byl v Naganohaře na cestě uzavřít nějaký obchod, když se mě tady Nezuma pokusil okrást. A protože mám s sebou pořádný bouchače, neměli jste problém ho sundat. Cena za něj je dobrá, takže jsem se rozhodl ho prodat rodině, o níž vím, že mě neodrbe,“ vysvětlil.
„Navrhuju, že zatímco budu domlouvat podmínky obchodu, vy dva se s Nezumou vydáte do toho vězení, co maj v podzemí, a pak se vytratíte. Budu se snažit vám získat co nejvíc času. Být vámi, pátrám po archivu.“
…
Tamaki ještě překreslil Nezumovu mapu na papír a přenechal ji Hikari s Yoshitem. Sám ji opatřil pečetí, která při aktivaci zařídila, že svitek vzplane.
Poté se společně se svázaným úlovkem vydali k sídlu. Rozhodně mohlo být podivné, že obchodník šel po svých, nicméně o rodině Sakamoto se obecně v mafii vědělo, že je plná podivínů. Tamaki a jeho bratr byli patrně jediní normální členové z jinak roztodivného pokolení.
Proto se teď ocitli před branou rozsáhlého sídla.
„Kdo jste a co tu chcete?“ prsknul na ně první ze dvou strážných. Oba byli zajisté drsní hoši, což potvrzovali také svou zbrojí a naginatami.
Yoshito
Tým Tamaki
les
"Nukeninové jakožto hlavní obchodní artikl nestačí?" pravil Yoshito a nepatrně se pousmál. Netušil, jakou verzi krycí historky si Tamaki - kterému honosné kimono vskutku padlo jako ulité - namyslel.
Každá myšlenka však při brainstormingu přišla vhod, a tak ani černovlasý mladík neváhal přispět k dílu.
"Co třeba umění? Mohl bych tu něco narychlo spíchnout." Umělec byl zručný, otázkou však zůstávalo, zda jim to v jejich kamuflážíi bude výhodou.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Yoshito se také dostal rychle do role. To bylo ideální! Teď je nikdo nebude podezřívat.
Zbýval už jen Tamaki... který se začal převlékat přímo před ní!
Hikari sice nic neviděla, ale z obrysů svého okolí, které si v hlavě vytvářela díky odrazu zvukových vln, a dle zvuku šustotu oblečení, pochopila, co se před ní odehrává.
S rudými tvářemi proto chvíli přemýšlela, jestli má toho nestydu okřiknout nebo rovnou praštit!
Než se ale rozmyslela, tak se Tamaki naštěstí stihl převléct.
„Výborně...“ zabručela Hikari a s hlavou natočenou uraženě do strany si založila ruce na prsou.
„Mimochodem,“ obrátila se po chvilce zpátky na trojici, „s čím hodláte obchodovat, Tamaki-san?“ otázala se hnědovláska.
Říkal přeci, že se bude vydávat za obchodníka. K tomu potřeboval nějaký artikl, ne?
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště
"Bez násilí?" nakrčil nos a pravé obočí šlo konsternovaně vzhůru, "a připravit se o veškerou srandu? Ale nemusíš s nima bojovat. Nos je jen jako dekoraci," odpověděl a upřel pohled na Hikari, která si začala obmotávat obvaz.
Hikari byla... hezká, to nebylo pochyb, ale nebyl TAK krásná, aby pohled na ní strhal Netumovi maso z obličeje. Jeho na ní přitahoval hlavně její charakter a surovost se kterou se protloukala světem. Přesto se mladík tím pohledem kochal. Zejména poté, když si dívka rozepnula knoflíček na blůzce a poupravila podkolenku, takže mohl zahlédnout část jejího stehna.
Po očku se zahleděl na Tamakiho a přimhouřil oči, když viděl jak se Límeček tváří. Lehce naklonil hlavu na stranu a část skládačky do sebe zapadla. 'Takže Límeček si myslí na Hikari?' pomyslel si a ucítil nečekané bodnutí žárlivosti, které ho samotného překvapilo. Neměl však tolik zkušeností, aby s něčím takovým dokázal úspěšně bojovat, "utři si tu slinu Límečku," pokusil se skrýt svou žárlivost za pokus o hloupý vtip.
Všechno, naštěstí pro Nezumu, přerušila Hikari, když se zmocnila Nezumových žvíkaček a zaujala divnou pózu. Mladík vykulil oči, načež se podíval na Yoshita. Několikrát těkl pohledem z jednoho na druhého, načež odevzdaně rozhodil rukama a prohlásil, "a dopr***e."
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Nedaleko sídla rodiny Fujibayashi
Tamaki si převzal mačetu a zkusmo s ní párkrát máchl. Nebyla to zas tak špatná zbraň. Jenže pak se zarazil, když se Hikari začala parádit. Nejprve zahlédl rozpuštěné vlasy vlající v jemném vánku a poté i rysy její tváře.
Naklonil hlavu na stranu a zatvářil se blaženě. Jeho obláček však záhy zničila slova, která ta roztomilá tmavovláska vypustila z úst, a Tamakimu stekla po čele kapka. ‚Stejně je roztomilá,‘ dodal v duchu, sedaje na druhý obláček.
Yoshito taky nevypadal k zahození. Zbýval tedy jen on. Protože Hikari nic neviděla, nemusel nikam odcházet. Shodil ze sebe košili, kalhoty i triko a za chvíli byl navlečený ve stylovém kimonu s rodovými znaky rodiny Sakamoto.
Yoshito
Tým Tamaki
les
„Pořád se tak nějak snažím věřit tomu, že násilí nebude potřeba,“ pravil Yoshito a s nervózním úsměvem na rtech přijal část Nezumova arsenálu. „Arigato, Tamaki-san,“ poděkoval a se zdvořilým úklonem hlavy přijal převlek, jenž mu bývalý člen ANBU podal. Změť náhodných kusů oblečení, kterou obdržel, sice naprosto nevyhovovala jeho usedlému stylu oblékání, na náhodného nukenina však dle Yoshitových představ pasovala více než dostatečně.
Po vzoru Hikari se začal převlékat. Nejprve ze sebe strhal ušmudlanou bílou košili, jejíž krytí vyměnil za notnou dávku obvazů – ty mu teď vzhledem k množství zranění stejně přišly vhod. Podlitiny a další rány na těle mu v tomto scénaři navíc dávaly další výhodu. Jen těžko by jim uvěřili, že chytili nebezpečného zloději, zbili ho do krve a sami neutržili jediné zranění. Bylo by však dosti nepatřičné – i nepraktické – pochodovat halami plnými nepřátel zabalený pouze v obvazech. K základnímu vybaení každé lékárničky tedy vzápětí dodal záplatované polodlouhé kimono hnědozeleného vzoru.
„Hmm... ještě tomu něco chybí...“ podotkl mladík sám pro sebe. S bliknutím pomyslné žárovičky nad černými kadeřemi vytasil z kapsy tužku a ulomil kousek tuhy. Grafit jemně rozetřel v teple dlaní a vzniknuvší barvivo využil jako primitivní válečný makeup. Zbytkem si umazal celý obličej, aby nepůsobil tolik uhlazeně.
Z dlouze řinčícího „R“ v uších ho zamrazilo v zádech. Nejprve chtěl Hikari poprosit, ať to už nedělá, vzápětí si však své budoucí jednání rozmyslel a rozhodl se taktéž vžít do role. „Jsi moc hlučná,“ pravil chladně hlasem hlubším, než obvykle. Ani se na ni nepodíval. V přetvářce byl profík, zahrát citově vychladlého nukenina pro něj tedy nepředstavovalo velkou výzvu.
Otočil se a konečně pohlédl na Hikari, aby si udělal obrázek o tom, jakou roli na sebe vzala. Jistou představu už po jejím poněkud děsivém výkřiku měl, ale kouzlo herectví se skrývalo v detailech. Jeho zájem upoutala absence pásky přes oči.
V tuto chvíli se vypadnutí z role nevyhnul. „Ehm... ta páska... brejle... jsem asi něco prošvihl, co...?“ řekl s nechápavým výrazem v tváři a mimoděk se podrbal na zátylku.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Při Yoshitově „vtipném“ návrhu, že jí oči na tvář nakreslí, naskočila Hikari pulzující žilka na čele, a při Nezumově poznámce o jejím „pohledu na věc“, druhá.
Nakonec ale jen v duchu napočítala do desíti a chytla přilétající brýle, co Nezuma vytáhl z kapsy.
„Arigatou,“ utrousila.
Z jejího výrazu šlo jasně vyčíst, že i když tohle přesně čekala, dávala mladíkovi několikaprocentní šanci ji překvapit a neprojevit se opět jako úplně neřízený kleptoman který stopí co může.
„Mají pravdu. Musíš se převléct, abychom vypadali věrohodně,“ souhlasila s tím, že Yoshito vypadal všelijak, jen ne jako nebezpečný nukenin.
Poté se postavila, zastrčila si brýle za opasek, a začala si upravovat vlasy. Vytáhla z nich dvojici jehlic s rolničkami a pohozením hlavy si je rozpustila do dlouhých, volných pramenů.
Když poté zalovila rukama za hlavou podruhé, chvíli nebylo jasné, o co se snaží, dokud první vrstva fáče, co měla dívka přes oči, nepovolila, a ona si nezačala látku ze své tváře pomalu odmotávat.
Po pár vteřinách se mohl trojici u ohniště naskytnout pohled na Hikari, jejíž tvář poprvé, od té doby co ji znali, nic nehalilo. Se zavřenými očními víčky vypadala jako spící princezna, čekající na probuzení, jejíž jemné rysy se konečně mohly podívat na svět ve své plné kráse.
Krátce na to si ale dívka nasadila sluneční brýle, a část své tváře tak opět skryla.
Porozepla si lehce blůzu co nosila přes síťované tričko a ledabyle si stáhla jednu nadkolenku o pár centimetrů níž než druhou.
Během toho ji praštila do nosu vůně mentolu. Vycházela z malé krabičky, která ležela uprostřed harampádí, co na trávě Nezuma během hledání brýlí zanechal.
Žvýkačky!
Ty Hikařinu představu o její image dokonale doplňovaly!
Černovláska krabičku proto bez rozmyslu zvedla a rovnou si jednu žvýkačku vzala.
Párkrát žvýkla, opřela si ruku v bok, a přenesla váhu z nohy na nohu.
„Yo, yarrroudomo! (Čus, parrrchanti!)“ vycenila zuby v pokusu o drsňácký úsměv a za doprovodu přehnaně řinčícího R zaviktorkovala druhou rukou na pozdrav.
Jak se zdálo, tak jediní lidé nosící sluneční brýle co Hikari znala, byli delikventni. Ty se teď dívka snažila napodobit, aby s brýlemi na nose působila „věrohodně“. V jejím podání šlo ale spíše o zdařilou parodii.
Nezuma Suzuki
Nezuma sledoval ty tři a s povzdechem zavrtěl hlavou, "ty to vidíš moc růžově... ve tvém případě nejspíš černě, ale s představou růžové," uchechtl se, načež pokračoval, "když máš na hlavu vypsanou odměnu, která má tolik nul, budou všichni očekávat že mě přivede profík, nebo v našem případě pracháč se dvěma profíky... ," mávl rukou a pokrčil rameny, "dyť je to nakonec jedno," povzdechl si a pohlédl na Tamakih, načež přimhouřil oči a chvilku vypadal, jako když přemýšlí.
"hmmm... ?" vydal ze sebe zadumaně a začal si prohledávat kapsy. Sem tam vytáhl a opět schoval kde jaké lesklé harampádí, mezi kterými bylo i pár draze vyhlížejících náhrdelníků. Nakonec odněkud vytáhl sluneční brýle a hodil je Hikari, "já tušil, že se budou hodit," zalhal bez známky studu a zazubil se. Pravda byla, že je ukradl jen proto, že ukrást šli. Nic jiného v tom prostě nebylo.
"Má pravdu," pohlédl na Yoshita, vypadá jako trouba, ne jako nukenin, konstatoval a odepnul si svoje pochvy na Saie a hodil mu je i se zbraněma, "dej mi na ně pozor a hlavně se neřízni. Jsou potřené paralizujícím jedem. A pokud si v boji stejně užitečnej, jako zajím pořád, ani ne prosímtě nevytahuj." poučil ho a když už byl v tom, odepl si i svůj nůž velikosti mačety a podal ho Tamakimu. Nestál o to, aby o některou z těch zbraní přišel.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Našpulil rty. „Chtěl jsem vám dát šanci s něčím přijít,“ oznámil na oko uraženě, načež se zazubil. „Ochranka je přesně to, co jsem chtěl slyšet,“ ukázal Nezumovi palec nahoru.
„Přesně tak. Jen nevím, jestli mi půjde zahrát chamtivýho mizeru,“ promnul si bradu jako nevinnost sama. „Dobře, Yoshito a Hikari budou moji bodyguardi. Jen…, nejsem si jistej, kdo by tady uprostřed divočiny vzal brýle,“ stekla mu po čele kapka.
Kapka se pak ještě zvětšila, když se zahleděl na Yoshita. „Něco ti půjčím.“
Yoshito
Tým Tamaki
les
„Oči patří mezi mé největší přednosti,“ uculil se Yoshito a spiklenecky na Hikari mrknul, „a vůbec se tím nesnažím zamaskovat fakt, že mi ti pohůnci ve městě kromě nosu rozbili i brýle,“ dodal a srdečnatě se zasmál.
„Když už jsme u těch převleků – nemáte náhodou někdo po ruce něco, co by lépe pasovalo na nukenina?“ pronesl do éteru svou otázku, jež považoval za dosti důležitou. V tuto totiž chvíli působil spíše jako úředník, kterého vyhodili z práce… dle množství krvavých skvrn oknem. Rozhodně ne jako drsný zběhlý shinobi.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Netušila, co od těch dvou vůbec čekala.
Když se Nezuma vytasil se svou „odpovědí“ a Yoshito ho svým typickým ostrovtipem doplnil, Hikari si jen povzdechla a zakryla si před tím dětinským vystoupením tvář dlaní.
Když Nezumovi za jeho chování Tamaki vyčinil, přešlo se k plánování.
Rodinu Sakamoto dle Tamakiho předešlých slov klan Fujibayashi znal. Pokud se Tamakiho příbuzní pohybovali v podobné sféře, jako jeho bratranec, zdál se Hikari plán vydávat se za obchodníka z podsvětí rozumný.
„Nebude to ani tak divné. Ty se svou náturou jsi měl jednoho dne smůlu a pokusil se okrást koho jsi neměl, byl jsi chycen, a jako chamtivý mizera si Tamaki-san jednoduše nemohl nechat utéct tučnou odměnu, co je na tebe vypsaná,“ rozvedla Tamakiho návrh Hikari zúčastněně.
„S Yoshitem se můžeme vydávat za dvojici nukeninů a doprovod Tamakiho-san, co tě zpacifikoval. Stačí, když nějak zamaskuji svou slepotu.“ dodala, „nemáte u sebe někdo sluneční brýle?“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Eee... nic proti, prohlásil Nezuma, mnoucí si bolavé ucho, "ale nebude trochu podezřelý, když mě přivede nějakej obchodník v dobrejch hadrech? Jak by asi někdo takovej dokázal chytit zločince s takovou mastnou vodměnou na krku? Ale pokud budete nít ochranku... ," pohodil hlavou k těm dvoum, načež se zarazil a pochybovačně pohlédl na slepou dívku, "pak by to smysl dávalo," pokračoval už ne tak jistě, jako předtím.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se zamračil a trpělivě čekal, cože to mladík ukradl na jakém hradě. Díky tomu se naprosto skvěle nachytal. Překvapeně vyvalil oči a jeho tváře nabraly nachový odstín.
„Ty!“ ukázal na něj naprosto zděšeně, že si k němu vůbec něco takového dovolil. Nezumovo divadlo však nekončilo a překvapený výraz na jeho tváři následovalo několik dalších identických gest.
„Ty malej…!“ zavrčel Tamaki nepříčetně a začal výtržníka tahat za ucho.
…
Jakmile se všichni konečně zase uklidnili a začali se soustředit na svůj úkol, Tamaki se usadil zpátky k ohni. „Vidím to tedy tak, že na sebe hodím nějaký fešný oblečení a jako obchodník dovedu Nezumu v okovech. Co chcete dělat vy dva?“ obrátil se na Hikari s Yoshitem.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
"Nu, zkrátka rád dlouze a květnatě vyprávím, je to takový můj zlozvyk," usmál se. "I když uznávám, že o sobě mluvím opravdu nerad. Až bude po všem a my budeme oslavovat úspěch u skleničky saké - třeba mi alkohol trochu rozváže jazyk," mrknul Yoshito na sedícího zlodějíčka, načež zpozoroval dvojici příchozích.
Tamakiho dotaz ho nezaskočil, přesně takové chování od něj čekal. Nezumova reakce mu však stávající úsměv ještě rozšířila. "Jak jsem říkal - sežeň mi plátno, barvy a stojan a dodám ti mnohem lepší kousky," ušklíbl se.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
V táboře zavládlo ticho, které Nezuma nehodlal přerušit. Henjin ho štval, ale s tím se dalo žít. Furt to bylo lepší než v tlupách, ve kterých kdysi fungoval. Tam člověk nemohl věřit ani lidem, co se chovali přátelsky. Vrahy, lapky a zloděje spojovala chamtivost a strach z jejich velitele.
Klid přerušil až Tamaki, který si nejspíš myslel mu budou oba chlapci lízat boty a prosit ho o radu v nejednoduchých otázkách života dospývajícího chlapce. Nezuma pootevřel jedno oko a upřel ho na rušivý element.
"řešili jsme, jestli to, co jsem šlohnul na tom hradě, je umění, nebo ne," odpověděl patologický lhář Nezuma a začal hledat ve vnitřních kapsách svého pláště, "kam jsem to jenom dal... ," mumlal si pod fousy, když tu se najednou jeho výraz rozjasnil a mladík vytáhl z kapsy velice neslušné gesto a ukázal ho Tamakimu. Chvilku hleděl na muže s očekáváním jeho odpovědi, když si konečně všiml onoho gesta a zatvářil se překvapeně, jako kdyby ho tam vůbec nečekal. Rychle se plácl přes ruku a zavrtěl hlavou, "gomene... vůbec nechápu jak se to mohlo stát," omlouval se nechápavým tónem a sáhl do oné kapsy, ze které opět vytáhl ono gesto, "mám toho plné kapsy!" zašklebil se pobaveně a provokativně upíral pobavený pohled na trolleného Límečka.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Hikari rozhovor těch dvou ušel, protože se soustředila na Tamakiho. Až těsně před návratem k ohništi pochytila stížnosti Nezumy na adresu Yoshita, kterému zloděj vyčítal přetvářku.
Hikari si v duchu povzdechla. Také si uvědomovala, že Yoshito něco skrýval, ale za zlé mu to neměla. Ani ona jim neřekla vše. A Tamaki mu věřil. Nezuma měl ale patrně jiný způsob prověrky lidí, se kterými měl pracovat.
Tamaki dusnou atmosféru u ohniště pročísl pro něho typickým sarkasmem, a tak si Hikari jen sedla v seize zpět na své místo a čekala, co muži ti dva odpoví. Doufala, ať už si řekli cokoliv, že se zase rychle usmíří. Nechtěla, aby nějaké neshody na poslední chvíli ohrozili průběh jejich akce.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Začala mu obvazovat ruku a on se smutně usmál. Nejraději by ji pohladil po vlasech nebo třeba objal, ale věděl, že ani jedno nebylo vhodné. Zněla unaveně, ale kdesi v jejím hlase zaslechl jiskřičku naděje. Bylo na něm, aby z něj rozdmýchal nový silný plamen.
„Najdeme ji,“ slíbil s neoblomnou jistotou a vyrazil zpátky k ohni společně s dívkou.
V táboře na sebe dva mladíci už příliš nemluvili a Tamaki cítil, že se nějak nepohodli. „Tak se mi to líbí,“ oznámil z ničeho nic. „V tábořišti má být živo. O čem je řeč, pánové?“
Nezuma Suzuki
Jemných náznaků ze strany Yoshita si nevšiml, protože se o to ani nesnažil. Navíc, měl zavřené oči.
"Ne, to já teda neznám. Já jsem všude jako doma," odvětil, aniž by otevřel oči a tak nemohl Yoshito zachytit jeho koulení očí, "já šel s kůží na trh, protože nejsem posera. Ty jsi akorát přiznal své jméno, kdo ví jestli pravé. Navíc, furt se snažíš mluvit povíšeně a v hádankách, aby si působil tajemně," vyčetl mu a zavrtěl se, jak hledal lepší pozici pro odpočinek.