Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Hotovo, opět podal skvělý výkon, co se přesvědčivosti jeho monologu týkalo - ostatně jako vždy, se slovy to zkrátka uměl.
Tlukot životodárné pumpy v hrudním koši zpomalil a mladík se v duchu upokojil, netušil totiž, že slepá dívka jeho promyšlenou lež prokoukla.
"Ujišťuji vás, Hikari-san, že bych v zajetí dlouho nezůstal, jistě bych je přesvědčil, že šlo o nedorozumění," řekl a koutky úst se mu stočily do sebevědomého, okouzlujícího úsměvu, "...když se živíte tím, co já, zjistíte, že ústa jsou jedním z nejlepších nástrojů, kterými člověk disponuje." Šibalské mrknutí, kterým svou dvojsmyslnou narážku obohatil, naštěstí vidět nemohla.
Rozhlédl se kolem sebe a spokojeně vydechl, když si všiml, že ukecaný zloděj usnul.
"Voní to vážně výtečně," přitakal.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
Nezuma se pohodlně natáhl na zem, zastrčil si stéblo mezi zuby a zavřel oči. Yoshito, podle jeho názoru, moc žvanil. Nikomu, kdo se snažil mluvit jako učená kniha, nebylo radno věřit. Takoví lidé do svých slov často vkládali plno skrytých významů a pak aby se v tom čert vyznal. Ať tak, či tak, jeho příběh nebyl aktuálně důležitej. Když Tamaki přijal jeho samotného, neměl by být s Yoshitem problém. A Nezuma rozhodné nehodlal házet první kamenem. Oheň krásně hrál, připravované jídlo vonělo a místo, kde si lehl bylo ták pohodlné. A tak se stalo, že Nezumu přemohla dřímota a mladík usnul.
Kvík jen pokrčil rameny a přelezl z mladíkova ramene na jeho hruď, kde se uvelebil a pozorně poslouchal, kam spěje rozhovor. Ale vážně, pomyslel si Kvík, kde by byl Nezuma bez něj? Nebýt jeho, dávno by ho dopadly. Každý "hrdina" prostě potřeboval svého pomocníka.
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Yoshitova rozmluva byla stejná, jako jeho předchozí vystupování. Dokonale uhlazená, obyčejná a dle předpokládaného očekávání posluchače.
Až na to, že lhal.
Hikari nevěděla, jestli tuhle historku vymyslel teď, nebo ji měl připravenou už delší dobu, ale skutečnosti neodpovídala. Alespoň tak tomu napovídal tlukot jeho srdce.
Po krátké, napjaté chvilce ticha se dívčiny rysy a přísné držení těla uvolnily a ona mírně sklopila hlavu.
„Pak bys měl možná svoje prohlášení, že se o sebe umíš postarat, přehodnotit,“ rýpla si do něho svým osobitým způsobem, čímž zároveň napjatou atmosféru odhlečila.
Ptát se Yoshita, co za pravdu před nimi tajil, či jaké byly jeho skutečné motivy, bylo zbytečné. Jistá si ale mohla být jedním, a to tím, že si na něho bude dávat pozor.
Mezitím ji ale pohladila po tváři vůně, linoucí se z kotlíku, a ona nenápadně zavětřila.
„... Kdy to bude hotové, Tamaki-san?“ otázala se muže a natáhla se nedbale pro žok s vodou, aby zamaskovala svůj zájem o Tamakiho kuchyni.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki probodl Nezumu pohledem, ale vypadalo to, že na rameni mladíkovi sedí někdo, kdo ho dokáže aspoň trochu krotit. Proto si povzdychl a zamíchal polévkou v kotlíku.
„Rozhodně nejsem proti. Chtěl bych taky nechat někde v bezpečí Rieko. Do svojí vesnice se klidně vrať, ale víš, co tě tam čeká,“ pohlédl na dívku se smutkem v očích.
Ta slezla z Yoshita, posadila se vedle něj a sklopila hlavu. „Vím.“
Rozhovor se stočil zpátky k Yoshitovi. Nemohl si pomoci, ale něco mu na jeho mluvě nesedělo. Možná neříkal tak úplně pravdu. Kdo byl ale on, aby ho soudil? Nemohl zachránit každého na světě. A už teď měl svých problémů dost. Možná by si s ním ale mohl promluvit.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Dobrá lež se zčásti zakládá na pravdě – tím pravidlem se Yoshito už nějaký ten pátek řídil. Otázku, jež mu Hikari položila, očekával už nějakou dobu, takže ani nemusel vynaložit přílišného úsilí, aby jeho odpověď působila přirozeně.
„Shrnul bych to jedním, dle mého názoru nadužívaným úslovím, pokud dovolíte, Hikari-san,“ pravil tónem zkušeného vypravěče, který se zrovna rozhodl přednést publiku jeden ze svých epických příběhů. „Ve špatnou chvíli na špatném místě.“
Tmavovlasý mladík si dopřál krátké odmlky, během níž si přisedl k ohni a s tenkým úsměvem na rtech pokračoval. „Do Naganohary mne přivedla pouhopouhá náhoda – ostatně jako na kterékoliv jiné místo, jež jsem měl tu možnost navštívit. Tak už to zkrátka v životě potulného umělce chodí.“
Yoshitovův pohled se upnul k místu, kde měla Hikari oči. Nepředpokládal, že ho dívka vidí – alespoň ne způsobem, jakým vidí on ji – stejně však onomu gestu přikládal na poli přesvědčivého vystupování vysokou hodnotu. „Inu, nebudu chodit kolem horké kaše – jste kunoichi, jistě máte na práci lepší věci než poslouchat dlouhosáhlé příběhy.“ Založil si ruce v klíně a pokračoval. „Prostě jsem během své tvorby namaloval objekt, který se dle všeho snaží vedení města udržet v tajnosti a obvinili mě tak ze špionáže. A zbytek si jistě dovedete domyslet, že?“
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Navzdory patetičnosti té techniky se stínové krysy postaraly o obstarání tábořiště celkem efektivně.
Hikari stekla při pohledu na vysíleného Nezumu pomyslná kapka skepse po spánku. Jeho ego mu prostě nedovolilo to nepřehnat.
To už se ale Tamaki pustil do vaření a dívka pookřála a usadila se do seizy poblíž. Po předchozí zkušenosti si nemohla pomoct a jednoduše se na výsledek musela těšit!
Hnědovlásek mezitím stručně načrtl další postup a řeč přišla na Yoshita, než se do toho vložil Nezuma.
Černé plameny, které se zpoza Hikari na chvilku výhružně vznesly, když si Nezuma pustil pusu na špacír, naštěstí mladíkův krysí společník včas uhasil. Díky tomu se mohli vrátit k tématu.
Yoshitova odpověď byla přímo učebnicová. Obyčejný mladík, s obyčejnými motivy, který byl pravděpodobně jen ve špatnou chvíli na špatném místě, a tak skončil v okovech.
„Když se o sebe umíš postarat, jak jsi skončil v zajetí?“ otázala se ho Hikari. Z jejího tónu, výrazu a držení těla bylo patrné, že položená otázka nebyla jen další z těch, aby řeč nestáhla, ale prvním oblázkem vhozeným do jezera. A jak moc se hladina zvlní, záleželo na Yoshitovi.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
„Heh?!“ hekl, když mu na krku přibylo závaží o hmotnosti útlého ženského těla. Pravou rukou jí pevně uchopil v podpaží a levačkou, grifem zkušeného gentlemana, jí ovinul nohy v zákolenní, aby se mu nevysmekla. „Nemám to v úmyslu, Rieko-san,“ ujistil dívku, že ji nenechá napospas Nezumvým krysím společníkům a obdaroval ji milým, ochranářským pousmátím.
„No, asi bych–“ Svou odpověď Tamakimu nestačil předat v kompletním znění, poněvadž je hlučný kapsář vyrušil svým dalším slovním výlevem. Yoshita to však příliš nezaskočilo a počkal si, až Nezuma vyjádří veškeré své myšlenky nahlas – poté opět spustil.
„Vlastně bych neodmítl nějakou společnost, než dorazím do nějaké civilizace – ne že bych se o sebe snad neuměl postarat, ale znáte to. V dobré společnosti utíká cesta rychleji.“ Onu větu pronesl tónem hodným diplomata, místy v něm však šlo pocítit náznak čirého vzrušení, plynoucího z dalšího dobrodružství, jenž by mohl zažít. „Co vy na to?“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
"Pfff," odfrkl si nad Riečinou reakcí, ale dál ji nekomentoval. Nemělo smysl dobírat si někoho, kdo se ošívá nad kanály a krysami. Pravděpodobně se bála i hmyzu, tmy a kdo ví jakých dalších normálních věcí. Byla to prostě jen nudná vesnická holka, co žila jen pro to, aby ji nějakej chlapskej zbouchnul a udělal ji kopu harantů.
Když byl tábor hotov, Nezuma zrušil své klony. "humpf," vydal překvapeně. Únava padesáti pracujících tělíček se na něm podepsala okamžitě a přinutila ho klesnout na kolena, "práce... ," zaúpěl, "nenávidím práci," postěžoval si. Celé to "nadšení" bylo jen předvádění se před Hikari a Nezuma teď musel zaplatit daň. A to byla další věc. Nenáviděl placení daní!
"Takže," skočil do rozhovoru, když byla přímá otázka vyslána k Yoshitovi, "Ti dva si půjdou po svém... ," kývnutím hlavy dal najevo, koho má na mysli, "... a my co? Co máme v plánu my? Doufám, že je to něco nebezpečnýho. Vloupáme se do obří knihovny, abychom štíply více nerozluštitelných svit... áu!" vyjekl a začal si mnout krk, protože ho Kník švihl ocasem přes krk, až to prásklo, jako bič. "nemluv o tom před nima," napomenul Nezumu dříve, než se mohl prořeknout. Co Kvík pochopil, neměla Hikari zájem, aby se o svitku všeobecně vědělo. Jen kdyby to pochopil i Nezuma. Bohužel, jeho smysl pro empatii byl téměř nulovej.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Není zač,“ mávnul na něj a pomalu se také rozešel k ohništi. Nad hromadou krys si povzdychl a sám se posadil k nově tvořícímu se táboráku. Ta technika byla rozhodně zajímavá.
„Gyaaaah!“ vyjekla Rieko, která se pověsila Yoshitovi přímo do náruče. „Drž mě! Nepouštěj mě na zem!“ poručila mu a tím mu vlastně zadala úkol.
Tamaki vyvolal ze svitku nějaké potraviny a náčiní a začal kuchtit večeři. Jakmile bylo ohniště hotové, podpálil ho ohnivou technikou a postavil kotlík s vodou nad plameny.
„Teď se najíme a vyspíme a pak někde v bezpečí vypustíme Rieko-chan. Co ty, Yoshito? Kam se hodláš odebrat ty?“ vhodil bramboru do vody.
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Na Riečino „prozření“ opravdu neměla jak odpovědět.
Proto se na ni Hikari jen s pootevřenými ústy a nakrčeným čelem krátce otočila, kdy ani páska přes oči nedokázala zakrýt její „co to s tebou sakra je!?“ výraz, po čem zase mlčky pokračovala k jejich ležení.
Po cestě sebrala několik suchých klacíků a lístků na táborák, načež se potkali s mužskou částí skupinky.
Na Nezumovu ochotu nic neříkala. Bylo jen na místě, aby přiložil ruku k dílu každý.
Že to udělá přes techniku ale nečekala.
„Stínové-!... krysy?“ cukla sebou Hikari nejprve, když se proti ní pištící stádo vyvalilo, ale vzhledem k tomu, že se okamžitě rozuteklo do všech stran, jen se s nechápavým výrazem obrátila zpátky na Nezumu.
„Místo stínových klonů se rozhodl naučit vyvolávat stínové krysy? Vážně?“
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Po vyslechnutí Tamakiho slov se vydrápal na nohy. „Ne nadarmo se říká, že to, co ve skutečnosti hledáme ve světě, často nosíme uvnitř nás,“ zakončil jejich konverzaci a věnoval Tamakimu smířlivý úsměv, za kterým mohl člověk empatického rázu spatřit téměř neviditelný stín sebereflexe.
Bílou košili, posetou nejen barevnými fleky od olejových barev, ale i zaschlými cákanci krve, rychle přepral v ruce, dávaje roztodivné dvojici shinobi náskok.
Když s mokrým svrškem kolem krku došel až do tábora, nemohl si nevšimnout legie malých pomocníčků. „Mohu nějak přiložit ruku k dílu?“ zeptal se s přátelským výrazem na tváři.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
Yoshitovu řečnictví naslouchal s čím dál pobavenějším úsměvem, až se neudržel a plácl se dlaní do čela, "tak to mě po**r," prohlásil s dušeným smíchem a nevěřícně zavrtěl hlavou, "tys fakt nekecal, že jsi umélec, protože takový množstvý žvástů jsem dlouho neslyšel,"
Vstal od břehu a pohlédl na Tamakiho, "Arigato Límeček-san," teatrálně se mu uklonil a pohlédl směrem, kde měl ležet jejich tábor. Dívky už tam byly.
"Jdu pomoct s táborem," prohodil, jen tak mimochodem a vyrazil k děvčatům.
"Yo," mávl jim na pozdrav a s rukama v bok se rozhlédl po vznikajícím tábořišti, "tak já se postarám o dřevo... a o ohništové kameny," prohodil velkoryse, jako kdyby tahle práce z ného v očích děvčat měla udělat hrdini. V jediném okamžiku zahodil svou obezřetnost, neodolal nutkání se předvádět a složil sérii pečetí, Kage Nezumibunshin no jutsu! prohlásil a se známým pufnutím se objevil obláček dýmu, ze kterého se vyhrnulo padesát krys, které se v mžiku rozptýlili do okolí.
Ták, prohlásil, jako kdyby problém dřeva a kamenů na ohraničení ohniště byl již minulostí a vesele se zazubil na děvčata. Především tedy na Hikari.
Po chvilce se začali krysy, jedna po druhé, vracet zpět do tábora a přinášeli klacky a váleli před sebou kameny z celého okolí.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Poblíž Naganohary
Tamaki si povzdychl a vědoucně se zahleděl na vodní hladinu. „Někdy lidi nepotřebují zachraňovat před ostatními,“ usmál se smutně. Raději vzhlédl k Nezumovi. „To nevadí, brzo ti něco pořídíme. Jídla mám zatím dost, takže vás zvu,“ zazubil se.
Zaposlouchal se do Yoshitova vyprávění. Ten kluk byl rozhodně šikovný se slovy a uměl si získat pozornost. Tím se však pro bývalého ANBU stával tajemnějším. Byl to jen toulavý bard, nebo něco skrýval? Měla tahle konverzace hlubší smysl? „Rozhodně bych si takovou knížku s chutí přečetl,“ ukázal mladíkovi palec nahoru. „Já bych ale rád docílil úplnýho opaku. Stát se nenápadným a spořádaným obyvatelem nějaký malebný vesničky, najít si ženu a žít klidným životem. Zatím se mi to ale vůbec nevede,“ oznámil s úsměvem. Ani tenhle život mu nevadil. Nemohl nechat potřebné na pospas osudu.
„No, co kdybychom už vylezli a šli nachystat tábořiště?“
…
Rieko zamrkala, ale také vylezla z vody a oblékla se do toho hadru, který jí simuloval oblečení. Hikari jí ho ale rychle zbavila a dala jí tuniku. "Děkuju!" usmála se a začala se převlékat.
Teprve po chvilce jí došla plná váha Hikařiných slov. „P-počkat! Ty vážně nevidíš?!“ vyhrkla a její pěkná ústa udělala dokonalé ó. „Já myslela, že jsi jedna z těch hustých týpků, co jsou tak dobrý, že si zakrývají oči, aby se neunudili!“
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Při částečné změně tématu, respektive při stočení konverzace k ní, se Hikari na chvilku zarazila, načež z ní napětí částečně opadlo, jako by si na něco vzpomněla.
„... Na takové věci nemám čas,“ odvětila po chvilce se sklopenou hlavou, narovnala se a posbírala si věci, které měla odložené na placatém kameni vedle sebe.
„A kromě toho,“ dodala, když procházela s ručníkem přes rameno kolem Rieko, „moc bych z toho neměla,“ řekla směsicí hořkosladkého sarkazmu a prostého, nijak nezabarveného konstatování, během čehož k ní natočila tvář pro případ, že si její pásky přes oči Rieko ještě nevšimla.
„Obleč se a pojď. Už jsme se tu zdrželi víc než dost,“ pobídla Hikari druhou dívku, když se oblékla. Na sobě měla tmavě rudou tuniku a černé, přiléhavé kraťásky do půlky stehen. Vlasy měla volně rozpuštěné. Dvojici jehlic s rolničkami, které stejně jako většinu času vůbec nevydávaly zvuk, měla prozatím zapíchnuté v látce své tuniky v oblasti levého ramene.
Poté zamířila dál od řeky, mezi stromy, aby nachystala tábořiště a oheň.
Po pár krocích se ale zastavila a otočila na Rieko.
„Na,“ hodila jí černou tuniku, kterou vytáhla ze svého batůžku. Přeci jen nechtěla druhou dívku nechat nosit ten hrozný pytel.
Yoshito
Tým Tamaki
zákrut řeky
„Oh, gomene,“ obrátil se s výmluvným výrazem na tváři k muži, evidentně zarmoucenému faktem, že byl vynechán z konverzace. „Vy jste Tamaki-san, že?“ Doufal, že jméno muže zachytil od slepé dívky ve správném znění.
„Každý příběh je lepší, když v něm figuruje nějaká žena,“ uculil se na roztodivnou dvojici a jediným hopnutím se vyšvihnul na břeh. Původně se chtěl obléct, ale rozhodl se ještě chvíli posedět a namočit si ztrmácená chodidla. „Z příběhů se časem stanou legendy, šířící se malebnými údolími vesniček.“ Na tváři se mu zjevil nepřítomný úsměv. „Z těch se časem stanou mýty – budou je jistě znát lidé napříč všemi skrytými vesnicemi.“
Zahleděl se na bublající hladinu řeky. „A časem se třeba nějaký mladík na základě těchto mýtů rozhodne sebrat odvahu a říct své vyvolené, co k ní cítí.“
Jeho rysy jako by procitly, načež věnoval Tamakimu s Nezumou hloubavý pohled. Působilo to velice efektně – ne nadarmo se o něm říkalo, že je mimořádně nadaný vypravěč. „No... a není to přeci skvělý námět na příběh?“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
U řeky
"Asi bych odpověděl, že Hikari," prohodil a zadíval se na vodu. Nakonec, nebyl celkem špatný nápad se trochu opláchnout,"akorát ta se o sebe umí postarat sama," vysvětlil a pobaveně se zakřenil, když si vybavil, co všechno již ukázala a to nejspíš nebylo nic proti tomu, co skutečně uměla. Nezuma ze sebe shodil dlouhý plášť a přistoupil ke břehu. Přehnaně opatrně, aby nehrozilo, že by spadl do vody a začal si omývat obličej a krk.
"teď mě napadlo, že jsem si sebou vlastně nic nevzal... ," prohlásil zamyšleně, načež zavrtěl hlavou, "no, to je asi jedno," kdykoliv si mohl přivolat krysu, která mu to donese. Nebyl si ale jistý, jestli by měl ukazovat, co všechno umí. Hikari to každopádné viděla... nebo, byla u toho, abychom byli přesní. Mělo ale význam něco tajit? Samotného Nezumu odpověd překvapila. Límečkovi prostě nebylo možné nedůvěřovat.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Ignor,“ zaúpěl muž a dál poslouchal oba hovořící mladíky. Prostě ho ignorovali. I tak se ale mohl dozvědět zajímavé informace.
Nezuma měl zajímavý zvyk vypadat vždy absolutně na věcí. Tamaki ale věděl, že čím víc někdo tímto stylem mluví, tím víc si vlastně není jistý sám sebou. Také o sobě neustále pronášel, že je zločinec, ale zmínka šlechetného zloděje mu velmi polichotila. Nezuma vlastně vypadal jako typický mladý muž, který se snažil věci dělat podle nejlepšího vědomí a svědomí v rámci svých vlastních možností. Byl čím dál tím víc zajímavý a bývalý ANBU ucítil potřebu pomoci mu v hledání sama sebe.
Yoshito byl na druhou stranu velmi tajemný a zatím toho na sebe moc neukázal. Rozhodně něco skrýval, ostatně asi jako každý umělec.
„Zachraňuju?“ zamrkal a uculil se. „Asi každýho bez ohledu na pohlaví. I když znáte to, krásné dívky v nesnázích se zachraňují nejlíp,“ zazubil se a ukázal palec nahoru.
...
Rieko
Dívka se zarazila a obrátila se zpět na Hikari. „A-ale co tě nemá!“ zacukal jí koutek. „Samozřejmě že nepřeskočilo. Tebe takové věci nezajímají?“ podivila se. „Tys nikdy nikoho neměla?!“ zvolala, jako kdyby něco takového bylo naprosto nemožné.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Při dívčiných slovech se celá našponovala a zrudla ještě o něco víc, načež se prudce skrčila do dřepu a objala si nohy, jako kdyby se snažila zakrýt, kdyby náhodou chtěla Rieko okukovat i ji.
„Sukebe!“ vyrhkla Hikari tentokrát zcela jasně na účet druhé dívky.
„V-V žádném případě! Tobě snad přeskočilo!?“ osopila se na Rieko a vynadala jí za její zvrhlé choutky, když se vzpamatovala z prvotního šoku.
Ta holka byla nemožná! A to si Hikari myslela, že byl Nezuma na přizabití!
„Že se nestydíš!“
Yoshito
Tým Tamaki
zákrut řeky
Tmavovláskovi se na tváři zničehonic zjevil asertivní úsměv. Býval by Nezumovi skočil do řeči a rozvedl konverzaci o kastrátech do hloubky, kterou dle jeho názoru zasluhovala – ve městě strávil nezanedbatelné množství času a o přítomnosti eunuchů neměl sebemenší tušení. Svět mu opět dokázal, že ho dovede jen tak z plezíru překvapit. Jak vzrušující!
Kapsářova slova nebral jako urážku. Za své cesty potkal dostatek lidí na to, aby mohl s klidným svědomím říct, že zrovna tenhle to neříká proto, aby někomu ublížil. Ano, na lidi měl odhad.
„Považovat umělce za normálního je často dosti scestnou myšlenkou,“ pokusil se se smíchem odpálkovat Nezumova nařčení. Úsměv na tváři se ještě rozšířil; vnitřní Yoshito se ovšem zamračil. ‚Ví snad něco...?‘ pomyslel si. Ne, to bylo nepravděpodobné. Hlavně na sobě nedat nic znát.
„Hezký příměr archetypizace hrdinů,“ přitakal, přičemž si chladnou vodou omýval podpaží, „v mé osobní hrdinské sáze akorát stále chybí nějaká sličná dívka, kvůli které bych všechny tyhle bezhlavé šílenosti podnikal.“
Rukou si pomocí vody odrbal zaschlou krev na rameni a pokusil se využít potenciálního oslího můstku, jenž vytvořil. „Co vy, pánové? Kterou z těch dvou dam zachraňujete?“ usmál se.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Na břehu řeky
"Umělec? A kruci," zatvářil se překvapeně, "tak to jsme tě tam měli asi nechat. Z takových, co si nikdy neumazali ruce pořádnou prací, jako jsi ty, dělaj většinou eunuchy do harémů. Takže by sis vlastně pomohl. Teda, když vynecháš ten malej detail, že ti ufiknou... ," místo dokončení věty dvakrát krátce zapískal a prsty naznačil stříhání ve výšce rozkroku. Na to se pobaveně zakřenil, "tam bys měl tolik námětů pro kreslení, že by se ti zavařil mozek."
Mluvení bylo Nezumovou přirozeností. Používal ho jako jednoduchou obranu před složitou realitou a k nastolení zdánlivého klamu, že je v každé situaci na koni on. V častých potyčkách mu do dalo dostatek času na to, aby si připravil plán. Mělo to ale své nevýhody. Často někoho svou přimočarostí urazil.
"Stejně ti to nežeru," oslovil Otroka po krátké odmlce, "dobře jsem viděl, jak jsi bez váhání skočil do kanálu" udeřil na něj se svými důkazy, "každej normální člověk by se nejprve podíval kam leze. Takže?" založil si ruce na prsou a díval se na Otroka z vrchu, "leda bys byl jeden z těch klaďasů z románů. To je celkem vtipný. Záporáci a zločinci, jako jsem já, nemají ani zbla tajemství, jako hrdinové. Ti neustále lžou. Hlavně těm, které mají rádi a pak se diví, že si proti sobě poštvou všechny... teda do toho zlomu, kdy mu to všichni, kdo ví proč, odpustí... ," zarazil se, protože ho Kvík kousl do ucha. Dělal to vždy, když se Nezumaovi huba utrhla z řetězu, "jau! No jo pořád," zašeptal uraženě a mnul si bolavé ucho.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Jo a já jsem feudální pán Země ohně,“ ušklíbnul se Tamaki provokativně. Nezuma rychle stočil rozhovor k Yoshitovi a muž dostal tik do oka při slově otrok.
Založil si ruce na hrudi a hodnotil výrazy tázaného. Jako bývalý ANBU v tom měl letitou praxi. Nelhal, to bylo jasné. Neříkal jim ale úplně všechno. Pokrčil rameny a začal se znovu umývat. „A jak ses teda k těm otrokářům dostal?“ zajímal se a nenápadně dál pozoroval jeho obličejové rysy.
…
Rieko
Bleskově se umyla a začala si předpírat pytel, aby byl alespoň čistý, až se do něj obleče. Vážně by si přála konečně nějaké pořádné oblečení. Třeba jí Tamaki nějaké půjčí a ona bude moct znovu být obklopená jeho vůní!
Ze zasnění ji vytrhla slepá dívka. „No špehovat přece,“ zazubila se. „Ten Yoshito není úplný tintítko a Nezuma taky nevypadá k zahození. A o Tamakim se zmiňovat nemusím, ne?“ vysvětlila, jako kdyby to bylo naprosto jasné.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Voda v řece byla studená, ale osvěžující. A Hikari byla otužilá, takže si svou koupel užívala.
Vyprávění Rieko naslouchala poklidně, až do chvíle, kdy dívka bez jediného varování přešla na podstatně intimnější téma.
Tehdy sebou Hikari trhla a zasekla se uprostřed pohybu.
Nic na to Rieko ale neřekla. Jen začala ve tváři pomalu ale znatelně rudnout.
„... Sukebe...! (... Zvrhlík...!)“ pomyslela si. Patřilo to Tamakimu, nebo Rieko? Nebo oběma?
„K-Kam jako?!“ otočila se Hikari prudce za hlasem Rieko, ještě stále trošku vyvedená z míry. Ten poťouchlý tón nevěstil nic dobrého...!
Yoshito
Tým Tamaki
zákrut řeky
‚Šlechetný zloděj...?‘ V Yoshitových myšlenkách se v tu ránu zrodil obraz muže zahaleného v kápi, který za nocí okrádá bohaté a přes den svůj lup rozdává chudým a potřebným. Po větě, jež Nezuma pronesl, se však jeho představa o kapsáři z bájí, pohádek a balad rychle rozplynula. ‚Alespoň stojí nohama pevně na zemi a přizná si to,‘ pomyslel si.
„Napínavému dobrodružství nedokážu říct „ne“, ale odmyslete si od toho násilí a kriminální počínání,“ odpověděl klidně a oplatil zlodějíčkovi úsměv. „Živím se jako umělec na volné noze – takže události posledních dnů nejsou tak úplně mým denním chlebem.“ Malá lež nemohla nikomu ublížit – vždyť na ní byla dokonce část pravdy. Nabral vodu do dlaní a opláchl si obličej.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Na břehu řeky
Nezuma se zapýřil a uhnul pohledem, "nenech se plést kamaráde, moje šlechetnost vychází čistě ze sobeckých důvodů," prohodil na vysvětlenou a stočil pohled na Yoshita, "a co ty Otroku?" oslovil nahého mládence, "co ty seš vlastně zač? Jako nádeník ze statku nevypadáš a na úředníka nejseš dostatečně bledej," hodnotil chlapce, aniž by čekal na jeho odpověď, "podle starších jizev bych typoval na dobrodružnej život, lupič, bandita, nebo voják? Lapli tě otrokáři, takže shinobi nebudeš, leda jeden z těch špatných, co se nakonec daj na lovení lidí a jdou po mě," naklonil hlavu na stranu vyčkávavě se usmíval.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„To nebylo tím, že ses umyl ty trdlo,“ uculil se Tamaki a začal si mýdlem drbat vlasy. „Vlastně mám pocit, že tím, že ses umyl, jsi zamezil tomu, aby tě zbila víc.“
Jeho slova o zloději odmávnul. „Nerad nechávám lidi osamocený. Nikdo by neměl být sám a ty mi přijdeš jako fajn týpek,“ usmál se. „Takový šlechetný zloděj mi žíly netrhá. Vlastně má můj respekt.“
„Aha,“ kývla Rieko a začala se mýt. „Znám ho z jeho cest. Párkrát se v naší vesnici zastavil a pomáhal tam. Je to sice strašný sukničkář, a když vidí pěknou holku, neumí mluvit, ale na druhou stranu je fakt hodný a v posteli… Tak tam je nejlepší,“ vyprávěla, a nakonec se zatvářila jako malý čertík. „Hele, rychle se umyj a pojď za mnou,“ navrhla.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
O následujících krocích rozhodl Tamaki velice rychle, a Hikari to kvitovala. Za prvé se už vážně chtěla pohnout dál, a za druhé se těšila až se všichni zbaví toho zápachu.
Místo, které k mytí Tamaki vybral, bylo ideální. Z černovlásky bylo na chvíli cítit jistou preventivní nevraživost, směřovanou k těm třem. Bylo v jejich vlastním zájmu, aby si ji správně vyložili jako připomínku, co by se jim stalo, kdyby se je pokoušeli šmírovat.
Se smysly nastraženými ještě chvíli vyčkala, načež se uvolnila a i ona se začala svlékat.
Otázka Rieko přišla akorát, když se Hikari chystala vyjmout si jehlice z vlasů a rozpustit si je, při čemž se zarazila a odmlčela.
„S Tamakim máme společnou cestu,“ odvětila nakonec neurčitě. Neměla v úmyslu se jen tak začít svěřovat někomu cizímu, i když to byl někdo, kdo měl s Tamakim nějakou historii.
„A ty?“ převedla rozhovor k druhé dívce, vytáhla si jehlice z vlasů a pohodila hlavou, aby je osvobodila, díky čemuž se jí do půly zad spustily krásné, havraní prameny.
„Odkud znáš Tamakiho?“ otázala se Rieko, načež pomalu vstoupila do půlky lítek do řeky, kde se sehnula k hladině a začala se omývat.
Yoshito
Tým Tamaki
zákrut řeky
Z labyrintu myšlenek vyvázl až ve chvíli, kdy šumění řeky protnul Tamakiho rázný hlas. Jemně zatřepal hlavou ze strany na stranu, aby procitl, a s vidinou příjemné koupele stočil směr chůze k již zmíněnému zákrutu řeky.
Když se podrážka obnošených sandálů dotkla vodou prosáklého břehu, zkontroloval ještě po očku okolí. Jednak kvůli možným městským hlídkám (jejichž přítomnosti však nepřisuzoval příliš vysokou pravděpodobnost), jednak kvůli soukromí, jež chtěl dívčí společnosti poskytnout. Ne že by ho snad pohled na ně pohoršoval, to ne – spíše nechtěl působit nepatřičně a strhávat na sebe zbytečnou, veskrze nechtěnou pozornost.
Ušmudlanou košili rozepnul knoflíček po knoflíčku a odhalil tak poměrně dobře stavěné tělo, na němž se momentálně vjímalo nemalé množství krevních výronů – nicméně kapku jiné etiologie než Nezumův hematom na břiše.
„Aaahhh...“ vydechl, když v kalhotách vstoupil do proudící vody, „čistou vodu jsem neviděl ani nepamatuju,“ pronesl do pléna.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Zákrut řeky
Ze šeptaného dohadování s Kvíkem ho vytrhlo Tamakiho okřiknutí. Nezuma k němu zvedl oči a když zjistil, že je jeho pohled upřen k němu, nakrabatil čelo a ohlédl se, aby zjistil, na koho Límeček vlastně mluví. Chodba za ním byla ale prázdná, proto se vrátil pohledem k Tamakimu a nadzvedl jedno obočí, načež mu svitlo, vykulil překvapeně oči a ukázal na sebe prstem, "to jako já?"
Jeho nerozhodnost byla rázem vyřešena a mladík vykročil s rukama v kapsách za skupinou.
"prosté děkuju by taky nikoho nezabilo," zabručel si pod fousy nespokojeně, když se zařadil za otroka, jako zadní voj skupiny.
Když se Tamaki obnažil a naběhl do vody, postavil se mladík na velký kámen u břehu a se založenýma rukama shlížel na Límečka.
"Myl jsem se včera a dostal jsem za to pěstí, takže to nebudu riskovat," ušklíbl se při vzpomínce, jak se vyparádil, aby udělal na Hikari dojem a jak dívka jedinou ranou vymezila hranice. Břicho ho při té vzponínce znovu zabolelo. Jistě tam měl hroznou podlitinu ve tvaru kloubů, která neustále měnila barvy.
"Á propos, zjistils že se ti hodí zloděj do party?" optal se s lehkým úsměvem.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Jak jsem řekl,“ pronesl Tamaki, když pomohl Rieko zpátky na zem. „Nejdřív si najdeme pěkný místo, kde necháme věci, umejeme se a pak si hezky u ohně a jídla povíme, co dál. Tvůj problém je samozřejmě dál prioritou,“ usmál se na ni a otočil se na Nezumu. „A ty pohni! Co tam tak stojíš?“
O několik minut později opravdu našli v lese příjemné místo na odpočinek. O kousek dál protékala řeka, která se klikatila a vytvářela tak skvělou oddělenou koupel pro mužské i ženské osazenstvo skupiny. „Takže tady se můžou začít mejt dámy,“ oznámil a ukázal na místo, kde koryto z větší části zakrývalo křoví. „My chlapi se umejem dál po proudu,“ dodal a kývnul na Yoshita s Nezumou, aby jej následovali.
Rieko počkala, než zmizí z dohledu a začala se pomalu svlékat. „Nee, Hikari-chan?“ oslovila dívku najednou. „Jak ses vlastně k téhle skupince přidala?“ zajímala se.
Tamaki se zastavil v místech, kde dávno nebylo na dívky vidět, rychle se zbavil oblečení a skočil po hlavě přímo do vody. Po chvilce se vynořil, zaprskal a zavrtěl hlavou, aby se zbavil vody v uších a očích. „Tak pojďe, pánové, voda je tak akorát!“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Na představení mladíka přikývla. Sama se představovat nemusela, její jméno Yoshito už znal.
I když se tím snažil Tamaki především svést téma rozhovoru jinam, oznámení, že se blíží k východu z kanalizace opravdu uvítala.
Když opustili tunel, ovanul je čerstvý vzduch a Hikari se úlevně nadechla, načež hned zpozorněla a zaposlouchala se do zvuků okolí. Nezdálo se, že by jim cokoliv hrozilo.
Na Tamakiho návrh souhlasně přikývla.
„Co s těmi dvěmi, Tamaki-san?“ otázala se ho, majíc na mysli Yoshita a Rieko.