Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yoshito
Tým Tamaki
stoky města Naganohara
„Jsem Yoshito,“ odpověděl po pravdě. Neměl důvod skrývat svou identitu... tedy, alespoň jednu její část. Stočil pohled směrem k dívce se zavázanýma očima a na krátký moment se pozastavil nad tím, jak vlastně může takhle precizně vnímat svět kolem sebe. Cítil, jak ho přemáhá zvídavost, povedlo se mu ji však potlačit – na otázky tohoto charakteru bude jistě čas i poté, co opustí stoky.
Tamakiho komentář korespondoval s postupně se zvětšující tečkou světla před jejich nosy; opravdu mířili přímou čarou ven.
Když vstoupil na pomyslnou hranici kanálů a řeky, opět zalitoval absence svého skicáku. Více než čistá voda na umytí ho lákala myšlenka načrtnout kontrast, který přelom dvou různorodých prostředí představoval.
Bolest ze ztráty jemu cenného předmětu přebila myšlenka, jež se vynořila odkudsi z temných záhybů mozku. Moudrá slova muže, kterého viděl jen jedinkrát v životě – a který mu život navždy změnil – působila jako balzám na duši.
„Díky, Profesore,“ zašeptal tiše. Dialog mezi zlodějíčkem a jeho krysím společníkem už nezaznamenal.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Východ z kanalizace pod městem Naganohara
Nezuma je doprovodil až k ústí tunelu, kde se postavil stranou a nechal celou kumpanii projít. Sám zůstal stát ve stínu tunelu, jako kdyby jen vstoupení na lesní půdu znamenalo zbabělý útěk od problémů ve městě a pozoroval skupinku.
"Poslední šance si to rozmyslet," poznamenal polohlasně Kvík, aby jejich rozhovor zůstal soukromý. "Nejsem zbabělec," prohlásil zarputilým polohlasem Nezuma a pohlédl kryse do očí. "Hele já jen říkám, že umřít se dá někdy jindy a někde jinde. Třeba bys mohl jít s těmihle... ," oponoval Kvík, ale Nezuma ho umlčel odfrknutím, "dal jsem si s tím moc práce na to abych teď utekl a navíc... viděl jsi jak se na mě dívali, jak krčili nos? Jako bych byl nějaký odpad, tlející ve škarpě. Oni jsou navíc morální shinobi, kdežto já jsem akorát obyčejnej zloděj. Ani by o mojí společnost nestáli," založil si ruce křížem přes hruď.
"Takže tys o tom už přemýšlel!" vysmál se mu do ucha vítězoslavně. "sklapni," frkl Nezuma a zahleděl se nerozhodně do země.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Muž se na mladíka útrpně podíval. „Je mi to fakt líto,“ pokusil se mu alespoň ukázat, že jeho umělecké strádání pochopil.
Zatímco se dala Hikari do hovoru se zachráněným klukem, na Tamakiho se obrátil Nezuma. Muž bez problému přešel můstek i s Rieko na zádech a pokrčil rameny. „Vlastně nikomu. Kariéru shinobiho jsem pověsil na hřebík a teď je ze mě náhodný kolemjdoucí bavič, který si hledá klid k dožití. Když se ale tak dívam na svoji momentální situaci, moc mi to nejde.“
Rieko ho silně stiskla na rameni, ať se lehce zpotil. „To ti to moc nejde, ty úchyle.“
„Ále Rieko-chan, co tě nemá! Čerstvej vzduch? Není to čerstvej vzduch, co jsem teď ucítil?“ pokusil se změnit téma.
Měl však pravdu. Z dáli ke čtveřici doléhalo hučení a také se objevilo ono pověstné světlo na konci tunelu. Jak krátce na to zjistili, ocitli se v místě, kde kanál ústil do řeky. Konečně byli z města pryč.
„Navrhuju najít si místo a umejt se. Takhle se nechci ukazovat ani před těma mafiánama,“ oznámil Tamaki.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Stará kanalizace pod městem Naganohara
"Fajn, nikdo si už nezapoměl kartáček po dědečkovi, nebo nožík, kterým památečně rozpáral svého prvního ničemu? Ne? Tak jdeme!" otočio se ke všem zády, aby neviděli jak vytřeštil nevěřícně oči, načež se tiše zahihňal. Tohle byla doopravdy povedená sebranka. Dobrýcký límeček s neustále cvakající p***lí, ne tak docela slepá, horkokrevná a sobecká Hikari, holka kterou límeček nejspíš ojel a otrok, co se chce vrátit ke svým otrokářům, aby si, ještě než půjde, vyzvedl kunai s podpisem jeho oblíbeného kageho... a samosebou on sám.
"Komu vlastně lízáš boty ty, Límečku?" optal se, když jim pomáhal bezpečně přejít po rzí sežraném můstku na druhý břeh. Otázka položena jen tak ledabilým tónem, spíše aby řeč nestála.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Dotaz zachráněného mladíka ji přiměl se zarazit podobně, jako Nezuma.
Co mu mohli vzít tak důležitého, že by pro to byl ochotný riskovat vlastní život!?
Mládenec ale nakonec na svou žádost rezignoval.
Hikari se nemusela nijak extra snažit, aby rozeznala v jeho hlase lítost. Pokud ale sám shledal, že to není tak důležité, nehodlala mu to rozmlouvat. Už tak byla celá tahle záchranná akce zdržení, a na sentiment nad cizími statky nebyl prostor.
Skupina se proto dala znovu do pohybu.
„Jak se jmenuješ?“ optala se po chvíli Hikari toho mládence. Ani ne tolik proto, že by ji to skutečně zajímalo, jako spíš z praktického hlediska. A taky mu tím možná chtěla trošku podvědomě zaměstnat hlavu něčím jiným, než chmurnými myšlenkami.
Yoshito
Tým Tamaki
stoky města Naganohara
‚V podstatě celou část mého života, která za něco stála a o kterou bych nerad přišel...‘ prolétly mu myšlenky hlavou, překročily krk a bodly ho až u srdce. Nahlas se je však před cizinci neodvážil vyslovit.
„Ne, vlastně ne,“ odpověděl pevným hlasem, ve kterém by dostatečně empatický člověk mohl odhalit lež určenou pro jejího vlastního stvořitele, „radši pojďme.“
Aby zaměstnal ruce, jež mu v tu chvíli uchvátil nepředvídatelný třes, upravil si límeček otrhané košile. „Ano, pak si koupím nový,“ odpověděl veliteli skupiny a pokusil se na něj mile usmát. Riskovat jejich životy kvůli sentimentu by bylo přinejmenším sobecké, ne-li pošetilé.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamakimu z nepochopitelného důvodu přejel mráz po zádech. Že by na něj někdo ve zlém myslel? Yoshitova otázka ho donutila se k němu obrátit. „Teď jsme jim utekli. Nemůžeš si prostě koupit nový?“ zaúpěl.
Nezumův dotaz ho donutil se zamyslet. Existovaly věci, o které by nechtěl přijít ani za nic. Třeba o svůj shamisen nebo kapesníček, který měl od své dávné lásky. Jenže teď měl zodpovědnost za tři lidi a už tak se šli kvůli Hikari vloupat do baráku velkého mafiána. Na druhou stranu, když už se vloupají do jednoho, byl by druhý tak složitý?
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Stoky města Naganohara
"Slečinky..." odfrkl si nespokojeně po vousy, když skepticky přihlížel, jak si osvobozená otrokyně zotročila Límečka. Pravda, stoky nebyly to nejhezčím místem k životu, neustálá vlhkost, zatuchlost a zatoulaní aligátoři dokázali čas od času znepříjemnit den, ale byl to stále jeho domov. Nespokojený výraz mu rázem vystřídal nespokojený úšklebek, když zaslechl disharmonický tón ve slově "domov". Opravdu se tu cítil jako doma, když právě dělal všechno proto, aby se tohle město stalo spíš jeho hrobem?
Z chvilkového zamyšlení ho vytrhl náhodně zachráněný otrok.
Nezuma nadzvedl jedno obočí a zakroužil nataženým ukazováčkem kolem pravého spánku ve známém gestu, "nešplouchá ti tak trochu na maják?" zeptal se ho nevěřícně a prohlédl si ho pozorněji, "podívej," povzdechl si a nasadil smířlivý tón, jako kdyby mluvil k obzvláště natvrdlému dítěti, "ve městě je právě vyburcovanej poplach a shání se po nás spousta ozbrojenců. K nim připočti lovce shinobi, kteří si nenechají ujít šanci na alespoň nějaké peníze," uchechtl se, jako kdyby vyslovil něco opravdu zábavného, "už jen proto, že najít mě se jim nedaří. Každopádně, jít teď nahoru v tomhle… ," ukázal na chlapcovo otrocké oblečení, "... je jistá sebevražda. Taky dost pochybuju, že se tvoje věci dostali až k jejich šéfovi. Chlapci většinou prodaj co se prodat dá a zbytek si nechají, nebo vyhodí," pokusil se vrátit mládence do reality.
Nezuma se otočil, jako kdyby chtěl vyrazit dál, když ho něco napadlo a ještě naposledy se otočil k Yoshitovi, "měl si tam snad něco, za co by stálo nasadit život?" položil otázku způsobem, jako kdyby ho dobrácky nutil, aby se sám zamyslel nad tím, zda by se ty předměty nedali v budoucnu nahradit. Ve skutečnosti Nezumu poháněla čirá chamtivost.
Yoshito
Tým Tamaki
stoky města Naganohara
Rozlehlou kanalizační sítí se ozvalo tlumené šplouchnutí, když černovláskovy ošoupané, časem zkoušené podrážky tmavých sandálů přistály v kaluži nepříliš vábně vonící vody – tedy, Yoshito alespoň doufal v to, že šlo jen o vodu. Ne že by snad ve svém užaslém stavu, způsobeném nevídaným vzezřením onoho místa dával přílišný pozor na to, v čem přesně šlape; stále mu však zůstávala malinká špetka pudu sebezáchovy, jenž mu velil nepotřísnit si rozedraná chodidla čímkoliv, co by nevyhnutelně vedlo k extenzivní infekci.
Při pohledu na světélkující floru mu poklesla špičatá brada. Na něco tak zajímavého už dlouho nenarazil. Na kratičký moment zavřel oči a dlouze natáhl do plic zdejší vzduch – páchl odporně, jak mimo jiné napovídal i výraz slepé dívky – pro umělce jeho rázu byl však nedílnou součástí zdejší kompozice.
„Kuso!“ zavrčel skrze zaťaté zuby, když vztáhl ruku ke svému stehnu, kde normálně spočíval připevněný malý skicák. Ti bídáci mu ho museli zabavit společně se zbytkem jeho majetku. Nevšímaje si komické scénky mezi dívčinou a jejím spřízněncem, odkašlal si. „Promiňte mi,“ oslovil majitele krysy, „nevíte, kudy se dostanu k zaměstnavateli těch nohsledů? Mají pár mých věcí, na kterých mi dosti záleží a rád bych je získal zpět.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
„Dení... je do bnohem horší...“ utrousila Hikari sama pro sebe na Nezumovu poznámku, držící se za nos, což nakonec vzdala, protože se bála, že ten smrad bude za chvíli cítit i v puse.
Mladý zloděj je poté vyzval, ať ho následují. Černovláska netušila, jak se v kanalizaci orientoval, ale věřila mu alespoň v tom, že to tu znal. Prozatím, a tak ho i s ostatními následovala, soustředící se i na zvuky okolí a na všechny prostory, kterými se nesly a odrážely, snažící se zapamatovat si cestu, kterou šli.
Vystoupení Rieko a Tamakiho jí samozřejmě také neušlo. Ti dva patrně měli nějakou historii, a soudě podle té facky asi ne takovou, na kterou by měl být Tamaki hrdý.
„...Sukebe...(... Zvrhlíku...)“ vyslala černovláska v duchu Tamakiho směrem, ale nahlas nic neřekla.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki dopadl tak, aby se co nejméně ušpinil, a postavil se. „Teda fuj. Co to ti místní jedí?“ zamával si před nosem a ohlédl se na nebohou Hikari, která to nejspíš odnesla ze všech nejvíc.
„Tamakíí!“ vyjekla Rieko, která se konečně vzpamatovala a objala muže kolem pasu. Poté se však odtáhla a jednu pořádnou mu natáhla. „To je za to, že jsi mě zachránil a tamto je za tamto, ty jeden sukničkáři!“ vyhrkla.
Hnědovlásek si se zaúpěním promnul tvář. „Rieko-chan, vždyť já musel odejít,“ zaúpěl.
„Pch!“ vyhrkla uraženě a prstem mu naznačila, aby se k ní otočil zády. Když tak provedl, vylezla na něj, aby nemusela chodit tou špínou. „Dost řečí, musíme následovat toho kluka,“ oznámila. „Hijé!“
Tamaki si povzdychl a s obtiskem dlaně na tváři se rozešel za Nezumou. Jeho výrazu si všiml, a proto se raději soustředil na okolí. Co by tu tak mohli vidět?
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Stoky města Naganohara
Kanálová šachta vedla do prostorného tunelu v jehož středu tekla podzemní řeka. Po obou stranách tunelu vedl úzký chodníček, občasně spojený úzkým kamenným můstkem. Navzdory tomu, že se družina nacházela v podzemí, nebyla v tunelu úplná tma. Místy stěny pokrýval zvláštní, mechu podobná rostlina, která vydávala tlumené zelené světlo.
"Není to tu zase tak hrozné, co?" oslovil Hikari a pobavené se usmál. A bylo to přesně tak jak říkal. Důmyslný kanalizační systém odváděl splašky přímo do podzemní řeky a ta všechen odpad odnášela pryč, proto byl kanál cítil akorát vlhkou zatuchlinou a něčím nasládlým, co vycházelo ze světélkujících rostlin.
"Ale k věci," prohlásil vážně a úsměv byl najednou ten tam, "kdyby jste něco zahlédly, nevšímejte si toho. Taky se neoddělujte od skupiny, protože jen dokud jste tu se mnou, jste v bezpečí." varoval je a rukou očistil stěnu vedle žebříku. Do kamene tam byly vyryty orientační značky, které určovaly, kde se člověk právě nachází.
Fajn, musíme tudy, přikývl spíš pro sebe a pokynem ruky vyzval společnost, aby ho následovala.
Kvík mezi tím seskočil z Yoshitova ramene a po stěně přeběhl až k Nezumovy, kde se mu usadil na rameni.
Yoshito
Naganohara
„Eh?!“ vydal ze sebe zvuk překypující překvapením, když se mu přímo před očima prohnal jemu neznámý muž a za stálého řvaní jmen skočil plavmo do odkrytého otvoru v zemi. V reakci na onu eskapádu pouze nechápavě zavrtěl hlavou, jako kdyby se snažil probrat z nějakého opravdu ztřeštěného snu – žel, neúspěšně.
Yoshito patřil k těm bystřejším jedincům, a tak se po několikavteřinové úvaze spokojil s myšlenkou, že všichni ti „náhodní cizinci“ patří k sobě. Zdálo se to sice krajně nepravděpodobné – za tu dobu, co cestoval po světě už potkal spoustu divných skupinek lidí, tahle však už od prvního pohledu působila ještě o krapet divněji než ty ostatní – lepší vysvětlení ovšem v tuto chvíli sám sobě podat nedokázal, a tak se s ním spokojil.
„Až po vás, Hikari-san,“ oslovil dívku jménem, které zaregistroval, když kolem proběhl potměšilý černovlásek, a větu doplnil o uctivou úklonu hlavou a milý úsměv.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
S Tamakim, mizejícím v kanále, zmizela i její naděje, že do té smrduté stoky třeba přeci jen nebude muset jít.
Ani Nezumovo pošťuchování v tuhle chvíli nedokázalo překonat její odpor. Nebala se, že se ušpiní. Byla si tím jistá...
Na vyzvání toho otroka nijak nereagovala a místo toho jen dál se znechuceným výrazem postávala před kanálem.
„Běž první...“ utrousila po chvilce deprimovaně. Za prvé mu nevěřila, a za druhé si chtěla užít čerstvý vzduch co možná nejdéle.
Yoshito
Tým Tamaki
ulice Naganohary
Mladík pokrčil rameny a slabě se usmál. "Když na tom trváte." Na fakt, že mu tyká bez dovolení v tu chvíli nebral zřetel.
Nonšalantně si upravil límeček ušpiněné košile, načež se spořádaně spustil do kanalizační sítě.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Počkala, než ten kluk zmizel v kanále, a pak k němu přešla blíž. Nakonec si dodala kuráž a několikrát se zhluboka nadechla, načež zvedla ze země dřevěnou desku, zvedla ji nad hlavu, a skočila po nohou do otvoru, zanechajíc desku nad ním tak, aby ho zakryla.
„Ugh!“ zakryla se Hikari okamžitě nos oběma dlaněmi, když se ocitla ve stoce. Ten zápach ji skoro fyzicke bolel!
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Nezuma si to nerad přiznával, ale Tamaki na něj udělal velký dojem, když se po hlavě vrhnul do otevřeného kanálu. To hodně vypovídalo o jeho důvěře v něj a ač se Nezuma pyšnil tím, že jemu se věřit nedá, potěšilo ho to.
"Copak, bojíme se, že se ušpiníme, Hikari-hime?~" ušklíbl se na dívku provokativně, když ji předběhl a než se pokusila vymlátit z něho duši, skočil do kanálu nohama napřed.
"Ty tam vlez poslední a zakryj kanál tamtou deskou," poradil Kvík klučinovi, kterému stále seděl na rameni a ukázal na dřevěnou desku, která ležela hned vedle.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Rieko následovala Yoshita, a kdyby ji nedržel za ruku, už dávno by se někde rozplácla. Zastavila je slepá dívka a uprchlive pohlédla na kanál. Zrovna teď bude kdekoliv, než s těmi dvěmi špinavými a sprostými prasaty!
„Já ti dám srandu, ty kazisvěte! Nemám v plánu bejt v zadělaný bingo knize!“ křiknul po něm a následoval mladíka. „Hikari-chaaaan! Rieko-chaaaan! Klukuuu! Honéééém!“ hnal se k trojici, pak spojil ruce, jako kdyby chtěl vytvořit pečeť, ale místo toho je natáhl před sebe a skočil do kanálu ukázkovou šipku.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Ti dva ji následovali. To bylo dobré. Byla ráda, že se chovali rozumně a ona nemusela ztrácet čas jejich přemlouváním. Stihli ale sotva pár odboček, když za sebou Hikari zaslechla jakýsi hlas, který ale nepatřil ani tomu mladíkovi, ani Rieko, a tak zpozorněla. Ten otrok to nebyl, a přesto šel od něho... A co byla ta matná věc na jeho rameni-?
Následující dovětek smazal její pochybnosti. Byla to mluvící krysa.
„Nezuma...“ ušklíbla se dívka. Nevěděla, jestli má všetečnost toho zloděje obdivovat, nebo jestli ji otravuje.
Krysa skupinku zastavila a snažila se je nasměrovat do kanalizace.
Hikari, stojící nejblíže k poklopu a s napnutými smysly, přelétl stín přes tvář.
„Yada... (Ani omylem...)“ zamítla rezolutně krysí instrukce. Z její tváře bylo i beze slov jasně znát, že by se raději s jejich potenciálními pronásledovateli utkala přímo teď a tady, než vlézt do toho smrdutého a špinavého kanálu.
Yoshito
hourousha
ulice Naganohary
Utíkal rychle, stále však po očku sledoval, zda mu drobná dívenka stačí – ochrana ženy jakožto společensky výše postavené osoby se od řádného gentlemana nejen očekávala, nýbrž i přímo vyžadovala. Neodpustil by si, kdyby ji nechal na holičkách a jí se přihodilo něco nepěkného.
Díky běhu, který pro shinobiho představoval spíše jakýsi „výklus“, měl dostatek času na sledování okolí. Bystrému oku mladého umělce tak neunikl téměř nezřetelný stín, míhající se po okolních střechách. Když mu dívka se zavázanýma očima zatarasila cestu, bez překvapení v tváři prudce zabrzdil.
Mít více času, konfrontoval by ji hned na místě – této ceněné komodity měli ale pomálu. Rozhodl se tedy ženu následovat ve znamení vší obezřetnosti a nejdůležitější otázky jí položit až během cesty. Ostatně, krysík, který ho zachránil, nic nenamítal.
„Omluvte mě, ehm... slečno, ale vůbec vás neznám. Jak můžu vědět, že nep–“ Černovlásek se zarazil, když mu šedivá krysa zaburácela do uší slovo tak nevhodné, že by se ho nebál použít ani ten nejsprostší hospodský povaleč.
Pohoršeně si odkašlal. „Ta krysa říká, že bychom měli zamířit vpravo do kanálu,“ přetlumočil zbytku Kvíkovu zprávu bez užití jakýchkoliv vulgarismů a namířil ukazovákem ke zmíněnému místu.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice Naganohari
Než došlo k pořádnému boji, Tamaki ho ukončil. Mladíkovi se protáhl obličej zklamáním a s výčitkou vzal Sai z ruky Jizvovi, který se v mdlobách odporoučel k zemi.
"Kazíš všechnu srandu," vyčetl muži, když se připojil k prchání.
Kvík zatím jadrně zaklel neznámému otrokovy do ucha, když ho Hikari svedla s cesty. Bylo štěstí, že nikdo, krom zmíněného mladíka nezaslechl, co to krysík použil za výraz, protože takové výrazy nepatřili do počestné společnosti.
"Né, tam né! Zatoč vpravo! Tam do toho kanálu!" Křikl tak, aby ho zaslechla i slepá dívka. Kvůli své velikosti to ale nebyl moc hlasitý křik. S trochou štěstí ho ale zaslechnout mohla. Zůstávat na ulici nebyl v tomto okamžiku moc dobrý nápad. Ale kanály? Nó, ty byly v Naganohaře také počertech nebezpečné. Zejména, když se vám povedlo špatně odbočit a poprvé v životě spatřit krysí říši v celé své kráse. Byla ale pravda, že to byl pohled, který vám vydržel do konce života. Zhruba tak deset vteřin.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Dívka vzhlédla, ale neodpověděla. Na to se příliš bála. Jizva i Uzushi směřovali plnou pozornost na Nezumu. Moc dobře věděli, čeho je schopen ho pozorně sledovali. Očividně to nestačilo.
Jizva vykřikl a sklonil se k saii, aby ho dostal ze své nohy. Jakmile ho však vytáhl, ztuhl a vyvalil oči. Nemohl se hýbat!
Uzushiho reflexy byly rychlejší. Výpadu dokázal uhnout, tasil vlastní šavli a uskočil do něčeho, co připomínalo loupežnický střeh „obejmu tě a ubodám zezadu“.
Rieko pouze vyjekla, ale nikdo ji nemusel dvakrát pobízet.
„Já vím, že je pozdě!“ zahalekal fistulí, ale už neměl na koho. Se zaúpěním vytáhl z batohu hadr a omotal si ho okolo hlavy tak, že mu byly vidět jen oči. Následně se probleskl k bojující dvojici a poslal Uzushiho do mdlob ranou do zátylku. Stejně vyřídil i druhého. „Dělej, Nezumo, mizíme!“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Tamakimu se aktuální dění rozhodně nezamlouvalo. Moc na výběr ale už neměli. Na ulici se to začalo mlít a Rieko i s tím druhým otrokem se dali na útěk.
„Teď už je pozdě!“ řekla zamračeně Hikari, jak se snažila soustředit specificky na zvuky, co ti dva vydávali, aby je neztratila.
„Zařiďte, ať nás nepronásledují!“ křikla na Tamakiho, když se rozbíhala pryč, načež vyskočila do vzduchu a několika odrazy od zdí domů se dostala na jejich střechy.
Chvilku na to už s prchající dvojicí držela krok za běhu po římsách a taškách. Dala tomu ještě pár odboček, aby se ujistila, že mají dostatečný náskok, a seskočila do uličky přímo dvojici do cesty.
„... Pomůžu vám, pojďte!“ vyzvala oba po kratší odmlce, načež se dala opět do běhu, vedoucí ty dva co nejdál od střetu.
Yoshito
hourousha
ulice Naganohary
Prudce sebou škubnul, když se mu tlapičky s ostrými drápky zaryly do lýtek. Býval by se vůči celé situaci vyhradil i slovně, kdyby si nevšiml malé sponky v ústech hlodavce. Narozdíl od mnoha lidí měl totiž smysl pro detail – jednu z ryze fundamentálních vlastností umělců, jako byl on.
Krysa se v mžiku oka dostala až k zámku okovů a po krátké manipulaci s ocelovým drátkem se ozvalo tlumené cvaknutí nepříliš důmyslného zadržovacího mechanismu. Zdálo se to neuvěřitelné, při svých cestách však narazil už na mnohé podivuhodné věci, a proto si snažil zachovat nadhled.
Něco mu říkalo, že zámky odemykající krysa a teatrální výstup neznámého mladíka musí nějakým způsobem korelovat – že se nepletl, zjistil vzápětí. Krysík se mu totiž vyhoupnul až na rameno a překvapivě zřetelným „lidským“, hlubokým hlasem mu sdělil, že má utéct do vedlejší uličky.
Užuž chtěl protestovat, preferoval totiž slovní řešení problémů, Nezumův útok na stráže ale šanci na vyjednávání – ať už byla sebemizivější – plně zhatil. Jakmile dopadl první ze saiů na zem, popadl Rieko za ruku se slovy „jdeme“ a jal se ji vléct směrem do zapadlé ulice.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
Nezuma se šibalsky ušklýbl a třikrát po sobě gesto energicky zopakoval. Pak se na jeho tváři objevil zklamaný výraz, "už nefunguje?" zvedl obočí, spustil ruku a přiblížil ji nenápadně k zadní nohavici. Z rukávu mu v té chvíli vyběhla krysa a za jeho patou se zanořila do země, jako by pro ní udusaná hlína byla vodou.
"Tuhle?" naklonil se, aby na dívku lépe viděl a zamával jí, "nazdárek," pozdravil ji a vrátil se pohledem k těm dvěma. Obličej se mu změnil v zadumaný výraz, "Teď mluvíš z vlastní zkušenosti? Slyšel jsem, že tvoje máma taky dala každýmu. Chtěla dát i mě, ale víš co. Já nemám rád tlustý maso," provokoval strážné, zatímco se za nimi v zemi utvořil malý krtinec a z něho vylezla Nezumova krysa Kvík s dlouhou sponkou v ústech. Rychle vyběhla po kalhotech neznámého mladíka k zámku na okovech a začala se v něm rýpat.
"Jen žertuju," tišil vášně dvou pohunků, "byla to jeho máma," ukázal na toho druhého a než se zmohli na pořádnou odpověď, zaútočil. V ruce se mu objevili dva saie. Jedním z nich mrštil po Jizvovo chodidle a tím druhým sekl po Uzushiho levé tváři. Jeho útoky nebyly vražedné, zbraně byly ale potřeny paralizačním jedem.
Ulice Naganohary
„Um,“ pípla tiše, hledíc do země.
„Žádný povídání!“ ozval se znovu muž a položil dlaň na dívčino rameno, po kterém přejel palcem a úlisně se usmál. „Přece nechceš snížit svojí cenu tím, že budeš zlobit, zlatíčko,“ zavrkal k dívce až příliš blízko jejího ucha.
Rieko se otřásla, ale nic nenamítla. Vypadalo to, jako kdyby si na to sahání pomalu zvykala.
Vzhlédla, teprve když se objevil mladík a začal mluvit s otrokáři.
„Ha? Chceš si tu zas hrát na hrdinu, Nezumo?“ zastavil skupinu Jizva a vycenil zuby, když spatřil ono mezinárodně známé gesto.
Uzushi se zazubil. „Třeba se rozhodl sehnat si holku. Víš co, krade bohatým a rozdává chudým. Rozdáš taky tuhle?“ oznámil a začal se svému vtipu hlasitě chlámat.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Nezumo, ne!“ vyhrknul a celý bledý sledoval, jak ta neposedná časovaná bomba vyběhla po zdi a vrhla se na ty dva. „Hi-Hikari-chan taky!“ chytil se oběma rukama za hlavu a na chvíli tak připomněl jeden slavný obraz zobrazující beznaděj, křik a úzkost.
„Po-po-po-počkej, Hikari-chan,“ zaúpěl. „Já sice Konohu opustil se souhlasem hokageho, ale to ještě neznamená, že můžu takhle někde dělat bordel!“ obrátil se k ní. „Doufal jsem, že je budeme sledovat a přepadneme je někde, kde nás neuvidí tolik očí!“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
To, jak se Tamaki zarazil, přimělo Hikari zpozornět. Muž jim řekl ale až za rohem, že ta čtveřice, co právě minuli, byli jejich cíle.
Nezuma měl pravdu, tím se to vážně ulehčilo. Jen by nemusel jednat tak impulzivně!
„Tsch!“ sykla Hikari, když se tmavovlásek vrhl na střechu, a zaposlouchala se do dění na ulici za rohem. Teď už bylo pozdě snažit se vymyslet nějaký plán, takže museli reagovat spontánně.
„Pomozte mu, Tamaki-san. Já osvobodím Rieko,“ navrhla muži a připravila si dýmovnici.
Nepochybovala, že se o sebe Tamaki s Nezumou dovedou postarat sami, takže bylo na ní, aby se postarala o Rieko a dostala ji do bezpečí, jakmile jí ti dva dají příležitost.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Jo? Ta holčina?" optal se a vyklonil se z uličky, ačkoliv už je nemohl přes dav vidět, "No tak fajn. Tím se to celkem ulehčuje." prohodil a v mžiku vyběhl po stěně uličky na střechu, "odlákám jejich pozornost," křikl na dvojici a několika rychlými tempy se přesunul přímo nad otroky s jejich doprovodem. Bleskově se odmaskoval a ladným saltem doskočil kousek před ně.
"Dobrý den pánové," pozdravil je s teatrální úklonou. Až do teď si je ani moc neprohlížel, "A heleme se, nazdar Jizvo a Uzushi, to je milé, že nakopu p***l zrovna vám dvěma!" rozzářil a udělal na oba tak neslušné gesto, že se nedaleko stojící babča musela přidržet svého manžela, aby neomdlela.
Yoshito
hourousha
ulice Naganohary
Popuzeně zakroutil hlavou a vyhověl svému vězniteli. Nikdy nechápal tu potřebu ubližovat, animalitu, jež sužovala spoustu lidí. Bylu mu jich líto, kvůli svým přízemním potřebám se ošizovali o tolik krás, co mohl svět nabídnout.
„V pořádku, Rieko-chan?“ špitl a instinktivně pohodil uhlově černou kšticí do strany. Vlnité vlasy měl slepené od krve – památka po úderu do hlavy, který zapříčinil jeho omráčení a nedobrovolný vstup do otroctví.
Zhluboka se nadechl a potlačil v sobě touhu zredukovat existenci dvou strážných Futtonem na pouhou hromádku bílých kostí. Ne, jistě existovala i jiná cesta, jak sebe a dívku osvobodit.
Určitě.
Ulice Naganohary
„Pohni kluku sakra,“ strčil do Yoshita nerudně vysoký chlap s černým čírem na hlavě. Aby se neřeklo, jeho kolega s dlouhou blonďatou kšticí plácl po zadku malou brunetku, kterou před sebou vedl svázanou stejně jako toho mladíka. Ta vypískla a povyskočila, čímž si od obou mužů, očividně otrokářů, vysloužila výsměch.
Čtveřice kráčela ulicí a kolemjdoucí jako vždy dělali, že je vůbec nevidí.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Tamaki a usmál se. „Přesně tohle jsem si myslel. Pod svícnem je největší tma. Budou tak překvapený, že se rozkoukají, až když budeme s Rieko-chan… Rieko-chan?“
Úsměv muži na tváři zatuhnul ihned, jak zaslechl to vypísknutí a vzhlédl. Do jeho očí se zase vrátil zdánlivý nezájem, dokud okolo nich neprošla dvojice otrokářů se svázanými mladistvými. Když byli bezpečně z doslechu, bývalý ANBU zabočil za roh. „Ti dva,“ nadechl se. „Ta holka byla Rieko-chan. Nejspíš ji vedou na prodej,“ zamračil se.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Kráčela dál ulicí a poslouchala ty dva. Nebyli moc sladění. Ani ona s nimi. Tohle nebude vůbec lehké, jestli budou takhle pokračovat.
Hikari si povzdechla.
„Jak myslíš. Tak kudy?“ ukončila debaty a otázala se Nezumy.
Bylo dobré, že měli nějaké nápady, ale podle všeho budou muset ve výsledku stejně improvizovat podle sitauce na místě.
Nezbývalo tedy než přestat teoretizovat a dát se do akce. Konečně, kdo ví, kolik měli vůbec času. A kromě toho...
Černovláska se zamračila a zatnula pěsti.
Její stopa vedla sice úplně jinam, ale stále tu malá, mizivá šance byla...
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Nechte toho... ," prohlásil tónem, jako by ho ztrapňovali na veřejnosti, ale bylo poznat, že ho Tamakiho příměr potěšil, "hele, co takhle přestat probírat mojí rodinu? Ti jsou v naprostém bezpečí. A i kdyby je někdo našel, nikdy už nikdo nenajde jeho," ukončil konverzaci o jeho milé adoptivní rodince. Rozhodně jim nehodlal vykládat, že ho vychoval krysí klan a obecně o životě mezi nimi. Co oproti nim byla nějaká mafie?
"Podívejte, nemáme čas na pořádnou přípravu. Navíc, jenom úplnej magor by se pokoušel o něco takového," při těchto slovech se mu v tónu ozvalo zřetelné "výzva přijata", "a proto, že přesně tohle si každej myslí, nikdo to nebude čekat. Navrhuji se tam prostě vplížit, čapnout ji a utéct tajným východem z města. Pokud možno potichu. Strážné omráčíme, když na to přijde. A pokud se spustí poplach... tak to uděláme stejně, akorát rychleji. Žádný sraní," zazubil se na ně, což nemohli vidět, když byl neviditelný.
"Každopádně budete potřebovat změnit vizáž... to jako, kdyby jste se sem chtěli někdy vrátit a tak," doplnil pro úplnost. Když už měl možnost znovu někomu uškodit, rozhodně nechtěl, aby z toho dotyčný vyšel dobře. Proto se mu nelíbila myšlenka, že by tu dívku koupili. Ukrást bude lepší.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
„Goemon,“ pronesl během zakašlání Tamaki. „Ale fajn, zkus něco zjistit, ať se nám líp hledá. A je fajn, že tě to baví, ale zkus nás u toho nedostat do průs**u, ok? Hikari-chan má pravdu.“
Zajímalo ho, jestli má mladík opravdu rodinu. Na jednu stranu by za něj byl rád, na stranu druhou se o ně docela bál.
Také si uvědomoval, že Nezuma měl v jednom pravdu, aby se mohli infiltrovat, měli by si vytipovat nějaké hlídače a chvilku je sledovat. A to vše stihnout, než jim někdo Rieko prodá pod nosem.