Krvavý déšť, část 3

Mezitím v Konoze

"...a až budete v Písečné, nezapomeňte vzkázat Tsunade, aby se co nejrychleji vrátila zpět do Listové. Vy potom dokončíte svou misi."
"Rozkaz, Hokage-sama."
Naruto se postavil ze židle a vzal si ze stolu jeden papír. Upřeně se do něj podíval.
"No a já se mezitím vydám na ty dva."
"Naruto!" Vyhrkl na něj Kakashi, protože se mu vůbec nelíbilo, jak se Naruto rozhoduje. Ještě si na to za ta léta nezvykl.
"Jeden z nich nemůže používat Ninjutsu. A druhý už je polomrtvý. Nehrozí mi prakticky žádné nebezpečí."
Kakashi se na něj váhavě podíval a zakroutil hlavou.
"Doufám, že víš co děláš." pomyslel si a otočil se ke dveřím.
"Dobrá, je nejvyšší čas vyrazit, abychom to stihli." Na signál ještě mávl rukou a odešel z místnosti společně s Yamatem a Gaiem. Ti se do rozhovoru raději nepřidávali. Hned co se ozvalo zavření dveří Naruto položil papír zpět na stůl a otočil se směrem k oknu. Pomalu přivíral oči a se smutným pohledem pozoroval vesnici. Tolik se toho změnilo. Když si pak náhodou všiml Sakury u jednoho stánku, ani na chvíli nezaváhal a vyběhl ven z kanceláře.
"Opravdu překrásné květiny.* Pochválila je s milým úsměvem na tváři. Obchodník se na ní pousmál a podal ji jeden květ bílé řůže.
"Tahle je pro vás krásná slečno.* I když jí Sakura nepřijímala, obchodník svou ruku neustále držel vztyčenou k ní. Sakuru to trošku zarazilo, ale hned si to v hlavě srovnala a s mírně začervenalou tváří se odhodlala mluvit.
"Víte..."
"No tak Sakuro, vem si je. Ladíte spolu." Přerušil jí Naruto a za neustálého pochechtávání si stoupl vedle ní. Sakura se na něj podívala s mírně pootevřenou pusou, hned svůj výraz ale změnila na ten její typický, agresivní.
"Narutooo!" Vykřikla na něj a napřáhla se, aby mu jednu vpálila, jak to často dělávala. Ještě si ale nezvykla, že si to vůči ostatním nemůže dovolit a tak se jen zastavila s rukou vyzdviženou nad hlavou.
"Hokage-sama!" Pozdravil obchodník a uklonil se. Byl jeden z mála z vesnice, kteří měli z Naruta respekt.
"Sakuro-chan, mohla bys..." šeptal velmi potichu a naznačoval jí, aby vykročila pryč od toho stánku. Zároveň se snažil vypadat nenápadně před všemi přihlížejicími, v jeho případě to však nešlo. Sakura si oddychla a polapila ho za ruku, vykročila s ním směrem k bráně vesnice.
"Zase s něčím potřebuješ pomoct, hmm?" Zeptala se a ruku mu pustila, neboť měla nutkání si ruce překřížit na hrudi.
"Noo vlastně..budu potřebovat přenést dvě těla přes přesouvací svitek a sama víš, že sám můžu vzít jen jedno a tak..."
"...a tak cheš abych ti sem přenesla to druhé." Přerušila ho Sakura a rukama ho chytla za límec, mírně si ho k sobě přitáhla a zašeptala téměř do jeho rtů: "Můžu vůbec odmítnout, Hokage-sama?" Použila svůdný hlas a taky pohled. Naruto se jen usmál a chytil ji v místech těsně pod ušima.
"Tady ne, Sakuro. Všichni se na nás dívají a tak.." mrkl na ní a chytil jí za ruku. Poté s ní vyšel pryč z vesnice.
"Jak dlouho to ještě budeme skrývat?" Zeptala se zklamaně Sakura, chvíli s pohledem na něj a pak smutně před sebe.
"Myslím, že moc dlouho už ne." Usmál se na ní, i když ho neviděla a pokračoval s ní dál.

<><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><>

"Viděl si, co s ní udělalo pár ninjutsu. Ty by jsi ji teď naučil další, k tomu ještě nějaké taijutsu a taky to ovládání počasí. Promiň Itachi, měním plány. Nenechám se zajmout pro nic za nic. Do teď jsem měl naději. Naději že to ta holka zvládne. Ale ztěží zvládla udržet se na nohou po té, co sem jí naučil pár ninjutsu. To si radši najdu jinou pomoc. Ale Samehadu ji nechám. Až bude potřeba, vrátím se pro ní." Zašklebil se Kisame a se smíchem odešel pryč.
Přesně tohle slyšela Shil po té, co se probrala na měkké posteli. Pořád měla velké bolesti hlavy. Ani vlastně přesně nevěděla, co se stalo. Po té, co Kisame odešel do chaty, jakoby jí v hlavě přibývalo závaží, co jí tlačilo na mozek. Neskutečná bolest. Vůbec netušila, co tenhle rozhovor měl znamenat, ale rozhodla se jej ignorovat. Pomalu se na posteli posadila. Povedlo se jí to až na druhý pokus. Ruku si přiložila k hlavě a snažila si vzpomenout, co se stalo. V tom k posteli přistoupil Itachi a podíval se na ní vražedným pohledem.
"Jak ti je?"
"Jd-jde to." Odpověděla mu utrápeným hlasem a podívala se mu do očí.
"Když s ní měl Kisame propojenou chakru, nepředal ji jen Ninjutsu, ale taky kousek jeho chladnosti, kousek Jeho. Možná už nebudu muset nadále používat genjutsu, možná to budu moct zkusit jinou cestou.." pomyslel si Itachi a vytáhl si z kapsy Kunai, který následně hodil vedle ní na postel.
"Vem si ho do ruky." přikázal Shil. Ta se na kunai podívala a pak k němu pomalu natahovala ruku, kterou si předtím držela hlavu. Už v tomto průběhu na ní Itachi zaútočil dalším kunaiem, aby si ověřil, jestli jsou jeho domněnky pravdivé. Se svou rukou nemusel máchnout ani do půlky prostoru mezi ním a Shil. Ozvalo se skřípnutí a na malý okamžik se rozsvítilo pár jisker. Okamžitě mu totiž útok zastavila svým kunaiem.
"Co děláš, Itachi?" Zeptala se ho, ale ne nepřátelským tónem. Byl to takový nechápavý tón, jakoby se někdo ptal někoho na cestu. Itachi se na ní díval pořád stejně, jen potom složil ruku a vykročil ke dveřím.
"Pojď zamnou."
Shil pustila kunai na kraji postele, takže spadl na zem. Postavila se a její ohnivě-oranžové vlasy se ji spustily na záda, rovněž jí zakryly rubínově zabarvené oči. Následovala ho až ven. Foukal silný vítr, vzduchem poletovaly listy. Celou dobu z Itachiho nespustila oči.
"A teď mi řekni, co všechno si pamatuješ od našeho setkání."
Shil chvíli přemýšlela s pohledem do země a znovu se na něj podívala teprve až s přichystanou odpovědí.
"Tvoje jméno..a taky Kisameho. Jinak asi.." Ke konci svůj hlas zlhostejnila a dala si pár pramíků vlasů za ucho.
"Aha. Chtěl bych tě teď něco naučit. Vysvětlím ti, jak to uděláme." Řekl své a postoupil trošičku před ní. Na okamžik zavřel obě oči, aby si aktivoval mangekyou sharingan.
"Soustředíš se na techniku kterou budu provádět. Tvoje chakra by se jí měla brzy přizpůsobit. Nesmíš myslet na nic jiného, jen se plně soustředit na to, co budu dělat. A aby sme se ujistili, ještě si přitom propojíme chakry. Máme ale jen jeden pokus..víc už neustojím."
Shil sice vůbec nechápala o čem to mluvil, proč by něco takového měla dělat, ale i přesto to udělala. Stoupla si k němu a přiložila mu ruku na rameno, stejně jako to udělal Kisame. Po chvíli se jí kolem ruky rozzářila modrá zář. Soustředila se na něj, na jeho tvář, i když se na něj dívala z boku. Snažila se ani nemrknout. Itachi se pak podíval na nebe a začal. Tentokrát s oběma očima. Ještě se ta technika nijak neprojevila a oči už měl celé prokrvené. Shil byla pořád soustředěná. Stále nevěděla, o co jde. Pak začalo poprchávat. Trošku to Shil rozladilo, ale nenechala se odradit, i když byly kapky ledové. Po chvíli se přidaly blesky a hřmění. Déšť neustále zesiloval a zesiloval. Itachiho oči se doslova zaplnily krví. Rozfoukalo se tak moc, že se ze stromů lámaly větve. Shil dostala strach, ale došlo jí, že to bude ta technika. Snažila se pořád soustředit, ale čím to všechno bylo intenzivnější, tím hůř ji to šlo. Z malých potůčků se stávaly menší řeky. A v ten moment Itachi prudce zavřel obě oči a spadl na kolena. Shil poklekla k němu, jelikož na něm měla položenou ruku, ale poklekla by, i kdyby jí tam neměla. Už se na techniku vůbec nesoustředila a taky přerušila spojení chakry.
"Itachi! Jsi v pořádku??" Strachovala se a podepírala ho oběma rukama. Počasí se pomalu uklidňovalo. Itachi potom otevřel oči a zůstal hledět bez mrknutí do země.
"Já...." mezi svou větou dělal dlouhou mezeru. To proto, že ho samotného to dost zaskočilo. "...nevidím."

<><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><>

"Pospěš si, Sakuro-chan" Volal Naruto na Sakuru, která mu v tom dešti sotva stačila. Když se to potom zklidnilo, zastavil se a počkal na ní.
"Tohle bylo dost divný, ne? Taková přeháňka..." řekla udýchaná Sakura při dobíhání a snažila se popadnout dech.
"Hmm...obyčejná přeháňka. Ale něco na ní bylo divného, to máš pravdu."
"Jo? A co? Že trvala pár sekund?" Téměř ironicky se ho zeptala, nemyslela to ale zle. Na tváři měla úsměv.
"Při tom dešti jsem přestal cítit chakru ostatních. Jako by mi nefungoval sage-mod normálně."
"Ty jsi celou dobu v sage-modu?" Zarazila se Sakura a uvnitř začala pěnit.
"Noo jáá ...emm emm..."
"Baka!!!" Zakřičela po něm a dala mu pořádný pohlavek, až z toho Naruto spadl na zem.
"Neměl by jsi ho takhle využívat!" dodala ještě a překřížila su ruce na hrudi, vztyčila hlavu vhůru, jakoby se urazila.
"M-mmu-musel jsem." dodal potichu umláceným hlasem.
"To je mi ale překvapení." ozvalo se z povzdálí, úplně cizím hlasem.
Oba dva hned zbystřeli. Naruto se postavil na nohy a podíval se do toho místa, odkud hlas přicházel. Sakura taktéž.
"Asi jsem narazil na zlatou žílu. Škoda jen, že sebou nemám Samehadu, ha-ha."