Hyuuga Kyoudai IX.

9. Nezumina minulost 3. část

„Rozhodla jsem se jít za hranice Ohnivé země, protože tam jsem měla větší možnost najít někoho, kdo by mě mohl učit. Tam mě nikdo neznal. Na severozápadě s Ohnivou zemí sousedí Země vodopádů, která je známá svými lékařskými ninji a je to velmi neutrální země, proto jsem se rozhodla vydat se tam. Když jsem dorazila do Skryté vodopádové, rozhodla jsem se nejdřív si na pár dní odpočinout po cestě, ale neměla jsem peníze, tak jsem chtěla přespat v lese. Ukázalo se to jako velmi špatný nápad. Ještě ten večer, když jsem si rozkládala deky na spaní, mě přepadla skupinka potulných ninjů, kteří mě chtěli okrást. Tehdy jsem ještě nebyla dost silná na to, abych se jim ubránila. Byli rychlejší, zkušenější a silnější než já, přesto jsem se pokusila bránit. Když odešli, zůstala jsem tam ležet s několika sečnými ranami a zlomeným zápěstím. Rány na nohách dost krvácely a nebyla jsem kvůli nim schopná dojít si někam pro pomoc. Měla jsem strašný štěstí, protože tudy zrovna procházela jedna kunoichi z Vodopádové, lékařka. Ošetřila mi zranění a nabídla mi, že můžu zůstat u ní, než si seženu vlastní ubytování, tak jsem zůstala pár dní u ní. Představila se jako Umikawa Taori, tou dobou jí bylo teprve šestnáct a už byla jednou z vrchních lékařek místní nemocnice. Chtěla jsem, aby mě něco naučila, ale řekla, že na to potřebuju mít víc zkušeností s ninjutsu. Po tom, co jsem jí řekla můj příběh a že ninjutsu je důvod, proč jsem přišla, se rozhodla mi pomoct.“
„Ty jo… Mělas fakt mega štěstí.“ uznala Tsunami.
„To teda… Nejdřív mi udělala takovej ten papírkovej test na podstatu chakry. Když jsme zjistily, že mám větrnou podstatu, seznámila mě s Miyako. Miyako byla Taorina kamarádka, studovaly spolu, a byla odbornicí na větrné techniky. Miyako byla jenom o dva roky starší, takže jsme si spolu skvěle rozuměly. Dva a půl roku jsme spolu byly pořád. Nastěhovala jsem se k ní a žily jsme spolu skoro jako sestry. Naučila mě toho spoustu, nejenom větrná jutsu, ale i nějaké neelementární techniky. Bylo to krásné a klidné období, ale nikdo z nás netušil, že brzo skončí…“ smutně ztichla.
„Co se stalo?“ zeptala se pomalu Tsunami. Nezumi zvedla hlavu a zahleděla se na nebe.
„Miyako… byla zabita…“ řekla Nezumi potichu s nepřítomným výrazem. „Jistá skupinka ninjů usoudila, že je pro ně nebezpečná. Byla totiž dědičkou nejmocnějšího klanu ve Vodopádový a v 18, což jí tou dobou mělo být asi za měsíc, se měla stát jeho hlavou. A to oni prostě nechtěli, tak se jí rozhodli odstranit. Byly jsme spolu v lese, já šla k blízkému potoku pro vodu a Miyako zůstala v tábořišti a hlídala věci. Po cestě jsem uslyšela její křik a rozeběhla jsem se zpátky. Když jsem tam doběhla… už byla mrtvá… Bylo jich dvanáct. Dvanáct proti jedné holce. Tři z nich stačila zabít, ale bylo jich prostě moc. Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlela a vběhla jsem mezi ně k jejímu tělu. Zjištění, že je mrtvá, ve mně vyvolalo strašně silný emoce. Obrovskej smutek a zoufalství… strašlivá nenávist… chuť zabíjet… Všechny tyhle pocity ale probudily něco, o čem jsem sice věděla, že ve mně je, ale nikdy se to nijak neprojevilo…“ Nezumi na chvilku zmlkla, když viděla Tsunamin nechápavý pohled, z něhož byl cítit i jakýsi smutek a soucit. Pomalu si stáhla návlek z levého předloktí a ukázala jí pečeť na něm.
„Myslím, že tobě můžu věřit, takže ti to řeknu. Jinak se to snažím tajit kvůli Akatsuki. Tohle…“ ukázala na znak pro dvojku v kroužku uprostřed pečetě, „…je Nibiho pečeť. Jsem hostitelkou Nibi no Nekomaty, jsem jinchuuriki…“ Tsunamin výraz se najednou úplně změnil. Překvapení, zděšení, rozčilenost, strach, lítost… To vše v něm bylo. Nadechla se a chtěla něco říct, ale nebyla schopná slova, jak ji ta informace překvapila. Nezumi se lehce pousmála a opět pečeť zakryla.
„Asi budu pokračovat.“ nadhodila Nezumi, Tsunami trochu zatřásla hlavou a mlčky přikývla. „Cítila jsem příval nové síly, a když mě začala obalovat červená chakra, došlo mi, odkud ta síla je. Poháněná touhou po pomstě za Miyako jsem se Nibimu absolutně poddala. Poslední, co si pamatuju je, že mě jeden z těch ninjů napadl, když se mi začal formovat druhý ocas. Co se dělo pak, to nevím. Probrala jsem se až o tři dny později v nemocnici. U mojí postele seděl Tori, Taorin o rok mladší bratr. Na otázku ‚co se stalo?‘ mi odpovědět nedokázal, věděl jenom, že mě a Miyako našli v lese a kolem nás dvanáct mrtvých ninjů.“ Nezumi sklopila pohled. „Bez jediného zaváhání jsem je pozabíjela… Nic si z toho nepamatuju, ale je to jediný vysvětlení toho, co se mohlo stát. Druhý den měla Miyako pohřeb. Po něm za mnou přišla Taori, řekla jsem jí všechno, co jsem si pamatovala a ona mi řekla, že když už se to ve mně probudilo, je nejvyšší čas naučit se to ovládat. Nibi je naštěstí celkem přátelskej, takže to šlo docela dobře. Tři měsíce na to jsem měla šestnáctý narozeniny a k nim mi dala Taori úplně skvělej dárek – začala mě učit lékařský ninjutsu.“
„Ty umíš léčit?“ skočila jí Tsunami nadšeně do řeči. „To je skvělý! Vždycky jsem to chtěla umět. Tsunade-sama předtím říkala něco o tajné technice, která ti zpomalí funkce těla. To tě naučila Taori?“
„Moc ještě léčit neumím, je to celkem těžký. A ano, tu techniku mě naučila Taori jako takový dárek na rozloučenou. Ta… Tsunade, jestli se nepletu… říkala také něco o tom, že mám dávat pozor na to, aby u mě byl jiný iryounin nebo ty. Co tím myslela?“
„No… Jde o takovou techniku. Naučila jsem se jí od jednoho stařešiny v Suně. Ví o ní jenom pár lidí.“ Tsunami udělala několik pečetí, natáhla se přes stůl k Nezumi a položila jí dlaň na čelo. Nezumi trochu nervózně zašilhala na její ruku a pak se tázavě koukla na Tsunami.
„Dokážeš mě probrat z té tvojí zpomalující techniky?“ zeptala se Tsunami pro jistotu.
„No… jo… To mě Taori taky naučila, ale jak jí chceš udělat?“ podívala se na ní Nezumi zmateně.
„Takhle…“ pousmála se Tsunami, volnou rukou udělala další pečetě a zavřela oči, „…Ninpou: Jutsu no Touzoku (Zloděj technik).“ Nezumi ucítila v hlavě ostré bodnutí, při kterém zavřela oči. Tsunami začala pomalu zvedat ruku z její hlavy a její dlaň následovalo zvláštní modré vlákno, které vycházelo z Nezuminy hlavy. Nezumi otevřela oči a když si všimla vlákna, trochu se lekla.
„C-co to je?“ zeptala se nejistě. Tsunami vytáhla celé vlákno a to teď modře zářilo v její ruce. Natáhla ruku blíž k Nezumi a ukázala jí ho.
„Tohle je tvá technika. V takovéhle podobě jsem schopná vytáhnout z kohokoliv jakoukoli techniku. To myslela i Tsunade-sama. Dokázala bych z tebe vytáhnout způsob, jak tě probrat, i kdybys zrovna byla v bezvědomí, a pak tu techniku i použít. S technikou je totiž svázaná i vzpomínka na to, jak ji provést. Právě teď tu techniku nedokážeš použít, protože tvůj mozek nemá informaci jak. Víš sice, že takovou techniku umíš, ale mozek nemá instrukce.“ vysvětlila Tsunami. Sevřela ruku s vláknem a vztyčila před sebou dva prsty, pak ruku zas rozevřela, ale modrá nitka už v ní nebyla. „Teď jsem schopná ji použít. Ale vždy můžu ukradenou techniku použít jen jednou. Po použití se z mojí paměti vymaže a vrátí se k majiteli. Hned po provedení té techniky omdlím, co?“
Užasle na ni hledící Nezumi jen přikývla. „Bylo by ale fajn, kdybys ležela, až tě budu oživovat.“ řekla a vstala. „Stoupni si, chytím tě.“
Tsunami poslechla, zvedla se a popošla na kousek stranou na trávu. Nezumi ji následovala a stoupla si vedle ní. Tsunami před sebou složila zvláštní pečeť potřebnou k provedení techniky, vyslala k rukám chakru, ta se bleskově vrátila, prolétla jí celým tělem a ona se v bezvědomí zhroutila Nezumi do náruče. Nezumi ji opatrně položila na záda, jednu ruku zasunula pod její hrudník a prsty druhé ruky ji přiložila na hrudník z vrchu, pak vyslala do Tsunamina těla impuls a ona okamžitě otevřela oči a začala trochu zrychleně dýchat.
„Jak se cítíš? Dobrý?“ ujišťovala se Nezumi.
„Jo, bylo to skvělý! Jako bych umřela a zase ožila!“ vykřikla Tsunami nadšeně.
„Eh… Když myslíš…“ Nezumi se trochu pousmála a myslela si svoje. „Pojď, vstávej,“ podala Tsunami ruku, „židle jsou pohodlnější.“ Tsunami se chytila její ruky a vytáhla se na nohy. Když se obě znovu posadily, řekla Nezumi uznale: „To je vážně zajímavá technika. Asi musí vyžadovat dost soustředění, abys v cizí mysli našla, co hledáš.“
„Hmm…“ přikývla, „…ale čím déle se někomu hrabu v hlavě, tím víc ho to bolí a začne se bránit, proto je dobrý předem vědět, co hledám. Ale teď mi spíš řekni, co se stalo po tom.“
„Po tom? Pak jsem odešla. Dva měsíce po té, co jsem se začala učit lékařské techniky, mě totiž kontaktovala Midori. Chtěla, abych za ní přišla, že je teď dočasně ve Skrytý travnatý. Dlouho jsem jí neviděla a od Vodopádový to není až tak daleko, tak jsem se rozhodla, že půjdu. Vlastně jsem původně nechtěla odejít úplně, měla jsem v plánu se s Mid vidět a pak se zase vrátit. Bohužel… nějak to nevyšlo… Jak se ukázalo, když jsem do Travnatý dorazila, Mid se přidala k Akatsuki. A chtěla, abych se k nim přidala taky…“ Nezumi zmlkla a chvíli přemýšlela, jak pokračovat. Tsunami jí to naštěstí dost ulehčila.
„Byla to určitě past, aby dostali tvýho bijuu, že jo? Takže si pak musela utíkat a skrývat se, ne?“
„No… tak nějak to bylo.“ falešně se usmála, ale Tsunami nic nepoznala. „A pak jsem jednoho dne narazila na Nejiho bojujícího s Midori. Dostala jsem se zpátky do Konohy a teď jsem tady.“ uzavřela celé vyprávění Nezumi a trochu si oddechla. „To bylo vyčerpávající.“ zasmála se.
„To jo, zažila jsi toho hodně, koukám.“ usmála se Tsunami. „Řekneme Tsunade-sama o Nibim, ona ti zajistí nějakou ochranu před Akatsuki.“ mrkla na Nezumi, ta se na ni usmála a chtěla něco odpovědět, ale od hlavních dveří se ozvalo zaklepání. Tsunami se zvedla a šla otevřít. Za chvilku se vrátila a za ní se z domu vynořil Neji. Usmál se na Nezumi a posadil se k nim ke stolku.
„Tak co, jak se cítíš?“ zeptal se Nezumi.
„Dobře. Co tvoje zranění?“
„Taky dobrý, Tsunade-sama mě vyléčila. To mi připomíná, že chtěla, abych ti vyřídil, že za ní máš co nejdřív zajít.“ vyřídil vzkaz. „Tak a teď honem vyprávěj! Co se dělo, když jsi byla pryč?“
Tsunami se začala smát, Neji se po nich zmateně rozhlédl a Nezumi se na něj nešťastně podívala: „Teď jsem to dovyprávěla Tsunami…“
„Aha… Ale já věřím, že to zvládneš ještě jednou. Tsun ti do toho určitě pořád skákala, já budu od začátku do konce úplně zticha a bude to rychlejší.“ sliboval se smíchem Neji.
Nezumi si jenom povzdechla a začala znovu vyprávět.