Panoš aneb ztracená princezna 10. díl - Prozrazená

Ještě ten večer, všichni 'pozůstalí' seděli u stolu a čekali. Král netrpělivě, Hinata s potlačeným úsměvem a královna s obavami.
"Kde jen můžou být? Až se vrátí tak je mi bude jedno, že je Sai pod vaší ochranou, dám ho zavřít do hladomorny! Tohle snad nemyslíte vážně?! Dal jsem jasný příkaz a oni si ze mě dělají šašky!"
"Ale otče no tak, třeba se něco stalo. Musí být rozumné vysvětlení proč se zdrželi!" snažil se Naruto zachránit situaci a usmál se na Hinatu, která na něj celý večer visela očima.
"To doufám!" odsekl král a pohlédl na královnu.
"To je ten Sai tak neschopný?"
"Vyprošuji si to co říkáte! Za Saie ručím ale podmínky venku jsou nepříznivé! Muselo se něco stát, jinak si to neumím vysvětlit. Také se bojím o oba ale víc než čekat nemůžeme!"
V tu chvíli dovnitř vběhl podkoní a celý zadýchaný se snažil něco říct.
"Co se stalo? Uklidni se a mluv!" pobídl ho král.
"Princ se ještě nevrátil z projížďky a ten panoš je taky s ním. Koně ještě nejsou ve stáji ale chybějí i sedla a nějaké zásoby. Myslím, že utekli!"
"Utekli? Víš to jistě?"
"Ne, ale je to víc než pravděpodobné! Nebo vy snad víte kde váš syn je?"
"Ne, ale jestli je to tak jak říkáte, musíme se je vydat hledat! Hned teď!"
"Hned teď? Ale králi, je hluboká noc! Nebylo by moudřejší vyčkat na ráno? V noci na nás čeká spousty nebezpečí! Ráno budeme mít větší šanci!"
"Ale takhle jim dám šanci na útěk!"
"Sasuke, otče, i když jedná s horkou hlavou dnes víc než já kdykoliv před tím, není hloupý! Nebude pokračovat v jízdě v noci. Ale mi musíme brzo ráno vyrazit. Myslím, že nejlepší bude když se ještě teď vydá na průzkum vojsko, které je na to cvičené a my až zítra, brzo ráno. Myslím že tak to bude nejlepší…"
"Asi máš pravdu synu, ale až já Sasukeho najdu ať si mě nepřeje. Je mi to tak strašně líto princezno. Omlouvám se za hloupé jednání svého syna. Doufám jen, že to nijak neohrozí vaše plány zde."
Hinata jen bezradně pokrčila rameny a pohlédla na matku. Plány jim to narušilo! A jak! Jenže s tím teď nic nenadělají. Důležité je, aby Sakura byla v pořádku. Důležité je, aby oba byli v pořádku.

Později večer, když Hinata seděla na jejím oblíbeném místě a dívala se na hvězdy, přemýšlela a o všem co se stalo. Je škoda že jim to matka tajila tak dlouho.
"Princezno Hinato?"
"Naruto?" otočila se a skočila mu okolo krku aby ho mohla obejmout.
"Je mi to líto, to co se stalo." Pohlédl jí do očí ale ona jen zavrtěla hlavou.
"Nemusí, ti dva jsou blázni ale měli nějaký důvod. Nejsem ráda, že jsou pryč. Může se jim něco stát a to já nechci. Nechápu proč to udělali? Vždyť musí vědět, že je chytí!" otočila se a chytila se kamenného zábradlí aby zvedla hlavu k nebi a pokochala se výhledem na hvězdné nebe.
"Máte veliký strach o Sasukeho?" ozvalo se za ní.
"Proč mám pocit, že žárlíte? Mám strach o oba o Sasukeho ale o Saie větší. Vím že se jim nemůže nic stát. Sai je světa znalý, v přírodě je jako doma ale stejně. Venku jsou nástrahy života a bojím se, že se jim něco stane. S mými city to nesouvisí Naruto."
"Omlouvám se, jsem strašlivý hlupák! Také se bojím, můj bratr se v lesech vyzná jako nikdo jiný. Jako malý venku trávil všechen svůj čas. A já později s ním. Bohužel mě nenapadá kam by mohl utéct. Bojím se, že důvod znám. Co když utekl kvůli zásnubám?"
"Je to možné ale pochybuji, že by na něco takového Sai přistoupil! Musí v tom být něco víc! O hodně víc!" vzdychla Hinata a otočila se čelem k Narutovi.
"Princi?"
"Ano, má princezno?" usmál se.
"Kdybychom my dva někdy měli zásnuby, a já doufám že budeme, také utečeš?"
"No, já nevím." Usmál se.
"Nevíte?" zalapala po dechu.
"Záleželo by na tom, jak moc si přejete abychom my dva měli zásnuby?"
"Hrozně moc, Sasukeho mám ráda ale váš můj princi, vás…"
"Pššt!" přiložil jí ukazováček k ústům a poté jí něžně políbil.
"Slib lásky zůstane nevyřčen v polibku této noci? Souhlasíte, má jediná?"
Jeho nebesky modré oči, které v této tmě působili hluboce jako rozbouřené moře, se vpíjeli do očí, které připomínali dvě hvězdy. Hinata mlčky přikývla a nechávala se unést touto magickou chvílí. Něco jí totiž napovídalo, že brzy bude všechno moc komplikované a možná, je tohle poslední takový okamžik.

Brzy ráno se oba dva probudili a rozhodli se, že se vydají na cestu než bude pozdě. Bohužel v zámku už každý věděl že jsou pryč. A výprava princ, král a pár vojáků už byla na cestách.
"Vstávej panoši, je čas!" probouzel mladý princ Saie, kterému se nechtělo vstávat.
"Vždyť už jdu!" zabručel a brzy poté byl na nohou. Musel, protože by ho Sasuke jinak probral studenou vodou ze studánky.
"Ty se nebudeš mýt?"
"Není čas, sám si říkal že už musíme jít! Zítra vstanu dřív, nebo se umyji ještě dnes večer. Uvidíme! Každopádně jestli to chceme stihnout, musíme zamést stopy a pádit pryč. Určitě už to vědí a prohledávají okol. Vím o místě kam bychom mohli jít."
"Vážně? Tak já se postarám o ohniště a ty o koně, jo?"
"Ano vaše výsosti!" pousmál se Sai.
"Fajn a taky bys mi mohl začít říkat Sasuke, nechceme přeci aby někdo věděl, že jsem z královského rodu!? Že ne?"
"To asi ne, ale odpusťte, to nemohu. Jste něco jako…"
"Bůh? Jo to se hezky poslouchá ale od princezen nebo hezkých služebných! Ne od tebe kamaráde! My teď musíme pospíchat!"
Sai přikývnul a dal se do práce, stejně tak i Sasuke. Brzy byli zase na cestě a prozatím měli dost slušný náskok. I když nemohli vědět kde je co čeká.
"A kam vlastně máme namířeno?"
"Víte princi, ještě před tím, než se mě ujali na hradě jsem bydlel se svým otcem v rybárně pod hradem. Když můj otec zemřel, byl jsem maličký ale ne tak abych si to nepamatoval. Myslím, že tam nás nikdo hledat nebude. Ovšem je tu problém, u nás vás skoro každý zná. Někdo by vás mohl poznat a co po tom?"
"A co kdybychom se převlékly? Vzal by jsi si mé šaty a já zas tvé?"
"To by možná šlo, ale klobouk si nechám…"
"Ten tvůj klobouk, docela by mě zajímalo co pod ním schováváš? Nejsi snad plešatý, že ne??"
"Nechte toho princi!"
"Víš jak od tebe nesnáším tohle oslovení?! Nikdy ti nedělalo problém mluvit se mnou normálně, tak co se stalo, že najednou ne?"
"Stalo se toho víc, než jsem si myslel. A bude to ještě horší jestli si nepospíšíme."
"Najedou s tebou není taková zábava!"
"To proto, že život není zábava!
Ne když jsi na útěku a hrozí ti vězení. Tobě ne, ale co mě? Já nejsem pod ochranou, jediné co mám je má chudá čest! Byla to pitomost, utíkat!"
"Držím tě tu snad? Šel jsi dobrovolně!"
"Já vím, ale asi to byla chyba. Nedá se ale nic dělat! Musíme dál."

"Myslím že tu byli, ale nevím to jistě. Není tu stopa, že by se jednalo zrovna o ně. Ale nic lepšího prozatím nemáme. Půjdeme tímto směrem a pak se uvidí! Snad nejsou daleko!"
"Dobře Naruto, jedeme!" přikývl král.
"Tímhle tempem, jestli to jsou oni, brzy se dostanou do vedlejšího království. Mohli bychom je tam snadno najít. Nebo těžko, záleží jen na okolnostech!" uvažoval Naruto dál.
"Jsem na tebe hrdý Naruto. Ukazuješ se jako velmi mladý a zodpovědný muž. Jsem rád, že aspoň jeden syn má rozum!"
"Děkuji otče, nicméně musíme si pospíšit!" přešel to Naruto a rozpohyboval svého koně směrem, kterým se pravděpodobně vydali Sai se Sasukem.

"Já tu Sakuru opravdu zaškrtím až se vrátí! Vždyť náš plán neměl chybu! Proč ho takhle podkopala? Teď musíme napravovat co se dá a doufat že princ na nic nepřijde. Jinak by to považoval za zradu což bude i tak. Ale takhle to bude lepší! Když nebude nic vědět, máme ještě nějakou šanci…"
"Třeba se zachová Sasuke jinak než si myslíme. I když o tom dost pochybuji. To by se stalo jen v pohádce. A to tohle bohužel není.."
"Musíme vymyslet plán Cé, jinak nevím co bychom dělali dál. Dejme tomu že Sasuke se dozví o tom že je Sai dívkou. To potom…"
"Bude zuřit, chtěla si říct? Pojedeme domů a ty se budeš muset snažit s Orochimarem smlouvat aby se svatba konala. A myslím, že to nebude zase tak těžké. A dál?"
"Pak už by to bylo jednoduché, svatba by si konala ale Sasuke by si bral Sakuru." Pokrčila Tsunade rameny.
"Jenže, jak můžeme vymýšlet plán, když ještě ani nevíme co bude dál. A to vše bylo tak dokonale naplánované!"
"Povídám, až se mi Sakura dostane pod ruku…"
"Klid matko, to bude dobré. Teď jen musíme přemýšlet kam ty dva mohli zmizet!"
"Vůbec nic mě nenapadá…"
"Mě taky ne…"

Loukou se ozýval dusot kopyt, z dálky už byli vidět malé obrysy domků a staveních. Slunce svítilo vysoko nad obzorem a dva zdatní mládenci jeli na svých koních přímo k hranicím. No i když, dva mládenci, zdatní byli oba ale mládenci…
"Jak to vlastně princezna Hinata myslela…"
"Co myslíte?"
"Říkala že má sestru. A že o tom nevěděla."
"No, to je složité. Všechno se dozvíte ale teď ještě není správný čas!"
"A kdy bude?"
"Teď se chováte jako malé dítě! Nebuďte netrpělivý! Je pravda že princezna Hinata má sestru. Ale všechno je komplikované, zatím není proč to řešit!"
"Proč ne?" nechápal Sasuke.
"Třeba proto, že jsme na útěku! A jestli budete dál zdržovat, tak nás chytí! Hranice jsou nedaleko. Znám to tam jako své boty, nebojte. Brzy už budeme tam kam máme namířeno. Ale měli bychom se převléci. Za chvíli si uděláme pauzu. Ano?"
"Myslím, že to bude nejlepší." Přikývl.
O kousek dál sjeli z cesty a seskočili z koně. A pak to Saiovi došlo, jak se před ním má převlékat? Vždyť Sai je trochu jiného ražení než Sakura! Jenže to už si Sasek sundával kabát a košili. A Sai zrudnul. Otočil se k Sasukemu zády a něco nesrozumitelného vykoktal.
"Tak já to, já si vezmu vaše věci a převleču se a pak vám dám ty svoje…"
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč jsi otočený zády a proč se nezačneš svlékat? Zdržuješ!"
"Protože já se prostě nemohu svlékat, před vámi.."
"Co je to za nesmysl?" podivil se.
"Já se totiž to…" odkašlal si Sai.
"Co?"
"Stydím!" rozhodil rukama a otočil se, načež uviděl Sasukeho bez trika, bez kalhot jen v něčem, čemu se dnes říká trenýrky. Zavřel oči, zaklel a otočil se zpět.
"Co blbneš kamaráde? Tady tě nikdo neokoukne!" zasmál se Sasuke.
'To ne,' pomyslela si Sakura. 'Vždyť už si mě nahou viděl, jenže to jsem netvrdila, že jsem kluk!' vzdychla si a kdyby věděla, co se chystá Sasuke udělat, odskočila by. Jenže bylo pozdě.
Sasuke natáhl ruku pro její klobouk a ještě než postřehl záplavu valících se růžových vlasů, si ho narazil na hlavu.
Sakura ztuhla a Sasuke jakbysmet. S otevřenou pusou se díval na záda svého panoše, kterému na záda padala růžová clona.
"Asi mi tu něco uniklo…" vzpamatoval se o pár chvilek později.
"Asi ano, ale nemáme čas, dejte mi to oblečení, zbytek vám vysvětlím později, vaše veličenstvo!" špitla, aniž by se ohlédla nastavila ruku pro oblečení, které ji Sasuke jako v mrákotách podal. Odešla o kousek dál, aby jí nebylo vidět a začala se převlékat, poté se vrátila s jejím oblečením a hodila ho Sasukemu, opět byla otočená zády.
"Tak to je teda něco, chudá služebná si bude hrát na prince! To tu ještě nebylo!" odsekl, když se soukal do oblečení, jenž mu bylo krapet těsné.
"Originalita se cení, navíc chudý panoš vám nevadil, pokud si vzpomínám!" oplatila mu.
"Jde o princip!" stál si na svém.
"Princip? Jaký?" ohlédla se když byl už oblečený.
"Jsi holka! A i kdyby si byla třeba královna ze Sáby, vedl bych stejné řeči!" zašklebil se.
"Tak to je fajn, že to berete takhle. Nicméně není čas, musíme nasednout a jet! Brzy se už budeme na místě…"
"Dobrá princi, nasedejte!" uklonil se Sasuke a na hlavě mu přistála šiška.
"Princ, panoš nebo chudá služebná, stále nemáš ani ponětí o etiketě." Zašklebila se pro změnu ona.
"Za chudou služebnou bych se opravdu vydávat nechtěl! Tohle je mi těsné, ještě korzet k tomu!" oklepal se a nasedl na svého koně.
"Není to tak těžké!" usmála se a dala svému koni povel aby vyjel.
"Pokud vím, ty jsi si hrála jen na panoše. Chudá služebná je tvůj osud! (Asi nikdy neviděl film Pokojská xD)" vydal se za ní.
"Možná, ale vyhovuje mi to!"
Dál pokračovali mlčky, až na pár narážek. Sasuke se ale spokojil s tím, že podrobnější vysvětlení dostane až tam, kam mají namířeno. Samozřejmě Sakuře vrátil její klobouk, bez kterého by byla prozrazena.
"Už je kousek! Hranice jsou blízko a cesta poté není dlouhá!" pronesla Sakura a pobídla koně.
Brzy se dostali přes hranice. Jeli krásnou zelenou krajinou, cestou kterou nehyzdila silnice. Jelikož v té době neexistovala. Čerstvý vzduch jim barvil tváře a brzy dojeli na místo, kam měli.
"Jsme tu panoši, přivaž koně a já to jdu zkontrolovat! Dlouho jsem tu nebyl!" zamrkala Sakura a vzdálila se.
"Za tohle mi ještě zaplatíš, Princi!"
"Hele jo, jsem princ a vykám ti! Mohl bys taky, na oplátku!"
"Fajn, za tohle mi ještě zaplatíte, už jste spokojené, vaše veličenstvo?"
"Nad míru!"
Vešla dovnitř. Domek byl zachovalý. Někdo se o něj musel starat, jinak by to tu vypadalo asi trochu jinak. Nikde nebylo smítko prachu, rybářské sítě byly natažené a všude byl pořádek.
"Nevypadá to opuštěně!" ozval se Sasuke ode dveří.
"Kmotřička ze zámku se tu o to starala!"
"Kmotřička!?"
"Ano, když můj otec zemřel, ujala se mě paní královna ale vychovávala mě kmotřička, která nás chodila často s tatínkem navštěvovat. Pomáhala jsem v kuchyni ale byla jsem něco jako Hinatina sestra…" pokrčila rameny.
"Ještě pořád není správný čas abys mi o té sestře řekla?"
"Vše se dozvíte, nepospíchejte! Já teď, mám hlad! A doufám že vy taky. Měli bychom se najíst. Brzy nás najdou a já se poté ještě dlouho dobře nenajím. Utéct bylo bláhové, pokud jste si myslel že nás nechytí!"
"To jsem si nemyslel, ale na pár dní vypadnout, to taky není k zahození. Zvlášť s tak hezkou služebnou…" zazubil se Sasuke.
"Služebnou?" nadzvedla obočí.
"Já jsem princ! A jdu vařit, takže dovolte!" odstrčila ho a pustila se do díla.

"Král s Princem se vrací!" vykřikla Hinata.
"A je s nimi Sakura?"
"Ne, je tu jen král a princ Naruto." Zavrtěla hlavou a otočila se k matce.
"Aha…"
"Matko, neměli bychom to královi říct? Naruto už to stejně ví!"
"Asi bychom měli, ale Hinato, je ti jasné, že jestli to král vezme dobře a poté se to Sasuke dozví, bude to pro něj strašlivá rána? I za těch pár dní jsem poznala jaký je, on je prudký a bude brát jako zradu, že to všichni věděli!"
"Mohli by říct, že o tom neměli ani tušení…" zkusila.
"Ne, to zase ne…" zavrtěla královna hlavou.
"A co tedy? To jim to neřekneme?"
"Říct jim to musíme, vysvětlíme jim že Sakura nemohla za to, že jako malá žila se svým otcem v rybárn…." Zarazila se.
"Napadá tě to samé, co napadá mě?" zeptala se Hinata a vyskočila.
"Sakura a Sasuke se nacházejí v rybárně…" přikývla Tsunade.
"Utíkala tam vždycky, když měla problém nebo něco provedla! Bez pochyby jsou tam! Musíme tam jít! Ale nejprve informujeme krále…"

"Kde ses naučila tak dobře vařit?" podivil se Sasuke, když si přidával rybí polévku.
"Chudá holka co má jen otce se musí učit vařit. Tatínek uměl jen pár jídel, tak jsem se učila vařit. A bavilo mě to!" pokrčila Sakura rameny.
"Řekni mi, proč jsi se vydávala za kluka?"
"Já vlastně ani nevím, myslím, že to bylo hlavně kvůli tomu abyste se do mě nezamiloval nebo tak něco. Hinata mě s sebou chtěla za každou cenu a tak jsem jela jako kluk. A když jsem vás potkala, dostala jsem chuť se vám pomstít za všechno. Jako kluk jsem nemohla, abych se neprozradila ale jako holka…" pokrčila rameny a odnesla hrnec s polévkou na kamna.
"Navíc, když jsem vás potkala poprvé, byl jste tak nafoukaný. Musela jsem vám dát lekci. Vzpomínáte? Dal jste mi dvě facky!"
"Oh, to jsem dal, ale lituji toho. Vážně! Na dívku bych ruku nikdy vztáhnout neměl ale ty jsi mě tenkrát tak naštvala! Byl jsem hrozný, že?"
"Hrozný? Byl jste arogantní, namyšlený a rozmazlený kluk, který chce všechno!"
"Promiň! Ale pokud vím, vrátila si mi je?!" zasmál se.
"Neomlouvejte se, všechno souvisí se vším. Myslím, že královně a Hinatě už došlo, kde jsme. Brzy tu nebudeme samy."
"A já si budu muset vzít Hinatu," povzdechl si Sasuke a posadil se do houpací sítě.
"Život je plný zvratů," opáčila Sakura a nalila si vodu ze džbánu.
"To ano, ale já si jí nechci vzít. Tohle bych bratrovi nikdy neudělal!"
"Třeba nebudete muset?"
"Jak to?" nadzvedl obočí.
"Pokud si dobře pamatuji, princi, jednou jste řekl, že pokud by ze mě jakožto Saie, byla dívka, tak byste si mě jakožto dívku, vzal!" zazubila se.
"A?"
"Dal jste královské slovo!" napila se a pohlédla Sasukemu do očí. Smál se.
"To je možný, ale ty jsi jen děvečka? Navíc, já jsem se zamiloval do tajemné princezny…" povzdechl si.
"Taky bych tě nechtěla, jste strašně…" zamyslela se.
"Co?"
"Urozený!"
"A to znamená?"
"Sama nevím, nechte to být. Půjdeme spát a zítra se uvidí ano?"
"Ano!" přikývl.

Všechno se seběhlo strašně rychle. Ještě před svítáním dorazily královská vojska do rybárny a odvedly od tamtu Sakuru se Sasukem. Oba věděli, že je čeká trest. Sasuke si bude muset vzít Hinatu a Sakura? Kdo ví..
Všechno nakonec ale dopadlo trochu jinak.
"Zklamal jsi mě, Sasuke. Myslel jsem, že jsi rozumný, a že jsi dospělý! Zdá se, že jsem se mýlil. To se ale změní! Brzy si budeš brát prvorozenou princeznu, tak jak jsem slíbil. Královna i s jejími dcerami odjedou a za týden se vrátí a…"
"Dcerami? To je nesmysl otče, vždyť jediná dcera královny Tsunade je Hinata!"
"Věci se změnili Sasuke." Zavrtěl král hlavou.
"A kde je další dcerou královny? Řekni že Karin a já se půjdu oběsit!"
"Nevtipkuj!" napomenul ho král.
Do místnosti přišel muž v krajkovém oblečení, a dlouhém kabátci. Pohlédl na krále a oznámil, že do místnosti vstupuje královna Tsunade i s dcerami.
"To jsem zvědavý otče, kde by se tu tak najednou vzala? Jedině, že by to byla ta tajná princezna z plesu. Nikdo jiný mě nenapadá!" na to se otevřeli dveře a do místnosti vešla nejprve Tsunade a poté i její dvě dcery.
Hinata byla oblečená do modrostříbrných šatů s vlečkou. Na hlavě měla menší korunku a usmívala se jak měsíček.
Druhá princezna byla oblečená do světle zelenobílých šatů s růžovými výšivkami květů Sakury a na hlavě měla závoj a o něco větší korunku.
Sasuke viděl růžové vlasy a jeho oči se rozzářili. Opravdu je to ta, co si myslel! Ta princezna z plesu! Konečně se dozví kdo je!
Jedno mu ale nešlo do hlavy, kde je v tuhle chvíli Sakura? To už odjela domů? Nebo jí král potrestal?
Byl ale tak okouzlený, že tyto myšlenky hodil skoro hned za hlavu.
"Dobrý den králi!" uklonila se princezna, jak se sluší a patří.
"Vítejte princezno. Předem jsem se chtěl omluvit za mé někdejší hrubé chování."
"Nebojte, chápu to!" pousmála se a pohlédla na Sasukeho.
"Co tak koukáte princi?" zasmála se.
"Myslel jsem, že už vás nikdy neuvidím…" vydechl ohromeně.
"A to jste mě měl celou tu dobu na očích," povzdechla si a otočila se k Narutovi.
"Říkala jsem, že naděje umírá poslední a svět je přece plný zvratů! Každému to, co si zaslouží! A já musela asi hodně zlobit!"
Všichni přítomní v místnosti se rozesmáli, až na Sasukeho. Ten jediný dále mlčky hleděl na princeznu a nechápal její narážku.
"Ano, svět je plný zvratů, můj kamarád to také říkával." Přitakal.
"Kamarád? Pokud vím, tak kamarádka ne?" opět se zasmála a její zvonivý smích vyplnil celou místnost.
"A brzy i budoucí žena, jak jsi slíbil Sasuke…" vložil se do toho král.
"Co?" nechápal.
Sakura se nadechla, bylo to buď teď nebo nikdy. Musela to udělat, pravda už musela konečně vyjít napovrch. Věděla že jí bude nenávidět, ale měla připraveno tolik řečí, kterými by to odůvodnila! Vždyť ona o tom přeci nevěděla, a to že si pohrávala s osudem? Dobrá, možná to nebylo správné ale nelitovala toho!
"Nechcete mi odkrýt závoj?" vybídla ho.
"Nečekám na nic jiného, už od první chvíle co jsem vás poznal!" přikývl a přistoupil k ní blíže.
Sakura zmučeně zavřela oči. Bude se zlobit, bude jí nenávidět! On si ještě pořád myslí, že je někým jiným. Ale koho čeká? Možná, že jí víc než to, že jí bude nenávidět bolelo, že bude zklamaný. Zklamaný tím, že je to zrovna ona a ne nikdo jiný!
Cítila jsem se závoj nadzvedl a odkryl její obličej. A poté se rozeznělo hrobové ticho. Stáli naproti sobě a Sakura se neodvažovala otevřít oči. Bála se toho co uvidí, bála se těch temných onyxových očích, ve kterých by se odrážel odpor a pohrdání.
"Ty?" vyhrkl a odstoupil tak rychle, že jí závoj opět spadl do obličeje.
"To není možné!" slyšela jeho zmatená slova a doufala, že to neznamená tak, jak to vyznívá.
"Děláte si ze mě srandu, že ano?" obrátil se na krále, královnu, Hinatu a Naruta.
Sakura si povzdechla a odkryla si závoj znovu.
"Mohly byste nás prosím, nechat o samotě?" a všichni mile rádi poslechly.
"Sasuke poslouchej mě," začala ale neměla příležitost pokračovat.
"To je další z tvých vtípků? Víš Sakuro, mě už to nepřipadá směšné. Co má tohle znamenat? Chtěla si mi dát lekci? Fajn, vypadám jako hlupák, jsi spokojená?"
"Tak to ale není!" namítla a chtěla pokračovat, její slova byli ale opět zaražena.
"Není? A jak to teda je? Včera jsme seděli a povídali si, to jsi se zapomněla zmínit že si princezna? To přece nejde! Na to se jen tak nezapomíná!"
"To asi ne, jenže já se to dozvěděla nedávno. Je to pro mě nezvyk. A jak jsem řekla, všechno má svůj čas. Vím že si to nemyslíte ale já jsem vybrala nejvhodnější chvíli, nad odhalení pravdy. Když jsem šla na ples, ještě jsem neměla ani ponětí, že jsem princezna."
"Ale když jsme odjížděli tak jsi to věděla?"
"Ano," přikývla.
"A proč si na to přistoupila? Proč si jela se mnou?" zavrtěl hlavou.
"Protože, já nevím. Princi, někdy se věci prostě stanou. Já nejsem princezna! Nikdy jí nebudu. Jsem spíš holka z vesnice, nebo spíš jako kluk. Miluju les, přírodu, stromy a dobrodružství! Ne tohle! Krajka, hedvábné peřiny a samet! O to nestojím! Byla jsem zvyklá na jinačí! A popravdě, nestojím o to. Jela jsem s vámi proto, že jste mě požádal."
"A co ode mě teď čekáš? Myslíš si, že mi tohle řekneš a všechno bude v pořádku? Dělala jsi si ze mě po celou tu dobu jenom samé žerty! Myslel jsem si že jsi kluk, co chodí s holkou kterou jsem nemohl ani vystát, byla jsi obojím a pak jsi byla kluk převlečený za princeznu, kterou na konec jsi?! Tohle je nesmyslné a neodpustitelné! Dělala jsi si ze mě srandu!"
"Možná, ale vy jste mě vyděl nahou. Myslím, že mám více důvodů se zlobit!"
Sasuke se na ní nedůvěřivě podíval, neměl daleko od výbuchu.
"Princi, já po vás nechci nic, absolutně ne! Je mi líto co se stalo a kam až to zašlo, ale někdo to tak asi chtěl. Stalo se to a nedá se to vrátit. Ještě včera…"
"Ještě včera jsem myslel, že jsi kamarádka! A místo toho? Jsi jen lhářka! Lhářka co z nudy trápí ostatní!"
"Trápí? Z nudy? Tak to není! A vy to víte! Věřte mi, že kdyby to šlo všechno jinak, udělala bych to aby to dopadlo lépe. Nechci se s vámi hádat, nechci vám být proti vůli, když se máme brát…" sklopila hlavu. Její hlas byl strašně tichý.
"Nevěřím ti, svatba být musí ale nečekej ode mě nic jako lásku nebo přátelství…" odfrkl si.
Sakrua na něj hleděla, nedokázala se pohnout. Bála se dýchat! Vždyť ona ho miluje! Tak strašně moc ho miluje, že riskovala svoje postavení a utekla s ním! Miluje ho tak moc, že by za něj položila život. Ale Sasuke má pravdu, je pozdě!
"Nežádám to od vás, princi. Nemohu. Přesto chci abyste věděl, že já vás miluji. Vím, je pozdě napravovat chyby a věřte, že je mi to líto. Nechtěla jsem vám ublížit, nechtěla jsem abyste si myslel, že si z vás trpím legraci. Ale nebýt toho všeho, nepoznala bych, že nejste jen arogantní, namyšlený fracek. Bohužel, vaše manýry se začali vracet." Vzlykla. Po tváři jí stekla první slza.
"Jak se opovažuješ?" vykřikl.
"Jak se opovažuješ mě nazývat arogantním a namyšleným? Zrovna ty? Nejsi to ty, kdo si u nudy hrál s lidským osudem?"
"Já si nehrála! Chtěla jsem vás jen poznat. A opět je to tu, kdybych byla jen chudá děvečka, všechno by bylo lepší. Pro všechny, snad jen pro Hinatu a Naruta ne, ale rozhodně by to věci nekomplikovalo tak jako teď. K čemu je urozenost? Člověka nenasytí a nezahřeje. Nebyla jsem urozená do teď a nic my nechybělo. Měla jsem přátele, rodinu a vás. Teď to všechno ztrácím."
"Všechno? Rodina ti zůstává ne?" odfrkl si.
"Ne, tedy ano. Ale pro mě jste všechno vy. Ne, nechci po vás abyste mne miloval. Chci jen, abyste věděl že je mi to upřímně líto!" setřela si slzy z obličeji a pohlédla mu do očí. Byl tak daleko. V jeho očích byla prázdnota a nepochopení. Zavrtěl hlavou.
"Odejdi!"
"Dobrá, odejdu ale…"
"Žádné ale! Odejdi a až tě příště uvidím, budeme se brát. Do té doby o tobě nechci slyšet!"
"Jen jsem vám chtěla dát ještě tohle, neodmítejte to, prosím!" natáhla ruku, ve které mačkala škapulířek s květy Třezalky.
"Noste aspoň jej na srdci, když ne mě!" s těmi slovy odešla.