Hřbitov

Té noci byl měsíc v úplňku. Foukal chladný svěží vítr a na to, že byl poslední den v říjnu, bylo celkem teplo. Vítr si pohrával s dlouhými suchými větvemi děsivých stromů, které na hřbitově vyhlížely jako kdyby se mělo stát něco, co by mělo změnit lidem ve vesnici celý život, ba ho dokonce celý zničit. Z povzdálí bil zvon polorozpadlého kostela jenž byl ukryt v křovinách: Bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim, bam. Odbila půlnoc.

"Jsem tady, jak jsi mi psal. Sám, bez nikoho. Doufám, že to není žádný vtip, Sasuke." do prázdna promluvil vyděšený kluk. Byl to Naruto. Prohlížel si spoustu náhrobků, na nichž byla vytesána jména lidí, o nichž vůbec netušil, že existují. V tom z dálky zavyl z lesa vlk. Naruto zahlédl temný stín, který se rychlostí blesku mihnul o čtyři náhrobky dál. "To nic není, jen se mi to z.." nestačil to ani doříct a uslyšel vrzající zvuk. Vrata na hřbitov se pomalu zavírala. Naruto pouze koukal s otevřenou pusou. Nezmohl se jediného pohybu na tož slova. "Si trapnej Sasuke, už vylez!" Naruto byl vyděšený k smrti. Neviděl Sasukeho už několik let. Asi před půl rokem dostal vzkaz, který mu předala nějaká zakuklená postava v černém hábitu. V něm bylo napsáno:

Když si Naruto začal vzkaz číst znovu a nervózně přešlapoval z místa na místo, zavřený na hřbitově, zakopl o malý mramorový náhrobek. "Sakra, tenhle jsem tu vůbec neviděl, kde se tu objevil?" mluvil si stále sám pro sebe. Když se zvedl a chtěl náhrobek jednoduše překročit, všiml si něčeho zvláštního, podezřelého. Na náhrobku bylo trochu více v pravo napsáno jméno Uchiha. Křestní jméno vidět nebylo, bylo překryto prachem a špínou. A tak Naruto začal čistit místo vedle jména Uchiha. "Už to budu mít, dávám tomu ještě pár vteřin. Á, už vidím pár písmen: U K E, S U K E,.. S A S U K E. Naruto od náhrobku okamžitě uskočil, a nahlas si přečetl, Zde leží Sasuke Uchiha. Odpočívej v pokoji. Nemohl uvěřit vlastním očím. Nevěděl, co má dělat. Do tváře mu vhrkly slzy. "Sasuke... Je mrtvý?"

"Sakra! Můžu za to já! Kdybych se byl více snažil a Sasukeho přivedl zpátky do vesnice!" a utíral si slzy z tváří. Právě teď nebyl Naruto schopný vůbec ničeho, byl psychycky úplně na dně. Ani si nevšiml hlučného dupnutí, které před několika málo chvílema zahřmělo za Narutem. Když se vzchopil a začal opět vnímat své okolí, všiml si, že za ním někdo stojí. Viděl stín na náhrobku a slyšel tlukot srdce. Ale ne svůj, ale někoho, kdo stál za ním. Pomalu se otočil a uviděl... Sasukeho!

"To jsi tak klesl, že nepoznáš ani mé genjustu?" vysmíval se mu Sasuke do tváře. Naruto byl opět v šoku, čehož Sasuke ihned využil. Vytáhl svou katanu v které ihned začal proudit proud.
Naruto vstával od náhrobky a řekl: "Rád tě opět vidí.."
Sasuke ho to ale nenechal ani do říct, katanou ho zasáhl přímo do srdce. Naruto se ihned zhroutil k zemi. "Má pomsta právě začíná." hlesl Sasuke k polomrtvému Narutovi. "Sbohem, Naruto. Rád jsem tě viděl..." Sasuke přeskočil bránu od hřbitova a mířil do spící Konohy. Míříl vykonat svou pomstu...