Ameno 12

Tak už se prober!

„Kankurou-san bude v pořádku.“ Oznámil doktor.
„A Temari?“ Shikamaru se zvedl ze židle, na které doposud seděl.
„Temari-san a Neji-san mají v sobě pěknou dávku zákeřného jedu. Nevíme co s tím. Ten jed způsobuje, že se krev nesráží. Úplně vymizely krevní destičky. Zatím jim dodáváme krev ze zásob, ale to dlouho nevydrží. Jediný, kdo by s tím mohl něco udělat je Kankurou-san…“
„A ten je v bezvědomí. Nevíte, kdy se probudi?“ Shikamaru se na doktora podíval s nadějí v očích. Ta po chvilce zmizela, když doktor tiše zavrtěl hlavou.
„Chápu… Jakou krev potřebujete? Jsem ochoten dát svou vlastní, když jim to pomůže.“
„Já také.“ Ozval se Gaara. Doktor hleděl z jednoho na druhého. Nebyl si jistý, jestli by bylo moudré dva vyčerpané muže, ke všemu s nedávno vyléčenými zraněními, obírat o krev.
„Taky darujeme!“ Ve dveřích nemocnice se objevila hlučná postava se záplavou blonďatých vlasů. Kousek za ní stál Kiba s Akamarem a Jiraya. Všechny oči zářili odhodláním pomoci přátelům. Doktor se pro sebe usmál.
„Matsuri!“ Sotva to dořekl, dívka už stála před ním. „Dojdi pro pytlíčky na krev, máme tu dárce pro Temari-san a Nejiho-san.“
„Hai!“ A už byla zase pryč. Za pár minut se vrátila a začala odebírat od každého přiměřenou dávku krve.

Po třech dnech už začalo jít do tuhého. Hodiny pomalu odtikávali sedmou hodinu ranní. Kankurou byl stále v bezvědomí a krev pro Nejiho a Temari pomalu docházela. Shikamaru se podíval na ciferník. Za celou dobu téměř nespal. Neustále se strachem probouzel. Sledoval ciferník. Vteřina za vteřinou ubíhá. Kolem něj běhají lidé v bílých kabátcích, ale nikdo na něj nepohlédne. Nikdo mu nenese zprávu, že se Kankurou probral. Naděje ho pomalu opouští. Modlí se ke všem svatým. Dokonce se jednou přistihl, jak se modlí k Jashinovi. K bohovy, kterého vyznával jeho protivník Hidan, který leží někde uprostřed Nara lesa.
Sleduje ty bíle oděné postavy. Běhají sem a tam, tam a sem. Víčka se mu pomalu zavírají. Prudce je otevřel, když si uvědomil že usíná. Složil prsty do „kruhu“ a přemýšlel. Asi po patnácti minutách nechybného sezení otevřel oči a pohnul se. Byl zklamaný. Na nic nepřišel. Hlasitě si povzdechl.
„Děje se něco?“ Před Shikamarem se objevila Matsuri. Pokusil se o úsměv, ale to absolutně ztroskotalo.
„Nic, jen čekám na Kankura.“
„Aha.“ Matsuri se usmála a dodala. „To zde všichni.“ A úsměv se vypařil jak pára nad hrncem. Podívala se na zmučeného muže, na kterém se poznamenal probdělé hodiny.
„Určitě se brzy probudí.“
„Kéž by.“ Z Shikamara se stával pomalu pesimista. Kdyby mohl, napojil by se na Temari a dal jí všechnu svou krev. Doktoři už ho v dárcovské místnosti nechtějí ani vidět.
„Víte co? Půjdu se podívat na Kankura a poptám se doktorů, kdy si myslí, že se probere.“ Matsuri se povzbudivě usmála. Shikamaru jí oplatil úsměv, který byl momentálně vzácný jak mořská hvězdice na horách. Sledoval chodbu, kudy se Matsuri vydala pryč. Koukal tím směrem ještě pěknou chvíli, kdy mu dívka zmizela z očí. Uběhla hodina… dvě… tři… Matsuri nikde.
„Asi zapomněla.“ Shikamaru se podíval na své boty. Náhle si uvědomil, že nutně potřebuje na WC. Vstal a pomalým, vláčným krokem se vydal na toaletu.

„Kde sakra je?“ Naruto hopsal vedle Gaary z jedné nohy na druhou. „Už tu na něj čekáme celých pět minut!“
„Naruto, uklidni se. Myslím, že šel na záchod, nikdo nemá močový měchýř o objemu ležaté osmičky.“ Obočí hyperaktivního blonďáka vyjela vzpnu v nechápavém výrazu při slovech: „močový měchýř, objem a ležatá osmička“. Gaara se na něj se vzdychnutím podíval.
„Nikdo nemá tu věc, ve které udržuješ tu žlutou tekutinu, která tě dokáže pěkně prohnat, když potřebuješ, tak velikou, že by se do ní vešel žabí šéf.“ Gaara se právě zamyslel nad tím, co řekl, ale moc tomu nerozuměl. Znova si povzdychl. Nechtělo se mu to Narutovi znovu vysvětlovat.
„Aháá, to řeknu hned ne?... nějakej vobjem mě fakt nebere…“ Naruto se poškrábal na hlavě a začal horečně přemýšlet, proč lidé musí všechno vysvětlovat tak složitě. Ani neví, že v tu samou chvíli si Gaara lámal hlavou, jak Naruto mohl pochopit tu absolutně zamotanou větu. A tím se stalo, že si nevšimli nově příchozího.
„Ahoj, co vy tady?“ Shikamaru chvilku ty dva pozoroval, ale odpověď nepřišla. Zkusil to tedy znova.
„AAHHOOJJ!“ Tentokrát s sebou škubl nejen Naruto, ale i Gaara.
„Shikamaru! Proč! Víš jak jsem se lekl??“ Naruto na Shikamara házel vražedné pohledy a ty střídal s ublíženým výrazem.
„Co vy tady?“ Shikamaru se zeptal spíše Gaary a přešel Narutovi výrazy bez povšimnutí.
„Máme pro tebe dobrou zprávu.“ Gaara se usmál. Shikamarovi jednou vynechalo srdce. Napětí, které po té větě nastalo bylo nesnesitelné. Přál si, aby Gaara mluvil rychleji.