Sakuřin nový začátek 06 - Nová cesta za obrosvkou silou

Když mě Souto vyvedl ven, první co jsem spatřila byla jedna z obrovských hor. A jelikož jsem neměla ponětí kde jsem, rozhodla jsem se rozhlédnout se z ní.
Byl odsud výhlet snad do všech zemí. Ale já nevěděla kam půjdu. Samozdřejmě bych se měla vrátit do Konohy, ale to neudělám. Nechce se mi vysvětlovat všechno, co se stalo. A tak jsem se rozhodla vrátit se do Mlžné. Potřebuji zesílit, protože proti ,,nim'' to stále nestačí.

Když jsem došla k bráně do Skryté Mlžné, Ao už tam stál, opírajíc se o jeden ze sloupů. Usmála jsem se.
,,Brzo jsi se vrátila, Sakuro.'' pozdravil znuděným hlasem, ale bylo vidět, že je rád že mě vidí.
,,Taky tě ráda vidím, Ao.'' zasmála jsem se a šla jsem dál.
Ao se ke mně přidal.
,,Chceš se stát silnější jo?'' zeptal se překvapeně.
,,Ano to chci a musím.'' odpověděla jsem.
Ao se už na nic neptal. Jen mě doprovázel k Mizukáge.
Když jsme vešli do její pracovny, seděla opřená s židlí o okno a dívala se mi do očí.
,,Ahoj Sakuro, věděla jsem, že se vrátíš.'' řekla a pravý koutek úst se jí nadzvedl.
,,Zdravím Mizukáge - sama. Přišla jsem, abych zesílila.'' odpověděla jsem.
,,Já vím, ale pokud chceš opravdu zesílit, je nezbytné aby jsi ovládla ohnivý element, který ti pomůže vytvořit Youton. Nic víc tě bohužel naučit nedokážu.'' sklopila zrak.
Věděla jsem, že ani s pomocí Youtonem se jim nevyrovnám a proto potřebuji najít někoho jiného.
,,Vím, kdoby ti mohl pomoci, Sakuro, ale je to odsud opravdu hodně daleko.'' řekla Mizukáge když viděla, že o její pomoc nejevím zájem.
,,To je mi jedno, potřebuji zesílit a půjdu kvůli tomu kamkoliv.'' byla moje odpověď.
,,Dobrá tedy, musíš projít celou Zemní zemi až přijdeš do země vyhnanství. Na samém konci této země najdeš malou chatičku, ve které bydlí muž jménem Daisuke. Tento muž tě dokáže učinit silnější než si byla kdy dřív. Ale je tu jeden háček. Pokud se mu nebudeš líbit a neobjeví v tobě schránku pro tak obrovskou sílu, jakou by do tebe mohl dát, tak tě zabije.'' řekla tichým hlasem.
,,Jak to všechno víte?'' zeptala jsem se.
,,Moje matka takhle zemřela.'' odpověděla.
Měla jsem strach. Ale pořád tu byla možnost, že se mu zalíbím a budu tak silná, že se dokážu rovnat Rinjimu a Sasukemu. Při vzpomínce na ty dva se mi sevřel žaludek.
,,Dobrá, tak já to zkusím.'' řekla jsem jen a vydala se ke dveřím.
,,Prosím Sakuro, buď opatrná.'' řekla Mizukáge prosebným hlasem.
,,Jasně, vždyť mě přece znáte...'' usmála jsem se.
Ale ten úsměv byl falešný. Měla jsem strach a sama jsem nevěděla, jestli to zvládnu.
,,Právě ...'' začala Mizukáge když ji Ao přerušil.
,,proto.'' dokončil Ao větu.
,,Myslím že bude nejlepší, když ti přidělím tým, který tě doprovodí do země Země.'' řekla Mizukáge.
,,Děkuji, ale byla bych radši, kdybych mohla jít sama.'' odmítla jsem její nabídku.
,,Je to rozkaz a taky prosba. Udělej pro mě laskavost jako odplatu za to, co jsem tě naučila.'' nasadila prosebný tón, který připomínal spíš mrtvé šteně.
Vzdychla jsem.
,,Koho mi přidělíte?'' zeptala jsem se s obavami v hlase.
,,Kaori a Tadashiho.'' odpověděla.
Kaori a její starší bratr Tadashi. Kaori byla ve stejném věku jako já. Učila se také u Mizukáge, ale jen krátkou dobu, protože už její trénink nezvládala. Ale i přesto se stala velmi silnou. Byla to jedna z mála lidí, které jsem tady měla ráda. Tadashi byl dvacetidvouletý shinobi. Patřil mezi nejobávanější jouniny z Mlžné. Byl velice silný a vždy se o mě ucházel.
,,Proč zrovna Tadashiho?!'' zvýšila jsem na Mizukáge hlas.
,,Protože on jediný dokáže na 100% ochránit Kaori, když ty odejdeš do země vyhnanství.'' řekla přísně.
Už jsem se radši na nic neptala.
,,Kaori s Tadashim na tebe budou čekat za 30 minut před hlavní bránou, tak tam přijď. Do té doby máš volno. Ať se ti daří, Sakuro. Veřím, že to dokážeš.'' řekla a otočila se v křesle zády k nám.
Poděkovala jsem a vydala jsem se ven. Neměla jsem ponětí kam půjdu, ale asi pro něco na jídlo. Když jsem se vydala dolů do vesnice, protože Mizukáge měla dům nahoře, bylo v ní jen pár lidí. Byla skoro prázdná. Plno obchůdků, jindy přeplněnými různými obchodníky a cestujícími, byly prázdné a nebo zavřené. Co se to děje? Když jsem procházela kolem oblíbeného obchodu s rámenem, který jsem se od Naruta naučila jíst, zastavila jsem se s viděšeným pohledem zírajíc na dřevěné dveře. Bylo na nich napsáno: ,,Sakuro, najdu si tě a tvoje smrt bude ta nejhorší vůbec.'' Neměla jsem ponětí, kdo by to psal. Sasuke? Ale pochybuji, že by se mnou tak zaobíral. Rozhodla jsem se nad tím dál nepřemýšlet. Vešla jsem do jedné z hospůdek, co byly otevřené a dala si teplý čaj a moučník. Myslela jsem an Rinjiho. Chtěla jsem ho vidět, ale zároveň jsem nechtěla znát odpovědi an své otázky. Bála jsem se jich. Bála jsem se, že se dozvím něco, co nechci. Když jsem dojedla a dopila, vydala jsem se k hlavní bráně, kde jsem měla počkat na Kaori a Tadashiho.
,,Ach Sakuro!'' vykřikla Kaori když mě uviděla a objala mě.
Kaori vždy mívala dlouhé vlasy po pas, stejně jako já. Ale tentokrát je měla ustřihlé po ramena a svázané do dvou copků.
,,Ahoj Kaori, ráda tě vidím.'' usmála jsem se.
,,To já tebe taky! Co tě to napadlo, vydat se do země vyhnanství?! Copak jsi se úplně zbláznila?!'' nadávala.
,,Neboj se, já to zvládnu.'' odpověděla jsem a podívala se na Tadashiho.
Vypadal úplně jinak. Vlasy co míval světle hnědé byly teď tmavé jako ebenové dřevo. Jeho šedé oči, mu doslova zářili a dodávali na divokosti.
,,Ahoj, Sakuro.'' pozdravil.
Přikývla jsem a usmála se. Je čas vydat se na cestu!