Sakuřin nový začátek 05 - Co je to sakra za místo?!

Uslyšela jsem kroky. Nejprve byly pomalé a vzdálené, ale čím víc se přibližovaly tím byly rychlejší. Jakmile jsem otevřela oči, sevřel se mi žaludek. Ležela jsem na staré dřevěné posteli s tenkou dekou. Místnot byla malá bez jediného okna. Vlastně, kromě postele a malé komůdky nic neobsahovala. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a vydala se ke dveřím. Teprve teď mi došlo, že rány, které mně Sasuke způsobil, jsou pryč. Co se ale stalo? Kde to jsem? Poslední co si pamatuju je ... Rinji. Najednou kroky utichly. Někdo stál za dveřmi. Ale jeho chakru jsem nepoznávala. Byla slabá a bylo jí málo. Zřejmě nějáká dívka, hádám. Postavila jsem se před dveře a čekala, až je otevře. Když se začaly pomalu otevírat, ihned jsem zareagovala, chytila dívku kolem pasu a ruku jí dala před pusu, aby nemohla křičet. Byla docela malá, měla krátké červené vlasy a na sobě tmavé šaty.
,,Pustím tě, ale jestli budeš křičet tak tě zabiju.'' řekla jsem a ona přikývla.
Lhala jsem. Nedokázala bych ji zabít, když mně ani snad nikomu jinému nic neudělala.
,,Prosím, nechci vám nic udělat. Jen mě nechte jít. Nic neřeknu.'' prosila tichým hlasem.
,,Neublížím ti. Jen mi řekni kde to jsem a co se stalo? Proč jsem tady?'' vážně, nic jsem si nepamatovala.
,,Přinesl vás sem Rinji - sama a jste v zemi Blesků.'' odpověděla celá viděšená.
,,Nevíš co se stalo?'' byla moje poslední otázka.
Zakývla hlavou že ne. Potom jsem použila genjutsu a ona upadla do spánku. I když jsem si byla jistá, že by mě neprozradila, nechtěla jsem nic riskovat. Musím se odsud co nejrychleji dostat.
Vyšla jsem ze dveří a vydala se úzkou chodbou k obrovským dveřím. Když jsem je otvírala, mírně zavrzaly. Za dveřma byla obrosvká místnost s dlouhým stolem plným jídla. Zřejmě nějáká hostina. Připadala jsem si jako někde na hradě. Najednou mně začalo kručet v břiše. Měla jsem takový hlad! To jídlo mě doslova lákalo, ale odolala jsem a prošla kolem stolu dál. Najednou jsem uslyšela znovu kroky. Ale nebyla to jen jedna osoba, bylo jich víc, mnohem víc. Sakra! Kam se asi teď schovám. Nakonec jsem se rozhodla schovat za jeden z obrovských závěsů.
Když se dveře otevřely, do místnosti vešli lidé v tak krásných šatech a korzetech. Nikdy dřív jsem tolik krásných šatů neviděla. Postavili se za stůl a čekali. Jako poslední se ve dveřích objevil Rinji. Měl na sobě černý pohodlný tričko s delším rukávem a mírným výstřihem. Jeho vlasy byly trošku rozcuchanější. Ztuhla jsem. Bylo mi jasné, že pokud se znovu neschovám za závěs, určitě si mého oka všimne, ale nemohla jsem. Byla jsem k němu připoutaná. Byl tak nádherný. A potom se jeho oči upřely do toho mého. Všiml si mě. Ale nevypadal překvapeně. Zřejmě už to věděl hned jak přišel. Tak, teď je semnou konec. Ti lidé jsou určitě všichni shinobi a zabijáci a Rinji ... říkala jsem si v duchu. Ale on si jen sedl ke stolu a pozoroval ostatní.
,,Rinji - sama, tak jak postupuje váš plán? Povedla se vám vaše poslední mise?'' zeptal se starší pán.
Neměla jsem ponětí, o čem to mluví. Rinji už už chtěl odpovědět, když v tom ho přerušila dívka sedící po jeho pravici. Měla dlouhé blonďaté vlasy, podél obličeje rozpuštěné a vzadu svázané do drdolu. Byla krásná.
,,Isamo! Nech Rinjiho v klidu najíst!'' napomenula ho a přiložila Rinjimu její ruku na tu jeho.
Měla jsem chuť jí vytrhat všechny vlasy! Žárlím snad? Ne, to není možné...
,,To je v pořádku Nyoko, rád mu odpovím. Plán postupuje celkem dobře, až na pár komplikací, které jsem nečekal.'' s těmi slovy se podíval na mě.
Okamžitě jsem se schovala za závěs. Jsem úplnej idiot. Stejně už o mě ví. Tak proč se tu schovávám? A kdyby chtěl, už by ty lidi na mě dávno poslal, nebo by se o mě postaral sám. Rozhodla jsem se vyjít ze závěsu a tak jsem taky udělala. Jakmile jsem vyšla, všichni se na mě podívali s viděšenými tvářemi. Nevšímala jsem si jich. Šla jsem kolem stolu dál ke dveřím. Když v tom si přede mě stoupla ta dívka, Nyoko, tak se myslím jmenovala. Zastavila jsem se a čekala, co se bude dít. Až teď mi došlo, že u sebe nemám žádné kunaie ani shurikeny. Ale svoje pěsti jsem měla pořád.
,,Co tady ksakru děláš?!! Rinji?!! To ji tu necháš jen tak procházet?! Kdo to je?! Zlodějka?!'' křičela až jí cukalo víčko u oka.
Chtěla jsem ji obejít, ale ona mě chytila za rameno a odstrčila zpátky. Ale to neměla dělat.
,,Ještě jednou se mě dotkneš a už si ty svoje bílý šatičky nikdy neoblečeš!'' zasyčela jsem a ona mě hned pustila.
,,Omluvte mě.'' řekl najednou Rinji, chytil mě za loket a táhl pryč jak malou holku.
Když se za námi zavřely dveře, vycukla jsem se mu a rozběhla se pryč. Nevěděla jsem kam běžím, ale bylo mi to jedno.
,,Co to děláš, Sakuro?'' uslyšela jsem jeho hlas a narazila do jeho těla.
Opět jsem ho odstrčila a odskočila od něj dál.
,,Kde to jsem?! Proč jsem tady?! Jak jsem se sem dostala?! C-Co seš vůbec zač?! Kde je Sasuke?!'' měla jsem tolik otázek, až se mi třepal hlas.
,,Uklidni se, všechno ti vysvětlím, časem.'' odpověděl, stále se dívajíc do mích očí.
,,Ne!!'' zařvala jsem a práskla do země takovou silou, až celá popraskala a udělala se v ní ohromná díra.
,,Říkám ti, aby ses uklidnila a přestala mi ničit domov!'' poprvé jsem ho slyšela zvýšit hlas.
Přejel mi mráz po zádech.
,,Jak se dostanu ven?!'' řekla jsem nabručeně.
,,Chceš odejít? Bez odpovědí?'' byl překvapený.
,,Chci odsud co nejrychleji vypadnout.'' odsekla jsem.
Najednou se vedle Rinjiho objevil malý chlapec.
,,Souto, zaveď tady slečnu ven.'' řekl a pohladil chlapce po vlasech.
Ten se usmál, chytil mě za ruku a táhl pryč. Ničemu jsem nerozumněla. Rinji se ke mně otočil zády a vydal se zpátky do síně.
,,R...'' vydala jsem ze sebe jen.
Zastavil se, ale neotočil. Nevěděla jsem co říct, ale něco mě tížilo. Nakonec jsem se otočila a vydala se s tím chlapcem pryč.

P.S - Omlouvám se, tento díl byl opravdu nudný, ale nevěděla jsem jak jinak to napsat. Příště bude určitě lepší!